Přeskočit na hlavní obsah

Tajemství snů

 Sny jsou ve své podstatě fascinujícím fenoménem. Spíme, a mozek nám promítá nějaké dávno zasuté vzpomínky, často v hodně zvláštní podobě. Mě se třeba dneska v noci nezdálo nic - respektive si to tedy nepamatuji. Ale pak jsem si kolem deváté na chvíli ještě schrupla s Julinkou, a to se mi zdál zvláštní sen. 

V něm jsem se octla na své domovské základní škole, a tam jsem se o něčem bavila s ředitelkou. Pak jsme se octly společně v tělocvičně, kde byla spousta krabic s balonky. Tak jsme tu tělocvičnu procházely, a pak jsem se probudila. Opravdu zajímavé. Kolem školy chodím často na procházku, taky se dívám na její webovky, protože tam mám synovce, a zajímá mě život na škol. A nedávno tam nastoupila nová ředitelka, která mě jako dítě učila matematiku, a je to strašně fajn ženská. Tak se to tam všechno pomíchalo. 

Ale většinou si tedy své sny vůbec nepamatuji. Už dlouho mě netrápí ani noční děsy, naposledy se mi zdálo o pavoucích někdy před rokem. A když si prý ráno nepamatujeme svůj sen, může to znamenat i to, že zažíváme šťastné životní období. 


Tyto sny o pavoucích byly velice živé. V tom snu jsem byla vzhůru, ve své posteli, a najednou mi po polštáři lezl velký pavouk. A jelikož mám z pavouků hrůzu, budila jsem se s řevem a skákala z postele. Samozřejmě pavouci nikde, ale než to mozek přijal jako fakt, chvíli to trvalo. 

Sny mohou mít ale i léčivou moc- jsou takříkajíc formou terapie. Pokud se třeba rozejdeme s partnerem a zdá se nám o něm, paradoxně to naší duši pomáhá. Co je zajímavé, že pokud se nám zdá o smrti někoho z rodiny, podle Sigmunda Freuda jsme si jeho smrt už někdy v minulosti přáli. No, asi by se o tom dalo polemizovat, že? 

Těžké složité události, ale i denní stres nebo pořádnou porci úzkosti můžeme zpracovat v noci, může se nám tedy ulevit. Ale upřímně, pokud mě vzbudí živá noční můra, moc se mi neuleví, po probuzení mi buší srdce a prostupuje mnou panika. A o smrti se mi nezdává - před lety se mi zdálo o dědečkovi, ale ten byl v té době už dlouho po smrti. Ani mrtvé příbuzné ve snech nevídám, což je asi na jednu straně dobře.
 
Vzpomínám na ně často přes den, ráda koukám na fotky a stará videa, možná proto se mi nezjevují v noci. Před asi deseti lety se mi zdál opravdu hrůzný sen. Měla jsem namířeno k babičce, která bydlí v paneláku. Normálně jsem dole zazvonila na zvonek. Babiččin hlas zněl trochu divně, když se ohlásila, nicméně bzučák zavrčel a já šla do čtvrtého patra pěšky - není tu výtah.

Přijdu ke dveřím, už mě udivilo to, že babička nečeká u dveří, což pokaždé dělá. Vejdu dovnitř, ani jsem se nezula, a u babičky v obýváku nepořádek, a mezi tím zloděj v černé kukle. Babičku jsem nikde neviděla, nicméně jsem se dala na útěk, a tehdy sen skončil. 

Dost mě ten sen vyděsil, protože následující víkend jsem měla skutečně jít k babičce na návštěvu. A pořád jsem se nemohla zbavit pocitu, jestli nenastane stejná, byť naprosto šílená situace jako v tom snu. Samozřejmě k tomu nedošlo, návštěva u babičky proběhla jako obvykle a všechno bylo v pořádku. Ale přesto ve mě "pouhý" sen vzbudil takovou úzkost.




Sny o zločinu se týkají úzkosti, strachu nebo pocitu viny. Někdy mohou také znamenat obavy o bezpečí nebo vztahy s lidmi kolem nás. Je fakt, že jednu dobu jsem se o babičku hodně bála, jelikož na tom byla psychicky dost špatně. Tak se to možná promítlo ve formě takto děsivého snu. 

Poslední dobou si málo pamatuji, co se mi zdá. Nebo je to takové, že si to fakt pamatuji jen těsně po probuzení, a po chvilce už nevím vůbec nic. Většinou si význam snů ani nezjišťuji - ale přiznám se, že je to ze strachu, co bych se mohla dozvědět. Před lety se mi dostal do ruky Snář od Artemidórose, což je svým způsobem opravdu fascinující kniha, ale dost složitá na pochopení, jelikož její přesah je až filozofický. Knihu jsem nepřečetla celou, spíše jsem si vybírala pasáže, které mě zaujaly. 

Sny jsou něco, co nás bude zajímat a fascinovat neustále, provázejí nás celým životem a jsou naší nepostradatelnou součástí. Ale mnohem lepší by bylo, kdyby se nám zdály jen samé krásné věci! 

Co se naposledy podivného zdálo Vám? Zdál se Vám někdy sen, který Vás vyděsil a mysleli jste, že je reálný? Věříte v tajemnou moc snů a čtete si výklady ve snáři? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Pokud se mi něco zdá, většinou si to nepamatuji. Ale jednou jsem měla sen, který byl tak živý, až jsem si myslela, že je skutečný. Od té doby jsem žádný takový neměla. Ale tenhle jediný si pamatuji dodnes.

    OdpovědětVymazat
  2. Nevím , jestli je úplně reálnej ( bydlím v přízemí , takže normálně ho používám občas ) , ale dlouhý léta se mi zdá stejnej sen a to , že jedu ve výtahu , kterej mění směr jízdy - někdy dolů a jindy nahoru . Často u něj cítím , že se mi špatně dýchá a není mi to příjemný .

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, píšeš lépe a lépe. Krásně se mi to četlo, přesto že mám dyslexii. Moc se mi zalíbil tvůj výběr zajímavého tématu, jaké krásné vzpomínky jako příklady z praxe si k tomu přidala.
    Také se mi občas zdá o základce. Osobně jsme měl sny o mrtvých příbuzných rád, protože jsem je aspoň takto potkal, ale už jsem je dlouho neměl. Možná je to i dobře.
    Můj bratr má moje sny rád. Nejradši má jedna pizza byla nahoře a druhá pizza byla dole. A moc má rád opakování, tak mu tu větu strašně rád říkám často. :) Jinak krásné si přečíst i o Julince. :)
    Eliško, jsi skvělá spisovatelka. Moc dobře se mi to četlo. Opatruj se a jsem moc rád, že se máš dobře. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak chřipka...

 ...už bohužel zavítala i do naší domácnosti. Zatím jsem nemocná jenom já, mám teplotu, bolí mě hrozně svaly a nejhorší jsou ty zažívací potíže, dost mě bolí břicho a žaludek. Paráda, tak ležím, už jsem měla Brufen a piju horké čaje. Jenom doufám, že to nechytne Julinka, že moje miminko malé nebude nemocné... Ozvu se až bude líp, Vaše Eliss ♥

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...