S postupujícím listopadem je čím dál více znát, že už se zima začíná hlásit o slovo, přesto ještě tento týden bylo pár pěkných slunečných dnů. Snad to byly poslední záchvěvy babího léta, ale předpovědi zase tvrdí, že listopad má být teplotami nadprůměrný, tak se ještě necháme překvapit... V pátek bylo ještě hezky, ale dnes i včera už je počasí zase upršené, a taky rána už bývají pěkně studená, a nevyhnuly se nám ani přízemní mrazíky.
Takže už jsem na náš stromek před bytovku rozvěsila lojové koule pro ptáky, a sousedé nechali vyrobit moc pěkné krmítko, takže u nás ptáčci nouzi mít nebudou. Podle předpovědi už totiž teploty půjdou pořádně dolů, i ty denní budou tak kolem tří stupňů, uvidíme, jak se to vyplní, ale mám pocit, že letošní zima přijde brzy, a jako skoro každý rok bude tady u nás na horách pěkně dlouhá!
A i když už se počasí horší, pořád s Julčou něco podnikáme. Dny letí jako střela, ráno nachystám snídani, nestačím se ani pořádně vzpamatovat, a je čas jít spát. Jsem ráda, že se mi podařilo nastavit pravidelní jídelní režim - samozřejmě když Julča spí, jí později, ale poslední jídlo dávám po páté večer, v noci samozřejmě ještě pije Bebu, ale už nechce zdaleka tolik, jako když byla ještě maličká, a s chutí si dá i čaj a šťávy pro děti.
Ale je opravdu velký jedlík, chutná jí všechno, zatím neprošel jen ten špenát, ale brokolici, mrkev, další zeleninu, všechno sní. A moc mě těší, jak jí chutná, jak si pěkně pomlaskává, není pro mě větší pochvaly mého kuchařského umu než spokojená a najezená Julinka.
V autobuse je samozřejmě největší zábava sundávat si boty. Hračky s sebou beru, ale hned skončí na zemi. Julča už se naučila říkat: "Bum," když něco spadne, a taky umí mávat "papa", když někdo vystupuje z autobusu, nebo když vidí, že si oblékám bundu, mává taky, a někdy mává jenom tak z legrace cizím lidem, kteří se jí zrovna líbí.
Mám velkou radost, a taky už parádně chodí, ovšem problém je, když ji mám dát zpět do kočárku, to je řev, kopání nožičkama a vzteklé prohýbání se do všech stran!
A po jídle je největší zábava hrát si na schovku. "Baf," nebo "Kuk, to Julinka taky miluje, a ráda se mi schovává.
Akorát s čím teď máme trochu patálie, tak je koupání. Už nějakou dobu koupeme ve velké vaně, všechno v pohodě, Julinka byla zvyklá na hračky, brala to jako zábavu. Jenže poslední dva týdny se koupání změnilo v boj. Zprvu Julince vadila jen sprcha na hlavu - pamatuji si, že jako dítě jsem mytí hlavy taky nenáviděla, hlavně když se mi voda dostala na obličej, do nosu, začala jsem pak prskat, no děs.
Tak zprvu plakala celou dobu, co jsem jí velmi opatrně hlavu osprchovala. Jenže teď nechce vůbec do vany! Onehdy uklouzla a trochu se bouchla do brady, hodně teda plakala, ale neměla ani modřinu, netekla krev, ani vody si nelokla. Jenže od té doby se nechce koupat vůbec. Jenom slyší zvuk sprchy, a řev - minule jsem se koupala, dopouštěla jsem si vodu, a Julča začala plakat. Jak jsem vypla vodu, klid, zase usnula.
Nevím, co s tím? Koupat ji přece musím, trápí mě, že to takto špatně prožívám, mám pak pocit, že jí ubližuju, a chce se mi brečet taky. Nezabere nic - hračky, voňavá pěna pro děti, tak už fakt nevím. Napadlo mě jedině vyzkoušet zase malou vaničku pro miminka, ano, už z ní vyrostla, ale třeba se tam bude cítit lépe, přeci jen, je to menší nádoba, tak uvidím...
A takto se Julča probouzí, na etapy, stejně jako já, když to jde, taky si ráda ještě polenoším, a než se vyhrabu z peřin... Se spánkem nemáme žádné problémy, akorát Julinka vstává hodně brzy, už kolem páté, což mi dělá někdy problém, ale kafe mě postaví na nohy.
Přes den toho Julča moc nenaspí, ale jsem fakt ráda, že spí hezky v noci. Jednou, maximálně dvakrát se vzbudí, trochu si cucne Beby, přebalím, a jdeme zase spát.
Když jsme na procházce, vždycky se snažím alespoň na chvíli dát Julinku na zem, ať se projde, prozkoumá terén, a ukazuju jí vše kolem. Minule tak pěkně chodila i s plyšákem, ale podařilo se mi zachytit i pořádný bác na zem. Ale Julča málo pláče, když spadne, zvedne se a jde dál, to se musí moc nešikovně uhodit aby plakala, ale není to stěžovací miminko, je moc hodná.
A stihla jsem i kávičku ve městě, jednou na lavičce, ve spěchu, a podruhé v kavárně, to když jsem čekala na objednávku z Oriflame. Teď na podzim jsem si oblíbila cappuccino, a už se těším příští rok na horké letní dny, až si zase vychutnám ledovou kávu se zmrzlinou!
A největší radost mi udělala návštěva přítelovi tety, která s sebou vzala i svou šestiletou vnučku. Bylo to moc fajn, holky si spolu pohrály, Julinka miluje návštěvy, nikoho se nebojí, bylo super, že měla kamarádku, se kterou si mohla hrát, a samozřejmě ji začaly zajímat hračky, se kterými si hrála holčička, a na které už dlouho nesáhla!
Ale vše se obešlo bez křiku, měla jsem velikou radost, že k sobě měla Julinka na chvíli kamarádku, holčička je moc vychovaná, na to že jí je šest let, paráda.
A nakonec jedna ranní momentka, výjimečně se Julinka pěkně dívala do displeje. Zítra se chystáme na nákupy, tak určitě bude nějaký článek s produkty z drogerie, a možná navštívím i knihkupectví, dlouho jsem si nekoupila novou knížku.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji příjemný start do nového týdne, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat