Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 268 Katalánec

 Autor: Noah Gordon

Žánr: Román, Historický

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Na půdě je podstatná jedna věc. Nikdy nezmizí.

22. února roku 1874 nastal den, kdy se pro mladíka Josepa Alvareze změnilo úplně všechno. Zrovna pracoval na Mendesově vinici, kde odstraňoval z vinné révy staré, usychající větvičky, aby výhonky zesílily a úroda byla kvalitní a bohatá. Rutinní a jednoduchou práci přerušil příchod pána vinice, Leona Mendese.

Ten oznámí Josepovi nepříjemnou novinku.

Ve španělské vesnici Santa Eulália zemřel Josepův otec. Mladík se rozhodne okamžitě vrátit domů, a to i přesto, že domů ho zase nic tak moc netáhne. Alvarezovi sice také po generace pěstují víno, ale hrozny se vždy využívají k lisování vinného octa. Putování domů je strastiplné, hlavně i díky hlídkám na hranicích, kterým se Josep chce stůj co stůj vyhnout. 

O týden později už ale Josep dorazí do své rodné vísky. A před otcovou vinicí se jej zmocní hněv. Josepův starší bratr Donat chce totiž rodinnou vinici prodat, o čemž informuje cedule na prodej. Ještě větší zlost však v mladíkovi vzbudí pohled na zanedbaný vinohrad plný plevele a přerostlé révy. A ani Josepův rodný dům nevypadá o nic zachovaleji - všude prach, myší bobky, kusy zatvrdlého jídla... Jen po vypečeném bratrovi ani stopy.

Od sousedů se Josep dozví, že Donat je v Barceloně, kde si sehnal práci v textilním závodě, a novinkou pro něj je i to, že se bratr oženil.

Josep se pustí do úklidu domu, odstraní největší škody ze zanedbaného vinohradu, a pěšky se vydá do Barcelony za bratrem. Rozhodne se totiž vinohrad koupit, chce se stát pěstitelem vína - ale sladké plody nechce pěstovat pro výrobu vinného octa, jak je ve vesnici zvykem, nýbrž chce vyrábět lahodný alkoholický mok, a to víno.

V Barceloně se seznámí s bratrovou ženou Rosou, a čeká jej lehce nepříjemné překvapení. Donat bratrovi rád vinohrad, o který sám nemá zájem, prodá. Jen cena je lehce přemrštěná, Josep bude muset platit každý měsíc, jinak jej čekají mastné úroky, a tohle všechno je stvrzeno smlouvou, která je zaštítěna i advokátem.

Josep na ponižující podmínky přistoupí, protože láska k rodné hroudě je pro něj silnější než cokoli jiného. Jenže stát se zkušeným pěstitelem není snadné, i když Josep má již zkušenosti z Francie. Příběh o lásce k přírodě, o proměně z rebela v usazeného, tvrdě pracujícího vinaře, a v poslední řadě také o lásce. 



Hodnocení: Katalánce jsem si půjčila v obecní knihovně. Potřebovala jsem něco trošku více odpočinkového, a tato knížka po přečtení anotace představovala to pravé ořechové. Zároveň mi bylo i lehce povědomé jméno autora, a až doma jsem zjistila, že jsem od něj četla před pár lety Šamana - to je opravdu úžasný historický román, který můžu doporučit. 

Musím se přiznat, že od prvních stránek mě Katalánec příliš nezaujal. Byla jsem v pokušení knihu odložit, ale nakonec jsem to neudělala, dala jsem knížce ještě šanci, a dobře jsem udělala!

Anotace možná působí lehce fádně - vinař, historie, těžký osud, boj o vlastní štěstí... Ale pod povrchem se skrývá pěkný příběh o lásce k přírodě, poctivé práci, touze jít za svým snem, a v neposlední řadě také o lásce. Neobyčejný příběh obyčejného vinaře, který dokázal Noah Gordon bravurně rozvinout.

Lehce nepřehledné pro mě bylo střídání minulosti a současnosti, místy jsem listovala zpátky, abych se zorientovala v datech, ale to je jen maličkost. Na druhou stranu bylo fajn, že se postupně odkrývala Josepova minulost, dávné lásky, staré křivdy, a také jedno velké tajemství.

Hlavní hrdina Josep mi byl opravdu sympatický, po pár stránkách mi opravdu přirostla jeho postava k srdci. Krásně popsaná byla jeho láska k pěstování vína, a také ambice, kdy chtěl něco více než jen pěstovat vinný ocet, ale stvořit metodou pokus - omyl opravdu kvalitní nápoj. Právě o pěstování vína, o proměně kuliček hroznů ve víno, která nebyla v tehdejších podmínkách vůbec jednoduchá, jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací. 

Líbila se mi i vyprávění z "obyčejného" vesnického života. Místy mi ale bohužel přišly některé situace a životní osudy až moc násilím našroubované na sebe, a trochu mi to nesedělo. Co ale musím vyzdvihnout, je perfektní atmosféra. Úplně jsem se octla v horké španělské vesničce, kde je krásná příroda, ale život tu není leckdy úplně jednoduchý.

Kniha je členěna do krátkých kapitol, což mi perfektně vyhovovalo. Pěkné, odpočinkové čtení, a závěr byl pro mě opravdu dojemný. Dlouho mě žádná knížka tak pěkně nezahřála u srdce, i přes drobné výtky. Tento román bych doporučila jako perfektní čtení na dovolenou, nebo někam k vodě, tam je opravdu ideální.

Rozhodně si od Noaha Gordona zase ráda nějakou knihu přečtu. Ráda jsem si tak trochu odpočinula od detektivek a thrillerů. 

A co Vy? Četli jste něco od Noaha Gordona? Znáte knihu Šaman? Máte rádi historické romány? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já jsem kromě Šamana od Gordona četla i Ranhojiče a Lékařku a libily se mi všechny tři. Pokud jsi ty dvě nečetla, tak doporučuju.

    OdpovědětVymazat
  2. Četla jsem Šamana a Ranhojiče.Ráda si přečtu i Katalánce.Ty dvě předchozí knihy mám doma,Katalánce si vypůjčím v knihovně.
    Eli,hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
  3. Od autora nemám přečteno nic. Knihu si rozhodně nevypujčím z jednoho jediného důvodu. O sporech v rodině nechci ještě navíc číst... Jinak by mohla být fajn.

    OdpovědětVymazat
  4. Hezky jsi popsala děj. Od autora jsem ještě nic nečetla, ale pokud knížku někde seženu, ráda si ji přečtu. 🙂

    OdpovědětVymazat
  5. Ranhojiče četla s oblibou moje milostivá.
    Já jsem na jiný druh literatury.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne