Třiadvacátý duben je určitě svátkem pro všechny knihomoly, jelikož si připomínáme Světový den knihy a autorského práva. V tento den totiž zemřeli dva významní autoři - William Shakespeare a Miguel de Cervantes y Saavedra, který je znám hlavně příběhy rytíře Dona Quijota de la Mancha. Od Shakespeara jsem četla Zkrocení zlé ženy, což byla moje četba k maturitě, a příběhy rytíře Dona Quijota jsem četla před lety, ještě na základce.
Knihy jsou pro mě už od útlého dětství nepostradatelnou součástí života. Od dětských říkanek a pohádek jsem se přesunula k dobrodružné literatuře, následovalo krátké období dívčích románů, a posléze jsem skončila víceméně u detektivek. Ale občas si ráda přečtu i něco odlehčenějšího, nepohrdnu ani fantasy, a někdy dostanu chuť i na pořádný klasický dobrodružný román s divokými Indiány.
Jsem toho názoru, že láska ke čtení se nedá nijak vynutit. To musí přijít samo, rozhodně nemá smysl někoho ke čtení nutit. Ale když je ve škole dobrý učitel, může dítě ke čtení knih tak trochu pošťouchnout. Na druhém stupni jsme měli z literatury třídní, která byla strašně fajn, když jsme četli nějaké texty z čítanky, vždycky k tomu přidala nějakou zajímavost, takže jsem dostala hroznou chuť si danou knížku přečíst, a hned druhý den jsem se po ní šla zeptat do knihovny.
Většinu povinné četby jsem zvládla přečíst už na základce. A pak jsem se k nim na střední vrátila, to byla další povinná četba, tentokrát k maturitě. A bylo zajímavé pozorovat ten posun, protože přeci jen, s odstupem času člověk trochu zmoudří, a chápe věci z knih trochu jinak. Dvakrát jsem přečetla Zločin a trest, což je pro mě osobně dokonalá psychologická studie mladého člověka, který má v životě na výběr, vybere si tu špatnou cestu, z finanční nouze zabije starou ženu.
A právě to, co se odehrává ve vrahově mysli po vraždě, je popsáno nesmírně složitě, Rodion Romanovič Raskolnikov není totiž v jádru špatný člověk, ale přesto zabil. A to mu právě umožní poznat sebe samotného, a uvědomit si následek svého činu. Dokáže normální člověk žít s tím, že připravil toho druhého o život? Svědomí je totiž opravdu neúprosné...
Zločin a trest je skvostný román, ukázková psychologická studie, ale není to četba pro každého. Ale ještě větší oříšek pro mě byl Franz Kafka, a jeho román Proces. Prvotním problémem knihy je to, že je nedokončená, Kafka ji ponechal rozepsanou, a nikdy ji nedokončil. Jedná se o psychologický román plný absurdity, byrokracie, a z mého pohledu i šílenství, protože po dočtení knihy jsem cítila pouze zmatek, únavu, a vůbec jsem nevěděla, co to vlastně bylo. Kniha bez začátku, a taky bez konce.
A to už mi bylo více než dvacet, když jsem Proces četla. Na databázi knih má hodně rozporuplné hodnocení. Já vím, že povinná četba není nic moc oddechového, ale tohle na mě bylo fakt moc. Zase není divu, pokud nadšený maturant začne číst jako první právě Proces, znechuceně jej odloží, a nakonec si raději udělá stručné výtahy z knih prostřednictvím internetu.
Nakonec jsem si u maturity vytáhla Jiřího Wolkera, respektive jsem mluvila o jeho básnické sbírce Host do domu. No nebudu se chvástat, u té ústní zkoušky to nebyla žádná sláva, měla jsem šílené nervy a měla pocit, že nevím vůbec nic, nakonec jsem dostala trojku. Mrzelo mě, že jsem si nevytáhla třeba Zločin a trest, to bych se rozmluvila určitě více.
Čtení knih je důležité i pro doplnění slovní zásoby, a také se jedná o praktický způsob, jak si osvojit pravidla českého pravopisu a gramatiku. Slohová cvičení, diktáty z vyjmenovaných slov, to mi nikdy nečinilo problémy. Mluvnice, podmět a přísudek, to už bylo o něco horší, ale přesto jsem z češtiny měla dvojky a trojky.
Moje bývalá nejlepší kamarádka byla také velký čtenář. Právě proto jsme se taky skamarádily, a tolik let nám přátelství vydrželo. Pro ostatní jsme byli asi tak trochu "mimo," když jsme si o velké přestávce na hřišti na lavičce četly, místo toho, abychom si povídaly s ostatními. A když jsme u jedné z nás pořádaly přespávačku, vždycky jsme si vzaly z domu rozečtenou knížku, a třeba půl hodiny jsme si v kuse četly, a pak jsme debatovaly o tom, co jsme právě přečetly.
No, byly to opravdu moc pěkné časy.
Z rodiny jsem teď už jediná, kdo rád čte. Moje babička také ráda četla, chodila do knihovny, darovala mi hrozně moc pohádkových knížek, za což jsem strašně moc ráda. Není pro mě lepšího dárku než pěkná knížka, ale potřebovala bych už nějakou nafukovací knihovnu, protože jsem takový "knižní křeček," mám doma hromady knih, a k valné většině mám citovou hodnotu. Ale poslední dobou už nosím i některé tituly do knihobudky, případně ty novější daruji do knihovny, ať z nich mají radost i jiní čtenáři.
Knihobudky jsou za mě hrozně fajn nápad, darovat knížky, které mi leží doma, a odnést si na oplátku nové čtivo. U nás v obci je jedna malinká knihobudka - to je opravdu budka - a ve městě je jedna větší, typická police, takže tam nosím i časopisy, které by se mi zbytečně válely doma. Snad vždycky tu objevím nějaký skrytý poklad, buď svého oblíbeného autora, nebo knížku, kterou jsem četla před lety, a teď se k ní můžu vrátit.
V roce 2009 vyšel článek, který upozorňuje na to, že i kopírování učebnic porušuje zákon. Myslí se tím situace, kdy učitel kopíruje z učebnice různá cvičení nebo celé listy. U nás na střední se taky kopírovaly listy z učebnic, případně i pracovních sešitů, hlavně na začátku školního roku, kdy se čekalo, až dorazí objednané knihy. Případně nám němčinář kopíroval výklady z jiné učebnice, které byly o dost srozumitelnější než ty učebnice, které jsme si povinně kupovali.
No, je to dost bizarní, že se autorský zákon týká i učebnic, případně pracovních sešitů. Ale na tyto případy se předpokládám nijak velké kontroly nedělají. Samozřejmě není v pořádku to, že někdo přepíše celou knihu a hodí ji na internet, kde je volně dostupná ostatním. Pamatuji za časů blog.cz, že se publikovaly na vybraných blozích třeba kapitoly z Harryho Pottera či Stmívání, ale tyto blogy byly většinou rychle rušeny.
Ochrana autorského práva má v opodstatněných případech velký smysl.
Tak Vám, milí knihomolové, přeji krásný Světový den knihy. Máte teď zrovna rozečtený nějaký román? Začali jste milovat čtení knih také už v dětství? Vadila Vám povinná četba na základce či na střední? Nebo jste ji naopak četli rádi? Napište mi Vaše názory a postřehy do komentářů, budu se moc těšit!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Mám rozečtených několik knížek a čtu je podle nálady a příležitosti (dětské knihy, e-knihu...). Milovníkům knih doporučuji na Klubu blogerů rubriku KnihoLOVEní.
OdpovědětVymazatNyní mám rozečtenou knihu Tomáše Etzlera Novinářem v Číně, jsou to dva díly a ta mě tak pohltila, že ji čtu jedním dechem, i když z příběhů běhá mráz po zádech a přitom to je ze současnosti. Knihy si nekupuji, chodím do knihovny a vždy se najde něco zajímavého. Když jsem jezdila do práce autobusem, četla jsem cestou a někdy jsem i zapomněla vystoupit. Měj se fajn a čtení zdar.
OdpovědětVymazatJá už mám od střední tak daleko, že si svůj vztah k povinné četbě nepamatuji (takže předpokládám, že byl asi neutrální ;-)). Četla jsem vždycky ráda, je to pro mne oddychová aktivita, i když musím říci, že čtu hlavně detektivky (ale občas zabrousím i do jiných žánrů)
OdpovědětVymazatRáda čtu od dětství a teď mám aktuálně rozečtenou knížku Myšlenky vraha od Romy Hausmannový . Její prvotina Milé dítě se mi moc líbila a tohle vypadá taky slibně - autorka umí navodit správnou atmosféru .
OdpovědětVymazatPřiznám se, že Proces jsem nedočetla. V půlce jsem ho musela odložit, jako moc mi Kafka nesedl. Je to opravdu frustrující čtení. Sdílím nadšení pro knihy i knihobudky, v posledních letech jsem si moc oblíbila i Knihobot. Hodně knížek mám právě od tam a nějaké jsem přes něj i prodávala.
OdpovědětVymazatRozečteného mám pořád něco, teď právě cestopis od Ladislava Zibury, toho čtu ráda a vždycky se u jeho knih bavím. Můžu jen doporučit. Eliss, měj se hezky, pá 😀
OdpovědětVymazatStále si čas od času hodím den kavárenského povaleče, obejdu pražské antikvariáty a pak si sednu s nějakým objevem dni kavárny a čtu si.
OdpovědětVymazatSpousty antikvariátů jsou již online, ale to není to pravé potěšení z lovu.
A o weekendu neopomenu navštívit nějaké knihkupectví; minulou neděli jsem koupil povídkovou knížku - Augustina Bazterrica "Devatenáct pařátů a jeden temný pták"
Kafku mám ráda - za jeho nejlepší díla považuju Proměnu a Proces. Jediná kniha, o které vím, že je nedokončená, je Zámek.
OdpovědětVymazatS knížkami to mám jako ty, také je miluji a nedám na ně dopustit :) měly bychom se někdy sejít, co ty na to ;)? Je skvělé, že jste měli na 2. stupni dobrou češtinářku. Texty v čítankách jsou přesně proto, aby nás navnadili a my si chtěli knihu přečíst celou :) také jsem nikdy neměla problém se čtenářskými deníky. Všechno jsem měla přečtené brzy. Teď čtu ke zkoušce dětskou světovou literaturu. U maturity jsem si vytáhla 1984, což je dost náročná četba. Ve stresu jsem si v první chvíli nemohla vzpomenout na jména hlavních postav, ale naštěstí jsem to z paměti vydolovala :D Ségra si vytáhla Proměnu od Kafky. Strašně se těším na třetí díl Šikmého kostela <3 přečtu si ho za zkoušky :D tak snad je budu mít co nejdřív úspěšně za sebou xDD taky si občas připadám divná, když pořád čtu. Čekáme na přednášky, holky jsou na mobilu, já si čtu. Je to prostě droga, no... :D
OdpovědětVymazatStandardně mívám zároveň rozečtené 3-4 knížky, což je dobrý paměťový trénink :-).
OdpovědětVymazat