Konečně oteplení!

 Začátek srpna se nesl opět v takovém podzimním hávu. Zima, chladno, déšť, no to tedy to léto pěkně pokračuje! Ale včera a dneska už je konečně tepleji, v pátek mají přijít tropy, už se na ty slunečné dny moc těším. Konečně jsem mohla ze skříně vytáhnout šaty, a Julinka má taky spoustu letních oblečků, které doufám ještě pořádně vynosí! 

Ale s Julinkou pořád chodíme ven, každý den alespoň na chvíli. I když prší, natáhnu přes kočárek pláštěnku, sama si dám kapuci, a jedeme. U nás ve městě je to teď hodně rozkopané, máme tam semafory, plynaři opravují potrubí, které potrhaly loňské povodně. Těch úseků na opravu je více, celé by to mělo finišovat až v září, tak to budeme muset vydržet. 

Já stejně jezdím autobusem a po městě chodím pěšky, takže mi to zase tak moc nevadí, ale ty kolony jsou dost dlouhé. A u nás v obci budou zase opravovat dvoje mosty, takže v půlce srpna nás tu čekají semafory taky. Problémem jsou ale zpoždění autobusu, které se kvůli opravám ještě zvýší, teď v létě, kdy jezdí ze Šumperku hodně turistů a výletníků není výjimkou, že čekám i o půl hodiny déle. A tak si musím zase pospíšit s nákupem, nestihnu většinou všechno, co potřebuju, protože další autobus domů by mi jel až za hodinu a půl.

Kdybych jela sama, neřeším to, ale pro Julinku je to dlouhé, je zvyklá kolem dvanácté obědvat, a já jí nechci režim rozhazovat, pokud to není nutné. 

Julinka má hrozně ráda zvířátka. Když čekáme na zastávce, kolem stromu se tam potupují slepice, a ona na ně vydrží klidně půl hodiny zaujatě koukat, smát se na ně a pokřikovat. A když jedeme k nám do sámošky, nikdy nemineme výběh s kamerunskými ovečkami. Teď tam mají nové, roztomilé jehňátko. Ovečky za námi vždycky přijdou, když vidí, že čekáme u plotu, mají tam pěknou boudu. 

Když je teď tak hezky, Julince nedávám vůbec ponožky, ona je tak nejšťastnější, taky má krásně opálené nožičky, a když je chladněji, punčocháče jsou nejideálnější. 

Julinka většinou usne po procházce, když přijedeme domů, tak kočárek postavím pod okno, ale většinou venku dlouho spát nevydrží. Ona vůbec přes ten den moc nespí, zato v noci spí krásně, vzbudí se jednou nebo dvakrát na jídlo, a to se nají, přebalíme, a jde hned zase spát. Někdy mi usne i kolem sedmé večer, a ráno zase vstáváme dost brzo, už kolem čtvrté páté hodiny, ale to je ideální čas, protože ani mě nebaví nějaké polehávání v posteli, s přítelem jsme oba ranní ptáčata. 

V pondělí jsme zajely s Julinkou k babičce na návštěvu. Měla narozeniny, tak popřát, a na návštěvu. Babička letos oslavila krásné sedmaosmdesáté narozeniny. Bohužel Alzheimerova choroba dost pokročila, babička si spoustu věcí nepamatuje a tak nějak se jí nechce ani moc mluvit, když jsme na návštěvě, ale nejdůležitější je, že babička je hrozně ráda, že tam jsme. A na ničem jiném nezáleží. Co na tom, že si nemůže vzpomenout, co měla na oběd, nebo jak se Julinka jmenuje? Jsou důležitější věci. 

Když jsem se šla podívat do pokojíčku, pod televizí jsem objevila koš s hračkami. Vůbec jsem si ho při minulých návštěvách nevšimla. Babičky jsem se zeptala, jestli si ho můžeme půjčit, ta souhlasila. V košíku byla spousta hraček, některé novější, ale většina hrozně starých, se kterými jsem si hrála ještě já jako dítě - i s tou gumovou kočičkou na druhém obrázku. 

Úplně mě to dojalo, že babička ty hračky pořád má. Jsou zachovalé, v dobrém stavu, tak si s nimi pohrála Julinka. Moc se jí to líbilo, to bylo zase něco jiného, než co má doma, a alespoň se zabavila. Návštěva byla fajn, hrozně mě to zahřálo u srdce. 

Bez svého plyšového kamaráda opičáka Romana Julinka neusne. Má ho hrozně ráda, mazlí se s ním, pusinkuje, mám radost, že má ráda zvířátka, ať už ta živá, nebo plyšová. 

Většinou s sebou bereme na cestu i nějaké hračky. Tohoto medvídka jsme minule cestou z obchodu ztratily. A já už si říkala, že je nadobro ztracený, a jaká je to škoda. Hraček máme dost, ale tenhle medvídek je hrozně fajn. A jaké bylo moje překvapení, když jsem druhý den přišla do obchodu, a medvídek tam na nás čekal. Julinka ho vyhodila z kočárku u obchodu, a já se zakecala s bývalým kolegou z práce, a nevšimla jsem si, že tam leží. A někdo moc hodný ho přišel do obchodu vrátit a tak už máme medvídka zase vypraného a doma. 

A včera jsem Julince koupila v sekáči tyto dýňové šatičky. Hned jsem je hodila do pračky, a vyzkoušely jsme je. Jsou sice ještě trochu větší, ale úžasně roztomilé a hezké. Julinka vypadala jako krásná, přerostlá dýně! 

Ranní momentka z postele, Julinka vyspaná do růžova! 

A tady jsme se zase fotily pro tatínka, a Julču nenapadlo nic lepšího, než mě krásně tahat za vlasy, když jsem si tak příhodně stoupla před postýlku! Taky se tomu smála jak malý ďáblík, ale mě to bolelo pořádně! Ale můžu si za to sama, já si nechci vlasy dávat do culíku a tak, takže když Julinku pokládám do kočárku nebo do postýlky, vždycky to pár vlasů schytá. Ale co, jsou to jenom vlasy, a až bude Julinka větší, tak pochopí, že mě tahat za vlasy nesmí. 

No tak si doufám ještě užijeme hodně slunečných dní, příští týden budu volat paní doktorce kvůli očkování, tak jsem zvědavá na kdy nás objedná - teď tam mají dovolenou a paní doktorka posledně říkala, ať si zavoláme na další termín. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné slunečné dny, Vaše Eliss ♥