Přeskočit na hlavní obsah

Tajemný Mariánský příkop

 Na naší krásné matičce Zemi najdeme spoustu krásných míst, z nich některá jsou zapsaná v knihách nejrůznějších rekordů. Dnes bych ráda věnovala pár slov nejhlubšímu místu na planetě, a sice Mariánskému příkopu, který se rozléhá v západní části Pacifiku. Krom toho, že se jedná o nejhlubší místo na světě, je také z mnoha důvodů zahalen puncem tajemna. 

V neuvěřitelné hloubce pod hladinou moře, kde by krom nepropustné temnoty a díky silnému tlaku neměl existovat prakticky žádný život, byla v hloubce 8 187 metrů pozorována dle současných měřítek nejhlouběji žijící ryba Pseudoliparis swirei. Hloubka Mariánského příkopu podle posledních měření činí 10 994 metrů. Krom toho, byť v menší hloubce, se tu hojně vyskytují mořské okurky a některé exempláře žahavců. 




Vůbec poprvé byl Mariánská příkop prozkoumán v roce 1951 plavidlem britského námořnictva Challenger II. Pomocí echo odrazů od mořského dna byla hloubka určena na 10 900 metrů. Což se skoro shoduje s výsledky posledních měření! Výpočet byl určen podle toho, jak rychle se signál vrátil zpět na hladinu. Ale tehdy nebyl ještě příkop prozkoumán, vědci se dlouho domnívali, že v takové hloubce přeci nemůže nic existovat.

Možnosti, jak příkop prozkoumat, jsou totiž značně omezené, vzhledem k obrovskému podmořskému tlaku není jednoduché takový ponor zvládnout. Do roku 2022 bylo proveden jen sedm sestupů bez posádky, a dvaadvacet s posádkou. 

V roce 1960 byl uskutečněn první hlubinný ponor s posádkou. Poručík Don Walsh a švýcarský záhadolog Jacques Piccard se dostanou do neuvěřitelné hloubky 10 916 metrů, ale kvůli poklesu teploty v kabině na sedm stupňů Celsia a extrémnímu tlaku, který je přibližně tisíckrát vyšší než na povrchu moře, se mohou zdržet jen na dvacet minut.

A už po tomto experimentu začalo v určitých kruzích docházet k tezím, že v Mariánském příkopu se děje něco podivného, co se nedá nijak racionálně vysvětlit.

V roce 1985 mělo dojít k incidentu, který zachytil "speciální mořský ježek." Toto je sonda, o průměru asi devíti metrů, vybavena senzory a přístroji. Při ponoru ježek údajně zachytí podivný zvuk - jakoby nůž škrábal po kovovém povrchu. Kabely, které ježka drží, se zároveň začínají nebezpečně napínat. Když se výzkumníci snaží ježka vytáhnout, podaří se jim to až po dlouhých třech hodinách! 

Jeho povrch má být posetý rýhami po obřích škrábancích, které nápadně připomínají čelisti. Incident je nakonec uzavřen s tím, že došlo k nehodě, ale autenticita celé události je dodnes zpochybňována. 


Video výše pochází z hlubin Mariánského příkopu, které bylo pořízeno z hloubky jeden a půl kilometru. Spolu s kamerou je tu umístěna i návnada, která má za cíl přilákat mořské živočichy. Což se rychle podaří. Krom malých rybek se brzy za potravou přihrnou i žraloci. Jednoho exempláře se ale bojí všechno živé kolem, což dokazuje rychlý úprk. 

Podle některých odborníků se jedná o exemplář megalodona, podle jiných se jedná o vzácný druh světlouna. Podle záběrů z videa těžko posoudit, jak je žralok opravdu velký, ale připadá mi poměrně dlouhý, a navíc jde poznat, že se nejedná o žádného mladíka. Každopádně to ale působí pořádně klaustrofobicky - co všechno neznámého tu může přežívat...


Ve vědeckém časopise se v roce 2016 objevuje článek, který pojednává o záhadných zvucích zachycených v Mariánském příkopu mezi lety 2014 a 2015. Zvuk byl zaznamenám pomocí autonomních hlubinných dronů vybavených podvodními mikrofony. 

Vědci jej popisují jako hluboké sténání o frekvenci pouhých 30 hertzů, a podivné kovové finále, které dosahuje až 8 000 hertzů! Autoři jsou přesvědčeni, že tyto zvuky jsou vydávány biologickým tvorem. Snahy o jeho identifikaci ovšem selhávají. Přeložila jsem pár komentářů pod videem, a diskutující se opravdu předhánějí v divokých konspiracích, oč by se mohlo jednat.

Druh vyhynulé velryby, rozhovor mezi mimozemšťany, případně porucha zařízení, to je jen pár těch zajímavějších komentářů. Podle zoologů jsou na nahrávce námluvné zpěvy druhu kosticovitých. Ale tento druh se páří pouze v létě, a zvuky byly zaznamenány celoročně... Po poslechu nahrávky musím říct, že mi to moc nezní jako rybí zvuky - ale já nejsem odborník, že. Ale každopádně to ve mně vyvolává tak trochu úzkost, a znovu se musím vrátit k otázce - co skrývá dno Mariánského příkopu za tajemství? 

Třeba se odborníkům jednou podaří pořádně prozkoumat celý Mariánský příkop, a určitě budeme překvapeni novými živočišnými druhy, které se podaří objevit. I když si odmyslíme ten tajemný aspekt, který obklopuje Mariánský příkop, jedná se o úžasné místo na planetě.

Co si o tomto myslíte Vy? Skrývá Mariánský příkop nějaké temné tajemství? Dají se škrábance na sondě z roku 1985 vysvětlit technickými potížemi, nebo došlo k útoku obrovského živočicha? A co záběry údajného megalodona? Jedná se jen o "pouhého" žraloka, a odborníci se mýlí? A co ty podivné zvuky? Jde jen o jazyk velryb, nebo o něco mnohem temnějšího...? 

Napište mi Vaše názory a postřehy do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Ten zvuk je hodně děsivej . Tam bych nevlezla ani za boha , obecně mám respekt z vody a často si představuju , co je na dně . Jednou jsem byla na dovolený u moře a zašli jsme si do muzea mořských zvířat , to nebyl nejlepší nápad :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, hezký článek. Já si myslím, že to může "vyluzovat" ta obrovská hloubka vody, nemyslím, že by dole byla ukrytá mimozemská stanice. Ale kdo ví. Hezké je, že máme stále co zkoumat a objevovat. A určitě bych se tam potápět nešla :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js