Přeskočit na hlavní obsah

Záludný kofein

 Můj vztah ke kávě byl na začátku rozpačitý. Jako dítě mě hrozně lákalo, když rodiče na terase po práci, nebo za horkých sobotních dopolední popíjeli v plastových židličkách kávu. Máma mi občas dala trochu ochutnat na lžičku. A ve mně bojovaly smíšené pocity - na jednu stranu mi to chutnalo, na druhou mi to připadalo hořké.

Dlouho jsem nejevila o kávu zájem. Až když mi bylo patnáct, začala jsem dojíždět na intr, tak jsem si občas koupila ledovou kávu v kartonu. Ta mi chutnala - hodně mléka, hodně cukru, a hlavně to bylo studené!

Jenže místy jsem měla pocit, že mi káva nedělá úplně nejlépe. On ten nápoj v tom kartonu asi nebude kdovíjak silný, ale špatně se mi po kávě usínalo. Nemohla jsem zabrat, protože jsem si zcela inteligentně dala kávu kolem šesté, sedmé hodiny večerní. Ale i tak jsem se po kávovém moku cítila zvláštně. Lehce mí pískalo v uších, a i psychicky mě to rozhodilo.


Takže jsem kávu prostě nepila. Ani klasického turka, ani rozpustnou, hrozně dlouho jsem neměla potřebu ji pít. 

Ve dvaadvaceti jsem začala bydlet s přítelem. Ten je velký milovník kávy. Takže ideální dárek pro něj byla vždy čerstvě namletá káva z úžasně voňavého obchůdku. Dlouho mě přemlouval, že bych mohla zkusit taky. Prý je mu smutno, když si ráno vaří kávu jen pro sebe, mohli bychom ji pít spolu, a udělat si pěkný začátek dne.

V té době už jsem ale s kávou tak trochu experimentovala. Ale nezajímala mě ta "domácí klasika," nýbrž jsem začala objevovat kouzlo ledových káv se šlehačkou, výborných našlehaných frapéček, a postupně jsem se propracovala k prvnímu cappuccinu. Zjistila jsem, že je káva hrozně fajn, že mě ten jeden či dva hrnečky příjemně nakopnou, a doma mám pak plno energie.

Nakonec jsem tedy začala pít kávu s přítelem. Nejprve trošku na dno malého hrníčku, hodně mléka a cukru. Postupně mi ale káva opravdu zachutnala. A hlavně, když jsem se ze studentského života přesunula do toho pracovního, tak se pro mě pití kávy stalo nutnou rutinou. Vstávám totiž povětšinou do práce velmi brzy, kolem třetí, čtvrté hodiny ráno, a bez kofeinové vzpruhy by se mi těžko vstávalo. 




Přítel vaří vždycky dvě kávy dohromady. Máme papírové kávové filtry, takže nápoj je bez toho lógru, který nesnáším. Zjistila jsem totiž, že málokdo umí udělat turka tak, aby tam nahoře neplavala ta zrníčka. To mi při pití strašně vadí, chroupající zrníčka v zubech. Zůstal mi ten zvyk - hodně mléka, cukru už méně, mám z toho takové "kávové kakao."

Jenže včera to bylo trochu jiné. Užívala jsem si volno, dostala jsem dovolenou uprostřed týdne. Ráno mi přítel přinesl kávu do postele, tak jako vždycky, když na sebe máme ráno čas. To bylo všechno fajn. Zašla jsem na nákup, vrhla jsem se na přípravu kuřecího vývaru. Přítel byl zrovna ve městě u doktora.

Přijel po dvanácté hodině, oběd byl už hotový, tak jsem navrhla, že si dáme ještě jedno kafe. Já se na ten hrníček vroucí tekutiny opravdu těším, musím přiznat, že se pro mě stala opravdovou závislostí. Připravila jsem si kávu tak, jak ji mám ráda, sedla jsem si k televizi, a popíjela.

Asi není úplně zdravé, že kávu vždycky vypiju strašně rychle. Ještě je hodně teplá, a já už se dívám na dno. A to se jedná o klasický hrnek, žádný malý šáleček. Někdy se mi stává i to, že už kávu dopiju, ani si to v té rychlosti neuvědomím, a hledám ještě zbytek kávy. Jenže hrnek už je dávno ve dřezu, ale já mám na ni pořád takovou chuť!

Po přibližně deseti minutách jsem najednou ucítila, že je něco špatně. Strašně mě rozbolelo na hrudi, tupá, svíravá bolest. Dýchat jsem mohla normálně, ani jsem nevnímala, že by mi nějak silněji bušilo srdce. Nikdy jsem takový stav nezažila. Zmocnila se mě hrůza, jako první mě napadlo, že jsem dostala infarkt, že mi přestane bušit srdce, a umřu. Prvotním impulsem pro mě bylo zbavit se trička, a hlavně podprsenka mě v té chvíli hrozně škrtila. 

Takto jsem si sedla na gauč, a příteli přiškrceným hlasem sdělila, co mi je. Uklidňoval mě, že to přejde, ať jsem v klidu, donesl mi sklenici studené vody a já ji celou hned vypila. Už to bylo trochu lepší. Zvláštní, že jsem si vůbec neuvědomovala, jak silně, a jestli tedy vůbec mi buší srdce. Nemůžu říct, jestli pomaleji, nebo rychleji.

Pár minut jsem tak seděla, a záchvat pominul. Bolest pomalu ustoupila, pořád jsem se prolívala vodou. Bylo mi jasné, z čeho to celé vzniklo. Přehnala jsem to s kávou, která byla příliš silná. Vypila jsem ji rychle, a proto mi tlak vylétl nezvykle vysoko. A nepomohl tomu ani menší panický záchvat, kdy jsem si nedokázala uvědomit, co se se mnou vlastně děje.

Takže jsem se rozhodla pít jen jednu kávu denně, a to slabší. Je fakt, že už i předtím mi občas po vypití šálku divně hučelo v uších. Takové chvilkové jakoby zalehnutí, a pak nic. 

Začalo mě zajímat, jestli se něco podobného stalo i jiným lidem. A samozřejmě, že ano. Ona totiž i na kofeinu se dá vypěstovat závislost. Pití kávy je fajn, ale všeho s mírou. Já jsem si už naprosto hloupě zvykla pít kávu jak vodu. 

Spousta lidí psalo, že po vypití přemíry kávy pociťovali divné stavy. Jedné z diskutujících po kávě bušilo srdce, dostala třesavku, a také záchvat úzkosti.

Už si budu dávat velký pozor na to, kolik kávy a v jakém časovém odstupu vypiju. Už jsem se domluvila i s přítelem, že je bude dělat slabší. Ona když není tak hutná, tak s tím mlékem to chutná opravdu lépe. Za nějaké panické ataky a strachy z toho, že dostanu infarkt, mi nestojí ani sebelepší kafe!

A co Vy? Dovedete si představit start do pracovního dne bez kávy? Měli jste z ní někdy také divné stavy, pokud jste to s její konzumací přehnali? Je možné se kofeinem nezdravě předávkovat? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já sice nejsem pracující, ale bez kávy si den neumím představit. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Já si to rozhodně představit dovedu :) - mně kafe nechutná a nikdy jsem ho nepila. Jediná příležistost, kdy jsem si kafe dala, bylo na transfúzce ještě když jsem chodila dávat krev - měla jsem tenkrát nízký tlak a po odběru šel ještě dolů, tak bych neomdlévala. Ale nechutnalo mi to, pila jsem ho fakt jen kvůli tlaku

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám kávu ráda, ale jen kvalitní stoprocentní arabicu. Žádnou směs, které se prodávají v supermarketech a už vůbec ne instantní. Aby káva neuškodila má se po vypití zapíjet čistou vodou. Vyčistí se tak i ústní dutina a nežloutnou zuby a zároveň se srazí díla kofeinu, o čem ses sama presvedvila. Káva je zdravá, ale nic se nesmí přehánět. Měj se moc pěkně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravuji ...srazí se síla kofeinu... Psala jsem to na mobilu a ten mi opět upravil slova...Omlouvám se.

      Vymazat
  4. To mě mrzí, že jsi měla takový problém. Kávu nepiju vůbec. Ségra ji začala pít před maturitou, mně na chuť zatím nepřišla. Miluju Granko🤩

    OdpovědětVymazat
  5. Já kávu piju, dřív jsem vypila dva hrnečky, teď mi stačí jedna kávička ráno. Na stará kolena jsem začala pít kakao 😁😀

    OdpovědětVymazat
  6. Kávu nepiju,mám po ní nějaké potíže,ale nevadí mi to,protože mi stejně nikdy nechutnala.Dá se žít i bez ní a energie mi nechybí.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem milovník kávy. Ale turka nepiju. Koupila jsem si mokka konvičku a ta mi kávu hezky filtruje. Je to mnohem chutnější a asi i zdravější, protože káva není tolik silná. Obvykle si dávám jeden šálek denně, sem tam i dva a zcela vyjímečně i tři. Ale jsou to šálky, ne hrnky :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Kávě jsem nikdy na chuť nepřišla . Nechutnala mi nikdy ani s cukrem ani bez . Vůbec jí nepiju , ale kofein si musím občas dodávat aspoň cola colou .

    OdpovědětVymazat
  9. Ojoj! Taky se mi jednou udělalo špatně, když jsem rychle vypila kávu. A stála jsem zrovna ve městě na zastávce, tak jsem se bála, že tam sebou švihnu před všemi lidmi, ale naštěstí to brzy přešlo. Mně se chuť na kafe střídá. Jednou mám radši turka, jindy třeba dvě v jednom apod. nebo jen cappuccino s malou lžičkou rozpustné kávy (ono v tom jinak moc kávy není, co kupuje babička). Někdy nemám chuť třeba pár dní na žádnou... Jinak do kavárny chodím ráda :))

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Eliss, já kávu a kavárny miluju. Bez kafe si nedovedu den představit. Piju hořkou kávu s mlékem, v létě si ráda připravuju ledovou. Přeju hezkou neděli, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Kávu piju celkem pravidelně - asi tak jednu za čtyři až pět let :-).

    OdpovědětVymazat
  12. Já kávu miluju a když mi lékař zjistil hypertenzi, jen jsem povzdechla, že je s kávou konec. Zeptal se proč? Když ji máte ráda, tak si ji klidně dejte. A já na to, vypiju i tři kávy denně. Když vám chutná? Ale já vypiju docela velké hrnky. To už se smál a říká, když vám chutná? Prý vědci zjistili, že káva nemá vliv na stálé zvýšení tlaku. Ale beru to tak, že vědci vždycky zjistí, co se jim právě hodí do krámu. Užívám léky na tlak a piju kávu. Měřím si tlak a je stabilní. Klidně vypiju kávu a usnu. Ale k jedné recidivě přece jen došlo a to mi vyletěl tlak až na 210. Sestra v ordinaci nevěřila vlastním očím a měřila to 5x s třemi různými tlakoměry. Já jsem na sobě nic nepozorovala ani sestra s lékařem. Zjistila jsem to jen při pravidelném měření doma. Ale někde jsem četl, že právě mléko nebo smetana do kávy není moc dobrá.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js