Na naší krásné matičce Zemi najdeme spoustu krásných míst, z nich některá jsou zapsaná v knihách nejrůznějších rekordů. Dnes bych ráda věnovala pár slov nejhlubšímu místu na planetě, a sice Mariánskému příkopu, který se rozléhá v západní části Pacifiku. Krom toho, že se jedná o nejhlubší místo na světě, je také z mnoha důvodů zahalen puncem tajemna.
V neuvěřitelné hloubce pod hladinou moře, kde by krom nepropustné temnoty a díky silnému tlaku neměl existovat prakticky žádný život, byla v hloubce 8 187 metrů pozorována dle současných měřítek nejhlouběji žijící ryba Pseudoliparis swirei. Hloubka Mariánského příkopu podle posledních měření činí 10 994 metrů. Krom toho, byť v menší hloubce, se tu hojně vyskytují mořské okurky a některé exempláře žahavců.
Vůbec poprvé byl Mariánská příkop prozkoumán v roce 1951 plavidlem britského námořnictva Challenger II. Pomocí echo odrazů od mořského dna byla hloubka určena na 10 900 metrů. Což se skoro shoduje s výsledky posledních měření! Výpočet byl určen podle toho, jak rychle se signál vrátil zpět na hladinu. Ale tehdy nebyl ještě příkop prozkoumán, vědci se dlouho domnívali, že v takové hloubce přeci nemůže nic existovat.
Možnosti, jak příkop prozkoumat, jsou totiž značně omezené, vzhledem k obrovskému podmořskému tlaku není jednoduché takový ponor zvládnout. Do roku 2022 bylo proveden jen sedm sestupů bez posádky, a dvaadvacet s posádkou.
V roce 1960 byl uskutečněn první hlubinný ponor s posádkou. Poručík Don Walsh a švýcarský záhadolog Jacques Piccard se dostanou do neuvěřitelné hloubky 10 916 metrů, ale kvůli poklesu teploty v kabině na sedm stupňů Celsia a extrémnímu tlaku, který je přibližně tisíckrát vyšší než na povrchu moře, se mohou zdržet jen na dvacet minut.
A už po tomto experimentu začalo v určitých kruzích docházet k tezím, že v Mariánském příkopu se děje něco podivného, co se nedá nijak racionálně vysvětlit.
V roce 1985 mělo dojít k incidentu, který zachytil "speciální mořský ježek." Toto je sonda, o průměru asi devíti metrů, vybavena senzory a přístroji. Při ponoru ježek údajně zachytí podivný zvuk - jakoby nůž škrábal po kovovém povrchu. Kabely, které ježka drží, se zároveň začínají nebezpečně napínat. Když se výzkumníci snaží ježka vytáhnout, podaří se jim to až po dlouhých třech hodinách!
Jeho povrch má být posetý rýhami po obřích škrábancích, které nápadně připomínají čelisti. Incident je nakonec uzavřen s tím, že došlo k nehodě, ale autenticita celé události je dodnes zpochybňována.
Video výše pochází z hlubin Mariánského příkopu, které bylo pořízeno z hloubky jeden a půl kilometru. Spolu s kamerou je tu umístěna i návnada, která má za cíl přilákat mořské živočichy. Což se rychle podaří. Krom malých rybek se brzy za potravou přihrnou i žraloci. Jednoho exempláře se ale bojí všechno živé kolem, což dokazuje rychlý úprk.
Podle některých odborníků se jedná o exemplář megalodona, podle jiných se jedná o vzácný druh světlouna. Podle záběrů z videa těžko posoudit, jak je žralok opravdu velký, ale připadá mi poměrně dlouhý, a navíc jde poznat, že se nejedná o žádného mladíka. Každopádně to ale působí pořádně klaustrofobicky - co všechno neznámého tu může přežívat...
Ve vědeckém časopise se v roce 2016 objevuje článek, který pojednává o záhadných zvucích zachycených v Mariánském příkopu mezi lety 2014 a 2015. Zvuk byl zaznamenám pomocí autonomních hlubinných dronů vybavených podvodními mikrofony.
Vědci jej popisují jako hluboké sténání o frekvenci pouhých 30 hertzů, a podivné kovové finále, které dosahuje až 8 000 hertzů! Autoři jsou přesvědčeni, že tyto zvuky jsou vydávány biologickým tvorem. Snahy o jeho identifikaci ovšem selhávají. Přeložila jsem pár komentářů pod videem, a diskutující se opravdu předhánějí v divokých konspiracích, oč by se mohlo jednat.
Druh vyhynulé velryby, rozhovor mezi mimozemšťany, případně porucha zařízení, to je jen pár těch zajímavějších komentářů. Podle zoologů jsou na nahrávce námluvné zpěvy druhu kosticovitých. Ale tento druh se páří pouze v létě, a zvuky byly zaznamenány celoročně... Po poslechu nahrávky musím říct, že mi to moc nezní jako rybí zvuky - ale já nejsem odborník, že. Ale každopádně to ve mně vyvolává tak trochu úzkost, a znovu se musím vrátit k otázce - co skrývá dno Mariánského příkopu za tajemství?
Třeba se odborníkům jednou podaří pořádně prozkoumat celý Mariánský příkop, a určitě budeme překvapeni novými živočišnými druhy, které se podaří objevit. I když si odmyslíme ten tajemný aspekt, který obklopuje Mariánský příkop, jedná se o úžasné místo na planetě.
Co si o tomto myslíte Vy? Skrývá Mariánský příkop nějaké temné tajemství? Dají se škrábance na sondě z roku 1985 vysvětlit technickými potížemi, nebo došlo k útoku obrovského živočicha? A co záběry údajného megalodona? Jedná se jen o "pouhého" žraloka, a odborníci se mýlí? A co ty podivné zvuky? Jde jen o jazyk velryb, nebo o něco mnohem temnějšího...?
Napište mi Vaše názory a postřehy do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Ten zvuk je hodně děsivej . Tam bych nevlezla ani za boha , obecně mám respekt z vody a často si představuju , co je na dně . Jednou jsem byla na dovolený u moře a zašli jsme si do muzea mořských zvířat , to nebyl nejlepší nápad :o)
Eliss, hezký článek. Já si myslím, že to může "vyluzovat" ta obrovská hloubka vody, nemyslím, že by dole byla ukrytá mimozemská stanice. Ale kdo ví. Hezké je, že máme stále co zkoumat a objevovat. A určitě bych se tam potápět nešla :-)
Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit. Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení. Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená. Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu. Je úžasné pozorova
Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů. Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa
Ten zvuk je hodně děsivej . Tam bych nevlezla ani za boha , obecně mám respekt z vody a často si představuju , co je na dně . Jednou jsem byla na dovolený u moře a zašli jsme si do muzea mořských zvířat , to nebyl nejlepší nápad :o)
OdpovědětVymazatEliss, hezký článek. Já si myslím, že to může "vyluzovat" ta obrovská hloubka vody, nemyslím, že by dole byla ukrytá mimozemská stanice. Ale kdo ví. Hezké je, že máme stále co zkoumat a objevovat. A určitě bych se tam potápět nešla :-)
OdpovědětVymazat