Přeskočit na hlavní obsah

Znepokojující statistiky

 Již několik let po sobě se dozvídáme z médií poměrně smutnou, ale zároveň také velmi znepokojující zprávu. Ve velkém umírá snad nejdůležitější hmyzí dříč - a to včela. Včely plní nezastupitelnou úlohu při opylování rostlin, čímž dochází k jejich rozmnožování. Některým rostlinám stačí vítr, ale tento způsob přenosu semen rostliny není v mnoha případech úplně optimální.

Ne nadarmo se říká - pilný jako včelička! Albert Einstein již před lety pronesl památný výrok, se kterým se nedá nesouhlasit: "Kdyby zmizely včely ze zemského povrchu, člověk by přežil pouhé čtyři roky. Kdyby nebyly včely, nedošlo by k opylení, přestalo by existovat rostlinstvo, a lidstvo by tudíž zaniklo." A bohužel se zdá, že spějeme k situaci, kdy můžeme za pár let být již zcela bez včel.


Syndrom "rozpadu včelstev" však nesužuje jen Českou republiku. Včely umírají ve velkém například i v Austrálii, Indii, a například i v Brazílii. Na internetu jsem našla poměrně zajímavá čísla. V Kalifornii je poměrně populární výsadba mandloňových sadů. Včelař jménem z Arp dojíždí pravidelně do Kalifornie opylovat sady, této práci se věnuje od osmdesátých let.

V té době byla roční úmrtnost včel asi pět procent. Od roku 2000 ale tento počet výrazně roste. Na vině mohou být pesticidy, ale také roztoč jménem kleštík včelí. Ony pesticidy sice zahubí hmyz, který by mohl rostlinu ožrat, ale je zároveň toxický i pro včely. 

Mandle mají v USA velký odbyt. Například právě v Kalifornii se vypěstuje osmdesát procent celosvětové produkce mandlí, což je opravdu velké číslo. Arp udržuje pouze dvacetiarový sad, a svou produkci mandlí předává konkrétním zákazníkům. Svojí práce, kterou miluje, se nehodlá vzdát. Boj s udržováním úlů a včelstev se nechce vzdát, ač je to těžké. Každý rok totiž přijde minimálně o třetinu včel, neboť ty prostě uhynou - často prý i vyčerpáním po náročném opylení. 

Bohužel badatelé zaznamenali třiceti až šedesáti procentní úbytek včelstev na západním pobřeží USA, sedmdesáti procentní ve východní části USA a také v Texasu. To jde ruku v ruce i se ztrátami v potravinářském a chemickém průmyslu, které se vloni vyšplhaly až ke dvaceti procentům...




K opylení zemědělských, ale také přírodních plodin je v České republice zapotřebí cca 750 tisíc včel. Podle odborníků jich je ale v současnosti pouze kolem půl milionu, což zdaleka nestačí. Problémem je i úbytek včelařů. Podle Českého svazu včelařů generace vášnivých včelařů vymírá, a mladým se do tohoto koníčku moc nechce.

V roce 1990 bylo v naší republice osmdesát tisíc včelařů. Nyní se jejich počet pohybuje kolem padesáti. To je opravdu velký propad, a dá se počítat s tím, že počty budou každým rokem klesat. 

Skupinka vědců přišla i s teorií, že na chování včel může mít vliv sluneční aktivita - konkrétně tedy poruchy v magnetickém poli Země. Včely si totiž "uvědomují" kvantové pole, a využívají jej na principu souřadnic. Rušivé vlivy mohou mít fatální následky - včela nenajde cestu zpět do úlu, a umírá. Dochází k fatálnímu narušení "včelího tance." Tento tanec je formou komunikace mezi včelami navzájem - sdělují si takto velmi konkrétní informace.

To by mohlo vysvětlovat to, proč včelí dělnice opouští své společenství, odletí do volné přírody, odkud se již nikdy nevrátí zpátky, a umírá hlady či na podchlazení. Zdravé včelstvo se tak díky tomu zcela rozpadne. Naprostá většina jeho členů odletí, a domů se již nikdy nevrátí. Takové chování je podle odborníků znepokojivé a nestandartní. 

Problémem jsou ale pro včely někdy i plodiny samotné. Různé genové manipulace, nadměrné šlechtění nových druhů, i toto může pro medonosný hmyz znamenat katastrofu. Zdravým včelám podle odborníků tyto plodiny neškodí, ovšem pokud je včela oslabená, například kleštíkem včelím, představuje pro ni takto vyšlechtěná plodina jed. Obsahují Bt toxin, který sice hubí housenky motýlů, ale je smrtelný i pro včely.

Tak si říkám, zda není na vině moderní zemědělství, které je, co si budeme povídat, někdy příliš nešetrné a invazivní? Příliš mnoho chemie, insekticidy, které rozhodně také nebudou ke včelám příliš přátelské, přeci jen, je to pořád hmyz! 


Pomoci vyčerpaným včelám může pomoci každý z nás. Je to jednoduché - nechat na parapetu či balkoně lžičku s cukrem či cukerným roztokem - dokáže vzpružit i velmi slabou včelu, která je na pokraji vyčerpání! Rozhodně tento trik v jarních a letních měsících vyzkouším, máme na dvorku staré krmítko pro ptáky, a to se přesně pro tento účel bude hodit! 

Protože tento maličký tvoreček si to zaslouží jako nikdo jiný...

Nakonec jsem si ještě připravila pár zajímavostí o včelkách:

• Jedna včela medonosná obletí denně až tisíce květin

• Pro jeden kilogram medu musí na sběru pracovat 1000 až 1100 včel!

• Včela dokáže najít zdroj nektaru a pylu až na vzdálenost pěti kilometrů

• Včela patří mezi třetí nejužitečnější hospodářské zvíře Evropy - díky tomu, že dokáže opylovat užitkové plodiny 

Byla by to nedozírná katastrofa, kdybychom o včelky přišly. Je to celé z velké části na lidském společenství, zda se začne chovat k přírodě a zemědělství šetrněji, nebo zda budeme jen drancovat a plenit, a nedávat nic na oplátku...

Co si o umírání včel myslíte Vy? Je na vině nešetrné zemědělství? Opravdu mohou včely ovlivňovat změny kvantového pole? Je reálné, že za pár desítek let budeme zcela bez včel? Nebo se dá tato katastrofa ještě rychle odvrátit? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss toto je velice krásný článek. Hlavně je problém teď v tom, že je například u nás málo sluníčka a při tom dny jsou na únor poměrně teplé a tak se včelstva probouzejí. Začínají kvést sněženky, bledule jarní, někde se už otevírají krokusy a talovíny, dnes jsem si všimla, že už kvetou lísky, osiky a některé druhy vrby. U nás na venkově mají kam jít. Přeji Ti krásné dny při těšení na ty jarní...

    OdpovědětVymazat
  2. Tak už víme, proč se říká pilný jako včelka. Měj se hezky, zdravím 😀

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, je to smutné. Celkově, jak se chováme ke krajině. Ale třeba nastoupí generace moudřejších...

    OdpovědětVymazat
  4. No, a dalším problémem jsou genetické pokusy s křížením včel - např viz zde https://www.lidovky.cz/orientace/veda/krizeni-druhu-vcely-zabijaci-dokazou-ubodat-kone-i-lidi.A150903_115049_ln_veda_ape

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Eliss, o vymírání včel jsem četla a je mě z toho také smutno. Můj děda byl včelař, měl včely kvůli svému velkému ovocnému sadu. Jako malé děti jsme běhaly po sadu a všude poletovaly včely, kolem včelína to tak krásně vonělo... Posílám pozdrav, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss, o vymírání včel jsem četla a je mě z toho také smutno. Můj děda byl včelař, měl včely kvůli svému velkému ovocnému sadu. Jako malé děti jsme běhaly po sadu a všude poletovaly včely, kolem včelína to tak krásně vonělo... Posílám pozdrav, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Ano ano, včeličkám vděčíme za život. Chemie je příliš mnoho, jde přece o vyšší výnosnost a tedy zisky a po nás potopa. Je to smutné.

    OdpovědětVymazat
  8. Nebyly v těch zdrojích konkrétní jména přípravků, které jsou nejhorší?

    OdpovědětVymazat
  9. To je strašné, doufám, že to nenastane :( včelky jsou hodně užitečné a moc pilné. Známý je včelař, pomáhala jsem mu na Dni dětí vysvětlovat dětem život včel. Znám pár mladých, kteří včelaří, kéž by jich bylo více. Zajímavý článek, díky za něj, Eliss! Pomoc s cukrem vyzkouším.

    OdpovědětVymazat
  10. Můj příbuzný - mladý muž, učí na průmyslovce. Je zatím svobodný a tak pěstuje včely. Má u babičky na vesnici několik včelstev.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula