Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 396 Čarodějnice

 Autor: Camilla Lackberg

Žánr: Detektivní, Thriller, Historický

Mé hodnocení: 90% 

Obsah: Fjallbacka je malé, poklidné švédské městečko. Všichni se tu mezi sebou tak nějak navzájem znají. Nedávno tu vedení města zřídilo středisko pro uprchlíky, kteří sem proudí zejména ze Sýrie, ale místní se snaží cizince přijmout mezi sebe. V nový začátek doufá i Karím se svou ženou Aminou a dětmi. 

Léto se pomalu chýlí ke konci, což také znamená odliv turistů, což uleví zejména policistům, protože turisté sem většinou přivážejí krom peněz do místní kasy i mnohé potíže. Jenže pohodovou atmosféru náhle zkazí šokující událost. Ze statku Bergových zmizí čtyřletá holčička Nea. Vyděšené rodiče jede vyslechnout Patrik se svými kolegy Gostou a Bertilem Mellbergem, který je zároveň i šéfem. Jenže se často chová jako slon v porcelánu, takže je lepší, když na něj někdo dohlíží. 

Ukáže se, že Nea může být pryč už mnohem déle - oba rodiče si totiž mysleli, že je s tím druhým. Peter totiž často bral Neu sebou do lesa, takže Evě nepřipadalo vůbec divné, že holčička ráno není ve své posteli. Do pátrání se pustí celé městečko, přihlásí se hromada dobrovolníků, mezi nimi i cizinci z uprchlického střediska. Vše se samozřejmě rychle rozkřikne, a příležitost zavětří i Patrikova manželka Erika. Ta totiž i na mateřské pracuje jako spisovatelka na volné noze, a věnuje se hlavně kriminálním případům. 

Pátrání po malé Nee bohužel dopadne tím nejhorším možným způsobem, a je jasné, že půjde o velice složitý případ. Před třiceti lety ze stejného statku zmizela čtyřletá Stella, která byla také nalezena zavražděná, a oba případy se začínají děsivě prolínat. 

Před třiceti lety se k vraždě Stelly přiznaly dvě dvanáctileté holky, které holčičku ten den hlídaly. Marie a Helen, obě jako den a noc, každá z jiné společenské vrstvy, přesto se z nich staly nejlepší kamarádky. Jenže v průběhu vyšetřování dívky své přiznání odvolaly, a nepodařilo se jim vinu prokázat. 

Zatímco Helen se stáhla do ústraní, zůstala v rodném městě, vdala se a má pubertálního syna Sama, Marii čekal úplně jiný osud. Snad i díky své minulosti se jí podařilo prosadit se v Hollywoodu A zrovna během zmizení Ney se Marie vrátila do rodného města - natáčí tady nový film. Jedná se jen o velmi podivnou shodu okolností? Ono se totiž zdá, že za zmizením dívky jsou všichni, a zároveň nikdo. Patrik tápe, do toho musí řešit i další rodinné problémy. 

Eričina sestra Anna je totiž po nedávné traumatické nehodě znovu těhotná, a svůj stav nenese zrovna lehce, do toho se mu bude vdávat matka, a ještě je tu výchova jeho tří dětí, z toho mladší kluci jsou dvojčata, a dávají tedy rodičům pořádně zabrat.

Když se potvrdí nejhorší obavy a holčička se najde mrtvá, vypukne pravý hon na čarodějnice, který přinese strašlivé a nečekané následky. Do příběhu se prolínají i události z roku 1672, kdy i ve Švédsku probíhaly hony na čarodějnice, což byly nevinné ženy, které měly většinou velké znalosti v bylinkářství či prováděly svá zaříkávadla a jiné věci, které lidem tenkrát pomáhaly. 

A právě tady začíná příběh Elin, mladé dívky, která ovdověla, a se svou osmiletou dcerkou Martou se stěhuje ke své sestře Brittě. Britta je pravý opak Elin - krutá, zlá, přesto se jí podařilo provdat se za faráře, Preben je opravdu hodný člověk a mezi svými farníky oblíbený. Elin se k sestře stěhuje s vidinou lepší budoucnosti, ale zároveň se nemůže zbavit špatné předtuchy. 

Označit někoho za čarodějnici totiž bylo velmi jednoduché, a následky byly nedozírné...

Podaří se Patrikovi najít vraha dříve, než dojde k dalšímu neštěstí? Ve městě to vře a je jen otázka času kdy to pořádně bouchne...



Hodnocení: Knihám s velkým množstvím stran se většinou vyhýbám. Ale jelikož mě anotace velmi nalákala, a taky jméno autorky mi není neznámé, vím, že její knížky jsou bestsellery, ale ještě jsem od ní nic nečetla, rozhodla jsem se po knize sáhnout. No a musím říci, že to byla velice dobrá volba, a hned při příští návštěvě knihovny si od autorky půjčím další detektivku, pokud tam bude! 

Nečekala jsem tak dobrou, napínavou, svěží a prostě brilantně napsanou krimi. Musím říci, že ze začátku mi to přišlo poměrně chaotické a nepřehledné, a to kvůli velkému množství postav, které nám jsou postupně představovány, a do toho se pomalu rozjíždí pátrání po zmizelé Nee. 

Zajímavě se tu protnuly dvě detektivní linka - jedna stará, zdánlivě vyřešená, a ta aktuální. Ale opravdu se zdá, že nic nebude takové, jak se zdá! I okolnosti Stelliny vraždy, které vypadaly jasně, se začínaly rozplétat a bylo jasné, že Helen a Marie nejsou ty hlavní aktérky celé události. A přišlo mi až bizarní, že děti těchto dvou žen se daly dohromady, protože je spojovala velká bolest, kterou si nesly v duši kvůli minulosti svých matek. 

Knížka mě opravdu chytla a nepustila, jak mi zbyla volná chvilička, musela jsem čít a číst, opravdu napínavé. A pěkně a podle všeho i věrně byla zachycena ta historická linka, ze které mi bylo chvílemi až nepěkně úzko. Hony na čarodějnice se konaly i v našem kraji, a je to smutný kus historie, na který se ale nesmí zapomínat. Tehdy byli lidé velice náchylní věřit tomu, že se kolem nich pohybuje ďábel a jeho věrné služebnice. 

Vlastně nemám tak úplně jasno, kdo je v této knize hlavní hrdina, ale nejspíše Patrik a jeho žena Erika. Postav je tu opravdu mnoho, a každá má přitom ve spletitém příběhu svou velmi důležitou roli. Autorka tu nadnesla i spoustu aktuálních témat, uprchlickou krizi, problémy mezi mládeží, co se týče šikany.

Většina postav, které byly záporného charakteru, tak ty byly vykresleny tak realisticky, až jsem cítila odpor a mrazilo mě. Zlí lidé mezi námi budou vždycky. 

Konec celého příběhu je brilantní, některým jsem opravdu přála to, co si zasloužili, protože jak známo, tak dlouho se chodí se džbánem... Celý příběh je velice spletitý, zamotaný, přiznám se, že jsem ke konci chtěla těch pár stránek přeskočit, jelikož mi to přišlo až moc natahované, ale nakonec jsem odolala a četla jsem opravdu poctivě. 

Čarodějnice se mi líbila velmi, moc se těším na další detektivku od autorky, tohle byl svěží závan poctivé severské krimi. Dávám devadesát procent, tohle bylo velmi zdařilé dílo a můžu doporučit, na tohle pošmourné a upršené léto je to ideální četba.

A co Vy? Četli jste Čarodějnici? Nebo nějaký jiný román od Camilly Lackberg? Zaujala Vás recenze? Máte rádi severské krimi? Napište mi do komentářů! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, užívejte léto, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....