Přeskočit na hlavní obsah

(Ne)obyčejné zívání

 Pamatuji si, že před lety běžela v televizních zprávách docela zajímavá reportáž o zívání. Ono totiž to "obyčejné zívnutí" je velmi zajímavý fyziologický proces - a podle nejnovějších vědeckých výzkumů je dokonce zdraví prospěšné - ale i tak pořád patří k nejméně pochopenému lidskému jednání. (Jenom píšu o zívání, a už jsem od začátku psaní zívla alespoň pětkrát!)


Samotné zívnutí trvá průměrně pět sekund, a za den si ho dopřejeme asi desetkrát. Někteří z nás méně, někteří více - a dokonce jsou známy případy "patologického zívání," kdy člověk nedokáže přestat - něco podobného se děje i při škytání - mě jednou chytla v práci škytavka dlouhá půl hodiny, to bylo vážně už pořádně otravné a nepříjemné.

Zívání ale není spojené jen s ospalostí a nudou - ačkoliv je jeho nedílnou součástí. Americký vědec a neurolog Robert Provine, který se spoustu let zabýval tímto fenoménem, napsal toto: "Zívání je mocný pohyb, který zahrnuje mnohem více než jen manévr s dýchacími cestami a rozevřením čelistí.

Při zívání si protahuje obličejové svaly, zakláníte hlavu, přivíráte či zcela zavíráte oči, slzíte, otvíráte Eustachovu trubici středního ucha a provádíte mnoho dalších kardiovaskulárních, nervosvalových a dýchacích úkonů."

No, podle toho tedy vypadá jedno jediné zívnutí na pořádnou rozcvičku!

Krom člověka zívá ale spousta dalších živočichů - ptáci, plazi, ale zívnout dokáží i rybičky v akváriu! A kdo má doma pejska, tak ví, že ten zívá také. Ale u psa často zívání způsobuje stres. Pamatuji si, že když byla Žofka ještě menší a nebyla ještě zvyklá na pravidelnou koupel ve vaně, tak prakticky celou dobu, co jsme ji mydlili šamponem, prozívala. 

Necítila se komfortně, a právě toto jí vyvolalo takto silný zívací reflex. Podle zoologů je zívání u zvířat velmi důležitý signál při spolupráci na lovu, obraně, či chovu mláďat. Vědci nedávno zkoumali zíváni v Africe u lvů. Poté, co byli "nakaženi" zíváním ostatních lvů, měli tito králové zvířat tendenci koordinovat s nimi své pohyby a další činnosti. 

Takže díky zívání se z nich stali tak trochu parťáci.



Co je ale snad nejvíce na zívání fascinující, je jeho nakažlivost. Podle odborníků je nakažlivost zívání přímo úměrná blízkosti, kterou s daným člověkem máme. Ale často dochází i k tomu, že například vidíme v televizi někoho zívat, a automaticky zívneme také!

K zívání ale stačí jenom jeho zvuk slyšet - tady vědci zase dělali výzkum mezi nevidomými - ale stačí o něm jenom číst nebo přemýšlet. Schopnost tohoto "opakovacího" jevu souvisí prý především s empatickými schopnostmi.

Nakažlivé zívání se tak nemusí týkat například autistů, ale dokonce i lidí s psychopatickými sklony. "Psychologicky vzato je projevem vcítění, empatie. Při zívání, ale i pořádném protažení jsou v mozku aktivována citová centra, například amygdala."

Proč je ale vlastně pro člověka zívání v životě nepostradatelné? Hlavní teorie jsou dvě - a paradoxně jdou proti sobě. Buď má jít o ochlazení, nebo o zvýšení okysličení mozku. Podle jednoho amerického psychologa může zívání skutečně pomoci udržet mozek v optimální teplotě, což je důležité, protože hlava horko nesnáší. Například v některých případech mozkové příhody byla intenzita zívání vyšší.

A nedávno byl také popsán případ devatenáctileté dívky, které dlouhodobé nutkavé zívání dohnalo až k lékaři. Byl u ní nalezen mozkový tumor, který utlačoval oblast mezi zadním a středním mozkem, kde jsou centra bdělosti. No vida, takže zívání nás může upozornit i na vážný zdravotní problém, takže je očividně potřeba nic nepodceňovat.

Zívání patří i k prvním embryonálním projevům - bylo dokonce zjištěno, že zívá už dvacetitýdenní plod v děloze - ale dítě po narození začne zívat ve věku čtyři až pěti let. Našla jsem na internetu zajímavý rozhovor s jedním odborníkem, a podle něj zívají všichni lidé na planetě.

Nebo alespoň neslyšel o nikom, kdo by nikdy nezívnul (výjimkou je ale nakažlivé zívání, které se netýká každého!). 

Takže, až budete příště zívat, uvědomte si, že děláte něco i pro své zdraví! A já už raději budu končit, nebo se fakt při psaní tohoto článku uzívám! Ach jo!

Děkuji za přečtení a komentáře, budu se těšit na Vaše názory, děkuji a přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tak při čtení tohoto článku mám nazíváno do konce života :-D Já si všímám, že mám někdy chvilku, kdy zívám fakt co minutu...nechápu. Jak sama píšeš, že je to jako se škytavkou, tak já to mám se zíváním. Zvláštní. Upřímně mě nikdy nenapadlo si o zívání něco zjišťovat, takže dost zajímavý článek :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, krásný článek. O tom, že je zívání nakažlivé, jsem slyšela, ale co všechno se při něm v těle zapojuje, to jsem nevěděla. Díky, zdravím 😀😉

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Eliss, zdravím. Ráda jsem si u Tebe přečetla zajímavosti o zívání a zívala u toho celou dobu, hodně špatně spím. Měj se hezky, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Eli,zajímavý článek.Já spím hodně málo už od dětství a nevadí mně to.A ani moc nezívám,ale za to moje kočka ta si zívání užívá.Ráda ji u toho fotím.Zívá a spí skoro celý den.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  5. Zívám a kýchám, tedy jsem 🥱🥱

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js