Přeskočit na hlavní obsah

(Ne)obyčejné zívání

 Pamatuji si, že před lety běžela v televizních zprávách docela zajímavá reportáž o zívání. Ono totiž to "obyčejné zívnutí" je velmi zajímavý fyziologický proces - a podle nejnovějších vědeckých výzkumů je dokonce zdraví prospěšné - ale i tak pořád patří k nejméně pochopenému lidskému jednání. (Jenom píšu o zívání, a už jsem od začátku psaní zívla alespoň pětkrát!)


Samotné zívnutí trvá průměrně pět sekund, a za den si ho dopřejeme asi desetkrát. Někteří z nás méně, někteří více - a dokonce jsou známy případy "patologického zívání," kdy člověk nedokáže přestat - něco podobného se děje i při škytání - mě jednou chytla v práci škytavka dlouhá půl hodiny, to bylo vážně už pořádně otravné a nepříjemné.

Zívání ale není spojené jen s ospalostí a nudou - ačkoliv je jeho nedílnou součástí. Americký vědec a neurolog Robert Provine, který se spoustu let zabýval tímto fenoménem, napsal toto: "Zívání je mocný pohyb, který zahrnuje mnohem více než jen manévr s dýchacími cestami a rozevřením čelistí.

Při zívání si protahuje obličejové svaly, zakláníte hlavu, přivíráte či zcela zavíráte oči, slzíte, otvíráte Eustachovu trubici středního ucha a provádíte mnoho dalších kardiovaskulárních, nervosvalových a dýchacích úkonů."

No, podle toho tedy vypadá jedno jediné zívnutí na pořádnou rozcvičku!

Krom člověka zívá ale spousta dalších živočichů - ptáci, plazi, ale zívnout dokáží i rybičky v akváriu! A kdo má doma pejska, tak ví, že ten zívá také. Ale u psa často zívání způsobuje stres. Pamatuji si, že když byla Žofka ještě menší a nebyla ještě zvyklá na pravidelnou koupel ve vaně, tak prakticky celou dobu, co jsme ji mydlili šamponem, prozívala. 

Necítila se komfortně, a právě toto jí vyvolalo takto silný zívací reflex. Podle zoologů je zívání u zvířat velmi důležitý signál při spolupráci na lovu, obraně, či chovu mláďat. Vědci nedávno zkoumali zíváni v Africe u lvů. Poté, co byli "nakaženi" zíváním ostatních lvů, měli tito králové zvířat tendenci koordinovat s nimi své pohyby a další činnosti. 

Takže díky zívání se z nich stali tak trochu parťáci.



Co je ale snad nejvíce na zívání fascinující, je jeho nakažlivost. Podle odborníků je nakažlivost zívání přímo úměrná blízkosti, kterou s daným člověkem máme. Ale často dochází i k tomu, že například vidíme v televizi někoho zívat, a automaticky zívneme také!

K zívání ale stačí jenom jeho zvuk slyšet - tady vědci zase dělali výzkum mezi nevidomými - ale stačí o něm jenom číst nebo přemýšlet. Schopnost tohoto "opakovacího" jevu souvisí prý především s empatickými schopnostmi.

Nakažlivé zívání se tak nemusí týkat například autistů, ale dokonce i lidí s psychopatickými sklony. "Psychologicky vzato je projevem vcítění, empatie. Při zívání, ale i pořádném protažení jsou v mozku aktivována citová centra, například amygdala."

Proč je ale vlastně pro člověka zívání v životě nepostradatelné? Hlavní teorie jsou dvě - a paradoxně jdou proti sobě. Buď má jít o ochlazení, nebo o zvýšení okysličení mozku. Podle jednoho amerického psychologa může zívání skutečně pomoci udržet mozek v optimální teplotě, což je důležité, protože hlava horko nesnáší. Například v některých případech mozkové příhody byla intenzita zívání vyšší.

A nedávno byl také popsán případ devatenáctileté dívky, které dlouhodobé nutkavé zívání dohnalo až k lékaři. Byl u ní nalezen mozkový tumor, který utlačoval oblast mezi zadním a středním mozkem, kde jsou centra bdělosti. No vida, takže zívání nás může upozornit i na vážný zdravotní problém, takže je očividně potřeba nic nepodceňovat.

Zívání patří i k prvním embryonálním projevům - bylo dokonce zjištěno, že zívá už dvacetitýdenní plod v děloze - ale dítě po narození začne zívat ve věku čtyři až pěti let. Našla jsem na internetu zajímavý rozhovor s jedním odborníkem, a podle něj zívají všichni lidé na planetě.

Nebo alespoň neslyšel o nikom, kdo by nikdy nezívnul (výjimkou je ale nakažlivé zívání, které se netýká každého!). 

Takže, až budete příště zívat, uvědomte si, že děláte něco i pro své zdraví! A já už raději budu končit, nebo se fakt při psaní tohoto článku uzívám! Ach jo!

Děkuji za přečtení a komentáře, budu se těšit na Vaše názory, děkuji a přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tak při čtení tohoto článku mám nazíváno do konce života :-D Já si všímám, že mám někdy chvilku, kdy zívám fakt co minutu...nechápu. Jak sama píšeš, že je to jako se škytavkou, tak já to mám se zíváním. Zvláštní. Upřímně mě nikdy nenapadlo si o zívání něco zjišťovat, takže dost zajímavý článek :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, krásný článek. O tom, že je zívání nakažlivé, jsem slyšela, ale co všechno se při něm v těle zapojuje, to jsem nevěděla. Díky, zdravím 😀😉

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Eliss, zdravím. Ráda jsem si u Tebe přečetla zajímavosti o zívání a zívala u toho celou dobu, hodně špatně spím. Měj se hezky, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Eli,zajímavý článek.Já spím hodně málo už od dětství a nevadí mně to.A ani moc nezívám,ale za to moje kočka ta si zívání užívá.Ráda ji u toho fotím.Zívá a spí skoro celý den.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  5. Zívám a kýchám, tedy jsem 🥱🥱

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula