Hmyz - naše budoucnost?

 Když jsem byla malá, tak můj starší bratr měl doma v akvárku želvičky. Krom granulovaného krmiva ze zverimexu jsme želvičkám dopřávali také hmyz. V létě jsme chodili se skleničkou chytat na louku kobylky, a nebo máma ve zverimexu koupila sušené moučné červy. Při psaní tohoto článku se mi úplně vrátilo to, jak zvláštně ti červi voněli!

Ale různí broučci mě jako dítě fascinovaly. Nejvíce se mi líbily sytě červené berušky, zato jsem se vždycky bála pavouků, a to i těch malých. Tato fobie mi zůstala dodnes - pavouky nemusím, loni jsem málem dostala infarkt, když jeden takový velký, tlustý, odpočíval v našem naskládaném dřevě ve sklepě...

Jenže už dávno přestává platit, že hmyz je potravou jen pro zvířata. Díky stále se zvyšující spotřebě masa, která je podle odborníků neudržitelná, (nebezpečné emise skleníkových plynů, ohrožení kvality vody, antibiotické rezistenci a znečišťování životního prostředí), se začíná uvažovat o jiných variantách, které nahradí maso, ale zároveň člověku poskytnou dostatek bílkovin a jiných látek.

A hmyz má být podle odborníků naší spásou a nadějí! Tedy samozřejmě ten jedlý hmyz, který má být zdravotně nezávadný... Hmyz totiž produkuje méně odpadu, ale jeho výkaly jsou vynikajícím hnojivem. Dokonce i ze zdravotního hlediska by prý měl být hmyz vynikající. 

Takový brouček v sobě totiž obsahuje vysoký obsah vitaminu B12, železo, zinek, vlákninu, ale také esenciální aminokyseliny, a pak samozřejmě také hmyzí protein. Podle mnohých výživových poradců by do budoucna dokonce mohli miliardové velkochovy dobytka a prasat nahradit hmyzí "farmy" - velkochovy švábů, cvrčků, nebo sarančat.

V historii samozřejmě lidé konzumovali hmyz - například Aristoteles s nadšením popisoval, kde najít početná hejna cikád a jak je co nejrychleji a nejlépe upravit. Kobylky a brouci chutnaly Řekům i Římanům. A i dnes můžete v různých asijských zemích najít hmyzí pochoutky ve všelijaké podobě. Ale je tu jedno velké ale.

Základní pravidlo zní, že by nikdo neměl sníst brouka, kterého jen tak najde venku. Některé druhy hmyzu totiž v sobě mají toxiny, které se při tepelné úpravě uvolní, a mohou člověku způsobit velké zdravotní problémy. A dalším, mnohem větším rizikem, jsou samozřejmě pesticidy. 

Pro milovníky křupavých, opečených červíků či jiných roztomilých broučků jsou tu právě hmyzí farmy. Tato chovná místa jsou speciálně utěsněna či filtrována, nemají v sobě tedy žádné pesticidy, hmyz tu je chovám ve svém takřka přirozeném prostředí. Důležité je také to, aby hmyz neměl kam uniknout - obtěžoval by samozřejmě lidskou populaci, ale také zasahoval do ekosystému...

Poměrně složitá je i mikrobiota hmyzu. Ta se u něj nevyskytuje pouze ve střevech, ale i na různých částech těla. A tito mikrobi nejsou vždy jen přátelští, ale mohou v našem těle paradoxně také způsobit nepěkné zdravotní komplikace - ovlivnit metabolismus, a samozřejmě některé složky v hmyzu mohou způsobovat alergie. 

A paradoxem se může zdát i to, že Evropský úřad pro bezpečnost potravin doporučuje, aby se cvrčkům před konzumací odstranily křídla a nohy, což však prý paradoxně způsobuje ztrátu živin. Řekla bych, že to je vážně paradox - směrnice jsou od Evropské unie na všechno možné, ale konzumaci hmyzu nevnímá jako něco špatného - jen když odstraníte křídla a nohy... 

Vědci navíc zdůrazňují, že prakticky neexistuje žádná studie zaměřená na masový chov hmyzu určeného ke konzumaci. Důležitá otázka totiž je, jak ovlivňuje chov, krmení a zpracování riziko přenosu na spotřebitele? Na severu Francie v současnosti dochází k výstavbě obří hmyzí farmy na světě o rozloze neuvěřitelných 45 000 metrů čtverečních.

Majitel očekává, že se zde vyprodukuje více než 200 000 tun "přísad" na bázi hmyzu. A hmyz budou automaticky vykrmovat roboti. "Po sušeném a mletém hmyzu přibydou později různá jídla, včetně burgerových placiček a klobásek, které budou už brzy dostupné v supermarketech!" předpovídá radostně. 

Zastávám názor, že Evropa není ještě na konzumaci hmyzu připravená. Je to něco, co je v myslích spousty z nás pořád tabu, a kdyby se udělal mezi Čechy průzkum, tak myslím, že většina z nás cítí ke konzumaci hmyzu odpor. 

Ale už začínají fungovat i eshopy - namátkou jsem zadala do Googlu heslo "jedlý hmyz" a vzápětí na mě vyskočila nabídka se "solenými či česnekovými červíky." A mám takový mlhavý dojem, že jsem už před delší dobou viděla v některém supermarketu energetickou tyčinku s cvrččí moukou? Ale fakt si nejsem jistá!

V Itálii dokonce před nedávnou dobou došlo k zákazu od tamní vlády - žádný hmyz v těstovinách a v těstu na pizzu! A hmyzí mouka tu musí být striktně oddělena ve vyhrazených regálech, a výrazně označena, aby výrobce jasně věděl, co kupuje. A výrobci, kteří tu chtějí hmyzí mouku používat, musí uvádět na obalu informace o zdravotních rizicích.

Podle Evropské organizace spotřebitelů se 75% Evropanů hmyzu štítí, a v žádném případě jej neplánují konzumovat. Za sebe musím říct, že dát si večer k televizi místo chipsů hrst červíků, nebo okousat pavoučí nožičku, tak si snad raději nedám nic. Tak nějak z principu je mi to, s prominutím, odporné. I když vezmu v potaz hmyzí farmy, nevěřím tomu, že tento hmyz je zdravotně nezávadný. 

Jasně, já vím, že hovězí a vepřové maso může obsahovat antibiotika a různé růstové hormony, také tu není stoprocentní jistota, že jíme něco nezávadného. Ale tak nějak mám v sobě zakořeněný názor, že hmyz se nejí. Pokud by nebylo vyhnutí, a nebyla například v budoucnu žádná jiná alternativa k masu než hmyz, raději ovoce a veganské výrobky, než toto...

Smažená tarantule patří mei vyhlášené pochoutky v Kambodži. Tarantule se obalí ve směsi cukru, soli a česneku, a pak se vhodí do rozpálené hluboké pánve. Podle turistů se dá chuť tarantule přirovnat ke krabovi! 

Teď jsem si vzpomněla na televizní show typu Faktor strachu - tam se také pojídalo všechno možné, a jsem si jistá, že i všelijaké druhy hmyzu! 

Dost zvláštní je konzumace hmyzu i vzhledem k faktu, že se pořád objevují zprávy o tom, jak hmyz pomalu, ale jistě, díky zásahům člověka umírá. Podle statistiky jednoho přírodovědného časopisu mizí ročně 2.5 procenta celkového objemu hmyzu. Takže budeme v budoucnu zakládat hmyzí farmy, ale v přírodě už nebudou včely, mravenci, ale budeme si běžně kupovat cvrččí mouku? 

Je taková opravdu naše budoucnost - budou naši prapravnuci běžně jíst opečené a smažené pavouky, jako my dnes jíme kuřecí křidýlka? Vzhledem k tomu, jak rychle se svět kolem nás proměňuje, je to docela dobře možné. Ale myslím, že je to pořád ještě hudba hodně vzdálené budoucnosti!

Co si o tomto myslíte Vy? Je konzumace hmyzu udržitelnou variantou do budoucna? Nejsou potencionální zdravotní rizika příliš velká? Lákalo by Vás ochutnat výrobek s hmyzím proteinem? Nemůže hmyz chovaný ve hmyzích farmách přenášet nebezpečné choroby a bakterie? Napište mi do komentářů Vaše názory!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥