Třináctého srpna můžeme alespoň symbolicky oslavit my všichni, kdo píšeme a převážně i jinak používáme levou ruku. V kalendáři významných dnů se totiž tučným písmem píše Den leváků. I já patřím mezi to malé procento populace, co píše levačkou, takže musím opět tento svátek vyzdvihnout. My leváci totiž často v pravorukém světě nemáme vůbec jednoduché!
V užší rodině jsem levák jedině já. Máma, táta i brácha jsou praváci. Teta a sestřenice jsou levačky, zbytek rodiny, pokud vím, taky píše pravou. A pamatuji si, že ve škole jsem s tím měla na začátku dost problém. Velkou výzvou pro mě bylo naučit se vůbec psát psacím písmenem. Nedovedla jsem jako levák pochopit, proč mám ty písmenka točit obráceně. Psala jsem, ale po svém, a samozřejmě špatně. Nakonec jsem se psát samozřejmě naučila, ale moje písmo je mírně řečeno neúhledné. Písmenka mi často utíkají z řádku, a nepomáhá ani to, že my leváci si to, co pracně napíšeme, zase krásně rozmažeme, jelikož si přes to napsané přejedeme levačkou, že!
A dlouho mi trvalo i to, než jsem přišla na to, jak si zavázat boty tkaničkami. Když mi všichni ukazovali jak pro praváka, a můj mozek to nebyl schopný zpracovat. Přitom je to tak jednoduchý úkon, že.
Kdysi jsem zkoušela pravou rukou psát, ale skončilo to katastrofálně. Navíc mi přišlo, že jako bych neměla v pravé ruce pro psaní vůbec cit, a taky to bolelo, nevěděla jsem, jak mám tou rukou pořádně zakroutit, no hrůza. A často, když lidem řeknu, že jsem levák, je reakce podobná: "Fakt? A jak můžeš levou psát? To bych nezvládl!" Na to s úsměvem odpovídám, že já to zase nezvládnu pravou.
Ale je zajímavé, že levou rukou neumím stříhat. Papír jsem ve škole vždycky stříhala pravou, a to mi zůstalo dodnes. Nádobí umývám pravačkou, a televizi tak taky přepínám. Ale na škrábání brambor používám levou ruku, kdysi mi na praxi na učňáku dali škrabku pro praváky, a já ji s úsměvem vrátila mistrovi. Mimochodem, brambory nejraději škrábu malým ostrým nožíkem, doma škrabku nepoužívám vůbec.
Na zahradnické praxi mi taky dávali nůž pro leváky, když se roubovaly řízky, tak jedině levačkou, ale tohle konkrétně mi šlo dost špatně i tou levou rukou. Byla jsem celá pořezaná, tohle bylo fakt něco. Kdysi jsem někde na internetu viděla školní lavice, navržené jen pro praváky - to vymyslel opravdu někdo geniální.
V práci jsem ale problémy s tím, že jsem levák, nikdy neměla. Krájela jsem sýry, dělala s vakuovacím strojem, a to bylo fajn. Ale je pravdou, že jemná motorika není moje výsada. Šití, vyšívání, to není moje hobby, a na základce jsem kvůli tomu chodila i do výtvarného kroužku. Aby se mi "procvičila" ruka. Časem mě to začalo celkem bavit, neříkám, že jsem tvořila nějaká veledíla, ale vzpomínám na ty časy ráda.
Na internetu se dají koupit mnohé vychytávky, které mají levákům usnadnit život. Zejména tedy kancelářské potřeby - nůžky, tužky, strouhátka, propisky, ale nevím, já nemám pocit, že bych něco takového potřebovala. Jistě, asi mi hodně usnadnilo život to, že stříhám pravačkou, ale tu škrabku pro leváky bych využit musela, kdyby nebylo zbytí.
Ale v dobách zase ne tak moc minulých to leváci neměli zdaleka tak jednoduché. V evropských i amerických školách byly děti trestány za to, když chtěly používat k psaní levou ruku. Ale už ve dvacátých letech dvacátého století začalo být jasné, že násilné přeučování na praváka má nedozírné následky.
Od roku 1967 bylo přeučování leváků označeno za nepřípustné výnosem Ministerstva školství v roce 1967. Jenže do té doby se leváci přeučovali. Lékaři tvrdí, že přeučování dítěte, které má dominantní levou ruku, a je nuceno používat pravou, je poměrně velkým zásahem do fungování mozku, a dotyčný si s sebou může nést následky po celý život. V dětství to může vést k hyperaktivitě, koktání, ale i k napětí a úzkostem.
Nedovedu si představit, jak nepříjemné tohle muselo být. A to prý dodnes dělají i někteří "rodiče," ač se k tomu nepřiznají. Přeci to, že mám vyhraněnou nějakou ruku, není důvodem k tomu něco násilím měnit. Na používání dominantní levé ruky není nic špatného, a nejsme spojenci ďábla, jak se věřilo ve středověku. Tedy, alespoň doufám...
Na závěr tady mám několik zajímavostí, některé jsou i docela pikantní:
1.) Ve třech letech je podle odborníků ještě příliš brzy zjistit, jakou ruku bude mít dítě dominantní. Do pěti let by ale mělo být jasno. Nejlepší je nechat dítěti možnost volby - položit před něj hračku a nechat na něm, jakou rukou si ji bude chtít vzít.
2.) Leváci tvoří deset až dvanáct procent světové populace.
3.) Leváci mají výhodu v některých individuálních sportech, jako je box, šerm nebo tenis. Většina jejich soupeřů je totiž z tréninků zvyklá na praváky. Pohyb leváků už tak v sobě nese pro soupeře jistý moment překvapení.
4.) Leváctví není výsostně doménou lidí. Nedávná studie ukázala, že i mezi kočkami se skrývá celých čtyřicet procent levorukých jedinců!
5.) Ženy po čtyřicítce mají o 140% větší šanci porodit leváka. No, to je opravdu pěkné číslo!
6.) Vážným problémem je leváctví v arabských kulturách. V sobě, kdy byl papír drahý a v pouštích nebylo tolik vody, bylo nutné utřít se po velké potřebě rukou. No a k tomu se zásadně používala levačka. Levou ruku Arabové považovali za nevhodnou k jakékoli jiné činnosti, například k jídlu. Ukázání levé ruky při jídle se v mnoha arabských zemích dodnes považuje za velký prohřešek.
7.) Mezi slavné leváky patří Albert Einstein, Stephen Hawking, Angelina Jolie či Julia Roberts.
8.) Studie odhalily, že leváci a praváci plní stejné úkoly odlišně, protože každý z nich používá jinou hemisféru. Leváci pravděpodobně vyřeší daný úkol snáz, protože se na věc dívají jako celek.
9.) Leváci se umí lépe ovládat než praváci. To se týká třeba diet a různých podobných předsevzetí, ale praváka snáze ovládne výbuch vzteku než leváka.
10.) Leváci mají nižší riziko artrózy a žaludečních vředů. Vědci se domnívají, že to souvisí se základní DNA, kterou tvoří leváctví. Podle studií se taky leváci lépe zotaví po mozkové mrtvici - je to proto, že levá strana mozku, kterou hodně používají praváci, řídí naše jazykové funkce.
11.) Eskymáci věřili, že každý levák je čaroděj. Japonským mužům bylo dovoleno rozvést se se ženou, pokud zjistil, že je levačka. Římané zase přeučovali chlapce na praváky po vstupu do legie, aby nenarušovali soudržnost.
No, tak buďme my leváci rádi, že žijeme v dnešní době, a nikdo nás kvůli leváctví nepronásleduje, a můžeme v klidu psát levačkou, a do toho třeba pravačkou stříhat. Máme spoustu pomůcek, které nám usnadní život, i když se pořád někteří lidé budou divit, jak můžeme být leváci, když oni jsou celoživotní praváci?
Jsem mimochodem hodně zvědavá, jestli Julinka bude levák nebo ne. Já jsem levák, přítel pravák, tak je to tak půl napůl, že? Uvidíme.
A co Vy? Jste praváci nebo leváci? Setkali jste se někdy jako leváci v práci nebo ve škole s problémem, který byl třeba i úsměvný? Máte v rodině nějaké leváky? Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné slunečné dny, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat