Novodobá závislost?

 Předevčírem mě na Seznam zprávách upoutal zajímavý titulek s názvem: "Česku hrozí nová epidemie závislosti, předstihla už i klasické drogy." Samozřejmě jsem byla zvědavá, na čem že se Češi stávají závislými? No a odpověď, která se tu skrývá, mě upřímně nijak nepřekvapila.

V žebříčku užívání drog pořád vedou cigarety, na druhém místě je alkohol. Ovšem na třetí místo, právě před "klasické" drogy, se dostaly léky. Nejvíce v tomto ohledu vedou hypnotika - léky, které navozují či usnadňují spánek. U těchto léků je ale velkým problémem jejich nadměrné užívání, které vede k fyzické i psychické závislosti.

Já sama jsem před lety měla velký problém se závislostí na antidepresivech - to mi bylo asi tak dvaadvacet. Brala jsem citalopram, který mi měl pomoci s léčbou anorexie. Jenže paradoxně - to jsem zjistila až později - tyto léky mé problémy s jídlem prohloubily, jelikož je v příbalovém letáků jako jeden z velmi častých vedlejších účinků napsáno nechutenství. 

Léky jsem brala tuším pře s dva roky v kuse - přitom optimální doba užívání je maximálně půl roku. Dostavily se další vedlejší účinky - krom nechutenství se mi hrozně zhoršila krátkodobá paměť - na školní praxi jsem nevěděla, co mi mistrová řekla před pěti minutami, že mám udělat za práci. Nebo jsem si domluvila schůzku s kamarádkou na druhý den, a pak jsem o tom nevěděla. A to jsem jinak na tyhle věci strašně zodpovědná!

Ovšem daleko horší byla i jakási divná emoční zploštělost. Necítila jsem žádné emoce - smutek, radost, vše jako by se pocitově odpinklo od mé mysli a nezanechalo tam nic. Nakonec jsem nejedla už vůbec, za celý den jsem byla schopná pozřít jen půlku rohlíku, a říkala jsem si, jestli by nebylo lepší umřít. Nebyly to sice vyloženě myšlenky na sebevraždu, ale už to bylo na hraně.

Nakonec jsem se rozhodla, ač by mi každý doktor řekl, že se to nesmí, léky prostě přestat jíst. Ale bylo těžké k tomu dospět. Vypěstovala jsem si totiž na citalopramu psychickou závislost - měla jsem strach, že když přestanu antidepresiva jíst, celý můj život se zhroutí. Ale šlo to. Prvních pár dní se mi trochu motala hlava, ale jinak jsem se cítila fajn. Svět se kolem mě začal jakoby rozjasňovat. Měla jsem lepší náladu, nebyla jsem už tolik unavená, a hlavně jsem začala pořádně jíst, a sama jsem se dostala z anorexie. A to jen proto, že jsem opravdu začala chtít. 

Od té doby jsem se zařekla, že už žádné podobné léky brát nikdy nebudu. Jenže když se mi letos v létě dostavily první záchvaty panické ataky, na stole byla opět otázka užívání utlumujících léků. Prvně jsem jela se záchvatem na pohotovost. Prostě jsem si myslela, že umírám. Bolelo mě u srdce, hrozně mi bušilo, do toho jsem si to celé zhoršila návaly paniky, které na mě doléhaly v nepolevujících vlnách.

Na pohotovosti mi naměřili EKG a já jsem všechno doktorovi řekla. Že mám strach, že umřu, že mě už tři dny v kuse bolí hlava, a taky že mi hrozně buší srdce a mám strach, že mi je něco vážného. Bylo mi divné, že se mě asi třikrát zeptal, jestli jsem ve stresu. Já si v té chvíli nepřipadala ve stresu, ačkoliv jsem v něm evidentně byla. 

Dostala jsem domů igelitový pytlíček se třemi tabletkami Neurolu a Bisoprololu, který měl pomáhat na to akutní bušení srdce.

Doma jsem se nemohla zaboha uklidnit. Vzala jsem si půlku toho léku na srdce, lehla si do postele a snažila se uklidnit. Přemýšlela jsem, jestli si mám vzít i půlku toho Neurolu. Početla jsem si diskuze na internetu a dospěla k názoru, že to se raději zblázním, než abych brala takový "dryják." Největší obavy jsem měla z toho, že bych se stala na Neurolu závislá - ona závislost totiž vzniká již po krátkodobém užívání. Ale na to mě nikdo z lékařů nikdy neupozornil.

Od té doby se svými stavy bojuji. Když jsem byla následně u svojí praktické doktorky, napsala mi hromadu léků. Citalopram, Neurol, Bisoprolol. Když jsem se jí snažila vysvětlit, že před lety mi ten Citalopram dělal velké problémy s psychikou, a že Neurol brát prostě nechci, protože mám strach, že se na něm stanu závislá, tak její jediná odpověď byla, že bez léků to nepůjde.

Nepůjde? Opravdu jsou léky jediným řešením panických atak? Objednala jsem se k výborné psycholožce, která se specializuje právě na záchvaty panické ataky. A ta mi vytiskla papír s návodem na svalové relaxace. Jednoduše si k večeru lehnout do postele, a podle návodu se uvolnit. Nebylo to ze začátku jednoduché, připadalo mi to jako něco zavánějící šarlatánstvím, ale ono to opravdu funguje. A když na mě přijde opravdu silnější záchvat ataky, vezmu si půlku toho Bisoprololu na zklidnění bušení srdce a eventuální bolesti na prsou, která někdy ataky taky doprovází.

Když jsem doktorku prosila, ať mi ta antidepresiva nepíše, že ten Neurol a Citalopram brát nebudu a nechci, její odpověď byla, že je prostě brát musím. A tečka. Docela mě udivilo i to, že chce, abych brala denně tedy oboje antidepresiva, ale i ten Bisoprolol na srdce. Jenže proč denně - jiné potíže se srdcem nemám, byla jsem i na kardiologii, pro jistotu, kvůli těm atakám. A srdce mám díkybohu zdravé. Tak mi to nedává smysl.

Tehdy po první návštěvě jsem si léky vyzvedla. Jenže krabiček mám doma moc, a prostě je nemám šanci spotřebovat! Teď už je ani nevyzvedávám. A jak můžete vidět na fotce výše, doma se mi nakupilo plno nespotřebovaných léků, které jsou prošlé. Našla jsem ve špajzu ještě zastrčené staré Citalopramy, léky na kašel, horečku, živočišné uhlí. Musím to jít vrátit příští týden do lékárny.

Jednoduše si ty léky už nebudu vyzvedávat. Proč taky? Může je potřebovat někdo další, kdo je na tom hůře než já.

Užívání tlumících léků je ale na vzestupu. Plně chápu, když je někdo těžce psychicky nemocný, že jsou pro tyto lidi antidepresiva poslední záchranou a že je nutně potřebují, aby mohli fungovat. Jenže, což je šokující, se v článku píše, že například některé šílené matky dávají DĚTEM tabletky Neurolu na uklidnění. Doslova se tam píše toto: 

"Když se můj syn hlásil na gymnázium, zrovna vrcholila jarní pylová sezona. Měl s sebou tedy léky na alergii. Když se vrátil z přijímaček, vyprávěl mi neuvěřitelnou historku. Čtyři chlapci, kteří seděli v jeho blízkosti, se jej ptali, zda si bere Neurol. 

Vůbec nevěděl, co to je, tak mi doma historku vyprávěl. Byla jsem úplně v šoku. Patnáctileté děti, a už berou Neurol?" 

Ale tady bude chyba u rodiče, že dávají tyto tlumící léky dětem. Nedovedu si představit, že třeba třináctileté dítě bere takto silný lék. Neurol sice může pomoci, ale je silně návykový! Kamarádka mi kdysi vyprávěla o kolegyni, která si za šichtu dala klidně i tři tabletky. Pak měla silné záchvaty agrese, a v práci se s ní nedalo vydržet. Toto si vůbec nedovedu představit. 

K tomu ovšem mohl dopomáhat i fakt, že ona kolegyně téměř denně holdovala alkoholu, což je opravdu šílená kombinace. Antidepresiva plus alkohol, to není dobrý nápad. Když jsem tehdy brala citalopram, a dala si třeba jen skleničku vína, rychle mi to stouplo do hlavy. Fakt jsem se opila jen z trošky, takže jsem pak raději už alkohol nepila vůbec, protože jsem měla strach, že nebudu moct kontrolovat svoje chování.

Podle statistik zbytečně nadužívá léky až milion Čechů. Jedná se nejen o antidepresiva, ale i o různá sedativa a analgetika. Nejvíce ohrožené jsou v tomto směru ženy - muži prý dávají pořád přednost alkoholu...

Co s tím? Pokud je někdo závislý na volně prodejných lécích, asi je chyba u samotného jedince. Ovšem když je někdo závislý na lécích, které mu neustále dokola píše lékař, je to už trošku jinak. Neměl by se lékař spíše více snažit hledat příčinu problému, než slepě psát léky, jak to dělá mimochodem i moje paní doktorka?

Jsem hrozně ráda, že už pravidelně žádné léky, krom vitaminů, neberu. Raději občas přetrpím psychickou nepohodu, než ze sebe dělat psychické želé, kterému je fuk úplně všechno. To už opravdu nikdy více! 

Hrozně líto je mi těch dětí a mladistvých, kteří spadají do kolotoče závislosti na lécích, a ještě si plně neuvědomují, jaké to pro ně může mít hrozné fyzické, ale i psychické následky.

Přikládám odkaz na článek na Seznam zprávách: 

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-cesku-hrozi-nova-epidemie-zavislosti-uz-predstihla-i-klasicke-drogy-241122?fbclid=IwAR1RuY5zgu-184hGl9Sn9A7C97uSIad7EfLNpd5WI1I-85zgOmE9GQ9ixMk#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest228_personal_layout_3_varB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Co si o tomto myslíte Vy? Setkali jste se někdy s tím, že Vám lékař napsal léky, a vy jste je nakonec nevybrali celé, nebo vůbec? Píší lékaři zbytečně moc léků? Brali jste někdy nějaké léky na úzkosti? Pomohly Vám? Máte ve svém okolí někoho, kdo je závislý na lécích? Je podle Vás normální, aby rodiče dopovali své děti léky jako Neurol? Napište mi do komentářů, co si o tom myslíte!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥