Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 236 Dívka pod hladinou

 Autor: Andrew Mayne

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 40%

Obsah: Sloan McPhersonová je ve vodě a hlavně pod vodou jako doma. Pracuje jako policejní potápěčka, a potápění je zároveň jejím koníčkem již od dětství. Pro policii hledá často odložené zbraně či jiné důkazy. A zrovna při proplouvání jedním z mnoha floridských kanálů, kde hledá historické artefakty a zkameněliny, které by věnovala své bývalé profesorce, dojde k děsivé události. Dívka je zvyklá na útočící žraloky a nepřátelské aligátory, ale to, nač se jí naskytne pohled, je přeci jen trochu silná káva.

Pár metrů od místa, se Sloan zrovna potápěla, totiž někdo hodí zavražděnou mrtvou dívku. Ihned po příjezdu policie se ukáže, že Sloan dívku znala, zemřelá byla její spolužačka ze střední Stacey. Sice si nebyly nijak blízké, přesto Sloan s mrtvou spojí společné vzpomínky. Kolegové od policie teď sledují každý její krok - a vrah taky. Pachatel vraždy byl totiž tak drzý, že Sloan ukradl z auta řidičák. Ví tedy, kde bydlí, což ji znepokojuje o to více, že vychovává malou dcerku Jackie, 

Sloan nemá úplně jednoduché rodinné zázemí, s bývalým manželem Runem sice jakžtakž vychází, ale s mámou se téměř nestýká a otec je starý mořský vlk, který je věčně na cestách a žije prakticky pořád na lodi. Díky otci se Sloan dostane na zajímavou stopu v případu. Sice na něm nepracuje, a policie ji neoficiálně považuje za podezřelou, ale to dívce nezabrání v pátrání.

Při tom se spojí s rodinným nepřítelem, Georgem Solarem, který kdysi velmi ublížil Sloaninu strýci Karlovi a pomohl jej dostat za mříže. George pracuje jako externí poradce u policie, i když je už roky v důchodu.

Mezi oběma je cítit hluboký odpor, ale při pátrání na vlastní pěst po vrahovi Stacey musí chtě nechtě spolupracovat.

Jenže se ukazuje, že oba se zapletli do pěkně nebezpečné akce. Ve hře jsou totiž drogové kartely, kterým právě zmizelo půl miliardy dolarů, a také úplatní úředníci, jejichž systém se šplhá až k patrům nejvyššího soudu.

Sloan se obábá o život svůj i svých blízkých, protože přestává být jasné, kdo vlastně patří k těm dobrým a zlým. Pokud si nedá pozor, nepřátelé ji stáhnou pod vodu už napořád...


Hodnocení: Dívku pod hladinou jsem dostala darem od své sestřenky. Zrovna jsem dočetla Oblíbenou dceru a tak jsem si říkala, že se to hodí, a hned jsem se pustila do čtení. Knížka je nová, vyšla letos v nakladatelství Kalibr. 

Andrew Mayne je autorem knih Šelma a Hračkář, což jsou knihy, které se staly bestsellery. Ani jednu jsem nečetla, ale Šelmu jsem viděla v regálu v obecní knihovně, nicméně jsem se k vypůjčení nedostala. 

Dívka pod hladinou má také na obalu knížky vytištěné zlaté kolečko s nápisem Edice světový bestseller. Od určité doby si na toto zlaté kolečko dávám pozor a než aby mě přilákalo ke čtení, spíše mě odrazí. Bohužel mě totiž bestsellery většinou zklamou, tyto knihy mě nezaujmou, a často nechápu, jak se takové "braky" mohou prodávat jako divé.

Takže jsem tak trochu čekala, že knížka asi nebude to pravé ořechové. A mé špatné očekávání se naplnilo.

Jako první musím vyzdvihnout plochost postav, autor nejde v jejich popisu vůbec do hloubky. Asi je to nějaký jeho úsporný styl, mě to ale vůbec nesedlo. Nevíme tedy, jak hlavní hrdinka vypadá, jaké má vlasy, oči, jak se ráda obléká, jestli je hubená či trochu při těle (předpokládám, že tlustá nebude když se potápí, ale i tak,) chtělo to jít trochu do hloubky, když mě autor s hlavní hrdinkou pořádně neseznámí, je to docela problém.

Krom pár vzpomínek z minulosti a lehce načrtnutých špatných vztahů v rodině se toho dozvíme opravdu dost málo.

Detektivní linka je dost prapodivná. Sloan se v knize stanou snad všechna dobrodružství, na která si vzpomenete. Únos, věznění, vyhrožování od drsných týpků, vloupání se do jejího místa bydliště, přestřelka jak z akčního filmu, šílená bitka s nožem proti potápěči, výhrůžky od mafiánského bosse, pokus o zbavení svéprávnosti...

Ach jo. Celé to bylo šíleně překombinované, autor se snažil stvořit hrdinu ve stylu Jasona Bournea, ale dopadlo to tragikomicky. Kniha má skoro tři sta stránek, dá se ale přečíst rychle kvůli velkým písmenům a krátkým kapitolám. No, rychle. Chvílemi jsem se do čtení fakt nutila, protože mě to vůbec nebavilo. Stránku nad stránkou jsem žasla, co za pitominu autor zase vymyslel.

Měla jsem pocit, že děj nikam moc nesměřuje, že se točí v kruhu, a pak zase byly pasáže, které nedávaly smysl z hlediska místa a času. No, knížku jsem sice dočetla, ale už pomalu nevím, o čem to celé bylo, a četba ve mě nezanechala žádný zvláštní dojem, jedině snad zklamání. Ona je to ale škoda, protože některé dialogy a sarkastické hlášky nebyly špatné, ale ve výsledku to celé někam vyšumělo.

Začátek vypadal slibně, ale to je tak vše. Od autora si asi už nic nepřečtu, a nerozumím těm pochvalným recenzím na konci knihy. "Výrazné postavy a napínavé finále." S tímto opravdu nemůžu souhlasit, a je mi to strašně líto. Už jen to, že si někdo dá práci s překladem, s grafickým návrhem obálky, který je fakt úžasný, ale kniha stojí autorsky za houby...

Tuto knížku za sebe doporučit nemůžu. Po přečtení jsem ji zařadila do své knihovničky a tam na ni bude padat prach, protože si ji znovu určitě nepřečtu. Na jednu stranu mě to hrozně mrzí, protože jsem čekala víc, a cítím pachuť zklamání. No nic. Jako další na čtení mám nachystanou detektivku od Agathy Christie, za pár dní se můžete těšit na další recenzi!

A co Vy? Máte rádi knihy z edice světový bestseller? Četli jste Šelmu nebo Hračkáře? Máte rádi detektivky z prostředí moře a potápění? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. To přijde takové přeplácané....

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Eliss,
    tak si čtu tu zajímavou anotaci a říkala jsem si, to by nemuselo být špatné. Ale tvoje hodnocení je fakt zničující, takže do toho fakt nepůjdu...
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Sem tam se stane, že narazím na něco ne moc povedeného, ale jen v jednom případě to bylo opravdu hrozné čtení.
    Od autora jsem zatím nic nečetla a ani to nemám v plánu, ale tuhle knihu jsem zahlédla už v předprodeji a podle anotace nezněla špatně.

    OdpovědětVymazat
  4. Zdá se mi to takové překombinované.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  5. Zarazil mě už titul. To tam jako žije? Jako vodník?

    OdpovědětVymazat
  6. Od Mayna jsem četla všechny tituly. Šelma a Hračkách pokračují v Teorie vraždy a Temná hmota. Já teda s tebou nemůžu souhlasit. Mě jeho styl psaní sedl a jeho knížky se mi moc líbí. Dej se posouval, byla tam akce. Chybějící popis hlavní hrdinky mi nevadí, člověk víc zapojí představivost a popisné pasáže stejně nemám ráda 😅 ale každému se líbí něco jiného :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula