Dnešní řízení

Druhého června jsem měla v kalendáři označený červeným fixem. Na devět hodin jsem se měla dnes dostavit na městský úřad na odbor přestupků. Už před více než měsícem mi přišlo předvolání kvůli pokousání psem, které se stalo v polovině března. 

Tehdy v neděli jsem měla namířeno na autobus do města na nákup. Přítel byl doma, tak jsem mohla vyrazit bez Julinky. Kousek od naší bytovky je postavený kamenný most, jeden z mála, který nevzala povodeň, a je to tak spojnice na hlavní cestu. Jinak bych si to musela složitě obcházet. No a jak jsem šla po mostě, to jsem byla asi v jeho půlce, vyřítil se proti mě kluk na kole. 

Před sebou na vodítku vedl psy. Vodítko bylo rozdvojené. Znám toho kluka od vidění, vím, že se psy takto po vesnici jezdí, připadá mi to teda dost nebezpečné, ale budiž. A jak se proti mě vyřítil, psi proběhli vedle mě, a najednou jsem ucítila bolest v levé noze. Jeden z těch psů mě kousnul. Je fakt, že štěkali, ale já je nijak nedráždila, proč taky, nemám to ve zvyku, sama mám psa a vím, jak je nepříjemné, když se někdo vnucuje a chce si ho třeba pohladit, případně se najdou i tací blbci, co jej dráždí. 

Ucítila jsem bolest v noze, ale kluk jel dál. Zavolala jsem za ním, že mě jeho pes kousnul. Přišlo mi, že celá ta situace mu byla k smíchu. "No a co mám s tím dělat, ty pi**." Tohle byla jeho odpověď. Výlet do města se konal, ale ne na nákup, nýbrž na pohotovost a posléze na policii. 

A dnes se to tam mělo projednávat. Kluk, říkejme mu třeba Matyáš, byl podezřelý ze spáchání přestupku. Řízení mělo být dnes v devět hodin, naštěstí jsem s sebou nemusela brát Julinku, protože přítel je doma. Ráno mě tam odvezl brácha, má dnes volno, tak jsem ráda, byla jsem s ním původně domluvená, že by Julinku pohlídal, nakonec nebylo třeba.

Vyjeli jsme o půl deváté, nakonec jsem na úřadě byla o dvacet minut dřív. No měla jsem trochu obavy, ale když jsem mluvila s panem referentem po telefonu, přišel mi strašně fajn. Do kanceláře mě vzal o pět minut dřív s tím, že počkáme ještě na Matyáše. Referent na mě zapůsobil hrozně příjemným dojmem, civilní, žádný panák v obleku. A rozesmálo mě, když se omlouval za puch v kanceláři. "Zapomněl jsem si tu přes víkend jahody, takže mi zplesnivěly. Snad se to za chvíli vyvětrá." 

Vzal si občanku, napsal si nacionále do počítače a hned na rovinu mi řekl, že se spíše přiklání k moí verzi události, jelikož prý Matyáš to na policii vypověděl úplně jinak než já. No udělalo mi to radost, ale taky jsem začala mít obavy. 

Fakt jsem totiž hloupě a naivně počítala s tím, že se Matyáš k celé záležitosti doznal. Ale nejspíš ne. 

Za minutu devět přišel i druhý účastník řízení. Krásně oblečený, učesaný, navoněný, na sobě fajnovou košili. Tak se posadil vedle mě na židli, a hned první věta byla: "Tak to tu sfoukneme rychle, ne? Však se vlastně nic nestalo, zbytečně strávený čas." To už jsem pozorovala jistě rozladění na tváři pana referenta.

"Tak podívejte, pane, budete mluvit jenom, když se vás na něco zeptám. A rozhodně tu dnes nesedíme jen tak pro legraci." 

A přistoupil k tomu, že máme každý z nás říct, jak se to stalo. Podala jsem svou verzi události - tu pravdivou, a nestačila jsem valit oči nad tím, co si vymyslel pan Matyáš. Až mi z těch jeho lží bylo špatně a chvílemi jsem se zcela připitoměle usmívala. 

Takže ti psi mě prý kousli, jelikož jsem je dráždila. Měla jsem k nim přistoupit, a chtít si je pohladit. A ten jeden mě kousnul do nohy. Přičemž Matyáš si toho vůbec nevšiml. Prý jsem za ním pak začala něco volat, ale on tomu nerozuměl. A ještě dodal, že prý jsem byla sprostá, a vůbec nechápal, proč mu nadávám. 

Pan referent na něj nedůvěřivě koukal. Ale to ještě nebylo všechno! Chlapec ještě vesele dodal, že psi jsou prý agresivní, když cítí alkohol. A hrozně ho zajímalo, proč mi na policii neudělali test na alkohol a drogy? Tak tohle už byl vážně vrchol. Začala jsem se odporně potit, ještě že jsem s sebou měla vodu, protože bych tam jinak sebou sekla. Referent se na mě ustaraně podíval a prý, jestli mi není špatně. Asi jsem celá zbledla. Odvětila jsem, že je to v pořádku. 

Hlava mi to nebrala, jak může Matyáš vykládat takové lži. To se ani trochu nestydí? Připadalo mi to neskutečné. Ale i kdyby to tedy bylo tak, jak říkal, proč se nezajímal o to, jak a kam vůbec mě ten pes kousnul? To posléze zajímalo i referenta - proč mi jak to kulantně řekl, po tom pokousání neposkytl první pomoc? A to zase řekl, že nevěděl, že jsem pokousaná. 

No, prostě to bylo tvrzení proti tvrzení. Fakt mi bylo za toho kluka trapně. Zamotával se do svých lží. Já pořád tvrdila to samé. Bylo vidět, že i referent je z toho unavený, už jsme tam seděli hodinu, v kanceláři bylo odporné dusno. 

Referent asi čtyřikrát řekl, že Matyášově verzi nevěří. Jo, ono to bylo jasné, že to měl spíchnuté na koleni. A tak pokud se prý nepřizná k tomu, co se stalo, tak se to celé odročí, bude se to hloupě protahovat a bude muset hradit náklady řízení. 

Ale taky se to může "sfouknout" ze stolu už dneska. Matyáš dostane pokutu - tisíc korun, já dostanu devadesát korun za pohotovost, a bude to. Myslím, že kdyby se nechoval tak hloupě suverénně a arogantně, mohla to být třeba pětistovka.  Pak se mě ještě ptal, jestli nechci nahradit cestu autobusem nebo něco takového. Tak jsem odvětila, že ne, ale byla bych ráda, kdybych slyšela omluvu za to, co se stalo. To mi přišlo fér. 

Matyáš souhlasil, opravdu se omluvil, na stůl vyskládal devadesát korun, podepsali jsme papíry a řízení tím bylo skončeno. Nejvíc mě mrzí to, že se to muselo dostat až na ten úřad, kdyby se kluk nezachoval jako blbec a neujel, mohli jsme si to opravdu odpustit. 

Tak snad má alespoň ponaučení pro příště, je pravda, že od té doby jsem ho po vsi jezdit na kole se psy neviděla. Každopádně zažít si takhle správní řízení bylo zajímavé, ale příště bych si to raději odpustila. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥