Letní nálada je tu

 Včerejší dusný den skončil večerní bouřkou a deštěm, a tentokrát bylo hromobití jak má být. Ale dneska už je zase teplo, ráno to vypadalo na chladný den, dokonce bylo zamračeno, ale nakonec se krásně vyčasilo. 

Hodně teď chodíme ven, což je fajn. Julince se ve sportovním kočárku moc líbí, co už se jí líbí méně, jsou ponožky a punčocháče. Zrovna dneska jsme ve městě ztratili jeden pár, to prostě nelze uhlídat, každou chvíli má ponožku dole a vesele ji žvýká. 

A venku v přírodě ji zajímají kytičky, travička, hlína, nejradši by všechno ochutnala a musím hlídat, co si chce dát do pusy.

Na polní cestě nám vyrostl tento zajímavý oblouk, asi plašič na ptáky, těžko říct, k čemu to může sloužit? No působilo to na mě až lehce děsivě, takový výtvor uprostřed ničeho. 

Julča je pořád moc hodné miminko. Pláče jen někdy před usnutím, a když má velký hlad. Z jídla jí chutná všechno, zkoušela jsem jí dát i vařený, rozmixovaný špenát, do toho trošku rozdrceného bramboru. A někdy jíme spolu - rohlík a žervé, a jak je Julinka ráda, že se rozdělím. Už by chtěla ochutnat všechno, co jíme my, což samozřejmě není možné, protože my s přítelem rádi kořeníme, solíme, a na to jsem opatrná. 

Když je teď to počasí teplejší, nabídnu Julči přes den i kojeneckou vodu nebo čaj. Ale tohle jí zatím moc "nejede" - buď tedy vezme zavděk Bebou, případně udělám řídkou kaši. Nechci zatím Julinku moc zvykat na sladké, ony se dají koupit i ty BIO šťávy pro miminka, ale byla bych ráda, kdybychom ty cukry mohli trochu omezit. 

Na kontrolu k pediatrovi a očkování jdeme až v červenci, ale Julinka krásně prospívá, roste, a za dva měsíce už bude mít rok! Pořád si říkám, jak to mohlo tak rychle utéct, a kde je to miminko, co jsem si přinesla z porodnice...? 

Snad teplé počasí vydrží, ale bylo by fajn, kdyby s mírou i popršelo, protože sucho je pořád šílené, potoky jsou vyschlé, hrůza. Ale zase to hraje do karet našim obecním pracovníkům, protože po povodních se teď hodně opravuje. Co mě mrzí, že už se nebudou zpět dávat dřevěné lávky přes řeku, spojnice mezi přední a zadní cestou, takže si musím vše obcházet. 

Prý je to kvůli bezpečnosti, což je trochu zvláštní vysvětlení, jelikož lávky byly odstraněny už před avizovanou povodní, ale budiž. Co je fajn, tak kamenné mosty, které postavili ještě Němci za války, pořád stojí, ty už vydržely troje záplavy... 

Ale bude trvat roky, než se dá všechno úplně do pořádku, a pořád mě vnitřně bolí, že místa, které jsem milovala, už neexistují, krásné dřevěné chaloupky, ze kterých zbyly jenom sutiny... Jen se modlím, aby fakt už podobná hrůza nikdy na náš kraj nepřišla... 

Užívejte pěkných teplých dní, děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥