Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 268 Katalánec

 Autor: Noah Gordon

Žánr: Román, Historický

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Na půdě je podstatná jedna věc. Nikdy nezmizí.

22. února roku 1874 nastal den, kdy se pro mladíka Josepa Alvareze změnilo úplně všechno. Zrovna pracoval na Mendesově vinici, kde odstraňoval z vinné révy staré, usychající větvičky, aby výhonky zesílily a úroda byla kvalitní a bohatá. Rutinní a jednoduchou práci přerušil příchod pána vinice, Leona Mendese.

Ten oznámí Josepovi nepříjemnou novinku.

Ve španělské vesnici Santa Eulália zemřel Josepův otec. Mladík se rozhodne okamžitě vrátit domů, a to i přesto, že domů ho zase nic tak moc netáhne. Alvarezovi sice také po generace pěstují víno, ale hrozny se vždy využívají k lisování vinného octa. Putování domů je strastiplné, hlavně i díky hlídkám na hranicích, kterým se Josep chce stůj co stůj vyhnout. 

O týden později už ale Josep dorazí do své rodné vísky. A před otcovou vinicí se jej zmocní hněv. Josepův starší bratr Donat chce totiž rodinnou vinici prodat, o čemž informuje cedule na prodej. Ještě větší zlost však v mladíkovi vzbudí pohled na zanedbaný vinohrad plný plevele a přerostlé révy. A ani Josepův rodný dům nevypadá o nic zachovaleji - všude prach, myší bobky, kusy zatvrdlého jídla... Jen po vypečeném bratrovi ani stopy.

Od sousedů se Josep dozví, že Donat je v Barceloně, kde si sehnal práci v textilním závodě, a novinkou pro něj je i to, že se bratr oženil.

Josep se pustí do úklidu domu, odstraní největší škody ze zanedbaného vinohradu, a pěšky se vydá do Barcelony za bratrem. Rozhodne se totiž vinohrad koupit, chce se stát pěstitelem vína - ale sladké plody nechce pěstovat pro výrobu vinného octa, jak je ve vesnici zvykem, nýbrž chce vyrábět lahodný alkoholický mok, a to víno.

V Barceloně se seznámí s bratrovou ženou Rosou, a čeká jej lehce nepříjemné překvapení. Donat bratrovi rád vinohrad, o který sám nemá zájem, prodá. Jen cena je lehce přemrštěná, Josep bude muset platit každý měsíc, jinak jej čekají mastné úroky, a tohle všechno je stvrzeno smlouvou, která je zaštítěna i advokátem.

Josep na ponižující podmínky přistoupí, protože láska k rodné hroudě je pro něj silnější než cokoli jiného. Jenže stát se zkušeným pěstitelem není snadné, i když Josep má již zkušenosti z Francie. Příběh o lásce k přírodě, o proměně z rebela v usazeného, tvrdě pracujícího vinaře, a v poslední řadě také o lásce. 



Hodnocení: Katalánce jsem si půjčila v obecní knihovně. Potřebovala jsem něco trošku více odpočinkového, a tato knížka po přečtení anotace představovala to pravé ořechové. Zároveň mi bylo i lehce povědomé jméno autora, a až doma jsem zjistila, že jsem od něj četla před pár lety Šamana - to je opravdu úžasný historický román, který můžu doporučit. 

Musím se přiznat, že od prvních stránek mě Katalánec příliš nezaujal. Byla jsem v pokušení knihu odložit, ale nakonec jsem to neudělala, dala jsem knížce ještě šanci, a dobře jsem udělala!

Anotace možná působí lehce fádně - vinař, historie, těžký osud, boj o vlastní štěstí... Ale pod povrchem se skrývá pěkný příběh o lásce k přírodě, poctivé práci, touze jít za svým snem, a v neposlední řadě také o lásce. Neobyčejný příběh obyčejného vinaře, který dokázal Noah Gordon bravurně rozvinout.

Lehce nepřehledné pro mě bylo střídání minulosti a současnosti, místy jsem listovala zpátky, abych se zorientovala v datech, ale to je jen maličkost. Na druhou stranu bylo fajn, že se postupně odkrývala Josepova minulost, dávné lásky, staré křivdy, a také jedno velké tajemství.

Hlavní hrdina Josep mi byl opravdu sympatický, po pár stránkách mi opravdu přirostla jeho postava k srdci. Krásně popsaná byla jeho láska k pěstování vína, a také ambice, kdy chtěl něco více než jen pěstovat vinný ocet, ale stvořit metodou pokus - omyl opravdu kvalitní nápoj. Právě o pěstování vína, o proměně kuliček hroznů ve víno, která nebyla v tehdejších podmínkách vůbec jednoduchá, jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací. 

Líbila se mi i vyprávění z "obyčejného" vesnického života. Místy mi ale bohužel přišly některé situace a životní osudy až moc násilím našroubované na sebe, a trochu mi to nesedělo. Co ale musím vyzdvihnout, je perfektní atmosféra. Úplně jsem se octla v horké španělské vesničce, kde je krásná příroda, ale život tu není leckdy úplně jednoduchý.

Kniha je členěna do krátkých kapitol, což mi perfektně vyhovovalo. Pěkné, odpočinkové čtení, a závěr byl pro mě opravdu dojemný. Dlouho mě žádná knížka tak pěkně nezahřála u srdce, i přes drobné výtky. Tento román bych doporučila jako perfektní čtení na dovolenou, nebo někam k vodě, tam je opravdu ideální.

Rozhodně si od Noaha Gordona zase ráda nějakou knihu přečtu. Ráda jsem si tak trochu odpočinula od detektivek a thrillerů. 

A co Vy? Četli jste něco od Noaha Gordona? Znáte knihu Šaman? Máte rádi historické romány? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já jsem kromě Šamana od Gordona četla i Ranhojiče a Lékařku a libily se mi všechny tři. Pokud jsi ty dvě nečetla, tak doporučuju.

    OdpovědětVymazat
  2. Četla jsem Šamana a Ranhojiče.Ráda si přečtu i Katalánce.Ty dvě předchozí knihy mám doma,Katalánce si vypůjčím v knihovně.
    Eli,hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
  3. Od autora nemám přečteno nic. Knihu si rozhodně nevypujčím z jednoho jediného důvodu. O sporech v rodině nechci ještě navíc číst... Jinak by mohla být fajn.

    OdpovědětVymazat
  4. Hezky jsi popsala děj. Od autora jsem ještě nic nečetla, ale pokud knížku někde seženu, ráda si ji přečtu. 🙂

    OdpovědětVymazat
  5. Ranhojiče četla s oblibou moje milostivá.
    Já jsem na jiný druh literatury.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...