Přeskočit na hlavní obsah

Tajemství ledového muže

 Když se řekne mumie, automaticky si většina z nás vybaví ty pohřbené v sarkofázích v egyptských pyramidách. Ale jedna, opravdu slavná, záhadná, tajemná, a navíc extrémně zachovalá, má zastoupení i v našich evropských končinách.

V září 1991 učinili manželé Helmut a Erika Simonovi v Ötztalských Alpách nález, který se zapsal do dějin. Z ledu vyčnívala část těla zmrzlého muže. Pro nepřízeň počasí přivolaní záchranáři ještě několik dní netušili, jak vzácný nález mají před sebou, a že se nejedná o čerstvě umrznutého nebožtíka. Dvaadvacátého září se podařilo tělo z ledu vyprostit, (bylo objeveno v nadmořské výšce 3 210 metrů!), a následně přemístit na univerzitu v Innsbrucku. 



Tam odborníci ke svému šoku zjistili, že před sebou mají perfektně zachovanou mumii starou přes pět tisíc let! Díky místu nálezu dostala "přírodní mumie" jméno Ötzi. Odborníci a archeologové byli nadšeni. Jednalo se o zcela výjimečný objev, který nemá v dějinách obdoby. 

Ötziho ostatky měly paradoxně velké štěstí. Celých pět tisíc let se díky chladným podmínkám "zakonzervoval" ve sněhu, a v době jeho nálezu na něj nedopadalo příliš slunečního světla, takže nedošlo k poškození. Badatelé a lékaři si velmi brzy udělali o mumii obrázek.

Šlo o ostatky muže, asi pětačtyřicetiletého. V době před smrtí měl vážit kolem padesáti kilogramů - což při výšce sto šedesáti centimetrů opravdu nebylo mnoho. Měl velmi svalnaté tělo s minimem podkožního tuku. Jeho tělesná konstituce byla tedy navyklá na dlouhé pochody. 

O životě ledového muže leccos napověděl i nález u ostatků. Měděná sekyrka s tisovým topůrkem, pazourkový nůž s jasanovou rukojetí, a také s sebou měl nedodělaný luk s šípy. V posledních měsících před smrtí neměl nijak jednoduchý život. Rýhy na nehtech svědčily o těžkém stresu, vzhledem k poměru váhy a výšky je jasné, že trpěl podvýživou.




Podle milovníků záhad a tajemna má být mumie ledového muže prokletá. Podobné pověsti kolují například i o egyptském vládci Tutanchamonovi. I jeho objevitelé zaplatili životem. U egyptských mumií to má ale prozaičtější vysvětlení - mumie byla roky v uzavřené místnosti, čili se tam kumulovaly jedovaté výpary plné plísní a různých nebezpečných látek.

Ale u Ötziho měla zafungovat kletba trochu jinak. Zdá se, že každý, kdo měl bezprostředně po nálezu s jeho mumií něco společného, dopadl velmi ošklivě.

Jako první obětí kletby ledového muže je udáván soudní lékař Reiner Henn. Ten krátce po objevení ohledal jeho tělo. Zemřel při podivné autonehodě během cesty domů po přednášce, kde přednášel právě o objevu mumie. Nikdy nebylo objasněno, proč lékař na zcela rovné silnici náhle sjel do protisměru a čelně se srazil s jiným vozem...

Krátce poté zemřel horský vůdce Kurt Fritz, který osobně zavedl vědce na místo nálezu, a pomáhal mumii vysekat z ledového sevření. Kurt spadl při zvláštní nehodě do ledové pukliny a byl na místě mrtev. A to byl vyhlášeným horalem a platil za největšího odborníka na tuto oblast!

Neslavně dopadl i novinář Rainer Hoelz, který exkluzivně natáčel vyzvednutí mumie z ledu a práci badatelů. Jeho dokumentární záběry obletěly celý svět. Jen pár měsíců po natočení dokumentu zemřel na mozkový nádor, který byl velice agresivní a nevyléčitelný. Jen další náhoda v řadě?

Krutý osud stihl i objevitele mumie, Helmuta Simona. Patnáctého října roku 2004 se vrátil na "místo činu." Chtěl tu oslavit výhru soudního sporu, který vedl o práva k nálezu mumie. Sotva dvě stě kilometrů od místy nálezu mumie Helmut zemřel, když se náhle zhoršilo počasí a on se zřítil do stometrové propasti.




Novináře začaly logicky tyto podivné "náhody" velice zajímat. Obrátili se proto na světoznámého archeologa Konrada Spindlera, který věnoval zkoumání mumie nejvíce času. Spekulace o nějakém prokletí však označil za směšné pohádky.

"To bych teď musel být na ředě já!" prohlásil tehdy. O pár měsíců později zemřel na vzácné onemocnění, které poškozuje míchu...

Vše tak trochu osvětlilo zjištění lékařů, že Ötzi nezemřel vyčerpáním či podchlazením, jak se zprvu všichni domnívali. Před svou smrtí zřejmě čelil přesile a bojoval o život. Rozbor krve na dýce a oděvu prokázal, že se na ní našly stopy dalších nejméně čtyř lidí. Zemřel na vykrvácení, které způsobil šíp v jeho rameni.

Je tedy možné, že po vážném zranění ještě nějakou dobu žil, doplazil se kus dál, a tam zemřel? A mohl ještě před svou smrtí vynést kletbu, která přetrvává i po tisících letech? Nebo jde jen o náhody? Ale není těch náhod trochu moc?

Osobně si myslím, že jsou nějaké věci mezi nebem a zemí. Snad se mohl Ötziho duch opravdu pořádně naštvat na to, že lidé po takové době ruší jeho věčný spánek v ledovém příkrovu? Ale každopádně došlo k úžasnému objevu, jen se zdá, že někteří za to neblaze zaplatili.

Od roku 1998 je Ötzi vystaven v hlavním městě Jižního Tyrolska. Zdá se, že kletba už dál nepokračuje, ale kdoví...

Co si o tajemství ledového muže myslíte Vy? Jsou podivná úmrtí pouze náhodná? Vztahovala se kletba pouze na osoby, které přišly s mumií těsně do styku? Mohlo prokletí přetrvat i po tisících letech? Existují věci mezi nebem a zemí? Napište mi do komentářů Vaše názory!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. O Ötzim jsem slyšela, ale takhle podrobně jsem o něj nevěděla, díky za to! Byla jsem na Tutanchamonově výstavě v Brně, která byla hodně zajímavá. Ty kletby jsou opravdu hodně podivné. Jako náhoda se mi to nezdá, náhoda by mohl být jeden člověk, ale tolik? V tom je opravdu nějaké tajemství. Zajímavý článek!

    OdpovědětVymazat
  2. Když počkáme dostatečně dlouho, tato kletba dosáhne stoprocentní smrtnosti :-). Mají-li úmrtí podobnou povahu, dá se usuzovat na nějakou spojitost. Pokud však je to "každý pes jiná ves", tedy jednou autonehoda, jindy úraz v horách, pak zase nádor či vzácná nemoc, na žádný tajemný jednotící prvek nevěřím. Pěkný příběh pro média a milovníky tajemna, ale to je tak všechno.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Eliss, tohle zajímá mého muže. Tajemno, záhady, věci mezi nebem a zemí... Dám mu Tvůj příspěvek přečíst. Měj se hezky, zdraví Lenka.
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Eliss, o objevu jsem kdysi četla, ale už jsem neznala ten příběh s kletbou.
    Vzhledem ke kontextu je docela odvaha zrovna o tomhle psát :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jeden čas toho byly plné noviny.
    Možná, že někde v okolí leží pod ledovým příkrovem i Otziho protivníci...

    OdpovědětVymazat
  6. já věřím, že nějaké prokletí být může... stejně tak jako u egyptských mumií :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já mám rád sci-fi, horory a vědecko-fantastické filmy, tak to je něco pro mě.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula