Dnes přicházím po delší době zase s novou povídkou, poměrně delší dobu už jsem nic podobného nenapsala, a zase jsem dostala chuť popustit trochu uzdě fantazii... Přeji příjemné počtení!
Vanda dneska opravdu neměla svůj den. Ráno nestihla autobus, kterým jezdila do práce, jel sice další, jen o pár minut později, ale to už byla v pěkném skluzu a jen tak tak udýchaná doběhla na ranní poradu. Když pak usedla do kanceláře k počítači a sotva se stačila vydýchat z toho, jak utíkala ze zastávky, přišel další nečekaný nával adrenalinu.
Nemá telefon! Prohrabala kabelku, mikinu, dokonce se ještě vrátila do šatny, ale nic. Chtělo se jí brečet. Koupila si jej z první výplaty, a padla na ně ještě část úspor, které poctivě odkládala stranou ještě za studií. A teď už s největší pravděpodobností leží někde v zastavárně, případně někdo technicky zdatný vyměnil její SIM kartu za tu svou, a teď si vesele fotí jejím bezvadným foťákem a pouští si videa ve vysoké kvalitě...
Zbytek dne prožila jako ve snu, a hned po práci se rozhodla vydat na nejbližší policejní stanici. Bylo jí jasné, že je to nejspíš marné, už předtím poprosila kolegyni, ať ji zkusí prozvonit, nicméně operátor hlásil, že číslo je nedostupné. Ale kdyby ztrátu či krádež nenahlásila, neměla by ze sebe dobrý pocit. Policejní stanice sídlila jen pár metrů od firmy, kde pracovala, recepční ji nechala chvíli sedět na chodbě, V kanceláři se jí ujal mladý strážmistr, na první pohled veliký sympaťák, Karel Oliva.
Vanda byla celou dobu, co sepisovali hlášení, velmi rozrušená, byla si stoprocentně jistá, že do autobusu s telefonem nastupovala, protože ještě koukala v aplikaci na zpoždění a dojezdy spojů, ale pak už v tom ranním shonu neví, co se dělo dál. Položila jej vedle sebe na sedačku, nebo jej vrátila do kabelky? Prostě si nemohla vzpomenout!
Strážmistr to všechno poctivě sepsal, nabídl Vandě kávu a sušenky, nechal ji podepsat hlášení, a na rovinu oznámil, že jsou velmi mizerné šance, že se telefon najde. Samozřejmě je možné, že se objeví v nějaké zastavárně, a nebo si jej prostě neznámý nálezce nechal, o čemž svědčí i to, že už bylo číslo nedostupné. Tak se spolu rozloučili, a Vanda odešla domů jako zpráskaný pes. Vždyť ten telefon neměla ani dva týdny, nadávala si v duchu do hloupých hus, chvilka nepozornosti, a telefon pryč...
Hned druhý den si koupila v místním elektru nový, o mnoho lacinější, a byla ráda, že se někam dovolá, a ráno ji vzbudí budík. Postupně si nasbírala nové kontakty od kamarádek a kolegů z práce a v duchu propočítávala, za jak dlouho se jí asi podaří našetřit na nový telefon.
Uplynuly dva týdny, a Vanda dostala v práci volno na celé tři dny. Přeci nebude sedět doma, v srpnu, tak se rozhodla sama si vyjet do lázní, ubytování si našla v malé chatce. Balila si věci, a jak si do kabelky chystala kapesníčky a žvýkačky, ztuhla v úžasu. Ve vnitřní kapse, která se propadla až dolů, byl ten "ukradený" telefon!
Panebože! Vanda nevěřícně třeštila oči na telefon. Takže žádná krádež, ale obyčejná nepořádnost, zmatkářství, a s tímhle ona utíkala na policii, a nechala se litovat od kamarádek, které moc dobře věděly, jak se Vanda na koupi vysněného telefonu těšila! No nic, výlet se prozatím ruší, musí zajít na tu policii, vše vysvětlit, to bude ostudy, budou se jí tam určitě smát...
Mobil rychle oživila pomocí nabíječky, uložila jej do kapsy, kterou pečlivě zapnula a zkontrolovala, zda tam opravdu je...
Tentokrát nemusela na recepci moc dlouho čekat. "Strážmistr Oliva vás přijme, slečno. Běžte prosím dál." Vanda nesměle zaklepala a vstoupila. "Dobrý den. Já jsem tady kvůli tomu ukradenému mobilu, byla jsem tu přede dvěma týdny, a..." spustila pokorně Vanda. "Ano, slečno, na vás si pamatuji. Ale ještě jsme nic nezjistili, rozeslali jsme do zastaváren fotky toho telefonu, ale je mi moc líto, nic nového zatím není..."
Vanda se octla v rozpacích, a zdálo se jí, že se strážník Oliva trochu červená, a tak začala jinak: "Mě ani nepřekvapuje, že jste ho zatím nenašli..." Další přerušení, další omluvy, rozpaky, Vandě už bylo trapné, začít zase strážníkovi skákat do řeči, nakonec to ale nevydržela: "Vy jste ten telefon nemohli najít, protože já ho vůbec neztratila! Celou dobu byl zapadlý v kabelce, hned po příchodu do práce se vypnul, protože byl vybitý, takže proto jsem byla celou dobu nedostupná. Je mi to hrozně trapné..."
Strážmistr Oliva měl co dělat, aby se nerozesmál, přesto pořád působil nesvůj. "Tak to zase sepíšeme, slečno." Po podepsání oznámení vykoktal strážník Oliva pozvání na kávu. To bylo sice tak trochu porušení předpisů, ale když se vlastně žádná krádež nakonec ani nestala...
Později se Vanda dozvěděla, že Karel se hrozně snažil ten telefon najít, aby měl důvod se s ní znovu setkat, a byl nešťastný, že má takovou smůlu. Proto byl v takových rozpacích, když Vandu znovu uviděl, už si myslel, že si bude stěžovat na neschopnost policie, a tím pádem žádné pozdější rande určitě neklapne, a ono to přitom bylo celé jinak...
A tak se díky podivné shodě okolností potkaly dvě spřízněné duše, které už oslavily druhé výročí svatby a první dítě na cestě. A to vše díky tak trochu osudovému telefonu...
Povídku jsem vymyslela na základě toho, co se může stát, když člověk zmatkuje. Sama totiž telefon různě odkládám, a pak nevím, kde je, za což nemůže nepořádnost, jako spíš moje roztržitost. Pak musím říkat příteli, aby mě prozvonil, pravidelně telefon zapomínám ve spodní přihrádce kočárku, minule zase v koši na prádlo venku...
Ani jsem netušila ,že píšeš . Povídka se moc povedla a věřím , že se může stát .Určitě bych si ráda přečetla nějakou další , jestli máš ještě nějakou v záloze :) .
OdpovědětVymazat