Je to udržitelné?

 Stalo se už takovou tradicí, že současná vláda dělá spoustu nepopulárních kroků, které vzbuzují u občanů velkou nevoli a vztek. Nepopírám, že za všechno vláda nemůže. Ale tak si říkám, jestli to, co se děje poslední týden, není už tak trochu přes čáru, a zda to není výsměch poctivému, pracujícímu člověku, který si často nepřeje nic jiného, než žít klidně a v rámci možností i důstojně. 

Jelikož jsem člověk mladší čtyřiatřiceti let, podle současných propočtů bych měla odejít do důchodu v 68 letech. Tak nějak nevím, zda se tomu věku smát, či nad tím brečet, protože to je prostě strašné číslo. Podle lékařů už totiž v pětašedesáti letech nastává zlom - člověk začíná trpět řadou chronických nemocí, které tak nějak už ke stáří neodmyslitelně patří. Dochází také k rychlému snižování psychických a fyzických sil, s tím jde roku v ruce i vyšší nemocnost. 

Mojí mamince bude letos šedesát let. Stále ale ještě chodí do práce, do důchodu jí ještě nějaký ten rok chybí. Do svých čtyřiceti let pracovala v lese jako dělnice, v současnosti už několik let pracuje v zemědělském družstvu, kde se stará o dobytek.

Práce je to náročná hlavně na ruce. Máma si už nějakou dobu stěžuje, že práce pro ni začíná být čím dál těžší. A to hlavně z důvodu, že ji přestávají poslouchat ruce. Hlavně tedy prsty, které brní, začínají být necitlivé, a máma v nich někdy ztratí cit. Opravdu na mámě vidím, jak už by si potřebovala odpočinout. Jenže práce, kterou má, je jistota, potřebuje to tam do důchodu, jak sama říká, "doklepat," a jinou, lehčí práci, by ve svém věku sháněla už těžko.

Je to opravdu strašné, a nedokážu si představit, že já bych měla jít do důchodu až skoro v sedmdesáti. Bohužel ale naprosto reálně totiž hrozí, že stát nebude mít na vyplácení důchodů peníze. A rada našich vládních představitelů? Šetřete si na penzi už od mládí.

Jenže když je člověk mladý, chce si de facto užívat. Vzít si třeba hypotéku, založit rodinu, splnit si sny. A tak nějak ho nenapadá, že by si měl ještě k tomu všemu šetřit na stáří... Což je na jednu stranu i pochopitelné. Spousta lidí totiž zcela pochopitelně očekává, že se o ně ve stáří stát postará. Je to logické. Z platu odvádím daně, zdravotní a sociální pojištění. Očekáváme tedy, že to, co do systému vložíme, se nám ve stáří vrátí.

Jenže s tím se už do budoucna nepočítá! Takže si všichni máme na stáří spořit. Jenže současná šílená inflace například penzijní spoření těžce znehodnocuje. I mně máma před lety založila penzijní spoření, a posílá mi na něj tři sta korun měsíčně. Když mi spoření zakládala, posílala mi tam měsíčně jen směšných sto korun, což bylo k ničemu.

Ono kdovíco není i těch tři sta, ale tam je alespoň už jakýsi státní příspěvek. Jenže když mi letos přišlo do emailu vyúčtování, tak podle grafu došlo důsledkem inflace k znehodnocení téměř tří procent, k tomu mám ještě napsáno, že v korunách se jedná o znehodnocení osm set třicet korun. Peníze na toto penzijní spoření mi stále platí máma - já jsem jí totiž jasně řekla, že s tímto produktem nechci nic mít.

Pro mě se to totiž absolutně nevyplatí, peníze z tohoto spoření prakticky pořád ztrácejí na hodnotě. Když jsem byla na střední škole, tak učitelka nám říkala, že penzijní spoření se vyplatí jako krátkodobý produkt - třeba tři roky před odchodem do důchodu tam vložit co nejvíce prostředků, a pak se může člověku vyplatit. Ale jako dlouhodobý produkt fakt ne...

Vláda chce šetřit - a rozhodla se šetřit na těch, kteří za nic nemohou. Posouvání odchodu věku do důchodu totiž logicky skončí tím, že stát vyplatí méně, protože se dle mého i sníží doba dožití... Nehledě na to, že třeba pětašedesátiletý pracující člověk už musí zatížit i zdravotnictví, protože bude vyžadovat větší péči, bude chodit díky různým nemocem i častěji na nemocenskou...

Zajímavé ale je, že spousta našich "občanů" se má dobře celý život, a důchod berou díky sociálním dávkám de facto celý život. A to nikdy nepracovali, pouze parazitují na systému, který je k nim mnohdy velmi štědrý. Neberu v potaz lidi, kteří jsou nějak nemocní, nemohou pracovat, to je samozřejmě něco úplně jiného. Ale spousta spoluobčanů může pracovat, leč se celý život práci vyhýbá.

Neměla by tedy vláda začít šetřit u sebe? Současná vládní pětikoalice před volbami slibovala, že sníží, často zbytečně přemrštěný, počet státních úředníků. A výsledek? Pracovních míst pro státní úředníky naopak přibylo. A tohle opravdu vím z vlastní zkušenosti, protože na městský úřad chodím docela často, a tak jsem si všimla těch nových zaměstnankyň... 

Na druhou stranu, určitě jsou povolání, která jsou vykonávat i v šedesáti. Například onen úředník na městském úřadě, spousta lékařů také přesluhuje již v důchodu, učitelky také často nejdou do penze zrovna brzy. Ale co třeba práce, kde je potřeba zručnost, hbité prsty a ostrý zrak, který už třeba i v těch šedesáti není optimální? Upřímně, nedovedu si představit klempíře, který v pětašedesáti skáče jako srnka po střeše, nebo dělníka v lese. Jsou tak fyzicky náročná povolání, že už i po té šedesátce musí být doslova za trest chodit do práce.

Vláda ale prý chce umožnit dřívější odchod do důchodu lidem s náročnou profesí. Jenže kdo a jak určí, co je to náročná profese? Dokonce už i odborový svaz pohrozil protestními akcemi. Důchodci podle nich nemají být trestáni za důsledky pádivé inflace. Tak nevím. Je opravdu chyba na straně předchozích vlád, které podcenily situaci? Kdykoliv totiž mluví někdo z opozice, tak mám pocit, že jejich kritika je konstruktivní, kdežto vláda se snaží všechno šikovně okecat, a moc se jí to nedaří.

Ta představa, že budu muset ještě čtyřicet let pracovat, a pak možná budu pobírat nějaký důchod, který se bude rovnat almužně, je strašná. Ale je to ještě za dlouho, můžu se utěšovat tím, že se situace obrátí. Ale moc tomu nevěřím.

Je jasné, že sociální systém důchodů nemůže být z ekonomického hlediska udržitelný. Ale myslí někdo na lidi, kteří celý život dřeli, a chtějí žít důstojné a klidné stáří? Je to začarovaný kruh... Snažím se na tuto situaci moc nemyslet, jsem ráda, že mám stálou práci, kterou mám ráda, a doufám, že ji budu vykonávat co nejdéle. Ale do sedmdesáti fakt ne, i když kdoví, co si vládní představitelé vymyslí...

Co si o tomto myslíte Vy? Je reálné, aby lidé chodili do důchodu až v osmašedesáti letech? Není náš sociální systém příliš štědrý k lidem, kteří si to nezaslouží? Budou mít lidé po šedesátce ještě své uplatnění na trhu práce? Kam spěje tato důchodová politika? Napište mi do komentářů Vaše názory!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥