Největší a nejkrásnější krátery

 Když uslyším zeměpisný pojem kráter, jako první se mi vybaví slovní spojení kráter na Měsíci. Typická fotografie této planety je totiž charakteristická "kulatými jizvami." Slovo kráter pochází původně z řečtiny, a znamená pohár či mísa, což perfektně vystihuje jejich tvar.

Krátery na Měsíci vznikaly v důsledku srážek s menšími planetkami. Vznikly v rané fázi vzniku Měsíce, jsou tedy staré 3 až 4.5 miliard let. Pojmenovány jsou převážně podle astronomů a filozofů. Jen na přivracené straně Měsíce jich odborníci napočítali více jak 300 000 s průměrem nad jeden kilometr. Měsíc si tedy sebou nese památky na vesmírné srážky v podobě kulatých jizev, které ale v lidské mysli evokují romantické představy.

Schválně, dovedete si představit podobu Měsíce bez typických kráterů?

Na obrázku je měsíční kráter Daedalus. 

Ale krátery jako takové nejsou ve vesmíru zase tak výjimečné. Každé vesmírné těleso na sobě nese stopy po nějakém menším či větším nevyhnutelném karambolu. Na Zemi nejsou krátery tak časté ani patrné, kvůli erozi, přírodním podmínkám a vnějším vlivům, přesto jsou místa, která stojí za to navštívit, díky své jedinečnosti a majestátnosti.

V Jihoafrické republice se nachází kráter s názvem Vredefort. Pojmenovaný je podle blízkého městečka. Podle výpočtů vědců bezprostředně po nárazu byla jeho šířka 380 kilometrů. Působením přírodních procesů poněkud "zeštíhlel", a nyní měří na šířku 140 kilometrů, což je například vzdálenost z Jihlavy do Prahy.

Dodnes si drží své prvenství coby největší kráter na Zemi. Podle vědců je možné, že mnohem větší útvar se ukrývá pod antarktickým ledem, jeho existence však dosud nebyla potvrzena.

Zvláštností je i to, že je složen z několika prstenců.

Sibiř má velice specifické přírodní podmínky, a proto se na jejím území rozléhá hned několik kráterů. Ten největší má rozměr celých 100 kilometrů. Najdeme jej na severu Sibiře, kousek od řeky Popigaj. Vznik kráteru se datuje na dobu před 34 miliony let. Meteorit, který tehdy na Zemi dopadl, byl podle výpočtů 5 - 8 km široký. Takový náraz měl na svědomí masové vymírání druhů, tehdy si po naší planetě vykračovali ještě dinosauři - toto historické období se označuje jako Eocén a Oligocén. 

Je fascinující a děsivé, co dokáže napáchat takové těleso z vesmíru, a je jen otázka času, kdy se s ním Země potká zase. Může to trvat tisíce, možná miliony let, ale jsem si jista, že k tomu opět dojde. 

Zajímavostí je, že díky podmínkám nárazu, který byl extrémně prudký, došlo k přeměně měkké formy uhlíku v tu nejtvrdší - v grafit. Transformovala se tedy do podoby diamantů. Těžba těchto "nanodiamantů" je velmi obtížná, a pro klenotnictví prakticky nepoužitelná. Mnohem více se uplatní pro potřeby vědců.

Popigajský kráter působí takhle na fotografii dost zvláštně, že?

Svůj kráter o rozměru 1,8 kilometru má i Indie. Znám je i pod názvem jezero Lonar. Jedná se o relativně novější kráter, starý je totiž "jen" 576 000 let. Své mládí a velikost ale vyvažuje úžasnou plejádou barev. Díru v zemi totiž způsobila menší planetka, a ta byla záhy zaplavena vodou, vzniklo tak jezero.

Díky specifické kombinaci střetu pozemské a vesmírné hmoty je voda v jezeře slaná a velmi zásaditá. V roce 2019 dokonce indičtí vědci zjistili, že minerály v jezerní hornině jsou velmi podobné těm nalezených v měsíčních horninách a které byly přivezeny na Zemi v rámci programu Apollo. 

Nejzvláštnějším minerálem jezera je gaylussit. Má podobu malých, průsvitných či bezbarvých krystalů a je značně nestabilní. Na suchém vzduchu tento minerál dehydruje a ve vodě se následně rozloží. To je opravdu zvláštní, že?

Tento výsledek mi vyjel na Google obrázcích po zadání gaylussit. Opravdu pěkný kamínek.

Jezero bylo známo pro svou specifickou, až lehce kýčovitě tyrkysovou barvu. 

V červnu roku 2020 však došlo k nevídané události. Jezero změnilo přes noc barvu z tyrkysové na jasně růžovou. Podle některých tvrzení za to částečně mohlo i ozdravení ovzduší, když díky pandemii koronaviru ubylo průmyslové lidské činnosti. 

Odborníci ale nakonec došli k závěru, že za tím stojí měnící se slanost vody, která dosáhla kritické hodnoty, a tím umožnila rychle se množícím řasám změnit jeho barvu takřka přes noc. Druh řasy žijící v jezeře totiž při vyšší teplotě, kterou způsobila extrémní slanost, zčervená. Úžasné, co dokáže jeden jediný druh řasy!

Upřímně, více se mi líbilo modré zabarvení jezera!

Velkou historickou záhadou zůstává výbuch v roce 1908 nad Sibiří u řeky Podkamennaja Tunguzka v Krasnojarské oblasti. Exploze na zhruba 2000 metrech čtverečních vyvrátila asi 60 milionů stromů byla slyšet do vzdálenosti 1000 kilometrů. Tlaková vlna vytvořená v ovzduší dvakrát obletěla zeměkouli. 

Dodnes nemají odborníci jasno, co způsobilo tak velkou katastrofu. Meteorit, kometa, test jaderné zbraně, bizarní kulový blesk či UFO? Záhadou je ale i chybějící těleso, z kterého se nenašel ani kousek. Co tam tedy spadlo, a jak to, že se nenašly žádné úlomky?

A co je nejpodivnější - chybí kráter, který by po takové explozi měl být samozřejmostí. Ale vědci si stále nejsou jisti, co se tehdy stalo. Tady to vypadá, že o meteorit opravdu nešlo, snad o nějaký jiný vesmírný úkaz, ale nenapadá mě, oč mohlo jít. 

Teorií je velká spousta, v úvahu by mohl i připadat test jaderné zbraně, přičemž nikdo si nemohl být vědom důsledků, která bude použití této zbraně hromadného ničení mít. Ale je to opravdu velká záhada! 

A co Vy? Zaujaly Vás krátery v článku? Navštívili byste rádi nějaký? Dovedete si představit Měsíc bez typických kráterů? Které zabarvení jezera Lonar se Vám líbí více? A co soudíte o tunguzské záhadě? Šlo o meteorit, nebo něco jiného? Jak to, že ale chybí kráter? Napište mi Vaše názory do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥