Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 268 Katalánec

 Autor: Noah Gordon

Žánr: Román, Historický

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Na půdě je podstatná jedna věc. Nikdy nezmizí.

22. února roku 1874 nastal den, kdy se pro mladíka Josepa Alvareze změnilo úplně všechno. Zrovna pracoval na Mendesově vinici, kde odstraňoval z vinné révy staré, usychající větvičky, aby výhonky zesílily a úroda byla kvalitní a bohatá. Rutinní a jednoduchou práci přerušil příchod pána vinice, Leona Mendese.

Ten oznámí Josepovi nepříjemnou novinku.

Ve španělské vesnici Santa Eulália zemřel Josepův otec. Mladík se rozhodne okamžitě vrátit domů, a to i přesto, že domů ho zase nic tak moc netáhne. Alvarezovi sice také po generace pěstují víno, ale hrozny se vždy využívají k lisování vinného octa. Putování domů je strastiplné, hlavně i díky hlídkám na hranicích, kterým se Josep chce stůj co stůj vyhnout. 

O týden později už ale Josep dorazí do své rodné vísky. A před otcovou vinicí se jej zmocní hněv. Josepův starší bratr Donat chce totiž rodinnou vinici prodat, o čemž informuje cedule na prodej. Ještě větší zlost však v mladíkovi vzbudí pohled na zanedbaný vinohrad plný plevele a přerostlé révy. A ani Josepův rodný dům nevypadá o nic zachovaleji - všude prach, myší bobky, kusy zatvrdlého jídla... Jen po vypečeném bratrovi ani stopy.

Od sousedů se Josep dozví, že Donat je v Barceloně, kde si sehnal práci v textilním závodě, a novinkou pro něj je i to, že se bratr oženil.

Josep se pustí do úklidu domu, odstraní největší škody ze zanedbaného vinohradu, a pěšky se vydá do Barcelony za bratrem. Rozhodne se totiž vinohrad koupit, chce se stát pěstitelem vína - ale sladké plody nechce pěstovat pro výrobu vinného octa, jak je ve vesnici zvykem, nýbrž chce vyrábět lahodný alkoholický mok, a to víno.

V Barceloně se seznámí s bratrovou ženou Rosou, a čeká jej lehce nepříjemné překvapení. Donat bratrovi rád vinohrad, o který sám nemá zájem, prodá. Jen cena je lehce přemrštěná, Josep bude muset platit každý měsíc, jinak jej čekají mastné úroky, a tohle všechno je stvrzeno smlouvou, která je zaštítěna i advokátem.

Josep na ponižující podmínky přistoupí, protože láska k rodné hroudě je pro něj silnější než cokoli jiného. Jenže stát se zkušeným pěstitelem není snadné, i když Josep má již zkušenosti z Francie. Příběh o lásce k přírodě, o proměně z rebela v usazeného, tvrdě pracujícího vinaře, a v poslední řadě také o lásce. 



Hodnocení: Katalánce jsem si půjčila v obecní knihovně. Potřebovala jsem něco trošku více odpočinkového, a tato knížka po přečtení anotace představovala to pravé ořechové. Zároveň mi bylo i lehce povědomé jméno autora, a až doma jsem zjistila, že jsem od něj četla před pár lety Šamana - to je opravdu úžasný historický román, který můžu doporučit. 

Musím se přiznat, že od prvních stránek mě Katalánec příliš nezaujal. Byla jsem v pokušení knihu odložit, ale nakonec jsem to neudělala, dala jsem knížce ještě šanci, a dobře jsem udělala!

Anotace možná působí lehce fádně - vinař, historie, těžký osud, boj o vlastní štěstí... Ale pod povrchem se skrývá pěkný příběh o lásce k přírodě, poctivé práci, touze jít za svým snem, a v neposlední řadě také o lásce. Neobyčejný příběh obyčejného vinaře, který dokázal Noah Gordon bravurně rozvinout.

Lehce nepřehledné pro mě bylo střídání minulosti a současnosti, místy jsem listovala zpátky, abych se zorientovala v datech, ale to je jen maličkost. Na druhou stranu bylo fajn, že se postupně odkrývala Josepova minulost, dávné lásky, staré křivdy, a také jedno velké tajemství.

Hlavní hrdina Josep mi byl opravdu sympatický, po pár stránkách mi opravdu přirostla jeho postava k srdci. Krásně popsaná byla jeho láska k pěstování vína, a také ambice, kdy chtěl něco více než jen pěstovat vinný ocet, ale stvořit metodou pokus - omyl opravdu kvalitní nápoj. Právě o pěstování vína, o proměně kuliček hroznů ve víno, která nebyla v tehdejších podmínkách vůbec jednoduchá, jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací. 

Líbila se mi i vyprávění z "obyčejného" vesnického života. Místy mi ale bohužel přišly některé situace a životní osudy až moc násilím našroubované na sebe, a trochu mi to nesedělo. Co ale musím vyzdvihnout, je perfektní atmosféra. Úplně jsem se octla v horké španělské vesničce, kde je krásná příroda, ale život tu není leckdy úplně jednoduchý.

Kniha je členěna do krátkých kapitol, což mi perfektně vyhovovalo. Pěkné, odpočinkové čtení, a závěr byl pro mě opravdu dojemný. Dlouho mě žádná knížka tak pěkně nezahřála u srdce, i přes drobné výtky. Tento román bych doporučila jako perfektní čtení na dovolenou, nebo někam k vodě, tam je opravdu ideální.

Rozhodně si od Noaha Gordona zase ráda nějakou knihu přečtu. Ráda jsem si tak trochu odpočinula od detektivek a thrillerů. 

A co Vy? Četli jste něco od Noaha Gordona? Znáte knihu Šaman? Máte rádi historické romány? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já jsem kromě Šamana od Gordona četla i Ranhojiče a Lékařku a libily se mi všechny tři. Pokud jsi ty dvě nečetla, tak doporučuju.

    OdpovědětVymazat
  2. Četla jsem Šamana a Ranhojiče.Ráda si přečtu i Katalánce.Ty dvě předchozí knihy mám doma,Katalánce si vypůjčím v knihovně.
    Eli,hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
  3. Od autora nemám přečteno nic. Knihu si rozhodně nevypujčím z jednoho jediného důvodu. O sporech v rodině nechci ještě navíc číst... Jinak by mohla být fajn.

    OdpovědětVymazat
  4. Hezky jsi popsala děj. Od autora jsem ještě nic nečetla, ale pokud knížku někde seženu, ráda si ji přečtu. 🙂

    OdpovědětVymazat
  5. Ranhojiče četla s oblibou moje milostivá.
    Já jsem na jiný druh literatury.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js