Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 318 Pole

 Autor: Kevin Maher

Žánr: Román, Autobiografický 

Mé hodnocení: 55%

Obsah: Píše se orwellovský rok 1984. Třináctiletý Jim Finnegan, žijící v irském Dublinu si užívá plnými doušky bezstarostného mládí. Má hlavou plnou praštěných nápadů, ve škole ho nejvíc baví fyzika, a se svou partou kamarádů se dopouští typických pubertálních kousků.

Jim má celkem pět sester, takže jako jediný mužský element spolu s tátou tak trochu utlačení. Ale i přesto se Jim na svět dívá čistýma očima, a barvitě líčí chaotický rodinný život. Jiskří to tu sourozeneckým pošťuchováním, spory napříč generacemi, i drobnými katastrofami běžného rodinného soužití. Jako tehdy, když Jim spolu se svým kamarádem Mozzem strefovali tenisákem do tuřínu.

Nevinná zábava skončila vyskleným oknem u Finneganových. Jimova máma v podobných situacích se svým synem ztrácí trpělivost. A i tentokrát mu vyhrožovala tím, že zavolá Pana Faráře. Máma je totiž přísně věřící katolička, pro kterou jsou návštěvy kostela a pravidelné bohoslužby důležité. A ke stejné víře vede i své děti. Zato s otcem nemá Jim moc dobrý vztah.

Hlava rodiny je totiž neustále v práci, a když už se ukáže doma, tak je šíleně unavený, a ve výchově dětí zase tak moc nefiguruje. Takže celá tíže výchovy závisí jen na matce, která má se vším opravdu plno práce.

Realita života v Irsku v roce 1984 není nijak růžová. Přísně katolická země je svázána okovy cenzury, spousta věcí je tabu. Filmy podléhají mravnostní cenzuře, neexistuje možnost rozvodu ani přerušení těhotenství. Dokonce je zde zákaz prodeje antikoncepčních prostředků. Pro dospívajícího kluka to tedy není vždy úplně jednoduché.

Jim prožívá i přesto typické radosti mládí a brzké puberty. Rvačky s kluky, a šíleně zahoří láskou ke starší kamarádce ze školy, Saidhbh. 

Úsměvné pasáže ze života dospívajícího kluka ale záhy střídají ty drsnější. Jim brzy pozná krutost světa kolem. Na scénu vstupuje nový katolický kněz, páter Luke O´Culigeen. Podle Jima je "mladej, opálenej, má černý ulízaný vlasy a černý kožený rukavice do auta." 

A ten má ode dneška na Jima dohlížet, a hlavně na to, aby se nedostal do dalších malérů. Už brzy bude přeci ve věku, kdy by mohl dělat páterovi ministranta, ne? Jenže Luke není oním typickým vyslancem Božím. Je vlkem v rouše beránčím.

Jim se stane jeho sexuálním otrokem. Nastane pro něj velice těžké období plné bolestného zamlčování. Kdo by uvěřil takovou věc klukovi, který je v očích dospělých ještě pořád dítětem? A tak si Jim vybere tu nejhorší cestu. Začne v sobě všechno v sobě dusit, kašle na školu, dokonce už jej nezajímá ani milovaná fyzika. Ale i přes všechnu tu bolest se konečně sblíží se svou milovanou Saidhbh. Nemohl si na vybrat ale horší chvíli...

Roky plynou, Jim se dostane do šíleného víru událostí, která ho zavede až do Londýna. A zde dojde k dalším dramatickým událostem, které změní nejen jeho život, ale i životy jeho blízkých. Některá traumata totiž z našich životů nikdy nezmizí, a nelze zapomenout...



Hodnocení: Po záplavě detektivek a thrillerů jsem dostala chuť na něco jiného. Záměrně píšu jiného, ne vyloženě odpočinkového, protože od této knížky jsem čekala drsné čtení - už s ohledem na anotaci, ve které se píše, že vše je popisováno dost naturalisticky a bez příkras.

Prvních sto stránek bylo takové typické klukovské povídání. Bavil mě náhled do Irska poloviny osmdesátých let, jelikož jsem neměla tušení, že to tam bylo po náboženské stránce tak pruderní. Příběh je vyprávěn z Jimova pohledu. Kniha je tedy napsána vyloženě v hovorovém stylu - jsou tu nespisovná slova, vulgarismy, což mi ze začátku nevadilo.

Postupem, jak ale hlavní hrdina dospíval, už mi k němu takové vyjadřování nesedělo - mohlo to být trochu dospělejší. Jak už jsem zmínila výše, prvních sto stránek je to pohodové čtení. Pak ale dojde k oné fatální události - čímž startuje i druhá část knihy, která se nese v duchu Jimova děsivého zážitku a toho, jak se s tím celým pokouší vyrovnat. 

To se ještě četlo dobře (jakžtakž). Tady se Jim dozví několik špatných zpráv, které se týkají jeho rodiny, sám spadne do pořádného maléru. Navíc je tu maturita, která kolem něj tak nějak jen propluje - navíc se zhorší jeho vztahy s okolím. Tato část byla také čtivá, ačkoliv už mě začínaly otravovat neustále se opakující slovní spojení.

Když jsem se s úspěchem prokousala druhou částí, zbývala třetí, závěrečná. A tady autor celý koncept knihy totálně pohřbil. Ono by ani tak nevadilo to, že jsme se v ději přesunuli do Anglie. Ale ztratilo to místy úplnou souvislost s tím, co se dělo v minulých částech. Najednou to na mě bylo moc "ezo" - různí léčitelé, společenství, no prostě se to celé tak podivně zvrtlo.

Přitom téma pohlavního zneužívání knězem je tu místy popsáno celkem drsně, opravdu naturalisticky. Ale celá knížka není jenom o tom, ač v anotaci je to předestíráno jako hlavní tahák, proč si knížku přečíst. Což je škoda, protože jsem čekala něco trochu jiného. Jsem vcelku zdatný čtenář, ale touto knížkou jsem se prokousávala týden. 

Musím říct, že něco podobného jsem ještě nečetla. Pole je totiž hrozně zvláštní knížka. Ale dojmy z četby jsou spíše nijaké, žádný větší dojem ve mně nezanechala. Kdyby zůstal autor jen u jednoho tématu, více rozvinul ono násilnické chování ze strany mladého pátera, rozhodně by to činilo knihu jedinečnou. Takhle je to jen podprůměrná kniha, o které už ani za týden nebudete vědět, zda jste ji četli, případně, co se tam vlastně všechno stalo? 

Nemůžu jinak, než dát pětapadesát procent. Nejspíš si knížku už znovu nepřečtu, uvažuji, že ji půjdu věnovat do knihobudky, třeba někomu jinému udělá větší radost...

A co Vy? Četli jste někdy příběh na podobné téma? Nebo raději čtete něco odlehčenějšího? Zaujala Vás recenze, nebo nemáte chuť si knížku přečíst? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tak tohle téma je hodně těžký a ne každýmu sedne a hlavně se to pak po přečtení hodně blbě hodnotí . Myslím ,že málokdo může říct ,že takový téma se mu dobře čte . Já osobně takový knížky nevyhledávám .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Letní nálada je tu

 Včerejší dusný den skončil večerní bouřkou a deštěm, a tentokrát bylo hromobití jak má být. Ale dneska už je zase teplo, ráno to vypadalo na chladný den, dokonce bylo zamračeno, ale nakonec se krásně vyčasilo.  Hodně teď chodíme ven, což je fajn. Julince se ve sportovním kočárku moc líbí, co už se jí líbí méně, jsou ponožky a punčocháče. Zrovna dneska jsme ve městě ztratili jeden pár, to prostě nelze uhlídat, každou chvíli má ponožku dole a vesele ji žvýká.  A venku v přírodě ji zajímají kytičky, travička, hlína, nejradši by všechno ochutnala a musím hlídat, co si chce dát do pusy. Na polní cestě nám vyrostl tento zajímavý oblouk, asi plašič na ptáky, těžko říct, k čemu to může sloužit? No působilo to na mě až lehce děsivě, takový výtvor uprostřed ničeho.  Julča je pořád moc hodné miminko. Pláče jen někdy před usnutím, a když má velký hlad. Z jídla jí chutná všechno, zkoušela jsem jí dát i vařený, rozmixovaný špenát, do toho trošku rozdrceného bramboru. A někdy jíme...