Světový den nemocných

 Ač to možná zní na první dojem zvláštně, tak v kalendáři významných dnů najdeme i Světový den nemocných, který připadá pevným datem na jedenáctého února. Je důležité myslet na ty, kteří jsou těžce nemocní, a bohužel i díky příznakům choroby dost trpí.

Zdraví je opravdu ten největší dar, který v životě máme. Jak se říká - zdravý člověk touží po tisících věcech, a ten nemocný po té jedné jediné, často nedosažitelně vzdálené, a to je zdraví. Velký respekt si zaslouží všichni pracovníci, lékaři, sestry a další, kteří s obrovským nasazením pečují o nemocné. Před rokem měla moje babička vleklé zdravotní potíže, a na nějakou chvíli skončila v nemocnici na oddělení léčebny dlouhodobě nemocných.

Babička měla povolené návštěvy, takže jsem ji za celou dobu třikrát navštívila. Tyto návštěvy pro mě byly dost stresující. Bohužel i babička byla celá nešťastná z toho, že se ocitla na LDN oddělení. Okamžitě jsem poznala, že je stresu, skoro celou moji návštěvu probrečela s tím, že chce domů. Pokoj sdílela ještě s jednou paní, která vůbec nekomunikovala, jen upřeně zírala před sebe.

Snažila jsem se babičku uklidňovat s tím, že se musí uklidnit a snažit se být v klidu, aby se co nejdříve uzdravila a vrátila se domů. Na oddělení strávila měsíc, a teď už je doma, kde se cítí nejlépe. Musím moc poděkovat doktorům a hodným sestřičkám, když jsem viděla, jak hezky se (nejen) o babičku starají. Je mi jasné, že to musí být práce náročná nejen fyzicky, ale také psychicky. Klobouk dolů přede všemi, co na těchto odděleních pracují a s láskou se těžce nemocným lidem věnují!

Jedenáctý únor se ale nestal Světovým dnem nemocných náhodou. Jedenáctého února roku 1858 spatřila čtrnáctiletá Bernadetta Soubirous ve skalní jeskyni poblíž Lurd ve Francii Pannu Marii.

Dívka se tehdy opozdila za svou sestrou a její kamarádkou. Zrovna když se Bernadetta chystala přebrodit říční koryto, ucítila podivný závan větru. Ohlédla se, ale nic nezporozovala. Po chvíli opět ucítila nezvyklý vánek. Tentokrát si ale všimla, že u skalního útvaru nazývaného Massabielle se ve výklenku rozzářilo ohromující a silné světlo.

Zářilo skrze postavu nádherné mladé ženy. Oblečena byla do bílých šatů s modrým páskem. Přes hlavu měla natažený dlouhý závoj a u každé její nohy se objevila růže. Ruce měla postava sepnuté k modlitbě, a přes loket a zápěstí jí visel růženec. 

Dívka byla několik minut v ohromném šoku. Pak ji však napadlo kleknout si, a začít se modlit. Učinila tak, a v tom jí zjevení Panny Marie pokynulo, aby k ní přišla blíže. Ale Bernadetta se vyděsila, a z místa utekla.

Těsně po zážitku se svěřila sestře i kamarádce Toinettě. Ta, i přes slib, který dala kamarádce, vše pověděla své matce. Toinetta dostala přísný zákaz se s Bernadettou vídat. Je jasné, že ta byla tím, co viděla, hluboce otřesená, proto se jí podařilo čtrnáctého února přemluvit rodiče, aby mohla, spolu s nimi, kamarádkami a se sestrou, navštívit místo zjevení.

Tentokrát se ale u onoho výklenku dostala dívka do podivného, hlubokého transu, při kterém jí "zprůsvitněla" kůže. A při tom se mírumilovně usmívala, jakoby prožívala úžasný zážitek. Z tohoto stavu ji neprobralo ani padající kamení, které na ni z legrace začala házet jedna z kamarádek. Pomoci z výklenku ven jí musel pomoci až přivolaný mlynář. 

Po této události došlo k dalším zjevením, podle některých pramenů jich mělo být celkem deset! 

Panna Maria měla Bernadettu uzdravit, zcela ji zbavit zdravotních potíží. Bohužel jsem nikde nedohledala, jakou nemocí konkrétně dívka trpěla. Nakonec měla Panna Maria dívce ukázat místo, kde má vystavět kostel. Zde se nachází údajně léčivý pramen, který má moc uzdravovat nemocné. Když jistý nevidomý člověk opět po omytí vodou z pramene začal opět vidět, začali se k pramenu vypravovat lidé z celého světa.

Bernadetta měla rovněž velice zajímavý osud. Vstoupila do kláštera, kde se naučila číst a psát. Byla prý tak přirozené veselosti, že její přítomnost měla na ostatní pozitivní vliv. Bohužel jí ale nesloužilo zdraví, během svého pobytu v klášteře několikrát onemocněla. Trpěla onemocněním kostí, astmatem, a rakovinou kostí. 

Šestnáctého dubna, ve věku šestatřiceti let, zemřela. Jenže tím to neskončilo. Tělo Bernadetty totiž zůstalo i po letech neuvěřitelně zachováno. Třikrát bylo exhumováno, a shledáno "takřka neporušeným." I díky tomuto byla shledána za svatou.

Více než sto třicet let jsou její ostatky vystavovány, a údajně nepodléhají rozkladu. Její tvář a ruce - což jsou jediné viditelné častí těla - jsou však ošetřeny tenkou částí vosku. I navzdory tomu, že tělo je uloženo ve vzduchotěsné schránce, jsou přirozené rozkladné procesy pozastaveny, přesto jsou odborníci překvapení, že až tak moc.

Světový den nemocných byl vyhlášen roku 1993, a to z podnětu papeže Jana Pavla II. 

Dívala jsem se na internet, a k příležitosti Světového dne nemocných pořádají farnosti mše a hromadné modlitby, a to i České republice. I díky tomu zjevení Panny Marie je to tak důležitý den spíše pro věřící. Ale není nic špatného na tom, když si ho připomeneme i my ostatní, a třeba navštívíme někoho, kdo je blízký našemu srdci a není na tom zdravotně nejlépe.

A co Vy? Připomínáte si nějak Světový den nemocných? Četli jste už příběh o svaté Bernadettě? Je opravdu možné, aby byly její ostatky tak úžasně zachovalé? Napište mi Vaše názory a podněty do komentářů, budu se moc těšit!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek víkendu, Vaše Eliss ♥