Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 286 Šepot z lesa

 Autor: Kateřina Surmanová 

Žánr: Horor, Thriller, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Před dvaceti lety zmizel v podhůří Orlických hor, na rozhraní malých obcí Třebovice a Březové, jeho nejlepší kamarád Vojta. Teď se novinář Petr Valeš vrátil do rodného kraje. Má v plánu dát do pořádku chalupu po matce, odpočinout si od pražského ruchu a shonu, a také vstřebat bolestivý rozvod. 

Jenže se zdá, že odpočinek je to poslední, nač bude mít čas. Nejen že z redakce svého domovského deníku, Investigativce, dostal od šéfové Magdy pořádnou nálož práce. Novinář přeci nemůže nikdy pořádně odpočívat, protože kauzy, a nejen ty politické, hýbou světem pořád.

Petr se domů moc těšil, ale návrat oživuje vzpomínky. A bohužel hned první setkání s přáteli ze školy rozjitří velmi starou, a bolavou ránu. Vojta, spolužák ze školy, a zároveň nejlepší kamarád, se coby desetiletý ztratil. Ráno nepřišel do školy, a když se Petr ten den vypravil zjistit, zda je kamarád nemocný, narazil na vyplašenou Vojtovu mámu, která měla za to, že její synek ráno normálně odešel do školy. Jenže tam už nikdy nedorazil.

Nikdy se nepodařilo zjistit, co se vlastně stalo. Pátrání bylo bezvýsledné, po chlapci se slehla zem. A snad i proto Petr odjel studovat co nejdál, a přestěhoval se k otci, který i díky své závislosti na alkoholu nebyl vzorem nejlepšího rodiče.

A pak už se do Orlických hor nikdy nevrátil. Máma za ním vždycky přijela do Prahy, na chvíli, a to bylo všechno.

Petr se teď setkává se starými známými, hořkosladké je i shledání s kamarádkou Helenou, která byla jeho a Vojtovým parťákem při dětských hrách. Nejbližší přítelkyní najde ve staré paní Urbánkové, která je jeho přímou sousedkou, a právě na ni má pěkné vzpomínky z dětství. 

Pohodovou nudu na samotě u lesa přeruší podivné halucinace a vjemy. Petr najednou ze starého, nefunkčního rádia slyší hlas svého mrtvého kamaráda Vojty. Ze šumu na pozadí jde rozeznat něco jako "VELES" a zmatenou záplavu čísel a slov. Co to znamená?

Je očividné, že něco se vznáší v mrazivém vzduchu. Předvánoční atmosféru začnou Petrovi kazit naléhavé zprávy, které, jak se zdá, přicházejí ze záhrobí. Rozhodne se na vlastní pěst pátrat ve starých kronikách a zjišťuje, že vesnici již od války obchází zlo. Děti totiž už mizely v určitých intervalech dříve, ale až Petr si začal dohromady skládat hrůznou skládačku. Nikdo z místních jej nebere vážně, a vesnice se od něj začne odtahovat.

Mezi stromy totiž číhá zlo, a zdá se, že tento les má pěkně prohnilé kořeny, které prorostly až tam, kde by to ani Petr nečekal.



Hodnocení: Už před nějakou dobou mě Šepot z lesa zaujal ve výloze mého oblíbeného knihkupectví. Do očí mě hned praštila obálka, která evokovala, že se bude jednat o horor. Ale bylo mi jasné, že nová knížka by byla příliš drahá, proto jsem se rozhodla počkat, až bude k vypůjčení u nás v knihovně.

A při mé poslední návštěvě knihovny jsem se konečně dočkala. S nadšením jsem po knížce sáhla, přečetla si na můj vkus dost strohou anotaci, a hlavně mě tedy zaujalo toto: Mysteriózní thriller, který nadchne čtenáře Jozefa Kariky nebo Stephena Kinga!

Od Kariky jsem už pár hororových románů četla, King je pro mě taky taková čtenářská klasika, takže jsem si řekla, že toto bude četba přesně pro mě. A po přečtení musím opravdu zkonstatovat, že v lecčems Šepot z lesa připomíná Karikův román Strach. Ale u této knihy bohužel nemůžu dát tak vysoké hodnocení, protože několik, ne úplně malých výtek, mám.

Atmosféra malé vesničky, kolem hustý, neprostupný les, do toho podzim přelévající se do zimy, ta je vylíčena skvěle. Ze začátku mě bavila i pátrací linka, prohlížení starých kronik a luštění nečitelných zápisků, to bylo vážně něco pro mě! 

Jenže bohužel celý dojem perfektně vymyšleného hororového románu kazily dlouhé popisné linky. Příběh je vyprávěn z pohledu vypravěče, což je tady možná na škodu. Opravdu mě nebavilo číst pořád dokola, jak si Petr zavazuje boty, vrací se k věšáčku pro klíče, zavazuje si tkaničky, balí pejskovi do batohu žvýkací kost...

Velká škoda, protože to zbytečně zdržuje od příběhu. Ten se ale také začal hrozně táhnout, jako by snad autorka chtěla zaplnit co nejvíce stran, aby čtenáře držela v napětí, co jen to šlo, ale tady to moc nefungovalo. 

Bydlím také v horách, takže jsem si živě představovala pusté kopce, husté lesy, a hlavně mě zaujalo začlenění řopíků, což jsou vojenské bunkry, jejichž hojný počet je i v našich horách. Jako dítě pro mě byly tyto bunkry tajemným místem, ráda jsem si u nich hrávala. Právem je kniha zařazena do kategorie horor, protože některé scény mi opravdu zježily chlupy na rukou (vidiny mrtvých dětí, tajemné hlasy z nefunkčního rádia...) 

Není to špatná kniha, dojem kazí zbytečné popisné pasáže, místy velmi plytký děj, a četba mě začínala tak trochu otravovat. Bez mučení přiznám, že dvacet stránek jsem nakonec přeskočila a přečetla si posledních pět. Nakonec jsem si zalistovala zpátky a v klidu je dočetla. Ale nevím. Mé pocity z knihy jsou hodně rozpačité.

Hlavně i závěr byl divně useknutý, paradoxně mi připadal uspěchaný, a ten otevřený konec? To jsem opravdu nepochopila. Nakonec dávám šedesát procent. Šepot z lesa není špatná hororovka, ale prospělo by jí značné seškrtání, hlavně tedy těch zdlouhavých popisů...

Knížku bych doporučila asi spíše čtenářům, kteří rádi čtou jednu knihu hodně dlouho, nevadí jim popisové pasáže. Tento román se nedá na jeden zátah přelouskat za jediný večer. Na závěr musím pochválit pěknou obálku, ta se opravdu povedla...

A co Vy? Zaujala i Vás tato knížka ve výloze knihkupectví? Četli jste ji, nebo se na ni chystáte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. Tuhle knížku mám objednanou u Ježíška :) . Jako tebe i mě zaujal název a srovnání s Kingem . Protože teprve budu číst, tak s dovolením tvou recenzi teď číst ještě nebudu . Přečtu , až dočtu a sama jsem zvědavá na kolik se shodneme nebo ne .

    OdpovědětVymazat
  2. Neznám, nečetla, ale klidně bych si ji v knihovně půjčila - námět zní zajímavě.

    OdpovědětVymazat
  3. Tematický mne kniha hodně zaujala, ale pokud má hodně zdlouhavých popisných pasáží, tak bych také přeskakovala. A natahovat příběh a pak ho utnout? Otevřené konce mne vždy rozčarují. Tvoje recenze jsou skvělé.

    OdpovědětVymazat
  4. Jsi první z těch, kteří tuhle knihu hodnotí jako průměrnou. Zatím jsem četla jen pozitivní recenze. O knížce jsem taky uvažovala - sice nejsem na horory, ale tahle kniha mě zaujala, a to nejen povedenou obálkou. 🙂
    Krásnou 2. neděli adventní.

    OdpovědětVymazat
  5. kupovala jsem jí babičce a ta ji teda zhltla velmi rychle :) líbila se jí, a tak jsem si nechala poradit něco na podobný styl a to už najde babička pod stromečkem :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....