Choroby, nemoci a různé další zdravotní neduhy provázejí lidstvo od nepaměti. A staletí platí ono důležité rčení, že zdravý člověk má tisíce přání, ale ten nemocný jen jedno jediné, zato však to nejdůležitější. Lidé se vždy snažili chorobám a nemocem předcházet, a metodou pokus-omyl často přišli na to, jak danou bolístku vyléčit. Někdy bohužel za cenu lidského života, ale tehdy to ani jinak pořádně nešlo.
Už i pravěké tlupy měly, co se týče zacházení s nemocnými, svá pravidla. Buď se o ně snažily svépomocí postarat, a nebo je jednoduše vyloučily ze svého společenství a nechaly napospas svému osudu, což se dělo častěji. S nemocemi bojovali pravěcí lidé podle svých instinktů - snažili se rány vysávat, třeli postižená místa, a dokonce uměli vyvolat zvracení po požití nevhodných potravin.
Postupem času se ti nadanější příslušníci kmene stávali váženými šamany a léčiteli, ale cesta k tomu byla velice dlouhá, důraz kladli i na své tajemné rituály a sílu bylin.
Kořeny první medicíny, kde už byla vidět určitá úroveň, bychom měli hledat ve starověké Číně. 5000 let starý spis Pen Tšao je dle historiků vůbec prvním lékařským spisem, který se podařilo vypátrat. Jeho pravděpodobným autorem je čínský císař Šen Nang, a popisoval v něm léčebné účinky rozličných bylin. Například lotos používal k léčbě dýchacího ústrojí, obklady z něj pomáhaly rychleji hojit zlomené kosti.
Na obrázku je čínský znak právě pro lotos.
Starověký Egypt byl obdobím nesmírného růstu, co se týče architektury, umění, ale také lékařství. Nejdůležitější lékařské znalosti starověkého Egypta obsahovalo 13 lékařských papyrů. Mimo jiné popisují i použití sušených listů myrty, nebo extraktů z kůry topolů k utišení bolesti. Pryskyřice zase pomáhala k rychlejšímu hojení ran.
V Evropě se kolébkou moderního lékařství stalo starověké Řecko. Zde byl nejznámější Hippokrates, který praktikoval na svou dobu nebývale racionální lékařství, a přišel s teorií čtyř základních tělesných šťáv, kterým přisuzoval velký význam při fungování lidského těla jako celku.
Jsou to žluč, černá žluč, krev a sliz. Tyto šťávy byly v propojení s elementy - oheň, země, vzduch a voda. Řečtí lékaři také zkoumali tělesnou teplotu pacienta, prohlíželi si jeho vlasy i nehty, a neváhali zajít dokonce tak daleko, že ochutnávali jeho moč. K léčbě používali i výtažky z máku, které fungovaly jako skvělé opium.
Ve středověku byla nemoc vnímána jako boží trest. Tehdy bylo jednou z nejrozšířenějších metod pouštění žilou a přikládaní pijavic. Na nemoci bylo tedy pohlíženo jako na hříchy - a toto se týkalo hlavně, tehdy hojně se rozšiřující, syfilidy. Jako prevence bylo tedy například i zakázáno klít, a hrát v kostky. A protože tehdy byly lékařské znalosti opravdu v plenkách, případně některé byly díky zásahům církve zcela potlačeny.
Zavedení dezinfekce na lékařských sálech bylo také velice důležitým milníkem. Když si v roce 1848 začali lékaři mýt ruce chlorovým vápnem, klesla úmrtnost rodících žen na "horečku omladic" z osmnácti procent na jedno a půl.
Hodně zajímavý článek, děkuji za něj :) Já teda častěji používám Brufen, má ozkoušeno, že i dobře zabírá na bolesti při menstruaci, které mě hodně trápí. Antikoncepci jsem nikdy nebrala. Jinak mám bohužel hroznou spoustu psychiatrických léků, z hlavy ani nevím kolik, a dva léky na epilepsii. Dědeček říkal, že si ničím žaludek. Ale co mám dělat? Věřím lékařům, že to je prostě potřeba. Nepředepisují mi je jen tak. Naštěstí když mi na začátku roku dělali na pohotovosti narychlo odběry, doktor řekl, že játra mám v pořádku.
OdpovědětVymazatU nás doma nebývaly žádné léky, jen acylpyrin - tím maminka léčila všechno a stačilo to. Hodně jsme používali třeba maliny při horečce, borůvky a vůbec potraviny pro zdraví. To jsem převzala i já, acylpyrin jako jistota, ač neužívaný, byl donedávna jediným lékem doma. Nedávno mi ale doktor předepsal něco na srdíčko, tak se stávám konzumentkou chemie.
OdpovědětVymazat