Přeskočit na hlavní obsah

Prázdniny jsou tu

 Dětem konečně začaly tolik vytoužené letní prázdniny, a počasí tomu odpovídá. Vlna veder se dostala i k nám do hor, dneska už je lépe, v noci krátce sprchlo, a konečně se tedy pročistil vzduch. Navíc mě včera večer chytila příšerná migréna, vzala jsem si Brufen, i když léky beru nerada, a nakonec prášek zabral a usnula jsem. 

S Julinkou teď jezdíme nakupovat hodně brzy ráno, do obchodu vyrážíme už kolem půl šesté, oficiálně má naše sámoška otevřeno až od sedmi, ale pan majitel otvírá už kolem třičtvrtě, což je fajn. A do města jsem jela také dřív než obvykle, v osm, a v devět už jsme byly s Julinkou doma. Ale už tak brzy ráno se to horko nedalo snést, tílko a kraťasy jsem měla úplně durch propocené. 

V bytě je tedy trochu chladněji, nechala jsem otevřené jen ventilačky, a celý den jsem měla zatažené žaluzie, aby mu sem to sluníčko moc nešlo. Tak jsme s Julinkou ani moc nechodily na procházky, jen fakt do toho obchodu, maximálně chvilku na houpačku, jinak nic. 





Konečně dorazilo objednané pískoviště. Koupili jsme jej napůl se sousedy, dali jsme za něj celkově dvanáct stovek i s pískem, každý dal šest set, což je v pohodě. Doma jsme měli nějaké hračky, co se tam hodí, a tak jsem Julince už pískoviště ukázala. Holčička od sousedů bude mít v srpnu tři roky, takže si na pískovišti vyhrají i spolu.

Julince jsem nachystala nějaké starší oblečení, co si může zašpinit, dostala klobouček proti sluníčku a vyrazili jsme si hrát. Pískoviště je moc fajn, bezvadné je, že má i stříšku a dá se zaklopit, takže tam nenaprší ani na nás tam nečekají překvapení v podobě hovínek od psů nebo koček. Opravdu bezvadně si tam vyhrála, nejvíce ji bavilo rozbíjet bábovičky, které jsem vyráběla, a největší překvapení pro mě bylo, že si asi nezkoušela strkat písek do pusy. Malé děti prý rády ochutnávají písek, ale Julinku to nijak nelákalo, no, taky dobře, že. 


Tak z pískoviště mám velkou radost, doufám, že nám ho někdo nezničí nebo neukradne hračky. Nějaký nenechavec nám totiž začal brát polínka na zimu, co jsme měli vyskládané venku. Tak jako nenápadně, celá jedna zadní řada ale byla pryč. Tak jsem to vždycky sházela do sklepa, když byla chvíle času, Julču jsem měla u sebe v kočárku nebo na houpačce, kde jsem na ni viděla. 

Už mi to říkalo i pár známých, že se jim ztrácelo dřevo, většina lidí v okolí i sousedé si ho už dali dovnitř nebo do garáže. A tak nějak všichni víme kdo by to mohl být, kousek od nás bydlí takový poloviční bezdomovec, sice má malý byt, ale nemá tam elektřinu, vodu ani plyn, a už několik let nechodí do práce. Ale na krabicové víno si někde nejspíš vyžebrá, nebo možná bere nějakou hmotnou nouzi, nevím. V létě večer ho lidi několikrát viděli, jak se koupe v potoce. Celkově se u nás na vsi teď dost krade, mámě se tratilo ze zahrady několik květin, venku měla závěsný truhlík, a taky jí někdo vykopal rostliny ze záhonku. Kdyby je utrhl, ale vykopal? 

To fakt někomu udělá radost kradené kvítko, které někomu ukradne a zasadí si jej na zahradě? Děs, mě by hanba fackovala. Krást se bude asi v každé době, no. 


Julinka je většinu času usměvavé miminko, ale někdy se na mě umí i takhle zamračit. Hodně si teď oblíbila zpívajícího a mluvícího pejska, a má ještě taková dvě malá hrací piánka, takže mám doma pořád veselo, až mě někdy fakt bolí hlava. 


Julinka už umí s oporou krásně stát, k používáno chodítka ji nijak nenutím. Ráda si s ním spíše hraje, ale jaké bylo mé překvapení, když se sama krásně chytila za madlo a udělala pár krůčků dopředu! Už jde vidět, že se jí chce chodit, po čtyřech létá jak vítr, dělá mi opravdu velkou radost. 

Už i pěkně řekne pár slabik, krásně říká "mama," "baba," ďaďa," a něco ve smyslu "haf," když slyší pejska. Pořád jí ukazuju zvířátka, u pejska říkám "haf, haf," tak už si to pamatuje. S jídlem pořád nemáme žádné problémy, včera k večeři snědla celou přesnídávku, je velký jedlík. Co mě ale trochu trápí je to, že krom mléka nechce žádné tekutiny, ani v těch vedrech. Jen kojenecké mléko, nebo kaši, tu dělám řídší, jinak nic. Ani čaj, šťávu pro miminka, nic ji nezajímá. Nepřipadá mi, že by trpěla žízní, toho mléka vypije dostatečné množství, ale nevím. 





Když jedeme autobusem, je někdy dost těžké Julinku zabavit. Většinou kouká kolem sebe a je hodná, ale vždycky sejí snažím dát nějaké podněty, dneska byly u zastávky zase slepičky, které utíkají sousedům, tak jsme koukaly na ně, fajn. A pak na zastávku přišla tak čtyřletá holčička s maminkou. Holčičku samozřejmě zajímalo miminko v kočárku, tak Julince vykládala a smála se na ni, a pak ji napadlo půjčit Julince svého plyšového pejska. 

Zvířátko se Julince moc líbilo, ale když si ho holčička brala zpátky, to bylo křiku! Byla to taková legrační situace. 


A v autobuse Julince půjčím na hraní jízdenku, dávám pozor, aby ji nekousala a nedávala do pusy, většinou ji zmačká, ale aspoň se zabaví. Když s sebou totiž vezmu hračky, hází je ven z kočárku na zem, a to už jí je nechce zase dávat, když byly na zemi. 

Dneska jsme si zajeli na kávu, a na rychlý nákup do Penny. Oběd jsem měla nachystaný ze včera, špagety, ale nakonec jsem sobě ani Julince nemohla ohřát oběd, jelikož nás postihl výpadek elektriky, teď mám puštěné zprávy, a jednalo se o blackout, elektrická síť měla výpadky po celé republice. Hasiči museli vyprošťovat lidi ve výtazích, no tohle bych opravdu zažít nechtěla, výtahy jezdím celkově nerada, když to jde, raději vyšlapu schody, a takhle uvíznout, to je pro mě docela noční můra. 



Tak snad to bude už v pořádku, něco podobného se v tak velkém rozsahu dlouho v Česku nestalo. 

Julinku už také zajímá moje sbírka knížek pod postelí, pár si jich vytáhla a zaujatě prohlížela, doufám, že bude také ráda číst jako já. Každý večer si čteme kousek pohádky a to ji moc baví, ráda si prohlíží i obrázky a poslouchá můj hlas, když předčítám. 

Bylo by fajn, kdyby teplé počasí vydrželo, ale nemusela by být žádná velká vedra, to fakt nesnáším. Když si vzpomenu, jak jsme trpěli v práci na dílně bez klimatizace, otevřená okna vůbec nepomáhala. Ale ten déšť je taky samozřejmě potřeba, sucho je pěkně úmorné. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné sluníčkové dny, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Krásná královnička pískoviště : ) . O tom výpadku jsem slyšela z rádia na koupališti - u nás naštěstí nic nebylo . Ale určitě to nadělalo spoustu problémů .

    OdpovědětVymazat
  2. To vedro je někdy docela náročné. Ve výtahu jsem uvízla jednou, a jak na potvoru jsem jela zrovna i s kočkou. Já jsem byla ve stresu, kočka naprosto v pohodě. Příjemný zážitek to určitě nebyl.

    OdpovědětVymazat
  3. Hezky ti Julinka roste. Blackout byl i v Praze, uváznutí ve výtahu jsem unikla asi tak o 5 minut - jela jsem mámě připravit oběd a jen jsem se zula, tak jsem zjistila, že už elektrika nejde.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....