Křížovky jako prevence!

 Když jsme doma měli nějaký časopis, televizní program či jinou tiskovinu, tak oba moji rodiče pravidelně luštili křížovky. Musím říci, že ty prázdné čtverečky k luštění mi v dětství připadaly nesmírně fascinující. A na druhém stupni základky jsem už také zkoušela luštit.

Písmenka do křížovek jsem psala obyčejnou tužkou, aby to po mě rodiče mohli opravit. Strašně mě bavilo hádat, co do kterého čtverečku patří. Ale když jsem si nebyla jistá, často jsem raději vynechala, abych neudělala chybu. Trvalo opravdu spoustu let, než jsem přišla křížovkám na chuť. Co mě ale bavilo, tak byly osmisměrky. Hledat ve změti písmenek jednotlivá slova, to mi jako velkému čtenáři vždycky šlo.

I ve škole, pokud jsme měli nějaký zábavný úkol s hledáním písmenek, tak jsem jej měla hotový mezi prvními.

Křížovky jsem začala luštit až na střední. Občas jsem hledala řešení některých políček na internetu. Tak moc jsem chtěla vědět, jaké řešení se skrývá v tajence! A od té doby ráda luštím. Večer u televize jsou pro mě křížovky skvělým relaxem a zábavou. Bonusem je navíc i zapojení mozku, který nezakrňuje.

Podle odborníků totiž luštění křížovek není jen zábava, ale také prevence Alzheimerovy choroby i demence. Dokáže udržet mozek podstatně mladší, i když tělo stárne. Toto zjištění vyplývá z historicky nejvýznamnějšího výzkumu sledující stárnutí mozku - ten byl prováděn na více než 20 000 respondentech!

Testovaní jedinci ve věku padesáti až třiadevadesáti let, kteří denně luštili křížovky nebo řešili jiné hlavolamy, měli podle výsledků studie mentální kapacitu až o osm let mladší než ti, kteří se hádankám věnovali méně často, případně vůbec. Takže vlastně udržujeme mozek pořád ve střehu, a takové procvičování je jen výborným tréninkem.

Křížovky mají v České republice více než stoletou tradici. V roce 1899 byla na našem území první křížovka - ovšem podstatně jiná, než jak ji známe dnes - otištěna ve Sborníku hádanek Zlaté Prahy. Vymyslela ji učitelka Milada Antošová z Modřan.

Za oficiálního "vynálezce" křížovky je považován angloamerický novinář Arthur Wynn. Jeho tzv. Word-Cross neboli "slovní kříž," z něhož bylo oficiálně odvozeno pojmenování křížovka. Od osmnáctého ledna roku 1925 začaly být "americké" křížovky publikované v Lidových novinách.

Mezi nejznámější vášnivé křížovkáře patřil Karel Čapek, Jan Werich, Miroslav Horníček, či operní pěvkyně Ema Destinová. 

Alzheimerova choroba je v současné době obrovským strašákem. A vše, čím posilujeme mozkové buňky, můžeme v budoucnosti zabránit tomuto onemocnění. Čtení knih, tvůrčí psaní, a právě i křížovky jsou přímo ideálním receptem proti degenerativnímu onemocnění mozku.

Alzheimerova choroba se nedá vyléčit. Mozkové buňky odumírají, ztrácí svou funkci, a jejich poškození bývá nevratné. První příznaky onemocnění bývají plíživé - krátkodobé výpadky paměti, problémy s hledáním vhodného slova během rozhovoru... To vše se dá přikládat stáří, či stresu.

Postupně ale dochází k čím dál větším potížím. Orientace v prostoru a čase bývá zmatená, někteří lidé mohou zapomenout například kde bydlí, ve kterém městě se právě nacházejí, jaké je právě roční období... V rozvinutějším stadiu už nemocný nepozná například ani vlastní děti, nebo milovaného partnera, se kterým strávil i dvacet krásně prožitých let.

To je opravdu hrozná nemoc. Posledním stadiem bývá těžká forma demence, a to už je potřeba celodenní péče o nemocného, jelikož už není schopen si sám zajistit ani ty nejzákladnější fyzické potřeby. Před pár lety jsem viděla pěkný film, který opravdu syrově seznámil diváka s tím, co nemocného Alzheimerem čeká. 

Pořád jsem to já z roku 2014 vypráví příběh úspěšné profesorky lingvistiky Alice, která začíná zapomínat nejprve slova, a pak najednou neví, kde bydlí. Když je jí diagnostikována práva Alzheimerova choroba v rané fázi, je odhodlaná se s nemocí poprat, a hlavně zůstat tím, kým pořád je! 

Film je opravdu depresivní, smutný, ale bohužel, taková je realita tohoto onemocnění. V České republice podle statistik v současnosti trpí touto nemocí přibližně 160 000 lidí. Navzdory tomu, že se traduje, že postihuje často starší lidi, výjimkou nejsou ani trpící Alzheimerem již například po třicítce, ač je to pořád ještě vzácné - kolem deseti procent.

Problémem je, že spoustě lidí není často Alzheimerova nemoc vůbec diagnostikována, a bývá často zaměňována například za náladovost, přepracování či nešikovnost, anebo se jednoduše svede na projevy stáří... A bohužel je to dáno i dobou - protože stres, který díky životním nejistotám zažíváme, také dopomáhá k onemocnění mozku.

Já se snažím to negativní kolem sebe vypouštět, nevnímat, a radovat se ze života. Protože na to, abych se rozčilovala u zpráv, nadávala na politiku, je život opravdu příliš krátký. Křížovky, procházky, smích, čtení dobrých knih, užívání si maličkostí všedního dne, to je ta nejlepší prevence nejen na Alzheimera, ale i na jiná onemocnění.

A co Vy? Luštíte křížovky, nebo dáváte přednost jiným hlavolamům? Máte ze svého okolí nějakou zkušenost s Alzheimerem? Viděli jste film Pořád jsem to já? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥