Kostely a hřbitovy patří bezesporu k pietním místům, ke kterým je zapotřebí chovat se s úctou. Když jsem byla mladší, tak mi návštěvy hřbitova dost vadily, protože jsem se tam bála. Dnes už mi to nečiní problém, ráda zajdu s kytičkou nebo svíčkou zavzpomínat na milované, kteří už tu se mnou nejsou. Ale nejlepší vzpomínání je stejně doma, třeba u starých fotek, které mají hořkosladkou příchuť...
Už od nepaměti je místo, které slouží k věčnému odpočinku, spojeno s aurou tajemna a strachu. Už v roce 1853 vydal Karel Jaromír Erben svou nejslavnější básnickou sbírku - Kytice. Myslím, že mi dáte za pravdu, když prohlásím, že básničky jsou pěkně hororové, tajuplné, a spíše než o básničky se jedná o balady - smutný a pochmurný děj, a ve většině případů i tragický konec.
Já sama jedno vydání Kytice doma mám, konkrétně z roku 1997, s naprosto úžasnými ilustracemi od akademického malíře Vladimíra Komárka, které se svou ponurostí hodí k této sbírce dokonale.
Svatební košile patří mezi ty nejznámější balady celé sbírky. Odehrává se povětšinou na hřbitově, objevuje se tu motiv mrtvého vojáka. "To není kostel, to můj hrad. To nejsou kříže, to můj sad!" Myslím, že nemusím dílo obsáhleji představovat, protože je to opravdu klasika!
Podle některých odborníků se Erben při psaní této balady měl inspirovat velhartickým hřbitovem, potažmo kostelem. Velhartice je nevelká obec, nacházející se v Plzeňském kraji. Rozlohou nepříliš velký hřbitov se měl už několikrát stát dějištěm paranormálních jevů.
U hřbitova stojí kostel svaté Máří Magdalény. I ten je podle mnohých opředen tajemstvím. Místo, na kterém stojí, údajně stála keltská rituální svatyně a pohřebiště. Keltové zde měli vyvolávat duchy dávných předků. Kostel měl být vystavěn ve 14. století a byl vysvěcen kostelem svaté Máří Magdalény, v 16. století byl přestavěn do současné gotické podoby.
Dnes má novou střechu, a místní občané plánují vybrat peníze na další opravy.
Když se pořádně podíváte na zakroužkované místo, které znázorňuje štít kostela, tak co Vám představivost napoví, že vlastně vidíte? Podle lovců záhad se tu nachází otisk obličeje vyděšené dívky, kterou unesl přízrak. Už to trochu začíná připomínat Svatební košili, že?
Na webových stránkách www.mistopisy.cz se můžeme o neobvyklému úkazu dočíst toto:
"Asi před čtyřiceti lety se na štítu kostelíka objevily tmavé skvrny, jež vytvořily obličej ženské tváře. Podle některých připomíná děvče, které zahynulo při dopravní nehodě na nedaleké silnici, podle jiných dívku zavřenou před mnoha a mnoha lety do kostela s umrlcem oživeným magickým rituálem...
Při opravě kostela v polovině devadesátých let tvář zmizela pod novou omítkou. Po nějaké době se ale vynořila ve stejné podobě."
Tohle je samo o sobě opravdu děsivé. Možná mám hodně bujnou fantazii, ale hned při prvním pohledu na fotografii mi bylo jasné, že se opravdu jedná o obličej. S velkou pravděpodobností ženský. Jasně - může jít o hodně velkou shodu náhod, že se oprýskání fasády změnilo v obličej. Ale jak vysvětlit to, že se tyto "fleky" po novém omítnutí znovu objevily?
Podle další teorie jde o obličej dívky, který se obtisknul do štítu kostela při vymýtání ďábla - ten tedy pořád dlí v jeho zdech, a proto je místo obehnáno nepříjemnou aurou.
Může být na vině něco tak prostého jako vada materiálu, nebo jsou vážně ve hře paranormální síly?
Výše si můžete pustit video od Paranormal tým. Hned v úvodu je pěkné povídání o velhartickém kostele od pana faráře. Skupinka amatérských lovců duchů nocuje na hřbitově, a pomocí přístroje EVP (fenomén elektronického hlasu, což má být jakýsi nástroj pro komunikaci se světem mrtvých), pokládá neklidným duším mrtvých na hřbitově různé otázky.
Je ovšem otázka, nakolik je to celé autentické.
I když třeba nemáte rádi amatérské lovce duchů, tak alespoň ten úvod opravdu stojí za poslech! Posuďte sami, co si o videu myslíte, a určitě mi napište do komentářů!
Mnozí citliví jedinci tvrdí, že se po návštěvě velhartického hřbitova necítili vůbec dobře. Padla na ně nečekaná úzkost, a pocity intenzivního strachu. Jeden psychotronik doporučuje citlivějším jedincům návštěvu hřbitova úplně vynechat.
Extrémně špatně má na návštěvníky působit jeho jihovýchodní část. Badatelé nevylučují možnost, že zde kdysi proběhl rituál černé magie. A ten mohl mít za účel oživit mrtvého. Mohla tu tedy zůstat silná energie, která přetrvává dodnes. Zase tu máme další střípek, který zapadá do Erbenovy balady...
Ať je pravda o velhartickém kostele a hřbitově jakákoliv, je očividné, že nádechu tajemna se jen tak nezbaví. Mně přijde nejvíce podivný ten štít, který ukazuje jasné náznaky lidské tváře. Každopádně, sem bych se na návštěvu nevypravila ani za bílého dne, mám z toho fakt husí kůži.
Co si o velhartickém kostele, potažmo jeho záhadě, myslíte Vy? Mohlo se tu před lety stát něco děsivého, co i po letech ovlivňuje auru kolem? Vidíte ve štítu otisk lidské tváře, nebo ne? A jak je možné, že se ony "fleky vrací i po nahození nové omítky? Je na vině vada materiálu? Zaujala Vás videa v článku?
Napište mi Vaše postřehy a názory do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji Vám příjemný začátek pracovního či prázdninového týdne, Vaše Eliss ♥
Je to u nás na Klatovsku , takže jednou jsem tam byla , ale bohužel dost zklamání , nevim . Možná kdyby o tom předem tolik člověk nevěděl .. Nic to se mnou nedělalo , i když když jsem nakoukla do kostela bylo to trochu divný ten pocit , ale jinak hřibitov jako každej jinej .
Záleží na tom, čím se omítá. Asi před 80 lety si můj dědeček - tehdy dynamický živnostník a majitel kamenosochařské dílny, nechal udělat na fasádě vedlejšího domu velkým písmem vyvedenou reklamu na pomníky, které v té dílně vyráběl. Sousedi stěnu za těch 80 let omítli několikrát, ale nápis zpod nové vrstvy vždy postupně vylezl zpět na povrch. Není sice "jako nový", ale čitelný je i s takovým odstupem. Zrovna o víkendu jsem si dělal obrázky, abych na to téma mohl napsat vzpomínkový článek :-).
Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.
Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku. A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla
V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js
Je to u nás na Klatovsku , takže jednou jsem tam byla , ale bohužel dost zklamání , nevim . Možná kdyby o tom předem tolik člověk nevěděl .. Nic to se mnou nedělalo , i když když jsem nakoukla do kostela bylo to trochu divný ten pocit , ale jinak hřibitov jako každej jinej .
OdpovědětVymazatNemusíš se bát, mrtvý dobrému živému neublíží, jen živý živému.
OdpovědětVymazatZáleží na tom, čím se omítá. Asi před 80 lety si můj dědeček - tehdy dynamický živnostník a majitel kamenosochařské dílny, nechal udělat na fasádě vedlejšího domu velkým písmem vyvedenou reklamu na pomníky, které v té dílně vyráběl. Sousedi stěnu za těch 80 let omítli několikrát, ale nápis zpod nové vrstvy vždy postupně vylezl zpět na povrch. Není sice "jako nový", ale čitelný je i s takovým odstupem. Zrovna o víkendu jsem si dělal obrázky, abych na to téma mohl napsat vzpomínkový článek :-).
OdpovědětVymazat