Na druhý dubnový den připadá moc pěkný významný den, a sice Mezinárodní den dětské knihy. Vím, že jsem o tomto dni psala již vloni, ale vůbec neuškodí si jej znovu připomenout - obliba čtení knih totiž u dětí a dospívajících rok od roku podle odborníků klesá.
Druhý duben není vůbec náhodné datum - tento den se v roce 1805 narodil v Dánsku nejslavnější spisovatel pohádek, Hans Christian Andersen. Když jsem pátrala ve své domácí knihovničce, tak jsem zjistila, že od něj žádnou sbírku pohádek nemám, což mě mrzí. Mezi jeho nejznámější pohádky patří například Malá mořská víla, Princezna na hrášku, Ošklivé káčátko, Císařovy nové šaty.
V knihovnách po celém světě se konají akce pro děti - i u nás v obecní knihovně se pořádá tradiční Nocování s Andersenem pro děti.
Já jsem měla ke čtení pozitivní vztah už od předškoláka. Ještě než jsem nastoupila do první třídy, uměla jsem plynně číst, takže čtení a pozdější psaní pravopisu, gramatika, vše co se týkalo češtiny, mi nedělalo žádný problém. Vyrůstala jsem v době, kdy ještě internet a počítače nehrály takový prim jako dnes, takže zábavu pro mě představovala televize, a právě knížky.
Domácí knihovničku jsem měla brzy důkladně "prošmejděnou," několikrát po sobě přečtené dětské knížky, takže mě máma jednoho dne šla zapsat do knihovny. To pro mě bylo něco úžasného. Obrovský výběr, a mohla jsem si domů vypůjčit tolik knížek, kolik jsem jen chtěla. Pamatuji si, že mezi mé první půjčené knížky patřilo Tajemství proutěného košíku.
Postupem let mě vášeň ke čtení neopouštěla. Od dětských knížek jsem se přesunula k dívčím románům, posléze k ženským románům, a nakonec jsem skončila u detektivek. Ale i dnes si někdy ráda přečtu knihy pro mladší ročníky - třeba "young adult" detektivky jsou parádní, odpočinkové čtení!
Jsem ráda, že se mi podařilo z domu si při stěhování odvést i několik knížek z dětských let. Opatruji je jednou pro své děti, a je fajn si jimi občas nostalgicky prolistovat, a zavzpomínat si...
Neználka ve Slunečním městě jsem poprvé četla u babičky. Později mi babička knížku věnovala, protože jsem si ji vždycky vytáhla z prosklené vitrínky, a listovala si v ní. Dobrodružství Neználka, jeho kamarádů Strákačka a Knoflenky, kteří se díky kouzelné hůlce octnou v úžasně moderním Slunečním městě, tohle jsem mohla číst do omrzení - a hlavně ty pěkné ilustrace se mi moc líbily.
Na databázi knih mě poměrně překvapila diskuze o politickém zabarvení knihy, já sama jsem tam nikdy nic takového nepociťovala - snad je to i tím, že jsem se narodila až po převratu. Ale i tak Neználek patří mezi moje "dětské" favority.
Ve třetí třídě jsem dostala od rodičů k narozeninám tuto krásnou encyklopedii. Abecedně jsou tu seřazena ta nejzákladnější obecná hesla. Autorem je Jiří Žáček, spisovatel, básník, který se mnoho let věnoval tvorbě pro děti.
Pro malého žáčka, který nastupuje do první třídy, je tato encyklopedie pěkným základem.
Tato mini knížka krátkých říkadel v tvrdých deskách byla vydána v roce 1960. Tomu také odpovídá její stav, kterému se nedá říci jinak než "salátové vydání." Pamatuji, že jsem ji jako hodně malá měla fakt ráda, matně si vybavuji, že jsem ji s sebou měla i venku na pískovišti.
Musím ale říct, že bez krásných ilustrací Josefa Lady by to nebylo ono...
Další knížka dětských říkadel, tentokrát už o něco delších. Spíše než knížka je to takový tenoučký sešit. Říkadla jsou řazena opět abecedně, a opět musím vyzdvihnout pěkné grafické zpracování. Už ani nevím, od koho jsem tuto knížku dostala...
Čarodění mi rodiče přivezli kdysi z výletu. Pamatuji si, že jsem tehdy byla nemocná, mohlo mi být tak deset let. Je to pěkný fantasy příběh pro děti od deseti let o kouzelnicích, námořnicích, jedné odvážně dívce, která ztratila rodiče, a o chlapci, který se jednoho dne objevil na pláži a nepamatoval si ani svoje jméno.
Druhý díl jsem si koupila tenkrát sama, a to sice z katalogu nakladatelství, který jsme dostávali ve škole. Čaroplutí už mě tolik nebavilo, ale první díl byl pěkný, i když místy trochu strašidelný!
Jako poslední tu mám sérii Děsivá věda. Tyto knížky jsem vážně milovala - pro děti, které se chtějí zábavnou formou něco naučit, jsou ideální. Nechybí spousta zajímavostí k danému tématu, kvízy, ale hlavně ty ilustrace, ty vážně nemají chybu.
Knihy vycházely v nakladatelství Egmont mezi lety 2003 a 2007. Pár jsem jich měla doma, a zbytek jsem si půjčovala v knihovně. Skvělá je i série Děsivé dějiny - před pár lety běželo na televizi Déčko i seriálové zpracování - pár dílů jsem letmo zahlédla, a nebylo to špatné.
To bude z dnešního povídání o dětských knížkách všechno.
A co Vy? Máte také schované knížky ze svého dětství a dospívání? Věděli jste, že druhý duben je Mezinárodní den dětské knihy? Máte nějakou oblíbenou knížku z dětství? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Už od malinka mě mamka četla , takže si mě knížky našly přirozeně už jako dítě . Oblíbený knížky z dětství už bohužel nemám , ale měla jsem ráda Neználka , Brouka Pytlíka a hlavně Míčka Flíčka . A moje úplně první knížka, která se mi četla se jmenovala Kuli kuli ťap , ta byla úplně pro nejmenší .
OdpovědětVymazatNa první přečtené dětské knížky už si nepamatuji, ale četla jsem všechny díly Neználka a vzpomínám i na Honzíkovu cestu. Knih bylo opravdu hodně. Zdravím 😀
OdpovědětVymazatv dětství jsem hodně chodila do knihovny, ale i tak mám jednu poličku knih u rodičů :D ale jsou to převážně encyklopedie :) domnívám se, že možná některá fakta už ani nebudou aktuální :)
OdpovědětVymazatOd dětství hodně čtu.Neměli jsou televizi a tatínek nás k četbě hodně vedl.Měli jsme knihovnu naproti domu,chodili tam i rodiče.Na nejmilejší knížky z dětství si vzpomínám,některé jsem si sehnala i pro děti a vnoučata.
OdpovědětVymazatEli,měj hezkou neděli
Já jako dítě četl Indické pohádky, mnohdy to v nich nedopadlo dobře.
OdpovědětVymazatA taky třeba Makaphovy dary - Africké báje, pohádky a legendy pro dospívající mládež a dospělé .
A rád jsme měl Pohádky Bioženy Němcové.
Dbes jsme byli na vystave venovane Ferdu.Mravenci, pekne...V fetstvi mne zaujala dvifi Neznalek na Mesici, ackoli byla hodne poplatna tehdejsi ideologii, ale to jsrm nevnimsl
OdpovědětVymazatTaky mám ráda knížky od malička. Ráda jsem četla Mikeše, Krtečka, Honzíkovu cestu, Děti z Bullerbynu, knižní zpracování nádherných Večerníčků od Václava Chaloupka, Aničku od Ivany Peroutkové, ve škole jsme četli Robinsona Crusoa. :)
OdpovědětVymazatSvoje dětské knížky ve své knihovně nemám, zůstaly u mých rodičů. Stejně bych pro ně neměl uplatnění.
OdpovědětVymazatAhoj Eliss, také jsem jako Ty četla už jako malá holka velice ráda, chodila pravidelně do knihovny. Hraček jsem měla velmi málo, nebyly na ně peníze a moje mamka na to prostě nějak nebyla. Ale velmi ráda četla a tak mě i kupovala knížky, k Vánocům jsem vždycky třeba tři dostala. Svoje knížky z dětství mám všechny doma v knihovně, teď čtu pravidelně vnučkám. Oblíbených bylo víc, jednou z nej byla kniha Heidi, děvčátko z hor od Johanny Spyriové. Tu jsem milovala. Měj se dobře, Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
O tomto dni slyším úplně prvně, zajímavé. Tyto pohádky znám všechny.
OdpovědětVymazat