Přeskočit na hlavní obsah

Vzduch léčí, ale...

 Od malička žiju na horách a myslím že můžu s hrdostí prohlásit, že náš vzduch a celkové klima opravdu léčí. Jesenické lázně jsou proslulé svou přírodou, a pacientům pomáhá i zdejší opravdu čistý vzduch. Hodně se tu léčí lidé s astmatem a dalšími dýchacími problémy. Já tedy vnímám čistý vzduch tak trochu jako samozřejmost. Pod okny nemám žádné smradlavé výpary, maximálně někdy zavoní hnůj, a ano, on mi opravdu voní. 

Kousek za domem mám les, a to je teprve lahoda, ten čerstvý vzduch smíšený s vůní lesa, jehličin, hlíny, neznám nic lepšího... 

Ale ne všude je čerstvý a neznečištěný vzduch samozřejmostí. Špinavé ovzduší totiž fakticky zabíjí lidi - způsobuje celou řadu nemocí a komplikuje situaci po celém světě. V roce 2020 zemřelo podle WHO v důsledku špinavého ovzduší 6.7 milionu lidí na celém světě. To tedy rozhodně není zanedbatelné číslo! U nás sleduje kvalitu ovzduší Český hydrometeorologický ústav, ten provozuje celou síť měřících stanic. 

Nejhůře bývá v kvalitě ovzduší povětšinou Praha a Ostrava. V Moravskoslezském kraji bývají největším znečišťovatelem Třinecké železárny, a zde je největším problémem unikající do ovzduší reprotoxický oxid uhelnatý. Ten má mimo jiné i negativní vliv na porodnost. A v Praze způsobuje největší problémy polétavý prach a benzopyren, který se uvolňuje v důsledku dopravní infrastruktury. 


V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století ale byla kvalita vzduchu napříč celou republikou mnohem horší, díky odsíření uhelných elektráren se ale situace o něco zlepšila. Ale ono čistotě vzduchu neprospívá ani topení v kamnech, v zimě to jde opravdu venku často nepěkně cítit. A úplná lahůdka je, když souseda nenapadne nic lepšího než hodit do kotle plasty a pořádně s nimi zatopit, i to se u nás děje v zimě běžně. 

Ale teplé zimy, které jsou nadprůměrné, nahrávají čistotě vzduchu. A třeba během pandemie koronaviru, kdy došlo k průmyslovému útlumu, se také kvalita ovzduší krátkodobě velmi zlepšila. Také nejezdilo tolik aut, což jistě také nemalou měrou přispělo. Jenže třeba domácí vytápění, malé či středně velké průmyslové podniky, teplárny, ty se na znečištění tolik nepodepisují. 

Dobrou zprávou však bezesporu je, že znečištění vzduchu má u nás dlouhodobě klesající trend a k překročení imisních limitů na měřících stanicích dochází minimálně. Třeba i když si topíme doma, je důležité dodržovat základní pravidla. Vždy když topím v kamnech, musím větrat. A to nejlépe krátce a intenzivně. 

Všude otevřít na pět minut okna dokořán, aby se ten špatný vzduch dostal ven. Nesnáším, když musím sedět v horké, nevětrané místnosti. Měla jsem kamarádku, jejíž rodiče nikdy neotvírali okna. Ani v létě. Ten smrad v bytě byl neskutečný, ale nejhorší byla ta vlhkost všude kolem. Když se po letech z bytu stěhovali, hrozně se divili, jak je možné, že mají za nábytkem všude plíseň. 

Čerstvý, zdravý vzduch je pro mě základ. V létě mám otevřená okna celý den, a pokud je velké horko, tak i v noci mám otevřenou ventilačku. Vloni po povodních to bylo se vzduchem strašné - pořád tam byla cítit vlhkost, připadalo mi že prádlo vůbec neschne, nakonec se nám i přes to větrání dostala až do bytu, a ve sklepě se musely nahazovat omítky. 

Tehdy po povodních jsme měli týden otevřené dveře od bytovky, okna všude ve sklepech, měli jsme vypůjčené dva vysoušeče, a stejně tam ta vlhkost zůstala a prožrala se až na plíseň. 


V roce 2018 vyšel článek, který označuje mezi zeměmi Evropy jako největšího znečišťovatele Polsko. Polsko máme kousek od hranic, kdysi jsme tam hodně jezdili na nákupy, a po cestě byla oblast, která fakt smrděla jak zkažená vajíčka. To bylo strašné.

Podle statistik až čtyřicet osm tisíc Poláků ročně zemře kvůli problémům spojeným se špinavým vzduchem. "Chceme, aby si děti spojovaly zimu se sněhem, bobováním a stavěním sněhuláků, ne s maskou a respirátorem." Toto jsou slova polského premiéra. 

Poláci totiž masově topí uhlím, které se kvůli vysoké poptávce dokonce musí do země dovážet. Krom toho tu jsou také mnohé průmyslové podniky. V Polsku vzniká spousta hnutí a organizací, které doufají v obrat k lepšímu. Jedna matka se kvůli znečištění vzduchu dokonce odstěhovala s rodinou do Švédska - byla silně znepokojena tím, jaký by mohl mít špinavý vzduch vliv na zdraví jejího novorozeného dítěte. 

Jenže situace nebude lepší. Díky vysokým cenám plynu, které byly v minulých letech, si ten, kdo má možnosti, raději zatopí dřevem nebo uhlím v kamnech. Vidím to i u nás ne vesnici - po skokovém růstu cen plynu se najednou u téměř všech sousedů objevily fůry a hraničky s dřevem, ačkoliv nikdy předtím takto netopili a spoléhali na plynové nebo elektrické vytápění. 

Vloni došlo k zákazu používání starých, neekologických kotlů na pevná paliva a mezi některými lidmi vypuklo přesvědčení, že jim někdo bude zakazovat topit si v kamnech úplně. To ale nehrozí, jsem si jistá, že by se to nedalo pořádně vymáhat, kontrolovat, a museli by pozavírat skoro celé vesnice do vězení. A i přes zákaz by si lidé stejně topili, jak by se jim chtělo...

Problém je, když někdo hází do kamen to, co tam nepatří. Plasty, lakované dřevo, nebezpečný odpad. A slyšela jsem i o případu, kdy nějakého inteligenta napadlo nalít do kamen benzin, no dopadlo to samozřejmě neslavně. Pokud topím, čím nemám, pak opravdu vypouštím do vzduchu nebezpečné látky a znečišťuji vzduch sobě i ostatním. 

Musím se přiznat, že i z tohoto důvodu bych nechtěla žít ve městě. Chyběl by mi ten čerstvý horský vzduch, zpěv ptáků a cvkrání kobylek, které se mi rozléhá pod okny večer, kdy je ještě teplo. 

Do jisté míry to můžeme ovlivnit i my sami, jak se nám tu bude všem dýchat. Průmyslové podniky kvůli tomu samozřejmě nezavřou, ale pokud topíme v kamnech, házet dovnitř jen to, co tam opravdu patří. Je bohužel smutné, že tam budou lidi pálit bordel, který patří do tříděného odpadu, a jsou tak líní, že tam prostě nedojdou, a raději to zlikvidují tak, jak je jim to pohodlné. Pohodlné, ale zároveň sobecké. 

Pokud se chcete nadýchat opravdu čerstvého vzduchu, navštivte i naše krásné Jeseníky, nebudete litovat. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné srpnové dny, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Sice bydlim ve 4 největším městě v ČR , ale mám výhodu ,že i tak žiju vlastně v přírodě , protože naproti mám zoo a stromy , takže žádná rušná křižovatka . Co se týče kouře z komínů , tak tady vůbec - centrální vyrápění . Horší je to u našich - okolo převážně starousedlíci a lidi, kterým je to převážně jedno . Zejména mladá rodina vedle to vůbec neřeší a topí sttrašnýma hnusama .

    OdpovědětVymazat
  2. Jeseníky jsou fakt krásné. Byli jsme tam asi 3x na dovolené a ráda bych se ještě někdy vrátila.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....