Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 293 Smolná vteřina

 Autor: Hakan Nesser

Žánr: Detektivní, Román

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Albin Runge pracoval několik let jako úspěšný profesor na vysoké škole. Díky změně poměrů ale o práci přišel. Vnímal to jako velkou životní příležitost ke změně - nebylo mu ještě ani pětadvacet, manželka Viveka slušně vydělávala, takže si našel práci, která se stala jeho koníčkem. Díky svému švagrovi získal práci jako dálkový řidič autobusu.

Jenže šťastná idylka skončila jednoho bouřlivého březnového dne v roce 2007. Tehdy Albin vezl na hory školní lyžařský zájezd. Všechno mělo být jako obvykle, nebýt strašných sněhových podmínek, které panovaly na silnici, a pak také jelena, který se rozběhl přímo proti autobusu.

Vyděšený Albin strhnul volant na stranu, čímž autobus nasměroval ze srázu, odkud se z dvacetimetrového srázu zřítil, dopadl mezi velké kameny a následně vzplál. Až v nemocnici se dozvěděl, že při nehodě zahynulo celkem sedmnáct lidí.

Po propuštění z nemocnice následoval rychlý rozvod s manželkou, odjezd do jiného města, a snaha začít nový život. Albinovi k tomu pomohlo i nečekané dědictví, které se pohybovalo v milionových částkách. Začal hodně cestovat, i do exotických zemí, aby našel únik od strašlivých výčitek svědomí. Ale to pravé štěstí jej potkalo v roce 2009 - tehdy potkal Karin, svou novou lásku, u které našel pochopení a smíření sám se sebou.

To vše ale skonči na jaře roku 2013. Tehdy začal Albin dostávat výhrůžné dopisy, podepsané příhodně Nemesis. Pisatel se Albina táže, jak může žít sám se sebou, a že člověk jako on nemá už právo vůbec žít. 

Celkem čtyři dopisy za půlroku, a jeden anonymní telefonát muže se zastřeným hlasem nakonec Albina donutí, aby navštívil policii v Kymlinge. Zde jej vyslechnou několikrát komisaři Gunnar Barbarotti a Eva Backmanová - ale celý případ - pokud to tedy případ vůbec je, vypadá opravdu zvláštně. Proč si tajemný anonym vzpomněl až po tolika letech od tragédie?

Inspektor Stigman nakonec svolí k tomu, že se případu může dvojice Eva a Gunnar věnovat. Když však záhadný Nemesis vytyčí konkrétní datum, kdy má Albin zemřít, dostane on i jeho manželka policejní ochranu. Jenže vše se ošklivě zvrtne, Albin s Karin se rozhodnou vzít situaci do vlastních rukou, a rozhodnou se utéci.

Není tedy příliš překvapivé, když o dva dny později volá Evě vyděšená Karin s tím, že její manžel během plavby trajektem na širém moři prostě zmizel. Nejzáhadnější ale je, že z více než tří stovky cestujících nikdo nic podezřelého neviděl. Byl snad s nimi na palubě vrah, a hbitě využil příležitosti? Jak to, že ale nikdy nevyplavalo Albinovo tělo?

Případ byl uložen k ledu - nebylo koho, ani co vyšetřovat. 

O pět let později tráví Eva s Gunnarem dovolenou na idylickém ostrůvku Gotland, který jako by se vyloupl ze starých časů - stará stavení, ovečky pasoucí se všude okolo - idylku kazí snad jen nevlídné sychravé počasí, které je ale pro začátek listopadu typické.

Jednoho dne však spatří Gunnar kolem na kole projíždět muže, který se nápadně podobá, teď již soudně prohlášenému za mrtvého - Albinu Rungemu! Mohl to být opravdu on? Komisař si je jistý, že se nemýlí, vždyť má pořádek paměť na obličeje! Eva je k jeho tvrzení skeptická, přesto se nakonec oba rozhodnou se k případu vrátit.

Ukazuje se, že všechno je daleko komplikovanější, než se zdálo...


Hodnocení: Dostala jsem po delší době chuť na nějakou severskou detektivku. V obecní knihovně mě zaujala právě tato kniha. Už jen to, že byla vydána v edici Severská krimi, se kterou mám z minulosti dobré zkušenosti, mě příjemně navnadilo.

Od autora Nessera jsem tak před pěti lety četla jeden nebo dva krimi romány, celkem se mi líbily, takže jsem čekala pěkně napínavou detektivku.

Jenže - bohužel - jsem při čtení několikrát polkla hořkou pilulku, a nakonec jsem se musela překonat, abych knihu vůbec dočetla. Jak u čtení knih nikdy neusínám, tak tuto doporučuji, pokud máte problémy se spánkem. Nic tak nudného, přeplácaného, a hlavně zcela neodpovídající mému očekávání jsem opravdu dlouho nečetla.

Možná je to moje chyba, že jsem po přečtení anotace získala dojem, že se bude vyšetřovat ona havárie autobusu, pořád jsem čekala, že se to nějak vyvrbí, ale bohužel. Plusem byl sympatický detektivní pár, hodně mě bavil Barbarotti se svými vtípky. Ale i tak je v knize plno hluchých míst, děj se vlekl, a nakonec jsem už nevěděla, jestli se ve vyprávění nacházím v současnosti, nebo minulosti?

Bylo to prostě celé takové divné. Detektivkou bych to tedy rozhodně nenazvala, spíše takovým románem z dovolené stárnoucích detektivů, kteří najednou natrefí na něco, o čem vlastně ani nevědí, co si mají myslet... A nakonec mě už otravovaly opakující se scény jak dvojice jí, vaří, povídá si o úplných nesmyslech... 

Trochu šťávu tomu dodávaly proložené zápisky z Albinova deníku, které mě bavily moc. Tři sta stránek spěje k rozuzlení, které bylo jen naznačeno, zbytek aťsi čtenář domyslí sám. Hrozně zvláštní, podprůměrný román. 

Mé dojmy jsou špatné, když mě baví jen promluvy hlavních hrdinů a pěkně prostředí, a celé je to jinak dějově dost chudé, je to kvalitní čtivo opravdu málo. Dávám padesát procent, a tentokrát knížku doporučit nemůžu, protože jsem zklamaná. Na to, že je autor držitelem ceny nejlepší švédský krimi román, tak je to opravdu málo.

A co Vy? Znáte tohoto švédského autora? Máte rádi severské romány? Zaujala Vás anotace a máte chuť si knihu přečíst? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tak to mi opravdu přijde přeplácané.
    A všeobecně mne severské detektivky moc neoslovily.

    OdpovědětVymazat
  2. to je škoda :/ osobně jsem od autora nic nečetla

    OdpovědětVymazat
  3. Tyhle knížky znám jen z internetu - sama jsem žádnou nečetla.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....