Přeskočit na hlavní obsah

Nejistá budoucnost?

 Nedávno jsem ve zprávách v televizi zaregistrovala zprávu o nízké porodnosti. Tento trend se ale netýká jen České republiky, ale je tak nějak celosvětový. Na konci března na serveru idnes.cz vyšel článek s titulkem: "Česku přibylo obyvatel jen díky migraci. Narodilo se nejméně dětí za posledních 17 let." 

Statistiky hovoří neúprosně jasně. Nejnižší porodnost za osmdesát let hlásí Čína. Při současném trendu bude japonská populace v roce 2065 menší o třicet procent. Porodnost v USA jen od roku 2019 do roku 2020 spadla o čtyři procenta, což je nejprudší nárust za posledních padesát let. 


Na druhou stranu stále pokračuje trend přelidnění planety, ale nárust počtu obyvatel není zdaleka tak strmý, jak by se dalo očekávat. Ve hře je spousta faktorů - hlavním trendem je v dnešní době odkládání rodičovství. Průměrný věk prvorodiček dokonce překročil třicet let - a otěhotnění po třicítce už s sebou nese jistá rizika.

Mladí lidé se chtějí především bavit, případně pořádně rozjet pracovní kariéru, a právě rodičovství může být pro mnohé překážkou. Což je do jisté míry pochopitelné. Ale podle odborníků je největší šance na početí bez problémů u ženy ve věku 24-25 let. Nedávno jsem se bavila s kolegyní, a ta měla poslední dítě v osmatřiceti letech. Velice si to pochvalovala - prý si to těhotenství a následnou péči o miminko skvěle užila. 

Když jsem byla mladší, tak jsem si bláhově představovala, že bych chtěla dítě už ve dvaceti. Jenže v té době jsem byla ještě ve škole. Studovala jsem poměrně dlouho, takže první myšlenky na založení rodiny jsem pocítila až tak kolem těch pětadvaceti. Tak jsme se s přítelem rozhodli, že to zkusíme. Příští rok mi bude třicet, a stále se nám nedaří počít.

Byli jsme spolu i několikrát na různých vyšetření, a papírově je vše v pořádku, takže teoreticky by to jít mělo. Jenže nejde. A tohle je trend, který se týká i mých spolužaček ze školy, mám minimálně dvě kamarádky ve stejném věku, které mají stejný problém. Je to opravdu velká psychická zátěž, často se mě díky tomu, že prostě nemůžu pořád mít to vytoužené miminko, padne tak silná deprese, až jsou ty stavy vážně neúnosné.

Nejvíce mě štve, že nevím, kde je problém. Beru všechny možné vitaminy, zdravě se stravuju, snažím se dělat všechno možné. Možná jsem tím vším příliš pohlcená, příliš na to myslím, a tím to podvědomě blokuju, nebo nevím. Ale je to vážně vysilující.


Ona totiž čím dál nižší porodnost má i četné důsledky, které dopadají na státní zřízení jako takové. Se stárnutím populace půjde stále více peněz na důchody a zdravotnictví. Zároveň ubude mladých lidí, kteří budou platit daně z příjmu. Pokud dojde k silnému hospodářskému růstu a pokles populace bude mírný, mohlo by být podle odhadů stárnutí populace zvládnutelné.

Podle Světového ekonomického fóra připadalo v 60. letech na každého důchodce šest lidí v produktivním věku. V roce 2021 to byli tři a očekává se, že do roku 2035 to budou už jen dva...

Jenže na to, že dojde k silnému hospodářskému růstu, opravdu nelze spoléhat. A nastane obrovský problém.

No a bude logicky docházet i k pomalejšímu vývoji ve všech různých oborech. Mladí lidé jsou totiž nadějí do budoucna, takže pokud jich bude méně, budou ty mladé, svěží mozky zkrátka někde chybět. Takže pokrok a inovace se mohou zpomalit. Ale tady si myslím, že to zase nebude tak horké - ony i ty o něco starší chytré hlavy dovedou přeci vymýšlet nové věci, tohle dle mého není zase tak moc doménou mladých.



Dalším, možná trochu zvláštním důvodem, proč mladí lidé nechtějí mít děti, je ochrana životního prostředí. Nedávný průzkum americké společnosti ukázal, že ekologické důvody hrají roli u celých pěti procent lidí, kteří nemají a ani nechtějí mít v budoucnu děti.

Na toto téma jsem kdysi už psala článek, a jsem z toho tak trochu v rozpacích, a s tímto životním postojem se moc ztotožnit nedokážu. Ale je to věc každého z nás, pokud si někteří lidé myslí, že tím, že nebudou mít nikdy žádného potomka, přispějí k ochraně matičky Země, budiž.

Japonsko patří mezi země s vysokou hustotou obyvatel - aktuálně je na třicátém místě v počtu obyvatel. Od roku 2000 ale země zaznamenala nulový růst populace. A od roku 2010 se začal zrychlovat počet růstu obyvatel. A mezi lety 2020 - 2021 došlo k rekordnímu úbytku obyvatel (644 000). Jasně, Japonsko je pořád lidnaté, ale tato čísla mohou být varující.

Japonci jsou dost mentálně ojedinělý národ (toto nemyslím vůbec špatně!). Ale zkrátka se od kulturního myšlení Evropanů dost liší, mají jiné tradice, kulturu, zvyky. V Japonsku například není obvyklé, aby se děti rodily mimo manželské svazky. A stále více mladých Japonek se zdráhá vstoupit do manželství. Důležitější je pro ně kariéra, cestování, ale také svoboda, nemusí se věnovat domácnosti a výchově potomků, ale realizovat se jinde a jinak...

Mezi mladými Japonci se také objevuje tzv. "syndrom celibátu." Pokles sexuální aktivity a neochota navazovat sexuální vztahy. Toto se ale nebude týkat jen Japonců, toto je dle mého názoru dáno i přemírou technologií, sociální sítě, které tak mladým lidem mohou do jisté míry nahrazovat osobní kontakt.

Současná generace může být šikovná v komunikaci online, ale z očí do očí už to může být těžší. Asi bude hodně pravdy na tvrzení, že ještě před takovými padesáti lety měli lidé více sexuálního kontaktu jednoduše kvůli tomu, že jiná zábava zase tak moc nebyla...




V budoucnu určitě díky nízké porodnosti nedojde k zániku všech lidí na planetě, to je asi nereálné. Ale nejvíce se úbytek obyvatelstva bude projevovat v Evropě - což podle mnohých expertů může vyřešit migrace obyvatel z jiných kontinentů, což je velmi složité téma, a často to není úplně šťastné.

Je asi potřeba motivovat mladé Evropany k tomu, aby rodili více dětí. Jenže současná ekonomická nejistota, chemie v jídle, která nepříznivě ovlivňuje plodnost a další aspekty dané situaci s menší porodností příliš nepomáhá. Sama jsem zvědavá, zda v příštích letech dojde k rapidnímu úbytku obyvatel, ale myslím, že počet bude stagnovat na stejných číslech, ale uvidíme.

Co si o tomto myslíte Vy? Je moudré odkládat založení rodiny až po dovršení třicátého věku? Jsou mladí lidé dostatečně motivování k plánování rodičovství? Proč se v české společnosti rodí málo dětí? Kopírujeme nevědomky celosvětový trend? Projeví se současná situace po letech nějak výrazně na ekonomickém fungování státu, co myslíte?

Napište mi do komentářů Vaše názory!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Hlavně si myslím, že pokud nemůžete 4 roky otěhotnět a opravdu toužíte po děťátku, na nic nečekat a jít na IVF. Včera bylo pozdě, můžete pak litovat, že jste na to nešli. Naopak je úžasné, že dnešní doba toto řešení nabízí, před sto lety se o tom lidem mohlo pouze zdát.
    Jinak jsem kdysi četla, že biologicky je věk pro první těhotenství nejlepší od 19 do 25 let. To dnes už právě v bohatých společnostech moc není. Zda jsou důvody ekonomické, těžko říci, lidé se v historii nikdy tak dobře neměli jako poslední století. Proto to spíš evokuje Calhounův experiment s myšima.

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem ráda,že jsem nikdy touhu mít dítě neměla , protože by to byl z hlediska mýho handicapu asi i problém , zejména to, aby taky nemělo nějakej handicap . Asi bych nechtěla riskovat . A taky děti obecně moc nemusím - nikdy jsem nebyla typ, co by se rozplýval nad miminem nebo tak , s dětma to prostě neumim .

    OdpovědětVymazat
  3. Ekonomické důvody můžou hrát roli třeba v tom, že si pořídíte jen jedno dítě. Protože vyjít s rodičovskou a jedním normálním platem a přitom splácet hypotéku, může být nereálné. Přeju, ať to s miminkem vyjde.

    OdpovědětVymazat
  4. je to velká psychická zátěž, když to nejde :/ také mám kolem sebe človíčky, kterým to nejde a nešlo, ale obrátili se na kliniku :) ono je to teda i hodně finančně náročné, ale skončilo to šťastným koncem :) doufám, že i u vás to skončí úspěchem :)

    OdpovědětVymazat
  5. Předně ti, Evi, přeji, abyste měli děti, zdravé a šikovné, kolik jich toužíte mít, já jsem od mala děti hlídala a to své sourozence( 5 kousků )i děti cizí, s dětmi to umím a přitom mám jen jednu dceru.Chápu dnešní mladé, že chtějí cestovat a nechtějí hned děti a do téhle divné doby? kdy nevíš, co koho napadne? ale to bylo i za nás, že nás pořád strašili válkou.
    Dnes mám dvě vnučky a jsem s nimi nadmíru spokojená. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js