Knižní recenze 306 Oční kontakt

Autor: Cammie McGovernová

Žánr: Román s detektivní zápletkou

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Třicetiletá Cara to nemá v životě zrovna jednoduché. Už celých deset let se veškerý její život točí kolem péče o syna Adama, který trpí dětským autismem, a Cara se mu usilovně snaží různými způsoby přiblížit svět tam venku a doufá, že se jednou bude moci zařadit, v rámci možností, do normálního života. 

Jenže ač se snaží, co to jde, je to s Adamovým stavem jako na houpačce. Dva dny po sobě se třeba dokáže sám obléci, a pak už zase ne. Komunikuje svérázným způsobem, opakuje věty, které někdy zaslechl, ale nedokáže pochopit jejich kontext, a hlavně, co je pro Caru nejúžasnější - miluje hudbu, a také ji dokáže rozpoznat ze vzdálenosti několika metrů.

Ale problém mu dělá oční kontakt - nedokáže se lidem dívat do očí a neustále neklidně těká pohledem kolem.

I přes svůj handicap Adam chodí do školy - do téže, kterou navštěvovala jeho matka, jen je začleněn do speciálního vzdělávacího oddělení, které je zaměřeno na děti s různými stupni autismu - Lesní základní škola je totiž zaměřena i na studenty se zvláštními vzdělávacími potřebami.

A když po dvaceti letech Cara znovu navštíví školní ředitelnu, není to zrovna příjemné setkání. Ředitelka je totiž znepokojena tím, že Adam během školní přestávky, kdy si děti hrály na hřišti, zmizel. A co je ještě více šokující, tak to, že odešel se svou spolužačkou, Amelií Bestovou. Adam si totiž nikdy s ostatními dětmi nehrál, vždy to byl striktní samotář, tak jak to, že se teď sebral a odešel zrovna s touto holčičkou? 

Nakonec dojde k nálezu Ameliina těla u lesa, který je vzdálen kousek od hřiště. A Adama najdou kousek od jejího těla. Je na první pohled zřejmé, že chlapec vraždu nespáchal, ale co se tedy stalo? Amelii někdo bodl kuchyňským nožem. Co vylákalo obě děti tak daleko do lesa?

Adam od vraždy vůbec nemluví. Cara je z jeho stavu zmatená - viděl něco, stal se snad dokonce přímým svědkem strašlivé tragédie? Policejní výslechy k ničemu nevedou - Adam se stáhl ještě více do sebe, a k Cařinu znepokojení změnil i některé své "zvyky." Úplně jinak chodí, jeho chůze je nezvykle kymácivě nahrbená.

Najednou začal spát v ponožkách, ač jejich nošení do malička nesnášel. A co je nejpodivnější - při úklidu školních věcí najde Cara hračku, která patřila Amelii - ošoupanou zaječí pacičku. Znamená to něco? Na první pohled je patrné, že se chlapec někoho hrozně bojí, ale díky uzavření ve svém vlastním světě to nemůže dát nijak najevo.

Cara musí využít všech svých zkušeností, aby dokázala správně interpretovat změny v chlapcově chování, a pomohla mu pochopit trauma, které prožil. Vrah je totiž stále na svobodě a ve hře je možnost, že jeho dalším cílem se stane právě Adam. 

Pátrání po stopách ji zavede až do minulosti, a zdá se, že ze skříně vypadnou kostlivci, kterých se dlouho obávala!

Hodnocení: Tuto knížku jsem si vypůjčila při své poslední návštěvě městské knihobudky. Hned na první pohled mě zaujala obálka s dětskou houpačkou, no a po přečtení anotace jsem věděla, že tohle si prostě musím přečíst!

Téma autismu mě obecně hodně zajímá, a tak jsem byla zvědavá, jak to celé autorka pojme. A hned na přebalu jsem si přečetla informaci, že se jedná o autorčin druhý román, a že při psaní čerpala z vlastní zkušenosti matky autistického chlapce. Už jen ten nápad, že takto postižené dítě se stane svědkem zločinu, je rozhodně celkem originální.

Hned po prvních stránkách mi bylo jasné, že se bude jednat o spíše společenský román s prvky detektivky, a také to tak bylo. Detektivní linka je tu totiž hodně upozaděna, zato se dozvíme spoustu informací z Cařina života, a postupem času začnou na povrch vyplouvat tajemství, a celý příběh se postupně začíná rozplétat.

Sympatický mi byl autorčin styl psaní. U čtení se totiž musí přemýšlet, žádná nudná, fádní detektivka, což se dnes tak moc nevidí. Autorka totiž čtenáři nedala moc vodítek, podle kterých by mohl tipnout, kdo je pachatel, ale přece jedna indicie byla zjevná, dokonce byla přímo zmíněna, ale tak pěkně a šikovně zaobalená, že mi to prostě hned nedocvaklo.

Zajímavá byla samozřejmě i sonda do života maminky s autistickým dítětem. Jaké břímě s sebou nese každý den, jak nepřestává doufat, že to bude lepší, vymýšlí nové a nové výukové způsoby, jak Adama připravit na život tam venku.

Co mi trochu vadilo, tak bylo zbytečně moc vedlejších postav, jména se mi místy trochu pletla, vůbec mi nevadilo, kdyby jich autorka pár vyškrtala. 

Krimi zápletka byla vyřešena až úplně nakonec, musím říct, že z detektivního hlediska to byla tak trochu slabota - finální rozuzlení mě nenadchlo, navíc bylo porušené jedno pro mě dost zásadní pravidlo, které by měla ctít každá detektivka, ale co se dá dělat. Když si odmyslím detektivní zápletku, tak se jedná o pěknou psychologickou sondu do života jedné matky, která miluje syna, který je sice trochu jiný, ale nadevše ho miluje.

Pro mě ideální četba na období, kdy jsem byla nemocná, už jsem knížku vrátila zpět do knihobudky, určitě udělá radost někomu dalšímu.

A co Vy? Máte rádi společenské knihy s detektivní zápletkou? Četli jste nějakou knihu o autismu - například Rain Mana? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥