Přeskočit na hlavní obsah

Největší ekologická hrozba?

 Už poměrně dost let se v různých publikacích, časopisech a článcích na internetu propírá jedno dost aktuální a palčivé téma. Přelidnění naší planety.

Názory vědců na to, kolik je matička Země schopna uživit lidí, se různí. Podle některých je to 6 miliard - a tento počet obyvatel byl prolomen již v roce 1999 - jiní zase tvrdí, že takových 9 miliard je ještě pro naši planetu přijatelný počet. Podle aktuálních statistik zřejmě ještě letos pokoříme 8 miliard. To je opravdu neskutečné, nepředstavitelné číslo!

Velkým problémem v tomto ohledu je Afrika. Ta je takovou "porodnicí světa." Je to dáno i malou osvětou v oblasti antikoncepce, ale také odlišnou mentalitou, která na tomto kontinentě panuje. I navzdory mnohdy tristním životním podmínkám se zde porodnost drží na vysoké úrovni. 

V roce 2050 by se mohl počet obyvatel Afriky více než zdvojnásobit. Z 2.2 miliardy lidí, kteří na planetě přibydou, bude 1.3 miliardy Afričanů. Docela skok, za třicet let, takové obrovské množství obyvatel. A všichni tito lidé budou mít stejné nároky - na vodu, jídlo, léky, na svůj osobní prostor. S tím jde ruku v ruce možný budoucí problém s nedostatkem pitné vody a základních potravin.


Myslím, že největší problémy s vysokým počtem začne mít právě Afrika, a po ní Asie. Vždyť jaká hustota obyvatelstva je například v Číně!

Před třemi lety, kdy jsem ještě chodila na střední, jsme měli v rámci výuky velice "výživnou" přednášku na téma Evropské unie. Beseda jako taková by mi nevadila, jen dva mladí "euronadšenci," kteří nám přednášeli, stavěli všechno evropské na můj vkus až do moc růžových barev. Neříkám, že Evropská unie je úplné zlo (dalo by se o tom polemizovat v samostatném článku), ale poslední roky mi politika z Bruselu připadá v mnohém opravdu tristní. 

No a oni dva přednášející o krásách Evropy pro nás měli šokující novinku. Evropa prý "vymírá." Porodnost vzhledem k ostatním kontinentům se tu drží nízko, mladí lidé mají strach zakládat rodiny, a proto je pro nás vítanou změnou uprchlická krize, protože přivede do Evropy novou krev, spoustu potomků, a Evropa bude omlazena a spasena...

Tyhle řeči mi opravdu vařily krev v žilách. Copak není logičtější se zamyslet nad jádrem problému - proč nechtějí Evropanky tolik rodit? Není to ze strach o budoucnost, která pramení i z ekonomických nejistot? Přeci nemůže nikdo myslet vážně, že nás spasí to, že tu ve velkém začnou rodit jiná etnika. A to prosím pěkně nejsem žádný rasista, nýbrž realista.


Je samozřejmě správné, chránit životní prostředí, ve kterém žiji. Lidstvo produkuje velké množství odpadu, zabijí nepřiměřeně velké množství chovných zvířat, a dělá si z oceánů a moří obrovské skládky, které hubí spoustu mořských živočichů.

Pro některé je řešením, jak pomoci přírodě, veganství, někdo přestal úplně používat plasty. Další lidé raději chodí pěšky, a tímto zredukují svou uhlíkovou stopu. Ale posledních pár let se u lidí zrodil nový trend se zvláštním názvem - antinatalismus. Toto hnutí má jako hlavní, a také jediný úkol - nemít nikdy vlastní dítě.

Podle švédské studie z roku 2017 každé malé dítě se vším, co k životu potřebuje, znamená pro planetu zátěž v podobě 58.6 tuny odpadu. Ovšem už jsem nenašla, do kolika let od narození má dítě tento odpad vyprodukovat. 

Mnozí mladí lidé tak začínají stále ve větším měřítku uvažovat o tom, že vlastní dítě nikdy mít nebudou. A to z ryze ekologických důvodů. Dítě má být tedy pro některé největší ekologická hrozba, a asi by mohlo začít platit heslo "Neměj dítě, zachraň svět!"

Možná předchozí řádky vyzněly trochu cynicky. Ale já sama za sebe můžu říct, že největším životním cílem, kterého bych chtěla dosáhnout, je mít dítě. Nepotřebuji kariérní postup v práci, hromadu peněz. Největším štěstím by pro mě byl malý křičící uzlíček v postýlce.


A přesto pro některé zůstává manou bezdětnost. Jedná se o ženy, které jsou "potrhlé ekologické aktivistky?" Rozhodnutí nemít nikdy v životě dítě musí být pro ženu, která je plodná a děti fyzicky mít může, určitě velice těžké a složité. Každá z nás máme přeci naprogramováno, že chceme své geny předat dál. Vím, že některé ženy to takto nemají, ale je to pro mě tak trochu nepochopitelné. Nechci nikoho soudit, jen konstatuji.

Dnes je ale spousta žen, které tvrdí, že jsou v životě tak šťastné, mají jinou životní náplň - přírodu, starost o zvířata, práci, které jsou oddány celé dny a noci, že jim dítě jednoduše vůbec nechybí. Nehlodá ale v jejich myslí červíček pochybnosti, jaké by to mohlo celé být, kdyby měly alespoň jedno dítě...

Je otázka: Je sobecké mít dítě? Nebo je sobecké nemít dítě z ekologických důvodů? Odpovědi nejsou úplně jednoduché, každý z nás se na tuto problematiku bude dívat jinak. 

Citace ze studie jednoho odborníka: "Je pravda, že více lidí spotřebovává více zdrojů, což s sebou logicky nese produkci většího množství skleníkových plynů. Ale nemít děti není v žádném případě řešení. Lze předpokládat, že v budoucnu se dopady ohledně znečišťování mohou snižovat."

Tak si říkám, jestli není pro lidi, kteří nechtějí mít nikdy vlastní dítě, lepším řešením adopce? Dají tak domov, výchovu, a hlavně lásku dítěti, které sice není jejich, ale přesto si zaslouží, aby ho měl někdo rád. 

Na závěr napíšu už jenom tohle. Děti nejsou nějakými ekologickými hrozbami. Ekologickou hrozbou jsou podle mě daleko horší věci. Každý lidský život je obrovský dar. Děti jsou naše budoucnost, radost, víra v lepší zítřky a pokračováním mnoha a mnoha generací. 

Co si o tomto myslíte Vy? Je přelidnění planety velkým problémem? A je řešením to, že Evropanky vnímají narození vlastního dítěte jako ekologickou hrozbu? Není větším problémem přelidnění Afriky? Je správným řešením pro ženy, které nechtějí vlastní dítě, adopce toho "nevlastního?" Napište mi do komentářů Vaše názory!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, otevřela jsi zajímavé téma. Nás už se netýká, my jsme svoje děti vychovali. Je to na vás, na mladých. Z migrace mám strach. Jiná náboženství, jiné návyky, jiný styl života, to vše je pro nás Evropany hrozbou a možná právě to si mnoho mladých uvědomuje a děti raději nechce. Naopak je dost žen, které postupují různá léčení a umělé oplodnění, aby dítě mít mohly...tak že je to na rozhodnutí toho páru, který dítě plánuje.

    OdpovědětVymazat
  2. Evropa hlavně jednou vymře na humanitu s tím pomáháním Africe. Ať si tam žijí v poklidu, nevšímají si jich, ale nepouštět je do Evropy. Vzít si příklad s Austrálie, ta si k sobě jen tak někoho nepustí.
    Evropané vymírají také z toho důvodu, že se mají dobře. Je naopak dokázáno, že čím se lidé mají lépe, tím méně mají dětí, protože pro ně existenčně nejsou důležité a mají je spíš jen jako domácí mazlíčky.
    Ty ekologické řeči okolo dětí s tím souvisí. Mám se dobře, mám tedy i čas přemýšlet na hloupostmi ( myšlenky na neekologické děti...), mám tedy finance i na zábavu ( tedy pravý důvod, proč děti nechci, omezovaly by v zábavě a tedy nezájem i o adoptované dítě, také by omezovalo, ale ekologie lépe v dnešní společnosti zní...)
    Evropa zkrátka vymírá z důvodu blahobytu, i když se nám zdá, že se vše zdražuje, na nic nemáme. Ale v minulosti lidé měli ještě mnohem méně. To už se stalo v minulosti mnohokrát, že starověké civilizace vymřely na blahobyt a tím pádem i vymyšlení hloupostí.
    Dost o tom vypovídá i Calhounův experiment, i když byl prováděn na myších.

    OdpovědětVymazat
  3. Na tuto problematiku bych jako člověk, který žil v tolik odsuzované totalitě mohla říci jen tolik. Vím, že pokrok jde kupředu, že se stále vymýšlejí nové technologie, ale pamatuju dobu, která byla nejen ekologická jaksi přirozeně a samozřejmě, která byla rovněž ekonomicky úsporná.... Rodiny dosáhly na byty za pomoci státu i továren, za každé dítě byla úleva z půjčky na bydlení...Jo cestovat jsme tolik nemohli, ale jaksi jsme si užívali naší vlasti dosytosti na rekreacích.....Někteří dneska znají perfektně svět, ale neznají svou vlast. A možná už ani nemají tu hrdost a slovo vlast jim nic neříká.

    OdpovědětVymazat
  4. "Rozhodnutí nemít nikdy v životě dítě musí být pro ženu, která je plodná a děti fyzicky mít může, určitě velice těžké a složité. Každá z nás máme přeci naprogramováno, že chceme své geny předat dál."... no a to je možná tvůj problém, co s tím máš, ne? Protože to zkrátka není pravda.

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem přející, a přeji tak každému, aby se mohl zařídit podle svého gusta. Jen si myslím, že právě v těchhle věcech lidé jednají prioritně podle svých soukromých pohnutek a ty pohnutky "globální" bývají spíš výmluvou než skutečným důvodem.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula