Mezinárodní den dětské knihy

 Na druhý dubnový den připadá moc pěkný významný den, a sice Mezinárodní den dětské knihy. Vím, že jsem o tomto dni psala již vloni, ale vůbec neuškodí si jej znovu připomenout - obliba čtení knih totiž u dětí a dospívajících rok od roku podle odborníků klesá.

Druhý duben není vůbec náhodné datum - tento den se v roce 1805 narodil v Dánsku nejslavnější spisovatel pohádek, Hans Christian Andersen. Když jsem pátrala ve své domácí knihovničce, tak jsem zjistila, že od něj žádnou sbírku pohádek nemám, což mě mrzí. Mezi jeho nejznámější pohádky patří například Malá mořská víla, Princezna na hrášku, Ošklivé káčátko, Císařovy nové šaty. 

V knihovnách po celém světě se konají akce pro děti - i u nás v obecní knihovně se pořádá tradiční Nocování s Andersenem pro děti. 

Já jsem měla ke čtení pozitivní vztah už od předškoláka. Ještě než jsem nastoupila do první třídy, uměla jsem plynně číst, takže čtení a pozdější psaní pravopisu, gramatika, vše co se týkalo češtiny, mi nedělalo žádný problém. Vyrůstala jsem v době, kdy ještě internet a počítače nehrály takový prim jako dnes, takže zábavu pro mě představovala televize, a právě knížky.

Domácí knihovničku jsem měla brzy důkladně "prošmejděnou," několikrát po sobě přečtené dětské knížky, takže mě máma jednoho dne šla zapsat do knihovny. To pro mě bylo něco úžasného. Obrovský výběr, a mohla jsem si domů vypůjčit tolik knížek, kolik jsem jen chtěla. Pamatuji si, že mezi mé první půjčené knížky patřilo Tajemství proutěného košíku. 

Postupem let mě vášeň ke čtení neopouštěla. Od dětských knížek jsem se přesunula k dívčím románům, posléze k ženským románům, a nakonec jsem skončila u detektivek. Ale i dnes si někdy ráda přečtu knihy pro mladší ročníky - třeba "young adult" detektivky jsou parádní, odpočinkové čtení!

Jsem ráda, že se mi podařilo z domu si při stěhování odvést i několik knížek z dětských let. Opatruji je jednou pro své děti, a je fajn si jimi občas nostalgicky prolistovat, a zavzpomínat si...

Neználka ve Slunečním městě jsem poprvé četla u babičky. Později mi babička knížku věnovala, protože jsem si ji vždycky vytáhla z prosklené vitrínky, a listovala si v ní. Dobrodružství Neználka, jeho kamarádů Strákačka a Knoflenky, kteří se díky kouzelné hůlce octnou v úžasně moderním Slunečním městě, tohle jsem mohla číst do omrzení - a hlavně ty pěkné ilustrace se mi moc líbily. 

Na databázi knih mě poměrně překvapila diskuze o politickém zabarvení knihy, já sama jsem tam nikdy nic takového nepociťovala - snad je to i tím, že jsem se narodila až po převratu. Ale i tak Neználek patří mezi moje "dětské" favority.

Ve třetí třídě jsem dostala od rodičů k narozeninám tuto krásnou encyklopedii. Abecedně jsou tu seřazena ta nejzákladnější obecná hesla. Autorem je Jiří Žáček, spisovatel, básník, který se mnoho let věnoval tvorbě pro děti. 

Pro malého žáčka, který nastupuje do první třídy, je tato encyklopedie pěkným základem.

Tato mini knížka krátkých říkadel v tvrdých deskách byla vydána v roce 1960. Tomu také odpovídá její stav, kterému se nedá říci jinak než "salátové vydání." Pamatuji, že jsem ji jako hodně malá měla fakt ráda, matně si vybavuji, že jsem ji s sebou měla i venku na pískovišti.

Musím ale říct, že bez krásných ilustrací Josefa Lady by to nebylo ono...

Další knížka dětských říkadel, tentokrát už o něco delších. Spíše než knížka je to takový tenoučký sešit. Říkadla jsou řazena opět abecedně, a opět musím vyzdvihnout pěkné grafické zpracování. Už ani nevím, od koho jsem tuto knížku dostala...

Čarodění mi rodiče přivezli kdysi z výletu. Pamatuji si, že jsem tehdy byla nemocná, mohlo mi být tak deset let. Je to pěkný fantasy příběh pro děti od deseti let o kouzelnicích, námořnicích, jedné odvážně dívce, která ztratila rodiče, a o chlapci, který se jednoho dne objevil na pláži a nepamatoval si ani svoje jméno.

Druhý díl jsem si koupila tenkrát sama, a to sice z katalogu nakladatelství, který jsme dostávali ve škole. Čaroplutí už mě tolik nebavilo, ale první díl byl pěkný, i když místy trochu strašidelný!

Jako poslední tu mám sérii Děsivá věda. Tyto knížky jsem vážně milovala - pro děti, které se chtějí zábavnou formou něco naučit, jsou ideální. Nechybí spousta zajímavostí k danému tématu, kvízy, ale hlavně ty ilustrace, ty vážně nemají chybu.

Knihy vycházely v nakladatelství Egmont mezi lety 2003 a 2007. Pár jsem jich měla doma, a zbytek jsem si půjčovala v knihovně. Skvělá je i série Děsivé dějiny - před pár lety běželo na televizi Déčko i seriálové zpracování - pár dílů jsem letmo zahlédla, a nebylo to špatné.

To bude z dnešního povídání o dětských knížkách všechno.

A co Vy? Máte také schované knížky ze svého dětství a dospívání? Věděli jste, že druhý duben je Mezinárodní den dětské knihy? Máte nějakou oblíbenou knížku z dětství? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥