Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 392 Cosmopolis

 Autor: Don DeLillo

Žánr: Společenský román, Sci-fi 

Mé hodnocení: 50% 

Obsah: Eric Packer je mladý, úspěšný makléř, takzvaný produkt "nové ekonomiky." Má všechno, co si jen může přát. Vlastní mrakodrap, který má celkem osmačtyřicet místností. Nechybí tu bazén, karetní salonek, posilovna, soukromé kino, a akvárium se žralokem. Na stěnách visí obrazy, což jsou převážně zvláštní geometrická pole, a jejichž významu nerozumí ani sám Eric. Všude kolem okázalý luxus, který se jen tak nevidí. 

Jenže Erica už několik dní trápí nespavost, v současné době až pětkrát týdně. Nedaří se mu uspat čtením, i když poezie jindy spolehlivě zafunguje. Pobyt v meditační místnosti se také ukáže jako neúčinný, a po hypnoticích či sedativech Eric ze zásady sahat nechce, už jen kvůli nebezpečí závislosti. A tak se brzy ráno rozhodne, že se zajede nechat ostříhat. 

K dispozici má celkem deset honosných limuzín, které od sebe nejde téměř rozeznat. U nich už čekají připravení řidiči v pohotovosti. Dnes si Eric vybere šéfa své ochranky, holohlavce Torvala. Jenže ten namítá, že teď brzy ráno není vhodná příležitost - ve městě je zrovna prezident, což znamená, že budou zácpy, a limuzína bude pojíždět po centimetrech. Jenže to Ericovi nevadí - chce se prostě nechat hned teď ostříhat, a nic ho nezastaví. 

Limuzína Ericovi dopřává veškeré moderní příslušenství své doby, a na duben roku 2000, kdy tato jízda začíná, je vskutku impozantní. Displeje, které se dají ohýbat, natáčet, jsou samozřejmě dotykové, ukazují změť dat a grafů, ale také nejnovější zprávy ze světa. Nechybí ani mikrovlnná trouba a přenosný kardiograf. A většina systémů se dá ovládat pohodlně hlasem či mávnutím. 

Eric je také posedlý svým zdravím. Limuzína je vybavena vyšetřovacím lůžkem, sadou jednoduchých chirurgických nástrojů, a již zmíněným kardiografem. Cosmopolisem se tak stává limuzína samotná. Zde se odehrává vše, co se Erica bezprostředně týká, a co jej potká cestou k holiči. Otázkou je, zda se vůbec stihne nechat ostříhat? 

Mladý makléř totiž téměř všechny své peníze vsadil na jen - a to je dost riskantní investice, kterou mu nerozmluvil žádný z jeho poradců. V limuzíně se tak všichni střídají - Jane Melmanová, finanční ředitelka, Chin, burzovní poradce, a nakonec Elise, Ericova manželka, kterou si vzal defacto jen z prospěšných finančních důvodů - dvě velká impéria se spojila.

Eric téměř neopouští bezpečí své limuzíny, protože ve vzduchu visí hmatatelná hrozba. Došlo k několika výhrůžkám na jeho adresu, a je tu určité bezpečnostní riziko. Do toho městem projíždí prezident, odehraje se obskurní pohřeb známého rapera, jakýsi nebožák se přímo na ulici upálí a kolem proudí davy demonstrantů, kteří hledají svou oběť.

Ale přesto se Eric střetne s náhodným kolemjdoucím, který mu zkříží cestu, a jejich osudy se nezvratným způsobem protnou. Ale co je vlastně realita, a co se odehrává jen na televizních obrazovkách? 


Hodnocení: Cosmopolis jsem si tuším někdy vloni objednala v restoriu, online antikvariátu. Zaujal mě na první dobrou název, jelikož jsem měla matné povědomí, že je natočen stejnojmenný film - nejde o shodu názvů, jde o opravdovou inspiraci knihou. Film jsem neviděla, nicméně teď koukám, že má pouhých třiačtyřicet procent od zdejších hodnotitelů. 

A to bohužel tak trochu souhlasí i s mým hodnocením knižní předlohy.

Mám ráda knihy z edice Světová knihovna Odeon. Jedná se povětšinou o těžké, opravdu složité knihy na čtení, rozhodně si u nich moc neodpočinete, někdo by to možná nazval intelektuální snobárnou. Ale já si občas, tak třikrát do roka, takovou těžší četbu vyberu. 

Cosmopolis má něco přes sto sedmdesát stránek, ale četbu jsem si rozvrhla na čtyři dny. Není to opravdu lehce stravitelná kniha, je tu spousta filozofických přesahů, zvláštní rozhovory, neobvyklí protagonisté. 

Eric Packer se takhle jednoho dubnového dne rozhodne, že se nechá ostříhat. Má spoustu peněz, které ale dá tak trochu všanc. Jakoby pro něj najednou peníze nic neznamenaly. A začíná šílená jízda městem. Vše se řeší v autě - tedy, párkrát z něj Eric vyjde ven, hlavně ke konci příběhu. Nechybí sex, vulgarity, drsný sarkasmus a úvahy nad tím, co vlastně znamenají peníze a jak rychle o ně můžeme přijít. O peníze a moc, kterou nám dávají. 

Eric je vtažen do víru událostí, který se odehrává ve městě. Pohřeb rapera, atentát, nepokoje, a do toho pořád na obrazovce problikávají čísla. Zvláštní, snový svět. Chyběla mi to jakási časová souslednost, přeskoky v místě a čase byly velmi nepřehledné, chaotické. Chápu, že to byl asi záměr, ale stejně. 

Některé pasáže ale byly čtivé. Chaos ve městě, syrový pohled na to, co dokáže dav. A pořád tu visí ta hrozba atentátu, a nakonec dojde k podivné konfrontaci, která je až jakoby převzatá z fantasy knihy. Hrozně těžce popsatelná kniha, nevím, co si o tom, co jsem četla, mám myslet. Jakoby ani autor sám nevěděl, co tím chce říct. 

Přitom je ale v doslovu napsáno, že příběh probíhá na pozadí událostí jedenáctého září 2001. Kdybych si to nepřečetla, žádnou takovou paralelu bych tam nehledala, a ani bych ji neviděla. Je to intelektuální snobárna, no, a to je tak všechno. Nic pro nenáročné čtenáře, opravdu. Nechybí filozofické přesahy, explicitní sexuální scény, náhledy na to, jak to vlastně vypadá na ulici, když se dav zblázní. Scéna s atentátem, pohřbem rapera, dokonce se dostaneme i na diskotéku. 

Dávám padesát procent a přitom vlastně pořád nevím, co jsem to četla. Asi je to tak geniálně, nebo blbě napsané, že jsem to prostě nepochopila. Nevím, zvláštní kniha, už bych si ji znovu nepřečetla, a v některých ohledech je vlastně hodně znepokojivá. 

Jak říkám, občas si ráda přečtu něco zvláštního, odlišného, ale tohle se mi netrefilo do vkusu, a za týden už nebudu mít z knížky vůbec žádné dojmy, a příští rok už ani nebudu vědět, o čem to vlastně sakra bylo? Dnes knihu nemůžu doporučit, jen hodně, hodně náročným čtenářům, a nejsem si jistá, jestli ji vůbec pochopíte. 

Přidávám ještě odkaz na film z roku 2012: 

https://www.csfd.cz/film/278335-cosmopolis/recenze/

A co Vy? Viděli jste filmové zpracování, které bylo natočeno podle knižní předlohy? Líbilo se Vám? Máte rádi náročnější, intelektuálně zaměřené knihy? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....