Přeskočit na hlavní obsah

Moderní léky a historie

 Choroby, nemoci a různé další zdravotní neduhy provázejí lidstvo od nepaměti. A staletí platí ono důležité rčení, že zdravý člověk má tisíce přání, ale ten nemocný jen jedno jediné, zato však to nejdůležitější. Lidé se vždy snažili chorobám a nemocem předcházet, a metodou pokus-omyl často přišli na to, jak danou bolístku vyléčit. Někdy bohužel za cenu lidského života, ale tehdy to ani jinak pořádně nešlo.

Už i pravěké tlupy měly, co se týče zacházení s nemocnými, svá pravidla. Buď se o ně snažily svépomocí postarat, a nebo je jednoduše vyloučily ze svého společenství a nechaly napospas svému osudu, což se dělo častěji. S nemocemi bojovali pravěcí lidé podle svých instinktů - snažili se rány vysávat, třeli postižená místa, a dokonce uměli vyvolat zvracení po požití nevhodných potravin.

Postupem času se ti nadanější příslušníci kmene stávali váženými šamany a léčiteli, ale cesta k tomu byla velice dlouhá, důraz kladli i na své tajemné rituály a sílu bylin.

Kořeny první medicíny, kde už byla vidět určitá úroveň, bychom měli hledat ve starověké Číně. 5000 let starý spis Pen Tšao je dle historiků vůbec prvním lékařským spisem, který se podařilo vypátrat. Jeho pravděpodobným autorem je čínský císař Šen Nang, a popisoval v něm léčebné účinky rozličných bylin. Například lotos používal k léčbě dýchacího ústrojí, obklady z něj pomáhaly rychleji hojit zlomené kosti.


Na obrázku je čínský znak právě pro lotos. 

Starověký Egypt byl obdobím nesmírného růstu, co se týče architektury, umění, ale také lékařství. Nejdůležitější lékařské znalosti starověkého Egypta obsahovalo 13 lékařských papyrů. Mimo jiné popisují i použití sušených listů myrty, nebo extraktů z kůry topolů k utišení bolesti. Pryskyřice zase pomáhala k rychlejšímu hojení ran.

V Evropě se kolébkou moderního lékařství stalo starověké Řecko. Zde byl nejznámější Hippokrates, který praktikoval na svou dobu nebývale racionální lékařství, a přišel s teorií čtyř základních tělesných šťáv, kterým přisuzoval velký význam při fungování lidského těla jako celku.

Jsou to žluč, černá žluč, krev a sliz. Tyto šťávy byly v propojení s elementy - oheň, země, vzduch a voda. Řečtí lékaři také zkoumali tělesnou teplotu pacienta, prohlíželi si jeho vlasy i nehty, a neváhali zajít dokonce tak daleko, že ochutnávali jeho moč. K léčbě používali i výtažky z máku, které fungovaly jako skvělé opium.



Ve středověku byla nemoc vnímána jako boží trest. Tehdy bylo jednou z nejrozšířenějších metod pouštění žilou a přikládaní pijavic. Na nemoci bylo tedy pohlíženo jako na hříchy - a toto se týkalo hlavně, tehdy hojně se rozšiřující, syfilidy. Jako prevence bylo tedy například i zakázáno klít, a hrát v kostky. A protože tehdy byly lékařské znalosti opravdu v plenkách, případně některé byly díky zásahům církve zcela potlačeny.

A proto se syfilitickou vyrážku používala rtuť, která se používala mimo jiné i na léčbu boláků způsobených morem. Je tedy evidentní, že spousta pacientů zemřela na otravu jedovatou látkou, než na nemoc samotnou. 

No, tehdy to bylo opravdu divoké období, a já děkuji za to, že dnešní zdravotnictví je na trochu lepší a profesionálnější úrovni!

Aspirin, Acylpyrin, to je lék, který má většina z nás ve své domácí lékárničce. Je pravdou, že u nás doma jsme jej nikdy nepoužívali, až když jsem se nastěhovala k příteli, začala jsem ho také užívat, když mám zvýšenou teplotu nebo mě bolí zuby, je perfektní a zabere opravdu rychle.

Přitom už v 5. století před naším letopočtem si Hippokrates všiml, že odvar z vrby bílé snižuje bolest hlavy a pomáhá při horečnatých stavech. V roce 1828 extrahoval německý farmakolog z vrbové kůry látku, kterou pojmenoval salicin. Látka však byla nebývale hořké chuti, dráždila žaludek, a způsobovala průjmy, a v některých případech dokonce smrt.

V roce 1897 Felix Hoffmann, lékař pracující pro německý koncern Bayer, vyrobil speciálním chemickým postupem derivát kyseliny salicylové. Takto získaná kyselina acetylsalicylová měla mnohem méně vedlejších účinků, a v roce 1899 ji bylo možno patentovat pod názvem Aspirin, jak ji známe dnes.



Zavedení dezinfekce na lékařských sálech bylo také velice důležitým milníkem. Když si v roce 1848 začali lékaři mýt ruce chlorovým vápnem, klesla úmrtnost rodících žen na "horečku omladic" z osmnácti procent na jedno a půl.

Pak už přišla éra chemicky vyráběných léků, které se pro spoustu z nás staly v životě nepostradatelnými. Moderní léky, zejména například i povinná vakcinace proti nemocem, má své zastánce, ale i odpůrce.

Já sama se snažím udržovat zlatou střední cestu - když to jde, zkusím si pomoci bylinnými čaji, beru doplňky stravy, ale zase to nepřeháním. Když mě něco bolí, snažím se ještě vydržet, než sáhnu po zázračné pilulce na utišení bolesti. Velkou zátěží pro mé tělo byla například hormonální antikoncepce v pilulkách, která mi za pár měsíců rozhodila hormony, byla jsem tak trochu psychicky nevyrovnaná, a hlavně se mi objevily problémy s cystami na vaječníku.

Takže antikoncepce pro mě není, jsem bez ní spokojená, ale chápu a respektuji, že pro někoho je to úžasná věc.

Ale každopádně, moderní syntetické léky mají v naší společnosti své právoplatné místo. Jen někdy je tu problém s jejich nadužíváním. Ale to by bylo zase na jiný článek...

A co Vy? Zajímáte se o historii lékařství, potažmo vývoje léků? Zaujala Vás některá fakta a zajímavosti z článku? Také používáte Aspirin, nebo dáváte přednost Paralenu či Brufenu? Myslíte, že dochází ke zbytečnému nadužívání léků? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, hlavně hodně zdraví, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Hodně zajímavý článek, děkuji za něj :) Já teda častěji používám Brufen, má ozkoušeno, že i dobře zabírá na bolesti při menstruaci, které mě hodně trápí. Antikoncepci jsem nikdy nebrala. Jinak mám bohužel hroznou spoustu psychiatrických léků, z hlavy ani nevím kolik, a dva léky na epilepsii. Dědeček říkal, že si ničím žaludek. Ale co mám dělat? Věřím lékařům, že to je prostě potřeba. Nepředepisují mi je jen tak. Naštěstí když mi na začátku roku dělali na pohotovosti narychlo odběry, doktor řekl, že játra mám v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  2. U nás doma nebývaly žádné léky, jen acylpyrin - tím maminka léčila všechno a stačilo to. Hodně jsme používali třeba maliny při horečce, borůvky a vůbec potraviny pro zdraví. To jsem převzala i já, acylpyrin jako jistota, ač neužívaný, byl donedávna jediným lékem doma. Nedávno mi ale doktor předepsal něco na srdíčko, tak se stávám konzumentkou chemie.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Podzimní procházka

 I přesto, že je již začátek listopadu, je letošní podzim zatím nebývale teplý a veselý, co si pamatuji, jindy tuto dobu už jsou plískanice a nečas, zato dnes při psaní článku doma větráme a venku suším prádlo, což je fajn. Pěkné počasí mě svádí na delší procházky se psem. Neznám lepší relax po práci než vyrazit ven, k lesu, pokochat se pěknou přírodou a nafotit pár pěkných fotek. Mám to štěstí, že bydlím na vesnici, a hned za místem mého bydliště je velké pole a les, takže nemusím ani nikam moc daleko. Miluju ten chladivý vzduch, který mě štípe ve tvářích a tu zvláštní vůni chladné hlíny a pomalu se zbarvujícího listí. Tuto první fotku jsem vyfotila vedle polní cesty. Ten shluk schnoucí trávy mi přišel na první pohled zajímavý, a nevím proč, ta fotka mi evokuje nějakou plážovou oblast u moře s bujně rostoucí divokou trávou.  Fantazii a představivosti se meze nekladou, že? Tady jsem zachytila šípkový keř, jehož plody už bohužel pomalu hnijí a scvrkávají se, a za chvíli z nich budou jen

Ani nevím, jak to nazvat

 Dnes mám trochu potíže s vymýšlením názvu článku, protože mě nenapadají žádné slušné výrazy pro to, o čem chci dnes psát. Lidé jsou povahy různé. Setkala jsem se už s hodně zlými lidmi. Na intru mě třeba spolubydlící okradla o peníze na autobus a ještě měla tu drzost mi do očí tvrdit, že ona o ničem neví, a že se jí ztratily peníze z brigády, které měla v peněžence.  A pak jsou tu i zdánlivé maličkosti, které když se nahromadí, tak dokážou člověka pěkně vytočit. Například to, když někdo cizí pravidelně háže své pytle s odpadky do vaší popelnice. Neznáte viníka, nemůžete nikomu nic dokázat, jen nevěřícně koukáte na pytel s odpadky, který prostě nepatří vám (nepoužíváme sáčky do koše, koš vynáším každý den, prostě odpadky nahážeme do toho kýblu a já jej každý den vynáším, pak ho pořádně vymyju, sáčky do koše jsou z mého pohledu tak trochu zbytečnost). Kdyby tam někdo občas hodil odpadky, OK, neřeším to. Jenže se to děje poslední dobou pravidelně, a ona ta popelnice také není nafukovací,