Přeskočit na hlavní obsah

Páteční posezení na zahrádce

 Čtvrteční kontrola u mé obvodní lékařky dopadla naštěstí na výbornou - ledviny mám v pořádku, a v pondělí už jdu do práce. Už se tam opravdu moc těším, doma mě to už nebaví a nudou si opravdu hryžu nehty. Ale jsem samozřejmě ráda, že už je mi dobře, a z celé té patálie mám obrovské ponaučení a už dávám opravdu velký pozor na pitný režim.

Doktorka mi ale doporučila, abych zůstala doma ještě v pátek a pořádně si odpočinula - takže do práce jdu v pondělí, a pak je zase dva dny volno, protože jsou státní svátky. Neschopenku mám tedy oficiálně ukončenou dnes, ale včera už jsem měla povolené vycházky. Nechala jsem si je napsat od osmi od rána do dvou, protože takhle zrána mi to vyhovuje více. 

Fakt jsem se těšila, že už si pořádně vyrazím někam ven. Cítím se dobře, už více a lépe jím, a tak jsem s radostí využila možnosti vycházek. Takže včera hned v sedm ráno jsem vyrazila se pejskem na krátkou procházku do lesa, hned poté autobusem do města do knihovny vrátit knížky, a rychle zpátky domů, jela jsem jen na otočku a nechtělo se mi courat po obchodech.

Na oběd jsem si uvařila bulgur se zeleninou, a zrovna když jsem přemýšlela, co bych tak do dvou mohla ještě stihnout, když mi zavolala máma, jestli nechci jít na chvíli sednout na zahrádku. Bylo hezky, chvílemi tedy až trochu dusno, ale já nadšeně souhlasila. Pro jistotu jsem si sebou vzala i mikinu, co kdyby se počasí znenadání změnilo, na vodítko jsem připnula nadšeně štěkající Žofku a vyrazila jsem.

Mám to k mámě na zahrádce kousek, prakticky jen o dva domy dál přes ulici. Tyto návštěvy u mámy mám spojené s příjemným posezením na staré houpačce a pitím instantní kávy, ale kávu bych ještě neměla tak dva týdny vůbec pít, abych ty ledviny moc nenamáhala, takže včera sice bez kávy, ale zato s výbornou ledovou vodou s kusy ledu. Už roky piju obyčejnou vodu z kohoutku a hrozně mi to chutná.

Počasí bylo pořád takové lehce proměnlivé, chvíli svítilo slunce, pak se zase lehce zatáhlo, chvílemi to vypadalo i na bouřku, nakonec jsem na zahrádce příjemné skoro tři hodiny a vypravila se zase domů, protože už se blížil konec vycházek, a přeci jen, co kdyby náhodou přišla kontrola, protože člověk opravdu nikdy neví.

Velkou radost mi udělala proměna zahrádky - něco odkvetlo, další květiny naopak teprve začínají ukazovat svou pravou krásu. K tomu navíc svěží horský vzduch, místy trochu až moc dusivý, ale co více si při pátku a konečně možnosti pobýt pořádně venku přát?

Můžete si prohlédnout pár mých fotocvaků ze zahrádky:

Krásná bílá květina, dle mého názoru nějaký druh nízké kopretiny, protože tvarem listů a umístěním terče mě nenapadá jiná varianta.




U těchto dvou květin na fotkách nemám absolutní tušení, co to je za druh (omlouvám se za kvalitu u první fotky, je lehce rozmazaná). Napadl mě nějaký druh krásnoočka, ale to má zase úplně jiné květy. Tak nevím. Třeba to budete vědět Vy, milí čtenáři a čtenářky!




Růže jsou klasikou a krásnou ozdobou snad každé pořádné zahrádky. Miluji růže, jejich krásné barevné variace květů, a hlavně jejich typickou vůni. Co ale naopak nemusím, je esence růže v parfémech - to je na příliš výrazné, a opravdu mi to nevoní. Kdysi jsem měla jeden vzorek, kde byla jednou z hlavních složek i růže, a nemohla jsem pochopit, co je na tom tak voňavého. Ale každý máme jiný vkus!



A tato fotka se mi obzvláště líbí - palice vlčího máku a v pozadí rozostřené růže. 



Tato barevná krása je mnohokvět hroznatý, známý též pod názvem kleopatřina jehla. Květy rostou od června do října, rostlina postupně rozkvete celá. Základní barvy jsou žlutá, oranžová a červená. Původem pochází z Madagaskaru.

Mnohokvět je opravdu krásná a majestátní rostlina, už jako dítěti se mi hrozně líbil.


Za plotem, u potoka, roste krásná žlutá divizna. Zaujalo mě hlavně to, jak se konec stvolu lehce naklání.


Tato krásná, malá, ač celkem nápadná kytička roste na stráni u potoka. 

Tak doufám, že se Vám dnešní fotografický článek alespoň trochu líbil! A co Vy? Jak jste si užili pátek? Také je u Vás proměnlivé počasí? Řádí u Vás letní bouřky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já v pátek strávila většinu dne v práci se sluchátky na uších (pracovní videokonference). Ale večer jsme se přesunuli na chalupu, takže už si užívám víkendového volna.

    OdpovědětVymazat
  2. jsem ráda, že už je ti lépe :) ještě se šetři a dávej na sebe pozor :) a hlavně pij ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Jak ještě za svého života říkával soused. Hlavně zdraví! At toho zdravíčka máš co nejvíc a přeju ti pěkné léto. Nové letecké snímkování není moc kvalitní, věžička je tam nějaká rozmázlá na ukázání..., ale to nevadí, už jsem se částečně nastěhoval. Přírodu u vás máte pěknou, ale kromě dvou školních výletu a jedné rodinné dovolené váš kraj moc neznám. První várku višnového vína mám stočenou, ale zatím musí ještě zrát, ale na svařák už to co se nevešlo do připravených demižonů používám. Pítný režim je důležitý. Zavařujeme merunky a vaříme marmelády. Velká škoda, že ke svařákům sýry žádní degustátoři nedoporučují, docela bych si dal. Měj se fajn.

    OdpovědětVymazat
  4. Kleopatřina jehla je nádherná.
    A mnohy hmyz na ní vesele hoduje.

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem ráda, že je ti lépe a užila sis hezké posezení s mamkou :) My měli dnes tenisový turnaj, takže jsme včera připravovali. Večer hodně pršelo. Dnes bylo příjemně, ale i když jsem se namazala, spálila jsem se :/

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem ráda, že jsi v pohodě :) Já včera seděla dvě hodiny v báze (zkratka pro bazalku), neb nejlepší postřik proti trávě jsou ruce, a tak jsem plela a plela....:)

    OdpovědětVymazat
  7. To je skvělé, že už je ti lépe :)

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  8. Hodně zdraví a buď na sebe opatrná. Mně se stejně nejvíc líbí obyčejné luční kytičky - zvonky, zaječí ocásky, kopretiny, máky.... i když uznávám nádheru třeba růží.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Podzimní procházka

 I přesto, že je již začátek listopadu, je letošní podzim zatím nebývale teplý a veselý, co si pamatuji, jindy tuto dobu už jsou plískanice a nečas, zato dnes při psaní článku doma větráme a venku suším prádlo, což je fajn. Pěkné počasí mě svádí na delší procházky se psem. Neznám lepší relax po práci než vyrazit ven, k lesu, pokochat se pěknou přírodou a nafotit pár pěkných fotek. Mám to štěstí, že bydlím na vesnici, a hned za místem mého bydliště je velké pole a les, takže nemusím ani nikam moc daleko. Miluju ten chladivý vzduch, který mě štípe ve tvářích a tu zvláštní vůni chladné hlíny a pomalu se zbarvujícího listí. Tuto první fotku jsem vyfotila vedle polní cesty. Ten shluk schnoucí trávy mi přišel na první pohled zajímavý, a nevím proč, ta fotka mi evokuje nějakou plážovou oblast u moře s bujně rostoucí divokou trávou.  Fantazii a představivosti se meze nekladou, že? Tady jsem zachytila šípkový keř, jehož plody už bohužel pomalu hnijí a scvrkávají se, a za chvíli z nich budou jen

Ani nevím, jak to nazvat

 Dnes mám trochu potíže s vymýšlením názvu článku, protože mě nenapadají žádné slušné výrazy pro to, o čem chci dnes psát. Lidé jsou povahy různé. Setkala jsem se už s hodně zlými lidmi. Na intru mě třeba spolubydlící okradla o peníze na autobus a ještě měla tu drzost mi do očí tvrdit, že ona o ničem neví, a že se jí ztratily peníze z brigády, které měla v peněžence.  A pak jsou tu i zdánlivé maličkosti, které když se nahromadí, tak dokážou člověka pěkně vytočit. Například to, když někdo cizí pravidelně háže své pytle s odpadky do vaší popelnice. Neznáte viníka, nemůžete nikomu nic dokázat, jen nevěřícně koukáte na pytel s odpadky, který prostě nepatří vám (nepoužíváme sáčky do koše, koš vynáším každý den, prostě odpadky nahážeme do toho kýblu a já jej každý den vynáším, pak ho pořádně vymyju, sáčky do koše jsou z mého pohledu tak trochu zbytečnost). Kdyby tam někdo občas hodil odpadky, OK, neřeším to. Jenže se to děje poslední dobou pravidelně, a ona ta popelnice také není nafukovací,