Je to vůbec možné?

 Dnešní společnost je ve spoustě ohledů zvláštní, a často se začínám podivovat, mezi jakými lidmi to vlastně žiju. Kdekdo se dneska nazývá "blogerem" a "influencerem" a ohání se názory, které jsou podle daného jedince ty jediné správné. Ale vždycky by měly být články a videa v mezích slušnosti, vadí mi, když je někdo útočný. 

Ráno si vždycky při snídani a kávě pročítám zprávy na internetu, abych se dozvěděla, co je nového. A primárně používám Seznam, někdy iDNES. Právě na první zmíněné doméně již delší dobu fungují stránky Seznam Médium. Tato platforma funguje na systému blogování, spuštěna bylo vloni na podzim. Autoři se zde mohou zaregistrovat, buď pod svým pravým jménem či přezdívkou, a publikovat své články. Témata jsou zde opravdu pestrá, kvalita dost proměnlivá, až se někdy tak trochu divím, kdo všechno má odvahu pouštět své výplody do světa. 

Poslední dobou si v mediálním prostoru všímám toho, že naše společnost začíná být masivně poštvávána proti důchodcům. Prý se mají nejlépe za poslední roky, není potřeba neustále zvyšovat penze, protože na ty budoucí penzisty už v rozpočtu nic nezbyde, a tak podobně. Za mě je tohle úplně jednoduché. Pokud roky odvádím systému peníze na sociálních odvodech, dřu celý život, tak logicky očekávám, že mi stát toto vrátí ve formě starobního důchodu. Jenže politici nás začínají připravovat na to, že budoucí penze budou nízké, stále se zvyšuje věk odchodu do důchodu, a pan premiér nedávno pronesl, že nikdo nemůže čekat, že ho stát bude vodit za ručičku. 

V tom případě tedy celý důchodový systém ztrácí smysl, není potřeba platit sociální pojištění, které tvoří na výplatní pásce docela velkou položku, a ty peníze si můžeme strčit doma pod polštář, nebo do banky. Ale oboje má taky svá rizika, protože inflace je dost neúprosná. 

Důchodci jsou lidé úplně stejně jako my, mladší ročníky. Říkáte si, proč píšu něco tak samozřejmého? Protože mi připadá, že se z naší společnosti vytrácí velkou měrou právě úcta ke stáří. To je něco, co mi rodiče vštěpovali už odmalička. Pustit staršího člověka sednout v autobuse. Je pro mě automatické, že pomůžu sedmdesátileté sousedce s těžkou taškou, když spolu jdeme z autobusu. Nedělám to ale pro to, že musím. Já to udělat chci, a dělá mi to radost. 

Už mám jen jednu babičku, kterou navštěvuji při každé příležitosti. Vloni oslavila pětaosmdesát let, fyzicky je na tom dost dobře, bohužel se u ní rozvíjí stařecká demence, takže hrozně zapomíná. Před dvěma týdny mi třeba pětkrát po sobě volala, přitom chtěla volat tetě, minulý měsíc mi zase posílala několik prázdných SMS zpráv. Má tlačítkový telefon, ale už si s ním často neví pořádně rady, případně zapomene, co vlastně chtěla.

Má deníček, do kterého si vše zapisuje, je to praktické, pokud si na něco nemůže vzpomenout, tak tam mrkne. I přesto všechno svoji babičku miluji. S láskou vzpomínám na dětství, kdy jsem u ní v paneláku trávila i celý červenec. Ale jen v paneláku jsme rozhodně neseděli - i s dědou jsme chodili na zahrádku, která byla babiččinou radostí a pýchou, na procházky po okolí, s dědou jsme brzy ráno vyrazili na hřiby, zatímco babička chystala něco dobrého na oběd...

Mám na dny svého dětství strávené u babičky opravdu krásné vzpomínky, a jsem strašně ráda, že jsem si mohla své prarodiče užít. Bylo to nezapomenutelné a kouzelné.

A teď si vezměte fakt, že spousta mladých lidí své prarodiče nejspíš nezažila. Nemají vštípenou tu úctu ke stáří. Jak si jinak vysvětlit to, co dokáží někteří pisálci bez jakékoliv hanby vypustit na papír, že se neštítí ponížit, byť písemnou formou, starého člověka? Nejde jen o to, že mladí důchodcům závidí jejich peníze. Což je samo o sobě také strašné. Ale útoky jsou opravdu až nesmírně ponižující. 

Jak jinak si totiž vysvětlit tento článek na Seznam médiu. https://medium.seznam.cz/clanek/unavena-ucitelka-proc-stari-lide-zapachaji-51213

Titulek článku zní "Proč staří lidé zapáchají." Autorka článku, vystupující pod pseudonymem Unavená učitelka, zde vysvětluje, že jako mladá si myslela, že staří lidé smrdí proto, že se rozkládají zaživa, a brzo umřou. Jenže vysvětlení je prý daleko prostší - jedná se o molekulu, která se začne jaksi drát na povrch už od třicátého roku, a rok od roku se tento "pach" zvýrazňuje." 

Jedná se o přirozený proces lidského těla, tyto změny jsou vyvolány stárnutím pokožky.

Článek je krátký, nejedná se o nijak kvalitní sloh, já osobně jsem si z něj neodnesla nic poučného. Jen se ptám sama sebe. Proč má někdo potřebu psát zrovna o takové věci? Mě by nikdy nenapadlo tvrdit, že důchodci smrdí. Páchne ten, kdo se nemyje, nestará se o sebe, nepere si oblečení. Ale to přeci není o věku. Smrdět může stejně i dvacetiletý, nebo padesátiletý člověk. Každý z nás má svou specifickou vůni, kterou přebíjíme různými deodoranty, voňavkami a podobně. 

Jasně, klasický pach potu není nijak příjemným odérem. Ale takto urážet, ba ponižovat, staré lidi, kteří celý život pracovali, užívají si zasloužený klid, a čerpají od státu peníze, které odváděli celý život do systému? 

Proč raději společnosti nevadí flákači na sociálních dávkách, kteří umí v systému velmi dobře chodit? Určitá skupina obyvatelstva, která od osmnácti let pobírá sociální dávky, šikovně si zařídí invalidní důchod, a kolem patnáctého v měsíci vždy tlačí v supermarketu plný vozík potravin, který si nenakoupí normální pracující rodina? Případně si zasloužilé matky nasekají obrovský počet dětí, které také v životě nesáhnou na práci, budou celoživotně přisáty na státním cecíku, a nikdy nic svou prací do systému neodvedou? 

A netvrďte mi, prosím pěkně, že to tak není. Co jsem na nemocenské, vídám toto etnikum poflakovat se po městě v dopoledních hodinách, a když jsem si šla minule vyřizovat na sociálce lístek na peníze, viděla jsem na vlastní oči, jak někteří drze jednají s úřednicemi. Takže vlastně proč ne? Budeme se raději strefovat do starých lidí, kteří chtějí mít jen klid, a důstojně dožít. Ovšem někteří jsou důchodci v podstatě od narození, a nikdo s tím nehodlá nic dělat... 

Sama za sebe nemám pocit, že by byli staří lidé nějak výrazněji cítit. Nikdy jsem nezaznamenala, že by moje babička či děda zapáchali. Naopak, vždycky mi tak nějak spíše voněli. Ale že bych cítila jakousi starobu, nebo dokonce hnilobu? To přece proboha ne! Pokud se mnou v autobuse jede někdo, kdo mi smrdí, není to rozhodně o stáří. Postižený, desetiletý kluk, který jezdí s tatínkem, má pleny, protože neudrží stolici, tak prostě občas smrdí, když má ty plínky plné. Stejně jako půlroční dítě, co si nadělá do plínky, a maminka ho přebalí až po odchodu z autobusu. 

Takové věci se prostě stávají. Ale je potřeba to rozmazávat v mediálním prostoru? Já bych si raději přečetla odpaní autorky její názor na nepřizpůsobivé občany, kteří celý život vysávají sociální systém. Doufám, že si na to dotyčná vzpomene, až bude stará ležet v domově důchodců, úplně sama, bez rodiny, jen s personálem, a třeba jí někdo řekne, že smrdí starobou. 

Víte, ono jde taky o to, že takový článek se může starého člověka dotknout, což je pochopitelné. Někdo se tomu zasměje, ale starý člověk se může cítit takovým článkem ponížen. A o to asi paní autorce snad šlo, ne? 

Závěrem napíšu jen jediné. Nechte staré lidi na pokoji, je hrozně jednoduché se strefovat do těch zranitelných a slabších. Ať si každý zamete před svým vlastním prahem.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥