Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 375 Propast

 Autor: Jitka Ludvíková 

Žánr: Román, Detektivní 

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Někdy stačí malá chvilka nepozornosti, dojde k nehodě, a změní se toho příliš mnoho...

Tři sestry, hlavní protagonistky příběhu, nemůžou už být povahově rozdílnější. Nejstarší Klára má právě těsně před porodem a se svým přítelem, vojákem z povolání Jirkou, vychovávají desetiletého Martina. Klára byla dlouhé roky na Martinovu výchovu sama, protože jeho biologický otec od začátku nefungoval, takže teď je šťastná, že konečně našla toho pravého. 

Prostřední Sylva pracuje jako učitelka na základní škole a tohle povolání vykresluje i její povahové vlastnosti. Je zásadová, přísná na sebe i na okolí a právě teď prožívá nejšťastnější období svého života. Její milovaný Petr, se kterým už žije tolik let, ji konečně požádal o ruku a na prstě se jí nyní skví zásnubní prsten. Může tuto idylku něco pokazit?

Nejmladší Linda se povahově nejvíc liší. V žádné práci dlouho nevydrží, miluje život a dobrodružství a je jako přelétavý pták. To se týče i jejich vztahů s muži. Právě teď má ale Linda dojem, že se doopravdy zamilovala. Šimon je sice o pár let starší, ale to vůbec ničemu nevadí. Šimon se dokonce rozejde se svou ženou Ivanou a podá žádost o rozvod, i když je mu jasné, že mu to jeho žena pěkně osladí. 

Osudy všech aktérů se protnou dost bizarním způsobem. Klára začne nečekaně rodit a jedinou blízkou osobou, která ji doprovodí do nemocnice je Linda. Jirka je totiž zrovna na vojenském cvičení. Do toho u školy dojde k nehodě, a Sylva je téměř svědkem celé události. 

Martina, jejího milovaného synovce, někdo ve vysoké rychlosti srazil autem a aniž by poskytl zraněnému chlapci neodkladnou první pomoc, zbaběle ujel. A bohužel nejde jen o potlučeniny. Chlapec má vážná zranění na hlavě a zlomenou nohu. A tohle všechno se stalo v jeden den! Navíc Klára na tom není po porodu dobře, lékaři museli přistoupit k akutnímu císařskému řezu, novorozená holčička je sice v pořádku, ale maminka na tom už zdaleka tak dobře není. 

A do osudů všech se připlete i Aleš, který hned jako první poskytl Martinovi po nehodě první pomoc, čímž mu zachránil život. Ten je sice lékař, ale před lety skončil se svou praxí. Po smrti své milované ženy Julie zůstal sám na výchovu Amálky, která shodou okolností chodí do třídy s Martinem. 

Jak tuto špatnou zprávu oznámit Kláře? Která ze sester by se toho měla ujmout? Sestry totiž odmalička drží spolu, prožily toho také hodně zlého a špatného, ale teď jim osud nachystal opravdu těžkou zkoušku. 

Právě osud jim totiž nadělil tak bizarní spletenec událostí, který by je nenapadl ani v nejdivočejších snech. A některé tu čeká pád do obrovské propasti, ze které už není úniku. Jediná možnost, jak dát všechno dohromady je pomsta, ale otázkou je, kdo vlastně bude jejím aktérem a kdo vykonavatelem... 






Hodnocení: Propast jsem si půjčila při své poslední návštěvě knihovny. To jsem si napůjčovala samé romány, protože detektivek už mám zase načteno dost a chtěla jsem něco jiného. Propast je ale tak trochu taky  detektivkou, byť opravdu jen okrajově, ale ta zápletka tam je. Ovšem čtenář se dozví už na začátku, kdo vlastně Martina přejel, ale zase tak moc to nevadí pro ten příští děj. 

Ze začátku mi přišla knížka chaotická, hned v úvodu tu bylo velké množství postav, se kterými jsme se seznámili, ale po pár desítkách stránek už to bylo lepší, začaly být také jasné vztahy mezi jednotlivými aktéry.

Ze tří hlavních hrdinek sester mi nejvíce přirostla k srdci Sylva, ta mi přišla nejrozumnější a na rozdíl od Lindy nejednala impulzivně. Klára zase neměla šanci moc ukázat, jaká doopravdy je, jelikož ji zasáhla opravdu těžká životní zkouška. Šimon a Ivana coby rozvádějící se manželé, tady mě intuice co se týče Šimona nezklamala, nakonec se ukázalo, jaký doopravdy je. 

Propast je zvláštní kniha, trvalo mi déle, než jsem knížce přišla na chuť, a paradoxně mě bavil až závěr, kdy jsem musela číst i v noci, protože mě hrozně zajímalo, jak to dopadne. Knížka spíše pro ženský okruh čtenářů, ačkoliv romantiky tu zase tolik není, ale bylo fajn se vžít do hrdinek a jejích pocitů. 

Styl psaní je velmi zvláštní, příjemně civilní, ale je tu spousta zbytečné "omáčky" okolo, která kazí výsledný dojem. On totiž podobný příběh se může opravdu stát, je to jako ze života. Neřekla bych, že se jedná o odpočinkové čtení, děj je poměrně nahuštěný a je potřeba se opravdu pořádně soustředit, hlavně na začátku nejsou vztahy mezi postavami úplně jasné. 

Motiv pomsty zde byl až v samotném závěru, a nebyl úplně dovysvětlen, konec zůstal v mnohém otevřený, což mi úplně nesedlo. Zajímavý románový spletenec, detektivní linka byla spíše v tom stylu, aby zapadla do románu, žádné velké zvraty se tu neděly. 

No, čekala jsem podle anotace něco úplně jiného, ale i přesto dávám sedmdesát procent. Mám z četby velmi zvláštní pocit, i přes všechny ty výtky se mi to líbilo. Teď si ale přečtu zase nějakou pravou detektivku!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Mně to podle tvého popisu přijde docela zajímavé.

    OdpovědětVymazat
  2. Líbí se mi , že díky tvým recenzím poznávám nové autory , takže díky za to a taky obdivuju všechny , kdo knižní recenze umí psát . Já mezi ně rozhodně nepatřím - vystačím si s jednou nebo dvěma větama a už nevím , co dál :D .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....