Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 210 Nemilovaná

 Autor: Virginia C. Andrewsová 

Žánr: Román pro ženy, Pentalogie 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: První díl nové pětidílné rodinné ságy nás zavede do nehostinných hor Západní Virginie, které sice oplývají krásnou krajinou, ale bohužel život je zde opravdu těžký, a hlavně nuzný.

Nelehký úděl tu zažívá také krásná patnáctiletá dívka Heaven. Spolu se svými pěti sourozenci, otcem, nevlastní matkou a prarodiči žijí v chatrči, která se ani při největší dávce fantazie nedá nazývat krásným a útulným domovem. Heaven je sice nejkrásnější dívka v okolí, trápí se však svými několikrát přešívanými šaty, nedostatkem jídla a nejvíce trpí absolutním nezájmem ze strany otce.

Ten totiž velmi miloval její matku, Leigh, která zemřela při porodu Heaven velmi mladá, a dívka cítí, že jí to otec dává za vinu. Otec se snaží všemi silami postarat o početnou rodinu, bohužel jej zoufalství stahuje do víru alkoholu a do náruče lehkých žen.

Jedinou radost dělá Heaven škola, snaží se mít co nejlepší známky a sní o tom, že se jednou dostane na nějakou univerzitu. Spolu se svým nejbližším sourozencem Tomem se snaží i přes těžké životní podmínky a tvrdou práci kolem domu věnovat co nejčastěji přípravě do školy. Skálopevně věří, že jednou se budou mít všichni lépe.

Jenže jednoho dne se Heavenin život obrátí vzhůru nohama. Otec, zaslepen těžkou nemocí a chtivostí po penězích, začne sourozence postupně rozprodávat do bohatých rodin za tučný finanční obnos, čímž Heaven zraní nejvíce. K otci necítí nic jiného než obrovskou nenávist a slibuje si, že se mu jednou nějakým hrozným způsobem pomstí.

Heaven se dostává do rodiny Dennisonových, manželé Kitty a Cal velmi toužili po dítěti, ale bohužel příroda jim ho nikdy nedopřála. Heaven je zpočátku nadšená. Nikdy neviděla velké město, poprvé se nají u McDonalda a oblékne si i něco jiného než staré obnošené věci.

Jenže to vše je vykoupeno ztrátou sourozenců a také stěhováním do jiného města, přičemž Heaven nejvíce trápí to, že nevidí svou velkou lásku, Logana. 

Ale život u Dennisonových není nejrůžovější. Dívka sice má dost jídla, teplo, chodí do školy lépe oblékaná než kdy dřív, bohužel je to vykoupeno tvrdou otročinou doma. Kitty k Heaven nechová žádný mateřský cit, ale vidí v ní jen služku a posluhovačku. Dívka musí po příchodu ze školy vše uklízet, každý den povlékat postele a udržovat vše pečlivě čisté podle Kittyina manuálu. 

Heaven byla zvyklá na tvrdou práci v drsných horách, toto je na ni ale trochu moc.

V nové rodině se přestává cítit šťastná, a jediné zastání má u Cala, který je pro ní jako druhý otec, kterého ve svém vlastním nikdy neměla, který jen řval a chodil domů pozdě a opilý. Dívka se musí prát o své štěstí, a po mnoha útrapách se rozhodne vyhledat rodinu své matky Leigh, od které velmi mladá odešla a nikdo, ani rodiče jejího otce, jí nedokázali odpovědět na otázku proč.

Najde dívka konečně to, po čem tolik touží, nebo zažije další hořké zklamání?

Hodnocení: Po delší době jsem se rozhodla si přečíst nějaký dívčí román. A moje volba padla právě na Andrewsovou, jelikož jsem od ní již pár knižních sérií četla, a od knížek jsem dostala vždycky to, co jsem čekala. A sice odpočinkový román pro ženy plný lásky, strastí, a hlavně tajemných rodinných tajemství.

Před mnoha lety jsem četla úplně poslední díl této série, Pavučinu snů, která je deníkem Heaveniny matky Leigh. Ta rodinná tajemství mám už tedy z větší části odhalena, ale vůbec mi to nevadí, protože mám už tak trochu prokouknuté intriky a chování dalších postav.

Heaven mi byla sympatická, taková typická hlavní hrdinka, která je utlačovaná svými životními poměry, ale i přes to všechno je neuvěřitelně laskavá a nechová v sobě žádnou zlobu, tedy krom rozporuplného vztahu k otcem, který si ale mezi námi žádnou lásku ani úctu nezasloužil.

Knížka se mi četla dobře, děj mě bavil, chvílemi to bylo až trochu moc kýčovité, ale autorka má svůj zajímavý a neotřelý styl. Ženské čtenářky se dovedou do hlavní hrdinky vcítit a prožívat její krušný život. 

Bylo tu několik zajímavých zvratů, konec byl také zajímavý, a já už jsem začala číst druhý díl, Temný stín, který mě taky moc baví a navazuje na první díl. Nejedná se o úplně moderní román, knížka byla napsána v roce 1985, ale přesto se autorce podařilo udržet dojem aktuálnosti a knížka není zastaralá. 

Jako odpočinkový román pro ženy a dívky je Nemilovaná skvělá volba a doporučuji i další knižní série od této autorky, mě osobně se od ní nejvíce líbila knížka Květy z půdy. Nemilovanou hodnotím vysoko, protože se mi opravdu moc líbila a knížku můžu Vám, milé čtenářky, vřele doporučit!

A co Vy? Četly jste nějakou knížku od této autorky? Nebo ne? A jaké ženské nebo dívčí romány máte rády? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Příběh zní zajímavě, jen mi hlava nebere, jak lze v moderní době prodat své děti? To je prapodivná zápletka...

    OdpovědětVymazat
  2. Na takové romány moc nejsem,ale dříve jsem je četla ráda.
    Eli,měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  3. Autorku vůbec neznám, možná proto, že ženské romám nějak moc nečtu.

    OdpovědětVymazat
  4. Něco mi říká jméno autorky, ale knihu jsem nečetla. Každopádně, občas podobné čtení sedne. Co si tak vzpomínám, četla jsem Návrat na vinici - kniha se mi líbila, byla milá, vtipná... Až jsem se letos konečně rozhodla, že koupím zbytek série. 🙂

    OdpovědětVymazat
  5. I haven't heard of this movie before. I would love to watch :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahojky,
    myslím si, že jsem kdysi nějaké její knihy četla, jednu mám momentálně dokonce doma, donesla mi ji kolegyně. V únoru jsem přečetla hromadu romancí, březen mám zase více ponurý a jedu v detektivkách a thrillerech:-) Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Tato kniha zní dobře. Jednou za čas si ráda přečtu tyto příběhy. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Rok se čtyřkou na konci

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N