Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 187 Záhadné přízraky

Autor: Ernst Meckelburg
Žánr: Mysteriózní, Záhady
Mé hodnocení: 75%
Obsah: Ernst Meckelburg se věnoval psaní vědeckých knih a jeho koníčkem byla technika, postupně se ale začal zabývat parapsychologií a jiným záhadným fenoménům.
V Německu se stal díky svým knihám velmi populárním - jeho největší bestseller Časový tunel vzbudil obrovský poprask mezi veřejností.
Záhadné přízraky se zabývají popisem fenoménů zjevení, kontaktů s nebožtíky, a také únosy mimozemšťanů.
Meckelburg se snaží na tyto fenomény pohlížet střízlivě, svým přístupem se snaží objasnit polopravdy - jenže realita je mnohem fantasknější, než se může zdát...
Jak je možné, že již v roce 1936 se podařilo profesionálním fotografům na zemědělské usedlosti Townshedových vyfotografovat snad nejznámější snímek ducha "Hnědou lady."
K vyvolání fotografie byl přivolán i svědek, který potvrdil, že fotografie musela být pořízena normálně, při jejím fotografování nedocházelo k žádným manipulacím.
Na fotografii je vidět nehmotný přízrak ženy, která schází ze schodů.
Lady Dorothy Walpole (Brown Lady of Raynham Hall) – Ghostly World™
Fotografie byla prozkoumána profesionály, dokonce i známým parapsychologem Harrym Pricem, a nikdo nezpochybnil její pravost.
Je možné, že člověk dostane varování shůry, či se jakousi podivnou náhodou vyhne jisté smrti?
V roce 1964 se John Blasi z Arizony jednoho krásného rána vydal do hor, aby ulovil nějakou vyoskou zvěř.
Okolní lesy moc neznal, proto se vydal po jakési vyšlapané cestě, o níž předpokládal, že ji používají místní lovci, a proto jej dovede k cíli.
Náhle, z ničeho nic, však asi deset metrů před sebou uviděl ve stínu stromů obličej své mrtvé matky - obličej se nápadně podobal portrétu, který před lety namaloval jeho otec.
John se zastavil jako opařený a zíral na matčin obličej. Dokonce se podíval i dalekohledem. Obličej tam byl pořád, dokonce se na něj usmíval.
Stál na místě jen několik sekund, které mu ale připadaly jako minuty, když přízrak zvolna vybledl. John se vzpamatoval a kráčel dál, když jej na místě zastavil výstřel, jen pár metrů od něj...
Kdyby jej nezastavil matčin přízrak, s velkou pravděpodobností by jej zbloudilá kulka zabila, protože proletěla místem, kudy se chystal kráčet...
Kniha zmiňuje další záhadné jevy, které často nelze vysvětlit racionálně - jak je například možné, žese jednomu muži zjevila na televizní obrazovce mrtvá manželka?
I v dnešním světě máme jistě co do činění s věcmi mezi nebem a zemí...
Hodnocení: Kniha byla vydána v nakladatelství Dialog v roce 1996 a patří do edice Největší záhady světa.
Z této edice jsem přečetla už docela dost knížek, protože mě záhady a paranormální jevy opravdu hodně zajímají.
Tato knížka je takovým mixem všech možných záhadných jevů, což mi ale nevadilo, bylo zajímavé se seznámit s tím, kde všude se vlastně záhadná zjevení vyskytují.
Docela mě zarazilo třeba i to, že se majitelům zjevovaly přízraky mrtvých domácích mazlíčků, vyjímkou nebyl ani hlasitý štěkot těchto zjevení.
Tak si říkám, proč vlastně ne? Když je člověk fixovaný na svého zvířecího miláčka, proč by se k němu nemohl vrátit, byť v jiné podobě, i po smrti...
Celkem mě čtení bavilo, chyběly mi ale obrázkové ilustrace, které jsou v této edici poměrně časté, takže jsem si vždycky při čtení vyhledala obrázky či videa na internetu.
Ke knížce nemám jinak žádné výhrady, o spoustě úkazů zmíněných v knize jsem už četla, ale to samozřejmě není na škodu.
Pokud máte rádi paranormální jevy a rádi cítíte při čtení mrazení v zádech, knihu doporučuji!
A co Vy? Četli jste nějakou knížku z edice Největší záhady světa? A jsou podle Vás možná zjevení mrtvých lidí nebo zvířat? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Časové zázraky - Ernst Meckelburg | Antikvariát Brdy

Komentáře

  1. Kniha vypadá dost zajímavě, ale také by mi chyběly ilustrace. Určitě bych si obrázky vyhledávaná na netu, jako ty. Jinak já jsem žádnou knihu z této edice nečetla.

    OdpovědětVymazat
  2. Já moc na ty paranormální věci a záhady nejsem. :D Ale nebudu lhát, celkem mě to zaujalo. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Jo to se dejou věci ze to kolikrát ani není pravda... Ale vážně.. Jsou opravdu záhady, které opravdu nejsou snadno vysvetlitelne,.. Ale prave fotografie, ba ani video jak víme z dnešní praxe, žádným důkazem není... Hra světel a stínu, ať zaměřena či bezdecna, dokáže mnoho...

    OdpovědětVymazat
  4. Tak tohle vypada jako hodne zajimave poctenicko, dekuji 😊 O zjevovani domacich mazlicku slysim poprve. Zahady vseobecne mam moc rada, i strasidelne historky a povesti.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula