Milovaná štědrovečerní klasika

 Štědrý den si neumím představit bez několika důležitých tradic a zvyků. Ranní pohádky, k snídani vánočka s máslem a marmeládou, následný půst vyplněný procházkami po okolí a návštěvami přátel a příbuzných. 

Coby dítě jsem se nejvíce samozřejmě těšila na Ježíška a na dárečky pod stromečkem. Nadělování dárků předcházela vždy tradičně štědrovečerní večeře. Kuřecí vývar s játrovými knedlíčky, následoval osmažený kapr, kuřecí a vepřové řízky - jak kdo měl chuť, a samozřejmě bramborový salát. Ten jsme doma mívali vždycky jen na Štědrý den. Ale jak už to tak bývá, zásoby salátu se v komoře rychle tenčily, jelikož řádil noční šotek...

Bramborový salát vždycky připravoval táta. Bylo v něm hodně cibule, vajíček, a pak do něj také dával salám junior. Ten jsem vždycky pečlivě třídila na okraj talíře - dodneška jsem tomuto salámu nepřišla na chuť, a do bramborového salátu jej nedávám. 

Spousta z nás si bez bramborového salátu neumí představit Vánoce. Ale jeho tradice, byť v lehce obměněné podobě, se objevuje i v jiných zemích. Ne nadarmo se neříká - jiný kraj, jiný mrav! Historie bramborového salátu je poměrně zajímavá, a historici, (nejen oni, také kuchaři), se přou, kde vlastně má své kořeny! 

Někdy kolem roku 1860 napadne ruského kuchaře Luciena Oliviera zajímavý recept. Jako přílohu ke křepelčím vajíčkům uzené kachně podává zajímavý "salát." Vařená vejce, vařené brambory, a pak také svou speciální majonézu. Většina hostů si všechny ingredience smíchá s majonézou, a pak teprve konzumuje. 

Ale to není všechno. Oliviera napadne do salátu přidat ještě kapary či olivy - a to už se na jeho bramborový salát stojí u restaurace fronty. Stovky lidí si zkouší udělat salát doma - jenže pokaždé mu to bájné "něco" chybí. V roce 1883 Olivier umírá, a bere si recept na svou báječnou majonézu do hrobu. Jeho salát z ruských domácností ale nezmizí. Jen jsou luxusnější ingredience nahrazeny těmi dostupnějšími - kuře, okurky a hrášek. 

Příprava bramborového salátu se brzy rozšíří za hranice Ruska. 

Až počátkem dvacátého století zažil salát velký boom i Americe. Německý přistěhovalec Richard Hellmann představil tamnímu trhu svoji verzi majonézy, a to právě prostřednictvím bramborového salátu pocházející z kuchyně jeho manželky. Od té doby bramborový salát zdomácněl i v Americe, byť zde je salát prý na naše poměry až moc sladký.

Do tehdejšího Československa byl bramborový salát, potažmo jeho recept, dovezen oficiálně v roce 1920, kdy jej přivezli z Ruska českoslovenští legionáři. Ale například již v roce 1826 se dal v kuchařce Magdaleny Rettigové dohledat recept na "míchaný salát zemčátkový." 

Celorepublikovou zvyklostí a tradicí se bramborový salát stane až po druhé světové válce. Do té doby převažuje jako štědrovečerní večeře spíše vařený kapr v octovém či vinném nálevu s kořenovou zeleninou. 

V Československu se ale majonéza začala ve velkém do salátu přidávat až v padesátých letech, a to i díky průmyslově vyráběné "Majolce." Od té doby se ve velkém rozmůže domácí výroba bramborového salátu na Štědrý den. Někdo do něj dává kukuřici, jablka, hořčici, nebo dokonce kečup!

Vášnivé debaty mezi hospodyňkami se vedou i o tom, zda tam patří uzenina, či ne... 

Bramborový salát má velkou oblibu i ve světě, ale je samozřejmě úplně jiný, než jsme zvyklí. Španělé do něj například přidávají tuňáka, Francouzi jej dělají s čočkou, cibulí a paprikou a dochutí vinným octem. V Japonsku je doplněn dresinkem z majonézy, rýžového octa a speciální hořčice karashi. 

V Německu zase podle průzkumů třetina obyvatel usedá se Štědrý den k talíři s bramborovým salátem a klobásou. Tak trochu obměna našeho junioru či gothaje - ale já musím říct, že tu klobásu si tam moc představit nedovedu...

Ale důležité je, ať si každý udělá bramborový salát tak, jak jej má rád a jak je zvyklý. Já před lety zkusila místo majonézy přidat do salátu bílý jogurt. Katastrofa - nedalo se to jíst. Takže klasika. Na kostičky nakrájím uvařené brambory - ty vařím vždy ve slupce, nechám je pořádně vychladit. Přidám hrášek z konzervy, uvařenou mrkev, cibuli, a samozřejmě okurky - dochutím i trochou láku. A bez majonézy by to psotě nebylo ono, že! A v případě potřeby dokořením solí a pepřem, aby salát nebyl tak planý.

Nepřidávám do salátu žádnou uzeninu. Gothaj ani junior s přítelem nejíme. Před dvěma lety jsem do salátu přidala i lehce osmahnutou vysočinu. Nebylo to špatné, nicméně pořád si dám raději se zeleninou. Snad mám tak trochu averzi k salámu v salátu ze svého dětství. 

Každopádně, je skvělé, že má bramborový salát pořád v České republice svoji dlouhou tradici, a určitě jej u štědrovečerního stolu jen tak něco nenahradí! Já už se moc těším na tu mísu plnou salátu, teď při psaní článku jsem na něj fakt dostala chuť! 

A co Vy? Také chystáte na Štědrý den bramborový salát? Děláte jej také den předem, aby se pořádně odležel? Dáváte do bramborového salátu nějakou uzeninu? Bez čeho si neumíte představit Štědrý den? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný předvánoční čas, Vaše Eliss ♥