Začátek listopadu

 Tento týden se nesl ve znamení proměnlivého počasí, hned zkraje bylo opravdu ošklivo, dokonce jsme u nás na horách, konkrétně tedy hlavně na Červenohorském sedle a Pradědu přivítali první sníh, který už ale zase vzal brzy za své, ovšem stihnul zkomplikovat jízdu mnohým řidičům, hlavně tedy kamioňákům. Včera jsem si stihla ráno vyprat, pověsit ven prádlo, a po obědě už jsem ho mohla mokré sbírat, dík chladnému vzduchu to moc neproschlo, a navíc zase začalo kapat. 

Ale dneska, v sobotu, se krásně vyčasilo, je opravdu příjemně, v poledne patnáct stupňů, paráda. Přítel byl teď celý týden doma, tak jsme si dneska udělali ještě pěkný den ve městě, zašli jsme si na kávu a zákusek, takže fajn. 

Ráno když jsem venčila Žofku, naskytl se mi takový krásný pohled na ranní oblohu. Zvláštní červánkový opar, ale zatím tedy moc nefouká, naopak je opravdu příjemně, takové poslední záchvěvy babího léta. Navečer by ale mělo trochu sprchnout, a zítra má být taky kolem čtrnácti stupňů, ale s přeháňkami, takže uvidíme.

Díky mokrému počasí jsme už poprvé vyzkoušely i gumáky. Tedy, já je nosím takhle ven před bytovku běžně, ale pro Julinku to byla premiéra. A hned se jí v gumácích líbilo, viděla, že já je mám na nohách taky, takže hned kaluže a zkoumání mokré trávy. Samozřejmě, párkrát spadla i na zadek, ale to k tomu patří. 

Snažím se každý den, abychom byly spolu co nejvíce venku. Projde se před bytovkou, pak jdeme kus k poli, a zase zpátky. Minule jsem měla Julču i u nás v sámošce, tam se taky s chutí prošla, a popovídala si s prodavačkami. 

Je to moje sluníčko, hrozně hodné děvčátko, a já nemůžu věřit tomu, že mi tak roste, že už chodí a objevuje sama svět, přitom vloni mi tady ještě na podložce pásla koníčky.

Minulý týden ve čtvrtek jsme byly na posledním očkování na dlouhou dobu - proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, to je poslední povinné v řadě, doktorka mi říkala, že další je až v pěti letech, takže paráda. No a po očkování byla Julinka nevrlá, tentokrát hodně plakala i při samotné injekci, tak já to vždycky prožívám taky. Ale když jsme pak ještě povinně čekaly těch patnáct minut, zda nebude nějaká reakce, už byla zase hodná, hrála si tam s kostkami. 

Reakce zatím žádná, paní doktorka říkala že se může objevit teplota klidně i po čtrnácti dnech, tak snad to bude v pořádku. Zatím je to dobré, akorát asi začínají růst další zoubky, protože Julinka hodně sliní a taky je po večerech neklidná, ale horečku nemá, tak uvidíme. 

A na další kontrolu jsme objednané až na březen, to už snad to počasí bude zase o chlup lepší! 

Ve čtvrtek jsme byly zase na chvíli v herničce, Julince zatím stačí na hraní ta hodinka, to je akorát, pak už začne být protivná, a mám to naplánované vždycky i kvůli autobusu, aby nám to sedělo. Je to fajn, chodí tam i o něco větší děti, ale posledně tam bylo i měsíční miminko, ale Julinka si stejně raději ještě hraje sama, a dlouho ještě u žádné hračky pořádně nevydrží, pobíhá od jednoho ke druhému, ale líbí se jí tam moc. 

A v chůzi se pořád zlepšuje, na nohách je pořád jistější, ani jsem nečekala, že jí to tak půjde v gumákách, ale super. 

Halloween jako takový doma neslavíme, ale tento kostým mám doma už dlouho, a teď do něj Julča pěkně dorostla, tak jsem fotila a ještě jsem si trochu pohrála a vytvořila koláž. Ale jinak proti tomuto svátku nic nemám - často se zmiňuje, že my přeci máme Dušičky, ale je třeba na to pohlížet tak, že se jedná o úplně jiný svátek, ke kterému se váží odlišné tradice. 

Je to hlavně pro děti, které mají radost z toho, že si můžou obléci strašidelný kostým a vyřezat si s pomocí rodičů dýni. Včera u nás u školy také bylo rozsvěcení dýní, já původně chtěla jít, ale když nakonec nešla švagrová ani brácha, nechtělo se mi samotné, tak jsem zůstala doma. Ale dnes jsem byla na hřbitově zapálit svíčku a položit květiny na hrob, a u školy už byla výstavka včerejších výtvorů. 

Jak jde vidět, originalitě se opravdu meze nekladou, pěkné výtvory, nejvíc se mi líbí ta dýně na první fotce vpravo s rovnátky, a ten v masce Vřískota taky nemá chybu! Když jsem chodila na základku, máma mi dva roky po sobě taky vyřezala dýni, a jednou jsem se šnekem i vyhrála první cenu. 

A taky máme u nás v obci novinku, Vietnamci si tu otevřeli večerku, v budově bývalé hospody, mají otevřeno od půl páté od večera až do osmi, víkendy od osmi do osmi, tak už jsem tam párkrát byla. Je to fajn, když člověk večer zjistí že mu něco chybí, ceny jsou přiměřené, ale já si tam oblíbila malé zákusky, čínské dortíčky, těch se fakt nemůžu nabažit. Je to spíš obchůdek zaměřený na mladší ročníky, ale je tam i oblečení, hračky, drogerie, a milovníky piva jistě potěší velký výběr lahváčů. 

Takovou si dali majitelé před obchůdek ceduli, a s předstihem tu bliká i vánoční stromeček! No nikdy by mě nenapadlo, že u nás na vsi budeme mít vietnamskou večerku, ale proč vlastně ne, že. 

A na závěr ještě Julinka - to když se rozhodne, že tu mrkev prostě k obědu jíst nebude, takže stihne zašpinit sebe, bryndák, židličku, a kus mrkve mi přistál i na brýlích. No maso je k obědu lepší, to je jasný, ale zelenina je občas taky třeba... 

Ale jinak se máme moc fajn. I když se nedá už tolik chodit ven, pořád vymýšlím nějaké aktivity a hry, ale Julinku teď stejně nejvíc baví vyhrabávat mi skříně a bouchat o sebe s pokličkami v kuchyni. Mám radost, že Julinka dělá takové pokroky a hrozně moc si přeji, aby to tak bylo i nadále a hlavně abychom všichni byli zdraví. 

Přeji Vám krásný zbytek víkendu a pěkný začátek listopadu, děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥