Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 325 Americký problém

 Autor: Ken Kalfus

Žánr: Společenský román, Satirický, Tragikomický 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Marshall a Joyce Harrimanovi žijí na první pohled svůj americký sen. Bydlí v jedné z lepších čtvrtí v New Yorku, mají úžasně položený byt, (avšak špatně osvětlený a málo udržovaný!), a vychovávají dvě malé děti, dvouletého Victora a čtyřletou Violu. Oba pracují na celkem prestižních kancelářských pozicích, a díky tomu mohou splácet poměrně drahou hypotéku.

Jenže pod krásnou fasádou se skrývá malý problém. Už druhým rokem se Harrimanovi rozvádějí. A rozvod není žádnou přátelskou událostí. Hádají se o vše - o dům, o psa, o děti, o způsoby jejich výchovy, a hlavně o alimenty. I nadále však spolu oba sdílejí z ryze praktických důvodů jeden byt, což vyvolává konflikty na obou stranách. 

I když bylo oběma řečeno, že spolu mají komunikovat pouze prostřednictvím právníků, tak to díky uspořádání jejich domácnosti zkrátka není možné, a jejich vzájemné vztahy jsou na bodu mrazu. Jako nejlepší způsob předávání zpráv se ukázala "lístečková metoda" - lepící lístečky na lednici s narychlo načmáranými vzkazy. 

Jedna z největších krizí, šílená hádka, vrcholí právě ráno 11. září 2001. Běžný pracovní den, který v New Yorku ráno zpočátku ničím nevyčníval, ale pozdější události zasáhly celý svět. Marshall pracuje jako investiční bankéř ve Světovém obchodním středisku, a Joyce cestuje po celých státech, jakožto asistentka manažerky se účastní schůzek s potencionálními klienty.

Ten den měli být oba v práci. Joyce měla namířeno letadlem z Newarku do San Franciska, nechvalně proslulým letem číslo 93, který skončil tragicky. Jenže díky absurdní shodě náhod nakonec oba vyvázli jen o vlásek. Joyce na poslední chvíli od cesty odradil telefonát o zkrachovalém jednání. A Marshall přišel později do práce díky tomu, že flirtoval s pohlednou učitelkou ze školky, takže při nárazu letadla byl v nižším patře budovy a dostal se ven včas. 

Když se nakonec setkají večer doma, Joyce řekne zklamaně: "Takže ty ses nakonec dostal ven?" A on stejně zklamaně odvětí: "A ty jsi nestihla to letadlo?" Přesně tato slova vystihují jejich vztah. 

Další dny Marshall bezcílně bloumá ulicemi New Yorku. Města, které nyní ztratilo punc bezpečí, a uvrhlo Ameriku do obrovského strachu a nejistoty. Hledá totiž na fotografiích bezprostředně po útoku sebe a Loyda - muže, jemuž zachránil život, když jej vyvedl z hroutícího se mrakodrapu, ale o pár minut později jej zabily padající trosky.

Joyce se zase snaží najít v životě nový smysl, cítí se probíhajícím se a nekonečným rozvodem zcela zničená, a na celé mužské pokolení se dívá jako na největšího nepřítele, a stále vymýšlí nové způsoby, jak Marshallovi co nejvíce rozvod znepříjemnit.

Autor nahlíží na obě postavy s notnou dávkou ironie. Oba "skoro" exmanželé touží po jediném - co nejvíce toho druhého poškodit, zesměšnit a ponížit. A do toho je tu nervózní období po jedenáctém září, Amerika je plná proměn, ale rozpadající se manželství a jejich neshody nedokáže překlenout ani největší tragédie v amerických dějinách. 

Pořád je tu totiž Americký problém... 




Hodnocení: Americký problém jsem si pořídila při své jarní návštěvě knihkupectví. Knihy z nakladatelství Odeon, konkrétně z edice Světová knihovna, mám v oblibě. Spoustu jsem si jich půjčila v knihovně, některé pořídila levně v antikvariátech. Tyto knížky jsou spíše pro náročnější čtenáře, já sama jich přečtu pár do roka, protože na ně musím mít tu správnou náladu.

Chtěla jsem si přečíst něco trochu náročnějšího, a volba padla právě na tuto knížku.

Téma jedenáctého září a teroristických útoků mi přišlo čtenářsky dost zajímavé. Filmů a dokumentů bylo natočeno spoustu, ale v knižní podobě jsem se s tímto tématem ještě nesetkala. Podle anotace jsem očekávala román s prvky satiry a tragédie. Ten jsem také v určité míře dostala, ale přesto se nemůžu ubránit lehkému zklamání.

Ale postupně. První stránky mě příjemně navnadily na další děj. Pikantně popsaná manželská krize, vzájemná nenávist Joyce a Marshalla, která z písmenek přímo čišela. A pak už je tu to osudné jedenácté září a okamžiky, které změní do určité míry život hlavních hrdinů.

Jak Joyce, tak její manžel mi byli oba bytostně nesympatičtí. Vůbec mi nesedly jejich charaktery, postupem času jsem začala fandit více Marshallovi, ačkoliv bych ani jednoho za svého přítele nechtěla... Místy tu byly dramatické, tragické, ale i humorné scény, z nichž ty poslední vyjmenované mě bavily nejvíce.

Strašně mě bavilo to špičkování mezi manžely, ta jejich hmatatelná nenávist, manželství, které už nedrží vůbec nic pohromadě, a přesto spolu musí fungovat v jednom bytě, už jen kvůli dětem... Autorovi se povedlo skvěle vystihnout atmosféru roku 2001, ona ponurá atmosféra a nervózní nálada je opravdu skvělá.

Ale přesto, mám tak trochu problém s tím, jak to celé bylo "americké, (jak je to ostatně nastíněno i v názvu díla.) Vadila mi propaganda, co se týče politiky, a následného válečného konfliktu v Afghánistánu, a pak jsem se nemohla zbavit dojmu, že se mi autor snaží vnutit názor, že každý Američan je úžasný už jen kvůli původu, a těch řečí o vlastenectví na mě bylo příliš...

Kdybych si ale odmyslela ty "kecy" o Americe, tak to bylo pěkné čtení. Humorní, místy opravdu pěkně satirické, hlavní hrdinové realističtí, a byla jsem opravdu zvědavá, jak to celé skončí.

Závěr byl zvláštní, v mnoha směrech otevřený, ale to mi nijak nevadilo. Opravdu zvláštní kniha, asi není pro úplně velký okruh čtenářů, myslím, že plně ocenit a pochopit ji dovede jen málokdo, pro ty další to bude jen brak, což je ale v pořádku, každý z nás má jiný vkus. 

Nějaké menší výtky bych měla, ve výsledku to ale nebylo vůbec špatné. Ráda jsem si přečetla zase něco trochu náročnějšího než detektivku, opravdu, příjemná změna.

Americký problém bych doporučila spíše náročnějším čtenářům, pokud chcete něco odlehčeného, tak tuhle knížku rozhodně nebrat.

A co Vy? Viděli jste nějaký zajímavý dokument či film o útocích na Světové obchodní centrum? Máte rádi satirické a humoristické romány? Zaujala Vás recenze? Četli jste nějaký román z nakladatelství Odeon? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. "že se mi autor snaží vnutit názor, že každý Američan je úžasný už jen kvůli původu" - tak pokud to psal Američan, tak to se nesnažil vnutit tobě, ale dalším Američanům, to se tam jede ve velkém a spousta z nich doopravdy stále ještě věří, že jsou ty nejlepší lidi na světě a i v Evropě se žije stále ještě na počátku 20. století bez práv. To mě vůbec nepřekvapuje.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vášně kolem voleb

 Od té doby, co jsem v osmnácti letech získala právo volit, tak toho využívám. Účastnila jsem se zatím všech voleb - ať už to bylo do parlamentu, senátu, komunálních, ale i těch prezidentských. Vždy mi přišlo tak nějak líto, že by můj hlas měl jen tak propadnout. Už za pár dní nás čekají opravdu důležité volby - na pět let si budeme volit novou hlavu státu. Přiznám se, že v posledních volbách jsem svůj hlas dala Miloši Zemanovi. Bylo to zčásti dáno i tím, že žádný lepší kandidát tam nebyl. Ani jeho protivník Jiří Drahoš mě nijak nezaujal - na vykonávání funkce mi přišel příliš "měkký."  Když mám hodnotit svou volbu zpětně, tak mě bohužel ve svém druhém volebním období v mnohých názorech a postojích zklamal, ale upřímně nevím, zda by některý z jeho protikandidátů zastával svou funkci lépe. Když začaly volební kampaně, všude se objevovaly billboardy s kandidáty, plákátky s líbivými hesly typu "konečně budeme mít důstojného prezidenta!" a různě. Já sama se vždycky rozh

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Je to udržitelné?

 Stalo se už takovou tradicí, že současná vláda dělá spoustu nepopulárních kroků, které vzbuzují u občanů velkou nevoli a vztek. Nepopírám, že za všechno vláda nemůže. Ale tak si říkám, jestli to, co se děje poslední týden, není už tak trochu přes čáru, a zda to není výsměch poctivému, pracujícímu člověku, který si často nepřeje nic jiného, než žít klidně a v rámci možností i důstojně.  Jelikož jsem člověk mladší čtyřiatřiceti let, podle současných propočtů bych měla odejít do důchodu v 68 letech. Tak nějak nevím, zda se tomu věku smát, či nad tím brečet, protože to je prostě strašné číslo. Podle lékařů už totiž v pětašedesáti letech nastává zlom - člověk začíná trpět řadou chronických nemocí, které tak nějak už ke stáří neodmyslitelně patří. Dochází také k rychlému snižování psychických a fyzických sil, s tím jde roku v ruce i vyšší nemocnost.  Mojí mamince bude letos šedesát let. Stále ale ještě chodí do práce, do důchodu jí ještě nějaký ten rok chybí. Do svých čtyřiceti let pracoval