Přeskočit na hlavní obsah

Mezinárodní den žen

 Na osmého března, již tradičně, připadá Mezinárodní den žen. Doma jsme nikdy tento svátek nijak neslavili, protože rodiče v něm spatřovali trpkou pachuť doby minulého režimu. Jako dítě jsem to moc nechápala. A když jsem byla jednou přes noc u kamarádky, a na další den připadlo právě MDŽ, tak kamarádka a její maminka dostaly od tatínka malou pozornost.

Tehdy mi to přišlo fakt líto, že to neslavíme. Zato moje babička často na oslavy MDŽ vzpomíná. Jasně, chápu to, že komunisté tak trochu využili svátek žen k své propagandě. Ale babička s úsměvem vzpomíná na oslavy tohoto svátku, kdy se všechny kolegyně po práci sešly u sklenky dobrého vína a něčeho k zakousnutí, a skvěle si popovídaly.

On totiž Mezinárodní den žen není výmyslem minulého režimu, ač si to spousta starších ročníků dosud myslí. Historie tohoto svátku sahá mnohem dál do historie.

V roce 1907 se v německém městě Stuttgart první mezinárodní sněm socialistických žen. Právě zde vznikl nápad, aby se ženy pravidelně každý rok v určité datum scházely a požadovaly volební právo. 


O rok později se sešly "ženské delegátky" z různých zemí znovu. Tentokrát pochodovaly v New Yorku, a sešlo se jich několik tisíc. Takto demonstrovaly za zkrácení pracovní doby, zvýšení mezd, volební právo, a další politická práva pro ženy.

Ale až po první světové válce došlo oficiálně ke stanovení data osmého března. A to díky tak trochu kuriózní situaci. Třiadvacátého února 1917 došlo v Petrohradě k velkým demonstracím proti první světové válce. Po abdikaci cara byla ustanovena prozatímní vláda, která schválila volební práva žen. A jelikož podle gregoriánského kalendáře je třiadvacátý únor vlastně osmý březen, tak se osmý březen stal Mezinárodním dnem žen.

Nicméně oficiálně byl uznán významným dnem až v roce 1975 radou OSN. 

Ve spoustě článcích na internetu jsem se dočetla názor, že komunistická propaganda využila Mezinárodní den žen ke své propagandě. Nevím, v minulém režimu jsem nežila, tak opravdu nemohu soudit. Jak jsem už poznamenala - rodiče tento svátek zcela zavrhli, zato babička na oslavy MDŽ vzpomíná moc ráda. 

Zde je citace z jednoho magazínu pro ženy: "Minulý režim si v Československu MDŽ přivlastnil a velmi vychytrale zneužil k propagaci svých tezí. Recitování u tabule pro soudružky učitelky, trsy krvavě rudých karafiátů, a pak také povinně nepovinné posezení s kolegyněmi z práce."

Dobrá. Dá se souhlasit s tím, že komunistická strana vzala tento svátek jako svou propagandu. Ovšem posezení s kolegyněmi určitě nemuselo být zase tak strašné, když se kolektiv domluvil na tom, jak to celé pojmou. No a rudé karafiáty jsou jasné - ale ty květiny za to přeci nemohou! 




Karafiát je navíc velmi nenáročný na pěstování - a může se, i v našich podmínkách, pěstovat ve sklenicích přímo k řezu. Když jsem studovala zahradnický obor, tak právě na karafiátech jsme hojně nacvičovali typy vazeb. A věděli jste například to, že červený karafiát je národním symbolem Slovinska? 

Každý z nás na to má jiný názor. Mě ale Mezinárodní den žen v ničem nevadí, přítel mi každoročně koupí nějakou maličkost (květiny moc nemusím, takže většinou je to něco sladkého!), ale respektuji názor jiných. Ale věřím, že postupně už tento svátek přestává nést sebou příchuť čehosi trpkého, a za pár let jej třeba budeme slavit jako významný den ještě více!





Na osmého března připadá i další svátek, který je dle mého názoru, někdy trochu upozaděn. Světový den ledvin má ale svůj velký význam, protože pokud se o ledviny správně nestaráme, máme zaděláno na velký zdravotní problém.

Já sama jsem to poznala vloni v létě. Roky mám velké problémy s pitným režimem - musím se do pití nutit, k tomu jsem si zvykla pít velké množství kávy, což není vůbec ideální. V červnu, v těch největších pařácích, jsem v práci vypila za celou směnu třeba jen tři doušky vody - abych nemusela pořád odbíhat na toaletu!

A když mě těsně před koncem směny začalo prudce bolet vlevo v zádech, do toho jsem dostala šílenou žízeň, bylo mi jasné, že je zle. Z práce jsem ani nejela na kole domů, protože to bych nezvládla. Koupila jsem si cestou ještě urologický čaj, a doufala, že to nějak přejde.

Jenže doma to bylo horší. Bolest se stupňovala, přidala se zimnice, do toho jsem pořád pila a pořád odbíhala na záchod. I když bylo léto, horko, musela jsem si večer ještě zatopit v kamnech. Nějak se mi podařilo usnout. Ráno jsem vyrazila do práce. Byla jsem rozhodnutá to nějak zvládnout. Jsem takový ten typ, co svoji práci miluje, a mám šílený pocit viny, když onemocním. Já vím, je to hloupost.

Když jsem přišla na dílnu, tak šéf hned poznal, že mi není dobře. To už jsem skoro brečela, a tak jsem se přiznala, že mi je zle, že mě strašně bolí ledvina. Okamžitě mě naložil do auta, odvezl mě domů, abych se převlékla, a jeli jsme k doktorce. Naneštěstí jsem se musela trmácet přes celé město k zastupující doktorce, protože ta moje měla zrovna dovolenou, a mě nenapadlo to zkontrolovat na internetu.

S bolavou ledvinou to byl opravdu zážitek. Naštěstí mě vzali hned, snad i proto, že jsem se teď už v čekárně fakt rozbrečela, protože mi bylo hrozně. Třásla mnou zimnice, pořád jsem pila. Doktorka usoudila, že mám asi v ledvině zánět, a poslala mě na internu do nemocnice.

Tam jsem, bez legrace, čekala asi tři hodiny. S bolavou ledvinou to bylo naprosto šílené. Nakonec jsem se dočkala. Podle výsledků odběrů jsem měla náběh na zánět. Dokonce se mi díky "haprující" ledvině zvýšila hladina cukru v krvi - to už jsem se děsila, že budu mít do toho všeho ještě cukrovku. Jediné doporučení bylo - hodně pít - urologický čaj - odpočívat, a dát se do pořádku.

Dalo by se to zvládnout ještě bez antibiotik. Naštěstí pro mě přijel zase šéf do nemocnice. Jako to bych fakt autobusem domů nezvládla. Jsem hrozně vděčná, že pracuju pod tak skvělým, lidským člověkem. Cítila jsem se strašně unavená, bolelo mě chodit, tehdy jsem byla doma sama, takže venčení pejska bylo peklem. Při každém schodu jsem cítila, jak ledvina bolí.

Kousla jsem se, a přijímala tolik tekutin, jak snad ještě nikdy. Do velkého hrnce jsem uvařila urologický čaj, popíjela brusinkový džus, dokonce jsem si na internetu našla, které potraviny jsou vhodné pro zdraví ledvin. Pamatuji si, že na mém nákupním seznamu byl krom jiného i bulgur nebo červená řepa.

Za pět dní už to bylo lepší. Cítila jsem, jak se všechno pomalu vrací do normálu. Ledvina bolela čím dál méně, schody už nebyly takovým problémem, a hlavně jsem už nebyla tolik unavená. Následná kontrola ukázala, že výsledky jsou "čisté." 

Já fakt děkuju Bohu, že jsem se nedopracovala k zánětu ledviny, nebo nedejbože k ledvinovému kameni. Jenom ten náběh na zánět tak strašně bolel, že si ani nechci představovat, jak by to pokračovalo dál.

Od té doby už zdraví ledvin nepodceňuju. Omezila jsem kávu, dávám si jen ráno (je fakt, že silnější), a v práci vypiju minimálně litr vody. Až budou horka, musím si zase nosit velkou dvoulitrovou lahev - v práci sice ve velkých vedrech dostáváme minerálky zdarma, ale tam jsou na výběr jen sladké. A já jsem zvyklá na vodu z kohoutku.

Ta mi chutná nejvíce.

Takže, nepodceňujte pitný režim, a dávejte svým ledvinám to, co jim prospívá. Ledviny totiž ovlivňují ty nejdůležitější procesy v našem těle, odvádějí pryč všechno špatné.

To by bylo pro dnešní článek vše. Děkuji že jste dočetli až sem, kapánek jsem se totiž rozepsala, až mě to překvapilo!

A co V? Slavíte MDŽ? Máte tento svátek spjatý s minulým režimem, nebo se na něj díváte nezaujatě? Vadí Vám rudé karafiáty? Věděli jste, že osmý březen je Světovým dnem ledvin? Měli jste někdy nějaké zdravotní potíže, které s nimi souvisejí? Zapomínáte také někdy dodržovat pitný režim? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. I když jsem se narodila za komunismu , tak jsem v žila byla pouze 2 roky , takže to spjatý s tímhle režimem zas až tak nemám . Za mě je hezký když si někdo vzpomene a dá vám třeba kytičku . Je to trochu škoda , že vlivem dějim se to časem stalo takový kontroverzní . I když doat dlouho už se to zase bere jako příjemná věc .

    OdpovědětVymazat
  2. Na MDŽ vzpomínám jako dítě i jako matka. V obou případech tenkrát frčela vystřihovaná, barevná srdíčka s přáním pro maminky a babičky. Oslava MDŽ byla v práci oblíbená nejen u žen, někdy ještě více u mužů. Zdravím 😀😁

    OdpovědětVymazat
  3. S tím zneužitím je to stejné u slova Pionýr. Já někdy slavím svátek pálení čarodějnic, ale MDZ a nebo Valentin neslavím stejně jako Halloween. O ledvinovém dnu se zde na blogu už asi psalo... Proti květeně nic nemám, snad kromě alergie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jinak si ale pamatuju, jak se i u nás opatřovala okna výzdobou na různá výročí třeba osvobození. A v té době se to i hlídalo kdo ozdobuje... Ikdyž dnes se hlídá v některých ohledech ještě víc, i když nejsi disident... Ale jednu výhodu náše nové zřízení má, při volbách si můžeš v sámošce normálně koupit pívo.

      Vymazat
    2. Nejbližší svátek v Tlusťjochově kalendáři je 13.3 - Kvikvínky.
      V únoru byly Thickvínky.

      Vymazat
    3. Na význam těchto slov je můj rozum krátky...

      Vymazat
    4. Nejde o význam, jde o techniku slavení.

      Vymazat
  4. Ledviny v každé případě stojí za to propláchnout nejen o svátku.

    OdpovědětVymazat
  5. MDŽ mi nevadí, myslím, že je pěkné vzpomenout si, popř. dát nějakou malou drobnost :). Ve školce jsme vždycky pro maminky něco vyráběli :) jelikož jsme byly se ségrou dvě, jedna obdarovala mamku, druhá babičku.
    Chudáku, to muselo být strašné :( ještě, že máš tak hodného ředitele! S pitným režimem jsem měla problém jako malá, teď se to ale snažím dodržovat:)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak s ledvinami to fakt není sranda. Zažila jsem okolo dvaceti ledvinovou koliku a fakt si myslela, že to bude můj konec. Bolelo to tak, že jsem z toho byla až apatická. Od té doby si pitný režim celkem hlídám - někdy víc, někdy míň, ale pořád lépe, než tehdy.

    Zajímavé to ohl. MDŽ, po vzniku jsem nikdy nepátrala. Mi vlastně nikdy nevadil, byla jsem ještě mládě, tak to šlo trochu mimo mě, jen ho mám spojený i s narcisy, které mám ráda. A vlastně i karafiáty - docela mě mrzí, že jsou nyní tak zavrhované. Hodně mi připomínají hřebíčky - ty mi příjemně voněly a mám je spojené s dětstvím.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Eliss, zdravím. S ledvinami mám problémy celý život, mám za sebou koliky, pobyty v nemocnicích na kapačkách atd., takže vím, o čem mluvíš... Květiny dostávám ráda pořád, svátek nesvátek. Ráda je dostávám, daruju i si je kupuju sama. Měj se dobře, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Pamatuju si, jak jsem byl před lety služebně v Chorvatsku a tam MDŽ strašně prožívali, dokonce i cizincům přinesli kytky, aby je předali váženým spolupracovnicím. Tak na to už Češi i Slováci koukali divně.

    Pokud jde o ledviny, vyzkoušel jsem si putování ledvinového kamene se vším, co k tomu patří a nikomu to nepřeju. Za tu dobu jsem rozhodně použil víc vulgarismů než ve zbytku života :-).

    OdpovědětVymazat
  9. loni jsem také zažila zánět, ale já musela léčit antibiotiky... naštěstí během dvou dnů zabraly, bolesti ustoupily a já poctivě pila brusinkové nápoje a odpočívala :)

    MDŽ

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MDŽ je hezký svátek, ale myslím, že dávání si navzájem malých drobností, pozorností nepotřebují kalendářní den :)

      Vymazat
  10. S ledvinama a močákem jsem opatrná, jednu dobu jsem na to byla nachylná a byla pořád vyřazená z provozu :/
    Historii MDŽ znám a trošku mě mrzí, že na jednu stranu je snaha z toho udělat komerční svátek jako z Valentýna a na druhou stranu starší generace jeho slavení neradi vidí. Osobně jsem se nad tím letos i loni jsem nad tím hodně přemýšlela. Sama se přiznám, že nevím, jak by bylo nejlepší tento svátek slavit. Ale jako důvod pro setkání s kamarádkama mi to přijde ideální, prostě jako za času Tvé babičky. Ano, na tohle člověk nemusí mít mezinárdoní den, ale zase důvodů setkat se kamarádkama není nikdy dost :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js