Zamračený únor

 Musím říct, že letošní zima mi dává docela zabrat. Ať už fyzicky, nebo psychicky, není to zrovna optimální. Už druhý týden se mě nechce pustit to hnusné nachlazení, viróza, nebo já nevím co to vlastně je. Teploty už nemám, ale rýmu, kašel, to ano. A nejhorší je ten kašel - cítím pořád v krku knedlík, a taky pořádně zahlenění. Pořád ten pocit, že tam něco mám, ale nechce se tomu ven. Tak jsem si doma vařila pořád Paralen Grip Horký nápoj, ale to tedy moc nezabíralo, prvně na tu horečku jo, ale teď už je to k ničemu. 

A dneska jsem potkala ve městě známou, a ta mi doporučila na kašel Levopront kapky. Prý na kašel jí nic jiného nezabírá. Hned jsem zaběhla do lékárny, u nás na poliklinice. Je fakt, že lahvička stojí dvě stovky, ta chuť těch kapek taky nic moc, ale můžu říct, že už je to o kousek lepší, kašel se uklidňuje. Mám si kapat třikrát denně, tak ještě před spaním. 

A krom toho jsem si ještě doma minulý týden na kašel vzala Septabene, pastilky na bolest v krku s eukalyptem. Vyhrabala jsem je v lékárničce. Tak koukám na obal, a vidím - měsíc po expiraci. Ale tak jsem si řekla, že to bude v pohodě, z toho mi nic nebude. No musím říct, že už v životě nic takového neudělám. 

Takové žaludeční křeče, které jsem po těch dvou bonbonech měla! Stoprocentně to muselo být z toho, protože jsem nesnědla nic špatného. Na bolesti břichy netrpím, ale tohle bylo teda hrozné, usnula jsem až kolem druhé ráno, děs. Takže jsem se fakt poučila - přitom jídlo bych nikdy po expiraci nesnědla, ale tak jsem si říkala, že je to jen měsíc, a že se s léky nemohlo nic stát... Velká chyba! 

Dneska jsem navštívila i knihobudku - donesla jsem tam ty senzorické kartičky pro miminka, které jsou na první fotce. Hned vedle je centrum pro maminky s dětmi, tak to určitě někomu poslouží. S Julinkou už jsme dlouho v centru spolu nebyly, ale až se pořádně uzdravím a oteplí se, určitě zase rády do herničky zajdeme. 

Já jsem si domů tentokrát odnesla Dům za duhovou zdí, starší detektivku, protože mě zaujala anotace, která mi byla lehce povědomá. A doma jsem zjistila, že jsem se nemýlila - před deseti lety jsem viděla film Dům ztracených duší, který byl natočen podle knihy. I když se jedná o detektivku staršího data, tak se těším, až se ke čtení dostanu. 

Julinka naštěstí žádnou virózu nechytila, a já věřím, že tomu tak zůstane i nadále. Chodíme ven, pokud počasí dovolí, já si potřebuju aspoň narychlo nakoupit, a bez procházek a projížděk venku se Julinka těžko unaví - to mi pak přes den méně spí, a v noci se jí nechce spát, no ten režim je teď trochu rozhozený. Obě potřebujeme chodit ven. 

Papírové plato na vajíčka - a jak si s ním Juli vyhrála. Teď si hrozně oblíbila tu housenkovou houpačku, a sadu nádobí, kde může něco míchat a tak. Plyšáci ani panenky ji zatím moc nebaví, na jaro plánujeme koupit odrážedlo na ven, což bude taky fajn.

Doufám, že se ještě trochu oteplí, a co mi hlavně chybí, že málo svítí slunce. Za celý leden bylo strašně málo slunečných dní, a v únoru snad ještě žádný nebyl. Obloha je pořád zamračená, tmavá, šedivá. Dneska zase chladno, a před chvíli ještě mrholilo, takže se venku dělá parádní břečka. Byly jsme i dnes s Juli chvíli venku, podívat se na pejska od sousedů. 

Akorát se mi Julinka zase na chvilku zasekla. Typický truc - stojí na místě, brečí, vzteká se, protože nechce domů. To ji pak vezmu do náruče, načež vztekle kope nožičkama. Ale to už je takové to velké stadium přetažení - ví, že se jí chce spát, ale ještě to chce překonat, aby si mohla hrát. 

Tak snad už to bude jenom lepší, s tím počasím i se zdravím, a hlavně s tou náladou. Ale nejvíce mě těší, že je zdravá Julinka, to je nejdůležitější. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte zimy, Vaše Eliss ♥