Rozmařilý duben

 Je teprve třetího dubna, ale musím říct, že počasí je opravdu krásně aprílové. Včera bylo ráno krásné, jarní počasí, celkem i teplo, ale odpoledne už se rychle zatáhlo a přišla krátká sprška, zato večer pršelo mohutně, dokonce foukal i vítr. A dnes bylo zase přes den hezky, tak jsem si v devět hodin ráno vyjela do města. Potřebovala jsem totiž na úřady.

Za minulý měsíc mi nepřišla nemocenská, ačkoliv chodí tak kolem patnáctého. Ještě před Velikonocemi jsem to urgovala u sestry, která zapomněla poslat na sociálku lístek na peníze. No, zapomněla, já jsem udělala tu chybu, že jsem nenahlásila sestře, že jsem na neschopence. Vypisoval mi ji totiž doktor, ale prý se to pak musí ještě hlásit sestřičce, aby si opsala údaje z té papírové neschopenky do počítače. No, přišlo mi to takové zmatečné. 

Fakt mě nenapadlo, že když mi doktor zakládá neschopenku, měla bych to ještě hlásit sestřičce. Tak už budu vědět pro příště. Jenže na úřadě jsem zjistila, že sestra doposud lístek na peníze neposlala. Úřednice mě ujišťovala, že peníze budou vyplaceny zpětně, což je fajn, ale složenky nepočkají, že... Tak jsem z úřadu šla přímo do ordinace. Naštěstí jsem tam byla mezi prvními, ordinační hodiny měly být až za dvacet minut.

Na řadu jsem teda přišla skoro hned. Ukázala jsem sestře tu papírovou neschopenku s tím, že jdu z úřadu, a lístek na peníze ještě nepřišel. Hrozně se divila, prý to posílala dneska, tak by to na úřadě už mohlo být. Přišlo mi divné, že až dneska, když jsem to urgovala minulý týden, ještě jsem jí do telefonu diktovala číslo neschopenky, podle kterého si ji našla v počítači. Tak doufám, že už to bude v pořádku, a peníze přijdou co nejdřív.

Nakonec jsem měla dost času, než mi jel autobus domů, tak jsem si vyrazila na nákup. Obědy pořád beru ze školní jídelny, už se mi do sebe daří i nasoukat občas kus masa - když je to třeba v polévce, nakrájené na drobné kousky. Když to maso nežvýkám, tak to jde. Ono je to totiž hrozně zvláštní - i když mi určitá jídla "smrdí," nakonec je sním. 

Koupila jsem si zapečený rohlík se sýrem a kečupem, zašla do Alberta na nákup a šla čekat na autobus. Doma jsem měla na oběd hovězí vývar, a kuřecí steak s bramborem. Alespoň kus masa jsem snědla, rozmačkala jsem ty brambory a do toho nadrobno nakrájela maso. A šlo to, ale stejně u mě pořád vedou sladká jídla - takové těstoviny s mákem, nebo kynuté knedlíky, mňam! 

Jinak po zdravotní stránce je to pořád na houpačce. Začala mě bolet záda, hodně na pravé straně. Kýla v levém třísle se naštěstí nezvětšuje, ale občas to pekelně bolí. Hlavně večer v posteli mě chytnou křeče, no a i návštěvy toalety jsou dost bolavé a nepříjemné. Ale ta boule se nijak nezvětšuje, snažím se nic těžkého nenosit, a když už, tak pravou rukou.

A už taky začínám pomalu chystat pokojíček. Celý jsem ho vyklidila, musíme ale vymalovat, a koupit nábytek. Super je, že nemusím nic moc nového kupovat, sousedka má totiž skoro dvouroční holčičku, takže mi prodala spoustu věcí, včetně chodítka, houpačky pro miminko, a spousty oblečků. No mám radost, a těším se, až začneme pokojíček hezky dávat dohromady, už mám na internetu vyhlédnutý nějaký nábytek, tak uvidíme, jak to půjde. 

Dny doma mi plynou teď strašně rychle. Je to paradox - když jsem chodila do práce, měla jsem pocit, že nic nestíhám, a teď, když jsem doma, není to o nic lepší. Hodně teď uklízím, třídím staré, nepotřebné věci, udělala jsem generální úklid v kuchyni, no pořád se snažím něco dělat. Sice pomalu, protože někdy mi fakt není dobře, ale i to se počítá! 

Hrozně se těším na miminko, a i ty menší přípravy mi dělají velkou radost. Jen se modlím, aby všechno dobře dopadlo...

Když bylo dneska tak hezky, zašla jsem si na menší procházku. Jaro už je v rozpuku, kolem se to začíná zelenat, do konce týdne mají být pořád vysoké teploty, tak si říkám, že by už letos nenapadl žádný sníh? Letos v prosinci jsme si ho užili docela dost, tak bych se vůbec nezlobila... 

Zastavila jsem se ještě na skok k mamce na zahrádku, krásně už jí kvetou tulipány a narcisky. 

Obloha opravdu krásně čarovala, a je fajn vidět, jak to kolem pomaličku začíná kvést, a zelenat se. Hned je člověk veselejší! Taky hmyz je už celkem aktivní, zahlédla jsem po cestě několik ploštic, a doma mi už létaly minimálně dvě mouchy.

Pampelišky, petrklíče, pomalu kvetoucí slivoň - koukala jsem, že letos ji snad poprvé obecní pracovníci ořezali. Ale už pár let tyto plané slivoně neplodí, ještě tak před pěti lety se tu našlo pár scvrklých švestek, tak uvidíme, co letos? 

Snad pěkné počasí vydrží, a s ním i moje dobrá nálada. 

Přeji Vám všem krásné sluneční dubnové dny, hlavně žádné nepříjemné zdravotní problémy, a užívejte sluníčka! Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥