Přeskočit na hlavní obsah

Vyplatí se šetřit?

 Od malička jsem byla rodiči vedena ke skromnosti. Nebyli jsme nikdy vyloženě chudí, ale ani bohatí. Řekla bych, že jsme byli průměrná rodina.

Nepamatuji si ale, že bych měla někdy pocit, že mi něco chybí, nebo že bych zažila nějaký pocit méněcennosti. Rodiče mi platili jeden dosti drahý kroužek - výtvarku, a to mi úplně stačilo. Byla jsem na všech školních výletech, akcích, dostávala jsem s sebou kapesné na útratu, nebylo sice vždycky tak velké, jako měli ostatní spolužáci, ale na nakoupení maličkostí to úplně stačilo.

Spousta hadříků z mé skříně byla poděděná po sestřenicích a různých rodinných známých. Přišlo mi to normální, běžné - byly to hezké věci, a proč bych je neměla chtít nosit? Jen proto, že už je měl někdo přede mnou? To by mě nikdy nenapadlo. Samozřejmě, že jsem také dostávala nové oblečení, ale o to více to pro bylo sváteční, a také jsem si toho vážila.

S jídlem se u nás doma zacházelo vždycky opatrně. Jídla bylo dost, to ano, ale máma vždycky dávala velký pozor, aby se vše spotřebovalo. Když jsem byla hodně malá, měla jsem jednu dobu z jídla takový psychický blok - málo jsem jedla, a vracela jsem do kuchyně skoro celý talíř. Máma se na mě za to dost zlobila, zbytky od oběda jsem tedy dostala k večeři, nebo je dojedl někdo jiný z rodiny. Bohužel jsem byla totiž velmi vybíravý strávník, v tomto ohledu to se mnou bylo opravdu těžké.



Postupem věku se u mě vyvinul dost velký cit pro hospodárnost. Snad je to i tím, že jsem narozena ve znamení Panny, které mají šetrnost k penězům v povaze.

V patnácti jsem si ušetřila peníze na první notebook. Do velké krabice jsem si odkládala drobné, co mi zbyly ze svačin, nebo z autobusu. Za více než rok jsem našetřila několik tisíc - byly v tom peníze k narozeninám a svátkům od babiček, případně i k Vánocům. Vydržela jsem na ty peníze nesáhnout, a co mi chybělo ke konečné částce, tak mi přispěl táta. Nedovedete si představit, jak jsem byla hrdá, že jsem zvládla ušetřit tolik peněz, v podstatě z ničeho.

A spoustu návyků k šetrnosti, a ne přílišné rozhazovačnosti jsem si s sebou přinesla i do dospělosti. Ale nejsem zase úplný škrt - jen se nesnažím kupovat zbytečnosti a nesmysly. Vlastně mám pocit, že toho zase tolik nepotřebuji. Nač mít byt přeplácaný kýčovitými dekoracemi? Mám ráda otevřené prostory, máme menší obývák, ale díky tomu, že v něm není mnoho nábytku, působí větší, než je ve skutečnosti.

Ráda nakupuji v second handech. Proč by ne? Nekoupila bych si tam samozřejmě boty - za ty si ráda připlatím, protože i z nákupu bot ve vietnamských tržnicích nemám moc dobré zkušenosti Tady upřednostňuji dražší značkové boty. 

Ale jinak, v sekáčích se dají nalézt opravdu pěkné věci za pár kaček. Stačí tam jen strávit trochu času, pořádně se prohrabat ramínky s vystavenými kusy. Nakoupila jsem si tam spoustu věcí do práce, pěkné svetry na zimu, a také spoustu triček, některá mám na spaní, ale to vůbec nevadí. 

Na čem ale naopak nešetřím a ani nechci, je jídlo. Koupím si to, na co mám chuť. Mám ráda kvalitní, mletou kávu, alespoň dvakrát týdně k obědu uvařím nějaké dobré maso, a protože miluji sladké, často mi v košíku skončí i nějaká dražší cukrovinka. Důležité je ale i jídlem neplýtvat. Samozřejmě že se někdy stane, že se něco zkazí, nebo si všimnu pozdě, a potravina je prošlá. Ale snažím se tomu předcházet. 

Za ty roky soužití s přítelem jsem se naučila nakupovat tak, aby to vystačilo, a nemuselo se vyhazovat. Ale problém máme s pečivem. Přítel má často v obchodě "velké oči," a osm rohlíků na večer mu přijde tak akorát. Jenže já pečivo skoro nejím, takže za dva dny můžu dávat tak pět rohlíků sušit.

Usušené, ztvrdlé a nepotřebné pečivo dáváme sousedům, kteří mají slepičky. Co nesnědí slepičky, to nám hodná paní sousedka v mlýnku namele na domácí strouhanku. A ještě od ní dostaneme návdavkem pár domácích vajíček.



Oba jsme s přítelem Panny - takže naše soužití, nakládání s penězi a šetření je opravdu úsporné. Ale nepřeháníme to - nesedíme večer při svíčkách, ani nemrzneme pod peřinou tři dny bez topení. Je ale fakt, že jsme úplně vyrušili plynový kotel, topíme jen v kamnech, dřevo také něco stojí, ale pořád nám to vyjde myslím do levněji, než kdyby tu měl v největších mrazech hučet plynový kotel. 

Energetická krize je v plném proudu, proto jsme překopali některé zvyky. I taková zdánlivá hloupost, jako je zastavení kohoutku s vodou u čištění zubů - nač by měla voda téct naprázdno - nebo vypínání veškerých elektrických spotřebičů za zásuvek před odchodem do práce, to vše může pomoci ušetřit pár korun.

I přesto jsem se děsila letošního vyúčtování. To za plyn dopadlo dobře - díky tomu, že na něm jen vaříme, jsme skončili s přeplatkem 7 542 korun. To nám přišlo už v srpnu, a tak nějak jsem to čekala, ačkoliv ve mě hlodal lehký červíček pochybností. Díky velkým otazníkům, jak to vlastně bude s cenami elektriky, přišlo vyúčtování letos opravdu pozdě.

Jindy chodilo v půlce září - to si pamatuji, protože vždycky chodilo kolem mých narozenin - a letos stále nic. Když jsem se dívala do uživatelské sekce ČEZ, kde máme účet, kde je vše pěkně přehledné, stále mi to psalo oznámení v tom smyslu, že na konečné vyúčtování musíme počkat i z důvodu zaúčtování státního příspěvku.

Dnes jsem se náhodou podívala, jestli už něco nepřišlo. A čekal mě šok - vyúčtování elektriky skončilo přeplatkem 7 037 korun! A to měsíční zálohy platíme ve výší 1 900 korun, což na třípokojový byt není zase tak málo. Navíc jsme tak trochu maniaci, co se týče počítačů, já hraju i hodně her na mobilu, což žere hodně baterie, a telefon tak častěji dobíjím.

Já vím, že je v tom započítán i ten státní příspěvek. Musím ještě pořádně prozkoumat to vyúčtování, zjistit, kolik jsme vlastně od státu dostali, ale i tak je to opravdu příjemný šok, a nějak tomu nerozumím. To tolik pomohlo to vypínání hlavního jističe, nebo je v tom něco jiného? Všude ze svého okolí totiž slýchám o nedoplatcích na vyúčtování, a zvýšení záloh. 

Příští zálohy na elektriku budeme platit až v dubnu 2023... Tak alespoň něco mi udělalo radost! Ušetřené peníze totiž budeme moci investovat do nákupu dřeva - velkou hromadu už máme ve sklepě, ale proč ještě nepřikoupit, takto budeme mít v zimě krásné teplo, které by nám topení plynem nikdy nepřivodilo. 

Tak se mi při deštivém úterku opravdu zlepšila nálada.

A co Vy? Také už jste dostali vyúčtování za energie? Byli jste překvapeni příjemně, či nikoliv? Snažíte se s energiemi šetřit? Jaké máte tipy na šetření energií? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. My dáváme pečivo, rohlíky a chleba na mrazák. A nakupujeme jenom občas, takže nemusím chodit každý den do obchodu jenom kvůli pečivo. Takže jednou za čas koupím 10 rohlíků a pak vyndám k večeři jenom to, co sníme

    OdpovědětVymazat
  2. Mám to podobně , když jsem byla malá bylo nás sice doma 5, ale nikdy se neplýtvalo - možná právě proto . Oblečení mě vždycky vydrželo hodně dlouho . A v podstatě to mám tak dodnes - ne, že bych si občas nedopřála něco pěknýho a třeba značkovýho , ale obecně nepotřebuju k životu drahý věci . A co se týče energií se snažim šetřit i když není krize. Odjakživa nemám ráda, když třeba někdo nechá jen tak svítit světlo , takže ho klidně zhasnu sama , ale jsou věci , který bejt zaplý prostě musí - například lednice .

    OdpovědětVymazat
  3. Já to mám taky tak. Od dětství dojídám, nevadí mi šetřit na něco, co má pro mě smysl. Myslím, že bych nevydržela s někým, kdo by rád utrácel. Máte dobré, že jste se tak shodli.

    OdpovědětVymazat
  4. taky tak :) boty dokud se nerozpadnou, oblečení také moc nepotřebuji :D já ráda utrácím na dárcích pro ostatní, ale pro sebe nic moc nepotřebuji :)

    OdpovědětVymazat
  5. Šetřit jsem musela celý život a nemám s tím problémy. Naše generace zažila doby, kdy spousta věcí nebylo k dostání a muselo se využívat vše, co bylo dostupné. Co mi strašně vadí, je velké množství vytvářeného odpadu, kdy se malý sáček sušenek ještě zabalí do veliké krabice, aby to vypadalo, že je toho hodně. To je také plýtvání a umělé vytváření odpadu, ale to by byla jiná kapitola. To, že máte možnost topit dřevem, je výhoda. My jsme v bytovém domě a topí si každý byt plynem a nelze dát vedle komínu na spaliny plynového kotle, komín na spaliny z pevných paliv, zvláště pokud se může stát, že se tam dostanou jiskry. To by mohl být pěkný průšvih. Topení jsme letos vyřešili výměnou kotle za kondenzační. Víc pro to udělat nejde. Ovšem sedět doma při 18 °C to opravdu nelze. Pokud se něco dělám, tak to nevadí, ale jakmile se usadíme k televizi nebo k počítači, tak 18°C je opravdu málo. Na vyúčtování teprve čekáme. Chodí nám v prosinci za elektřinu a v dubnu za plyn. Měj se pěkně.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss, my jsme ještě žádné nové vyúčtování ani ceníky nedostali. U plynu a elektřiny máme fixaci ještě na rok, pak se asi budeme divit... Bydlíme v domě, teď jsme zakoupili krbová kachlová kamna a dřevo, plyn bychom chtěli využívat minimálně a v příštím roce se ho zbavit úplně. V celém domě jsme vyměnili žárovky za ledky. Nic jiného mě nenapadá - vodou ani energiemi jsme se snažili neplýtvat nikdy. Posílám pozdrav, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Také jsem šetřílek. Na školních výletech jsem si nikdy nekupovala žádné zbytečnosti, byla jsem v tomhle ohledu divná. Nekupovala jsem si slizy, pendreky apod. :D Šetřím doteď. Znám spoustu lidí, kteří jdou výplatu hned utratit. To já nejsem. Sice nevím, na co si šetřím, ale určitě se to bude v budoucnu hodit. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Mám dilema jestli jíst zdravě nebo šetřit na kvalitě.

    OdpovědětVymazat
  9. My jsme zatím vyúčtování nedostali. Manželka má nervy.
    A mají ještě v second handech svetry?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥