Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 325 Americký problém

 Autor: Ken Kalfus

Žánr: Společenský román, Satirický, Tragikomický 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Marshall a Joyce Harrimanovi žijí na první pohled svůj americký sen. Bydlí v jedné z lepších čtvrtí v New Yorku, mají úžasně položený byt, (avšak špatně osvětlený a málo udržovaný!), a vychovávají dvě malé děti, dvouletého Victora a čtyřletou Violu. Oba pracují na celkem prestižních kancelářských pozicích, a díky tomu mohou splácet poměrně drahou hypotéku.

Jenže pod krásnou fasádou se skrývá malý problém. Už druhým rokem se Harrimanovi rozvádějí. A rozvod není žádnou přátelskou událostí. Hádají se o vše - o dům, o psa, o děti, o způsoby jejich výchovy, a hlavně o alimenty. I nadále však spolu oba sdílejí z ryze praktických důvodů jeden byt, což vyvolává konflikty na obou stranách. 

I když bylo oběma řečeno, že spolu mají komunikovat pouze prostřednictvím právníků, tak to díky uspořádání jejich domácnosti zkrátka není možné, a jejich vzájemné vztahy jsou na bodu mrazu. Jako nejlepší způsob předávání zpráv se ukázala "lístečková metoda" - lepící lístečky na lednici s narychlo načmáranými vzkazy. 

Jedna z největších krizí, šílená hádka, vrcholí právě ráno 11. září 2001. Běžný pracovní den, který v New Yorku ráno zpočátku ničím nevyčníval, ale pozdější události zasáhly celý svět. Marshall pracuje jako investiční bankéř ve Světovém obchodním středisku, a Joyce cestuje po celých státech, jakožto asistentka manažerky se účastní schůzek s potencionálními klienty.

Ten den měli být oba v práci. Joyce měla namířeno letadlem z Newarku do San Franciska, nechvalně proslulým letem číslo 93, který skončil tragicky. Jenže díky absurdní shodě náhod nakonec oba vyvázli jen o vlásek. Joyce na poslední chvíli od cesty odradil telefonát o zkrachovalém jednání. A Marshall přišel později do práce díky tomu, že flirtoval s pohlednou učitelkou ze školky, takže při nárazu letadla byl v nižším patře budovy a dostal se ven včas. 

Když se nakonec setkají večer doma, Joyce řekne zklamaně: "Takže ty ses nakonec dostal ven?" A on stejně zklamaně odvětí: "A ty jsi nestihla to letadlo?" Přesně tato slova vystihují jejich vztah. 

Další dny Marshall bezcílně bloumá ulicemi New Yorku. Města, které nyní ztratilo punc bezpečí, a uvrhlo Ameriku do obrovského strachu a nejistoty. Hledá totiž na fotografiích bezprostředně po útoku sebe a Loyda - muže, jemuž zachránil život, když jej vyvedl z hroutícího se mrakodrapu, ale o pár minut později jej zabily padající trosky.

Joyce se zase snaží najít v životě nový smysl, cítí se probíhajícím se a nekonečným rozvodem zcela zničená, a na celé mužské pokolení se dívá jako na největšího nepřítele, a stále vymýšlí nové způsoby, jak Marshallovi co nejvíce rozvod znepříjemnit.

Autor nahlíží na obě postavy s notnou dávkou ironie. Oba "skoro" exmanželé touží po jediném - co nejvíce toho druhého poškodit, zesměšnit a ponížit. A do toho je tu nervózní období po jedenáctém září, Amerika je plná proměn, ale rozpadající se manželství a jejich neshody nedokáže překlenout ani největší tragédie v amerických dějinách. 

Pořád je tu totiž Americký problém... 




Hodnocení: Americký problém jsem si pořídila při své jarní návštěvě knihkupectví. Knihy z nakladatelství Odeon, konkrétně z edice Světová knihovna, mám v oblibě. Spoustu jsem si jich půjčila v knihovně, některé pořídila levně v antikvariátech. Tyto knížky jsou spíše pro náročnější čtenáře, já sama jich přečtu pár do roka, protože na ně musím mít tu správnou náladu.

Chtěla jsem si přečíst něco trochu náročnějšího, a volba padla právě na tuto knížku.

Téma jedenáctého září a teroristických útoků mi přišlo čtenářsky dost zajímavé. Filmů a dokumentů bylo natočeno spoustu, ale v knižní podobě jsem se s tímto tématem ještě nesetkala. Podle anotace jsem očekávala román s prvky satiry a tragédie. Ten jsem také v určité míře dostala, ale přesto se nemůžu ubránit lehkému zklamání.

Ale postupně. První stránky mě příjemně navnadily na další děj. Pikantně popsaná manželská krize, vzájemná nenávist Joyce a Marshalla, která z písmenek přímo čišela. A pak už je tu to osudné jedenácté září a okamžiky, které změní do určité míry život hlavních hrdinů.

Jak Joyce, tak její manžel mi byli oba bytostně nesympatičtí. Vůbec mi nesedly jejich charaktery, postupem času jsem začala fandit více Marshallovi, ačkoliv bych ani jednoho za svého přítele nechtěla... Místy tu byly dramatické, tragické, ale i humorné scény, z nichž ty poslední vyjmenované mě bavily nejvíce.

Strašně mě bavilo to špičkování mezi manžely, ta jejich hmatatelná nenávist, manželství, které už nedrží vůbec nic pohromadě, a přesto spolu musí fungovat v jednom bytě, už jen kvůli dětem... Autorovi se povedlo skvěle vystihnout atmosféru roku 2001, ona ponurá atmosféra a nervózní nálada je opravdu skvělá.

Ale přesto, mám tak trochu problém s tím, jak to celé bylo "americké, (jak je to ostatně nastíněno i v názvu díla.) Vadila mi propaganda, co se týče politiky, a následného válečného konfliktu v Afghánistánu, a pak jsem se nemohla zbavit dojmu, že se mi autor snaží vnutit názor, že každý Američan je úžasný už jen kvůli původu, a těch řečí o vlastenectví na mě bylo příliš...

Kdybych si ale odmyslela ty "kecy" o Americe, tak to bylo pěkné čtení. Humorní, místy opravdu pěkně satirické, hlavní hrdinové realističtí, a byla jsem opravdu zvědavá, jak to celé skončí.

Závěr byl zvláštní, v mnoha směrech otevřený, ale to mi nijak nevadilo. Opravdu zvláštní kniha, asi není pro úplně velký okruh čtenářů, myslím, že plně ocenit a pochopit ji dovede jen málokdo, pro ty další to bude jen brak, což je ale v pořádku, každý z nás má jiný vkus. 

Nějaké menší výtky bych měla, ve výsledku to ale nebylo vůbec špatné. Ráda jsem si přečetla zase něco trochu náročnějšího než detektivku, opravdu, příjemná změna.

Americký problém bych doporučila spíše náročnějším čtenářům, pokud chcete něco odlehčeného, tak tuhle knížku rozhodně nebrat.

A co Vy? Viděli jste nějaký zajímavý dokument či film o útocích na Světové obchodní centrum? Máte rádi satirické a humoristické romány? Zaujala Vás recenze? Četli jste nějaký román z nakladatelství Odeon? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. "že se mi autor snaží vnutit názor, že každý Američan je úžasný už jen kvůli původu" - tak pokud to psal Američan, tak to se nesnažil vnutit tobě, ale dalším Američanům, to se tam jede ve velkém a spousta z nich doopravdy stále ještě věří, že jsou ty nejlepší lidi na světě a i v Evropě se žije stále ještě na počátku 20. století bez práv. To mě vůbec nepřekvapuje.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula