Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 391 Motýl

 Autor: Katarzyna Puzynská

Žánr: Detektivní, Thriller, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 90% 

Obsah: Lipowo je malá, poklidná vesnička v Polsku. Všichni se tu tak nějak navzájem znají, a jako všude jinde není nouze o drby místních klepen a další nešvary. A právě sem se na začátku ledna přestěhuje psycholožka Weronika Nowakowská, aby udělala tlustou čáru za svým minulým životem a začala úplně od začátku. 

Od místní "honorace," rodiny Kojarských, koupí dům se třemi hektary půdy. Je tedy vlastně jejich sousedka, ač soukromí tu má pro sebe víc než dost. Weronika si velmi rychle zvykla na život na vesnici, konečně ji tu neruší každodenní varšavský ruch, a i její labrador Igor je tu šťastnější, protože tu má volnost pohybu. Dům sice potřebuje menší opravy, zato je však vybaven zachovalým drahým nábytkem, a hlavně tu má Weronika dostatek místy na to vybudovat si stáje pro svého milovaného koníka Lancelota. 

Weronika už zde bydlí skoro měsíc a tak trochu poznala, jak to tady chodí. Ale velkou výhodou je, že bydlí stranou od ostatních. Poklidnou atmosféru vesnice, kde se na začátku ledna neobvykle oteplilo, přeruší nález těla mrtvé jeptišky. Ležela u silnice, a na první pohled to vypadá, že ji někdo přejel. Žena u sebe neměla kabelku ani nic, co by mohlo policisty přivést k její totožnosti. No, ale autonehoda se tu sice často nestává, přesto by nebylo dobré to podcenit! 

To si říká i aspirant Daniel Podgórski, který je šéfem malého policejního oddělení. Nemůže se totiž zbavit pocitu, že je něco špatně, ačkoliv neumí svůj dojem nijak vysvětlit. A jeho tušení se ukáže vzápětí jako správné - jeptiška už byla mrtvá, když ji někdo přejel, za což mohly bodné rány od nože, vedené dost velkou intenzitou. Jenže od čeho se odrazit, když policisté neznají jeptiščinu totožnost? 

Její světské jméno zní sestra Monika, tuto informaci získají policisté od místního faráře Piotra. A není ani jasné, proč jela autobusem z města vzdáleného více jak sto kilometrů do malé, zapadlé vísky? Daniel Podgórski má najednou plné ruce práce a pořádně ani neví, jak si v této situaci má počít. Na stanici jsou k dispozici všehovšudy čtyři policisté plus recepční v důchodovém věku, a tou není nikdo jiný než Danielova matka Maria. 

Pátrání se rozjede na plné obrátky, a začínají se ukazovat pravé tváře obyvatel malé vesničky. A punc tomuto všemu dodává blog nase-lipowo - který píše neznámý pisálek a informuje obyvatele o nejnovějších delikátních záležitostech. A jako nejnovější příspěvek se objeví fotka zmasakrované jeptišky. Což zase na druhou stranu nemusí být špatně - třeba ji někdo pozná. 

Poklidnou vesnicí začne obcházet strach. Pohybuje se tu opravdu nějaký šílenec? Zdá se totiž, že snad každý ve vesnici má nějaké své kostlivce ve skříni, a nedá se věřit vůbec nikomu. Když dojde k druhé, ještě brutálnější vraždě, tentokrát u Kojarských, přijede jako posila vyšetřovatelka z Varšavy, extravagantní Klementyna. 

Podezřelých je totiž velká spousta, oni ani policisté nejsou tak křišťálově čistí, jak by se mohlo zdát. Marek Zareba se před lety zapletl s druhou obětí, Blankou Kojarskou, a teď díky jednomu incidentu dostal strach, že to celé praskne. Jeho žena Ewelina pracuje jako místní kadeřnice a má tedy ty nejčerstvější drby přímo na talíři. 

Pawel Kaminski zase není u svých kolegů příliš oblíben. Může za to i jeho naprosto nevkusný smysl pro humor ale také to, jak se doma chová ke své manželce a pěti dětem. Místní se totiž právem domnívají, že Grazyna Kaminská je obětí domácího násilí. Ale skrývá se vrah v policejních řadách, nebo jde o úplně někoho jiného? 

Jednou z mála indicií, které má Daniel k dispozici, je záhadný nápis na listu papíru, kde stálo jen: Motýl. Je to nějaká přezdívka, či asociace? To bude muset Daniel velice rychle zjistit, protože v ohrožení života se stane další člověk, a je potřeba rychle jednat... 




Hodnocení: Při poslední návštěvě knihovny mě tato knížka hned zaujala, a to velice zajímavou, až trochu depresivní obálkou. Nevím, dle obalu jsem čekala, že to bude literatura young-adult. Hned přečtení anotace mě vyvedlo z omylu, a já se těšila na pořádnou detektivku. 

Nepamatuji si, že bych kdy četla knihu od polského autora, takže tohle byla premiéra. Na přebalu jsou recenze dvou čtenářů, sice kraťoučké, ale moc hezky napsané. Čekala jsem průměrnou krimi, záměrně jsem si vybrala knihu, která má delší počet stran, protože ty tenké mám po večerech, kdy Julinka spinká, přelouskané až moc rychle. To jsem ale nečekala, že tuto, která má 530 stran, budu mít přečtenou za tři dny! 

Jedná se o velice propletený příběh. Je tu hned několik postav v popředí, jejichž osud sledujeme z pohledu vypravěče. A nedá se ani pořádně určit, která z nich je hlavní. Ale těch postav tu není zase tolik, aby se v nich čtenář ztratil, a bylo velice zajímavé sledovat, jakým směrem se jejich osudy protnou a propletou. 

Nejvíce mi byl sympatický policista Daniel, a pak také Weronika. A úplně nejstrašnější byla rodina Kojarských, bohatí, nafoukaní snobové, kteří byli celý život zvyklí koupit si za peníze cokoliv. Ale všechny postavy byly vykresleny realisticky, žádné ploché prázdné duše, ale pěkně vykreslený psychologický profil. Snad jen škoda, že se tu více neangažovala právě Weronika coby psycholožka z povolání! 

Detektivní linka byla velmi složitá, propletená, bylo tu hned několik směrů vyšetřování, ač všechno vypadalo ze začátku beznadějně. Hlavně ta asociace a motýlem mi přišla zajímavá, protože postupem času se dozvídáme, jak to bylo. Nechybí ani historická část, kdy se velká láska změní ve velkou nenávist, a to se prolíná právě do současnosti, a paradoxně to odnesou i ti, co za nic nemohou. 

Atmosféra zapadlé vesnice, studený leden, počínající paranoia, ta bylo velmi skvěle vykreslena. Úplně jsem si Lipowo dovedla představit v celé své kráse, i když jde jen o literární fikci. Polsko je krásná země, opravdu, už několikrát jsem tam byla, a takové malé vesničky mají své kouzlo i u nás. No a potěšily mě i zmínky o Česku - poněkud vtipné, protože jeden z kriminalistů vypadal jako český fotbalista. No, proč ne. 

Závěrečné rozuzlení bylo překvapivé, takřka ve stylu Agathy Christie, a zůstala jsem z toho docela konsternovaná. Opravdu brilantní detektivka, a je velká škoda, že u nás zatím byla přeložena jen tato kniha, protože Katarzyna Puzynská jich má na kontě víc. A jak to tak vypadá, další asi bohužel vydány u nás nebudou. 

Dávám devadesát procent, a pokud máte rádi klasické detektivky, kde nechybí propletený příběh, netypičtí vesničtí policisté a velká dávka napětí, rozhodně doporučuji. Tohle pro mě byla taková pěkná detektivní lahůdka!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné sluníčkové dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Vypadá to zajímavě a sním vědět jméno toho našeho fotbalisty ? :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....