Přeskočit na hlavní obsah

Záludný kofein

 Můj vztah ke kávě byl na začátku rozpačitý. Jako dítě mě hrozně lákalo, když rodiče na terase po práci, nebo za horkých sobotních dopolední popíjeli v plastových židličkách kávu. Máma mi občas dala trochu ochutnat na lžičku. A ve mně bojovaly smíšené pocity - na jednu stranu mi to chutnalo, na druhou mi to připadalo hořké.

Dlouho jsem nejevila o kávu zájem. Až když mi bylo patnáct, začala jsem dojíždět na intr, tak jsem si občas koupila ledovou kávu v kartonu. Ta mi chutnala - hodně mléka, hodně cukru, a hlavně to bylo studené!

Jenže místy jsem měla pocit, že mi káva nedělá úplně nejlépe. On ten nápoj v tom kartonu asi nebude kdovíjak silný, ale špatně se mi po kávě usínalo. Nemohla jsem zabrat, protože jsem si zcela inteligentně dala kávu kolem šesté, sedmé hodiny večerní. Ale i tak jsem se po kávovém moku cítila zvláštně. Lehce mí pískalo v uších, a i psychicky mě to rozhodilo.


Takže jsem kávu prostě nepila. Ani klasického turka, ani rozpustnou, hrozně dlouho jsem neměla potřebu ji pít. 

Ve dvaadvaceti jsem začala bydlet s přítelem. Ten je velký milovník kávy. Takže ideální dárek pro něj byla vždy čerstvě namletá káva z úžasně voňavého obchůdku. Dlouho mě přemlouval, že bych mohla zkusit taky. Prý je mu smutno, když si ráno vaří kávu jen pro sebe, mohli bychom ji pít spolu, a udělat si pěkný začátek dne.

V té době už jsem ale s kávou tak trochu experimentovala. Ale nezajímala mě ta "domácí klasika," nýbrž jsem začala objevovat kouzlo ledových káv se šlehačkou, výborných našlehaných frapéček, a postupně jsem se propracovala k prvnímu cappuccinu. Zjistila jsem, že je káva hrozně fajn, že mě ten jeden či dva hrnečky příjemně nakopnou, a doma mám pak plno energie.

Nakonec jsem tedy začala pít kávu s přítelem. Nejprve trošku na dno malého hrníčku, hodně mléka a cukru. Postupně mi ale káva opravdu zachutnala. A hlavně, když jsem se ze studentského života přesunula do toho pracovního, tak se pro mě pití kávy stalo nutnou rutinou. Vstávám totiž povětšinou do práce velmi brzy, kolem třetí, čtvrté hodiny ráno, a bez kofeinové vzpruhy by se mi těžko vstávalo. 




Přítel vaří vždycky dvě kávy dohromady. Máme papírové kávové filtry, takže nápoj je bez toho lógru, který nesnáším. Zjistila jsem totiž, že málokdo umí udělat turka tak, aby tam nahoře neplavala ta zrníčka. To mi při pití strašně vadí, chroupající zrníčka v zubech. Zůstal mi ten zvyk - hodně mléka, cukru už méně, mám z toho takové "kávové kakao."

Jenže včera to bylo trochu jiné. Užívala jsem si volno, dostala jsem dovolenou uprostřed týdne. Ráno mi přítel přinesl kávu do postele, tak jako vždycky, když na sebe máme ráno čas. To bylo všechno fajn. Zašla jsem na nákup, vrhla jsem se na přípravu kuřecího vývaru. Přítel byl zrovna ve městě u doktora.

Přijel po dvanácté hodině, oběd byl už hotový, tak jsem navrhla, že si dáme ještě jedno kafe. Já se na ten hrníček vroucí tekutiny opravdu těším, musím přiznat, že se pro mě stala opravdovou závislostí. Připravila jsem si kávu tak, jak ji mám ráda, sedla jsem si k televizi, a popíjela.

Asi není úplně zdravé, že kávu vždycky vypiju strašně rychle. Ještě je hodně teplá, a já už se dívám na dno. A to se jedná o klasický hrnek, žádný malý šáleček. Někdy se mi stává i to, že už kávu dopiju, ani si to v té rychlosti neuvědomím, a hledám ještě zbytek kávy. Jenže hrnek už je dávno ve dřezu, ale já mám na ni pořád takovou chuť!

Po přibližně deseti minutách jsem najednou ucítila, že je něco špatně. Strašně mě rozbolelo na hrudi, tupá, svíravá bolest. Dýchat jsem mohla normálně, ani jsem nevnímala, že by mi nějak silněji bušilo srdce. Nikdy jsem takový stav nezažila. Zmocnila se mě hrůza, jako první mě napadlo, že jsem dostala infarkt, že mi přestane bušit srdce, a umřu. Prvotním impulsem pro mě bylo zbavit se trička, a hlavně podprsenka mě v té chvíli hrozně škrtila. 

Takto jsem si sedla na gauč, a příteli přiškrceným hlasem sdělila, co mi je. Uklidňoval mě, že to přejde, ať jsem v klidu, donesl mi sklenici studené vody a já ji celou hned vypila. Už to bylo trochu lepší. Zvláštní, že jsem si vůbec neuvědomovala, jak silně, a jestli tedy vůbec mi buší srdce. Nemůžu říct, jestli pomaleji, nebo rychleji.

Pár minut jsem tak seděla, a záchvat pominul. Bolest pomalu ustoupila, pořád jsem se prolívala vodou. Bylo mi jasné, z čeho to celé vzniklo. Přehnala jsem to s kávou, která byla příliš silná. Vypila jsem ji rychle, a proto mi tlak vylétl nezvykle vysoko. A nepomohl tomu ani menší panický záchvat, kdy jsem si nedokázala uvědomit, co se se mnou vlastně děje.

Takže jsem se rozhodla pít jen jednu kávu denně, a to slabší. Je fakt, že už i předtím mi občas po vypití šálku divně hučelo v uších. Takové chvilkové jakoby zalehnutí, a pak nic. 

Začalo mě zajímat, jestli se něco podobného stalo i jiným lidem. A samozřejmě, že ano. Ona totiž i na kofeinu se dá vypěstovat závislost. Pití kávy je fajn, ale všeho s mírou. Já jsem si už naprosto hloupě zvykla pít kávu jak vodu. 

Spousta lidí psalo, že po vypití přemíry kávy pociťovali divné stavy. Jedné z diskutujících po kávě bušilo srdce, dostala třesavku, a také záchvat úzkosti.

Už si budu dávat velký pozor na to, kolik kávy a v jakém časovém odstupu vypiju. Už jsem se domluvila i s přítelem, že je bude dělat slabší. Ona když není tak hutná, tak s tím mlékem to chutná opravdu lépe. Za nějaké panické ataky a strachy z toho, že dostanu infarkt, mi nestojí ani sebelepší kafe!

A co Vy? Dovedete si představit start do pracovního dne bez kávy? Měli jste z ní někdy také divné stavy, pokud jste to s její konzumací přehnali? Je možné se kofeinem nezdravě předávkovat? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já sice nejsem pracující, ale bez kávy si den neumím představit. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Já si to rozhodně představit dovedu :) - mně kafe nechutná a nikdy jsem ho nepila. Jediná příležistost, kdy jsem si kafe dala, bylo na transfúzce ještě když jsem chodila dávat krev - měla jsem tenkrát nízký tlak a po odběru šel ještě dolů, tak bych neomdlévala. Ale nechutnalo mi to, pila jsem ho fakt jen kvůli tlaku

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám kávu ráda, ale jen kvalitní stoprocentní arabicu. Žádnou směs, které se prodávají v supermarketech a už vůbec ne instantní. Aby káva neuškodila má se po vypití zapíjet čistou vodou. Vyčistí se tak i ústní dutina a nežloutnou zuby a zároveň se srazí díla kofeinu, o čem ses sama presvedvila. Káva je zdravá, ale nic se nesmí přehánět. Měj se moc pěkně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravuji ...srazí se síla kofeinu... Psala jsem to na mobilu a ten mi opět upravil slova...Omlouvám se.

      Vymazat
  4. To mě mrzí, že jsi měla takový problém. Kávu nepiju vůbec. Ségra ji začala pít před maturitou, mně na chuť zatím nepřišla. Miluju Granko🤩

    OdpovědětVymazat
  5. Já kávu piju, dřív jsem vypila dva hrnečky, teď mi stačí jedna kávička ráno. Na stará kolena jsem začala pít kakao 😁😀

    OdpovědětVymazat
  6. Kávu nepiju,mám po ní nějaké potíže,ale nevadí mi to,protože mi stejně nikdy nechutnala.Dá se žít i bez ní a energie mi nechybí.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem milovník kávy. Ale turka nepiju. Koupila jsem si mokka konvičku a ta mi kávu hezky filtruje. Je to mnohem chutnější a asi i zdravější, protože káva není tolik silná. Obvykle si dávám jeden šálek denně, sem tam i dva a zcela vyjímečně i tři. Ale jsou to šálky, ne hrnky :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Kávě jsem nikdy na chuť nepřišla . Nechutnala mi nikdy ani s cukrem ani bez . Vůbec jí nepiju , ale kofein si musím občas dodávat aspoň cola colou .

    OdpovědětVymazat
  9. Ojoj! Taky se mi jednou udělalo špatně, když jsem rychle vypila kávu. A stála jsem zrovna ve městě na zastávce, tak jsem se bála, že tam sebou švihnu před všemi lidmi, ale naštěstí to brzy přešlo. Mně se chuť na kafe střídá. Jednou mám radši turka, jindy třeba dvě v jednom apod. nebo jen cappuccino s malou lžičkou rozpustné kávy (ono v tom jinak moc kávy není, co kupuje babička). Někdy nemám chuť třeba pár dní na žádnou... Jinak do kavárny chodím ráda :))

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Eliss, já kávu a kavárny miluju. Bez kafe si nedovedu den představit. Piju hořkou kávu s mlékem, v létě si ráda připravuju ledovou. Přeju hezkou neděli, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Kávu piju celkem pravidelně - asi tak jednu za čtyři až pět let :-).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥