Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 210 Nemilovaná

 Autor: Virginia C. Andrewsová 

Žánr: Román pro ženy, Pentalogie 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: První díl nové pětidílné rodinné ságy nás zavede do nehostinných hor Západní Virginie, které sice oplývají krásnou krajinou, ale bohužel život je zde opravdu těžký, a hlavně nuzný.

Nelehký úděl tu zažívá také krásná patnáctiletá dívka Heaven. Spolu se svými pěti sourozenci, otcem, nevlastní matkou a prarodiči žijí v chatrči, která se ani při největší dávce fantazie nedá nazývat krásným a útulným domovem. Heaven je sice nejkrásnější dívka v okolí, trápí se však svými několikrát přešívanými šaty, nedostatkem jídla a nejvíce trpí absolutním nezájmem ze strany otce.

Ten totiž velmi miloval její matku, Leigh, která zemřela při porodu Heaven velmi mladá, a dívka cítí, že jí to otec dává za vinu. Otec se snaží všemi silami postarat o početnou rodinu, bohužel jej zoufalství stahuje do víru alkoholu a do náruče lehkých žen.

Jedinou radost dělá Heaven škola, snaží se mít co nejlepší známky a sní o tom, že se jednou dostane na nějakou univerzitu. Spolu se svým nejbližším sourozencem Tomem se snaží i přes těžké životní podmínky a tvrdou práci kolem domu věnovat co nejčastěji přípravě do školy. Skálopevně věří, že jednou se budou mít všichni lépe.

Jenže jednoho dne se Heavenin život obrátí vzhůru nohama. Otec, zaslepen těžkou nemocí a chtivostí po penězích, začne sourozence postupně rozprodávat do bohatých rodin za tučný finanční obnos, čímž Heaven zraní nejvíce. K otci necítí nic jiného než obrovskou nenávist a slibuje si, že se mu jednou nějakým hrozným způsobem pomstí.

Heaven se dostává do rodiny Dennisonových, manželé Kitty a Cal velmi toužili po dítěti, ale bohužel příroda jim ho nikdy nedopřála. Heaven je zpočátku nadšená. Nikdy neviděla velké město, poprvé se nají u McDonalda a oblékne si i něco jiného než staré obnošené věci.

Jenže to vše je vykoupeno ztrátou sourozenců a také stěhováním do jiného města, přičemž Heaven nejvíce trápí to, že nevidí svou velkou lásku, Logana. 

Ale život u Dennisonových není nejrůžovější. Dívka sice má dost jídla, teplo, chodí do školy lépe oblékaná než kdy dřív, bohužel je to vykoupeno tvrdou otročinou doma. Kitty k Heaven nechová žádný mateřský cit, ale vidí v ní jen služku a posluhovačku. Dívka musí po příchodu ze školy vše uklízet, každý den povlékat postele a udržovat vše pečlivě čisté podle Kittyina manuálu. 

Heaven byla zvyklá na tvrdou práci v drsných horách, toto je na ni ale trochu moc.

V nové rodině se přestává cítit šťastná, a jediné zastání má u Cala, který je pro ní jako druhý otec, kterého ve svém vlastním nikdy neměla, který jen řval a chodil domů pozdě a opilý. Dívka se musí prát o své štěstí, a po mnoha útrapách se rozhodne vyhledat rodinu své matky Leigh, od které velmi mladá odešla a nikdo, ani rodiče jejího otce, jí nedokázali odpovědět na otázku proč.

Najde dívka konečně to, po čem tolik touží, nebo zažije další hořké zklamání?

Hodnocení: Po delší době jsem se rozhodla si přečíst nějaký dívčí román. A moje volba padla právě na Andrewsovou, jelikož jsem od ní již pár knižních sérií četla, a od knížek jsem dostala vždycky to, co jsem čekala. A sice odpočinkový román pro ženy plný lásky, strastí, a hlavně tajemných rodinných tajemství.

Před mnoha lety jsem četla úplně poslední díl této série, Pavučinu snů, která je deníkem Heaveniny matky Leigh. Ta rodinná tajemství mám už tedy z větší části odhalena, ale vůbec mi to nevadí, protože mám už tak trochu prokouknuté intriky a chování dalších postav.

Heaven mi byla sympatická, taková typická hlavní hrdinka, která je utlačovaná svými životními poměry, ale i přes to všechno je neuvěřitelně laskavá a nechová v sobě žádnou zlobu, tedy krom rozporuplného vztahu k otcem, který si ale mezi námi žádnou lásku ani úctu nezasloužil.

Knížka se mi četla dobře, děj mě bavil, chvílemi to bylo až trochu moc kýčovité, ale autorka má svůj zajímavý a neotřelý styl. Ženské čtenářky se dovedou do hlavní hrdinky vcítit a prožívat její krušný život. 

Bylo tu několik zajímavých zvratů, konec byl také zajímavý, a já už jsem začala číst druhý díl, Temný stín, který mě taky moc baví a navazuje na první díl. Nejedná se o úplně moderní román, knížka byla napsána v roce 1985, ale přesto se autorce podařilo udržet dojem aktuálnosti a knížka není zastaralá. 

Jako odpočinkový román pro ženy a dívky je Nemilovaná skvělá volba a doporučuji i další knižní série od této autorky, mě osobně se od ní nejvíce líbila knížka Květy z půdy. Nemilovanou hodnotím vysoko, protože se mi opravdu moc líbila a knížku můžu Vám, milé čtenářky, vřele doporučit!

A co Vy? Četly jste nějakou knížku od této autorky? Nebo ne? A jaké ženské nebo dívčí romány máte rády? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Příběh zní zajímavě, jen mi hlava nebere, jak lze v moderní době prodat své děti? To je prapodivná zápletka...

    OdpovědětVymazat
  2. Na takové romány moc nejsem,ale dříve jsem je četla ráda.
    Eli,měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  3. Autorku vůbec neznám, možná proto, že ženské romám nějak moc nečtu.

    OdpovědětVymazat
  4. Něco mi říká jméno autorky, ale knihu jsem nečetla. Každopádně, občas podobné čtení sedne. Co si tak vzpomínám, četla jsem Návrat na vinici - kniha se mi líbila, byla milá, vtipná... Až jsem se letos konečně rozhodla, že koupím zbytek série. 🙂

    OdpovědětVymazat
  5. I haven't heard of this movie before. I would love to watch :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahojky,
    myslím si, že jsem kdysi nějaké její knihy četla, jednu mám momentálně dokonce doma, donesla mi ji kolegyně. V únoru jsem přečetla hromadu romancí, březen mám zase více ponurý a jedu v detektivkách a thrillerech:-) Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Tato kniha zní dobře. Jednou za čas si ráda přečtu tyto příběhy. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula